ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.182.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 182/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2018 o dovolání, které podal obviněný Ľ. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 11 To 372/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 41/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 2 T 41/2017, byl obviněný Ľ. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §198 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem.
3. Z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 11 To 372/2017, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen podle §198 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §131 odst. 1 tr. ř. byla soudu prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině jeho rozsudku nařízena oprava data ukončení skutku z nesprávného 24. 12. 2016 na správné 24. 12. 2015.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku odvolacímu soudu vytknul, že ačkoliv potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a odvolání státního zástupce v té části nevyhověl, přesto tento rozsudek ve výroku o trestu zrušil a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, aniž by provedl doplňující důkazy, které by zpochybnily závěry nalézacího soudu o možnosti a účelu podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody na dlouhou dobu za současného dohledu. Namítl, že provedeným důkazům u soudu prvního stupně neodpovídá, že bych neuznal nevhodnost a nesprávnost svého jednání vůči synovi, k čemuž uvedl, že rozsudek nalézacího soudu přijal s vědomím nesprávnosti svého jednání a snažil se, aby věc byla co nejdříve ukončena a nadále na syna trpícího dyslektií nepůsobila negativně. Zdůraznil, že usiloval, aby syn YYYYY *) (dále jen „poškozený“) byl svěřen do péče dcery D., což se také stalo, takže jí mohl finančně přispívat na uspokojení potřeb spojených s péčí o poškozeného, což při výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebude možné. Tvrzení, že jeho necitlivé jednání „naprosto psychicky poznamenalo jednu lidskou bytost, popřípadě ovlivnilo její psychiku tak závažně, že do budoucna se bude velmi těžce s pocitem příkoří a ublížení vyrovnávat“ , podle obviněného není ničím doloženo a neodpovídá provedeným důkazům, načež poukázal na znalecký posudek PhDr. Vladimíra Fídlera založeného na č. l. 69-86 spisu.
6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 11 To 372/2017, ve výroku o trestu zrušil a podle §265 l tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci.
7. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že obviněný v podstatě namítá nepřiměřenost trestu. V návaznosti na to odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (vycházející zejména z rozhodnutí publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zatímco jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (mj. uložení nepřiměřeně přísného trestu) nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, se dále zabýval otázkou, zda nejsou ve věci obviněného dány výjimečné okolnosti pro zrušení konkrétního nepřiměřeného trestu v dovolacím řízení, nicméně dospěl k závěru, že se nejedná o případ trestu, který by byl extrémně přísný a zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, proto se nemohou uplatnit úvahy opřené o principy spravedlnosti a humánnosti sankcí jako ve věci sp. zn. 8 Tdo 1561/2016. Uzavřel proto, že námitky obviněného zjevně neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
8. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu,
než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 11 To 372/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
13. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
14. Obviněný s oporou o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl odvolacím soudem zpřísněn z podmíněného na nepodmíněný, aniž by k tomu provedl doplňující dokazování.
15. Nejvyšší soud k těmto výhradám prvně připomíná (shodně jako státní zástupce ve vyjádření k dovolání), že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání relevantně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští , nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 – §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno (pokud jde o výrok o trestu) považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
16. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je vhodné výslovně zmínit i stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
17. Vzhledem k výše uvedenému tak nutno konstatovat, že námitky obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu nelze podřadit pod jím uplatněný, ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud pouze pro úplnost uvádí, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci trestní sazby stanovené zákonem na trestný čin podle §198 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Zpřísnění uloženého trestu odnětí svobody (které v rámci odvolacího řízení není ničím výjimečným) bylo i v souladu s procesními ustanoveními, neboť odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ bylo podáno v neprospěch obviněného. Zároveň je zapotřebí zmínit, že soud druhého stupně v případě změny výroku o trestu (na podkladě skutkových zjištění nalézacího soudu) není povinen doplňovat dokazování, přičemž odvolací soud v daném směru žádné nové skutkové závěry nečinil. V neposlední řadě lze poznamenat, že druh a výměra trestu, k němuž byl obviněný odsouzen rozsudkem odvolacího soudu, nijak nevybočuje ani ze zásad pro ukládání trestů vymezených zejména v §37 – §39 tr. zákoníku, k čemuž lze v podrobnostech odkázat na pečlivé odůvodnění jeho rozsudku na str. 4-5.
18. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 2. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu §15 zákona č. 45/2013 Sb.