ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.234.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 234/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2018 o dovolání, které podal obviněný P. T. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 6 To 355/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 104/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 6 To 355/2017, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 27 T 104/2013, byl obviněný P. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Za tento trestný čin a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 7 T 186/2014, jenž nabyl právní moci dne 12. 5. 2015, byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 7 T 186/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozenému J. T. škodu ve výši 80.000 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 6 To 355/2017, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), c), d), g), h), l ) tr. ř.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku předně připomněl některé okolnosti předchozího řízení. V daných souvislostech uvedl, že soud prvního stupně jej po vrácení věci odvolacím soudem a po neodůvodněné změně soudce (v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) překvapivě odsoudil, aniž by se důkazní situace podstatně změnila. Následně proto podal odvolání a zvolil si obhájce na plnou moc, jenž se nejprve neúspěšně telefonicky a následně dne 25. 9. 2017 písemně obrátil na soud prvního stupně s požadavkem na studium spisu a doložením plné moci. Jeho obhájci bylo dne 2. 10. 2017 doručeno sdělení nalézacího soudu o tom, že spis se již nachází u soudu druhého stupně, načež obhájce zjistil, že u daného soudu se v týž den konalo veřejné zasedání o odvolání. Se zřetelem k uvedeným skutečnostem obviněný namítl, že byl odňat zákonnému soudci a že rozhodoval nesprávně obsazený soud ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť mu nebyla odůvodněna změna soudce, jakož i to, že nalézací soud měl o existenci obhajoby na plnou moc vyrozumět neprodleně soud druhého stupně. Vzhledem k tomu, že jeho obhájce nebyl o veřejném zasedání vyrozuměn a nemohl se jej účastnit, podle obviněného došlo k hrubému porušení jeho práva na obhajobu, což mělo vliv na rozhodnutí o jeho odvolání. Z uvedených důvodů ve spojení se skutečností, že se soudu nepodařilo doručit mu „předvolání“ k veřejnému zasedání, k čemuž obviněný uvedl, že soud o změně pobytu nevyrozumíval, neboť měl obhájce, konstatoval nezákonnost rozhodnutí o odvolání a naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. per analogiam , popř. též §265b odst. 1 písm. d) a l ) tr. ř.
6. Dále namítl, že meritorní rozhodnutí stojí v podstatě na jediném nepřímém důkazu, a to biologické stopě na květináči umístěném v době ohledání místa činu uvnitř provozovny. S poukazem na výpověď policejního specialisty, jakož i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1624/2009 uvedl, že biologická stopa je poměrně snadno přenositelná, takže nemůže doložit bližší časovou souvislost mezi jejím zanecháním a skutkem spáchaným na místě jejího nalezení, a to ani ve spojení se zjištěním, že obviněný byl několik dní předtím přítomen v obci P. Soudy podle něho v rozporu se zásadou in dubio pro reo přecenily výpovědi pouze malé části personálu restaurace v jeho neprospěch, neboť je vyloučené, že by si s dlouhým časovým odstupem pamatovali jeho přítomnost, k čemuž navrhoval doložení videozáznamu z jeho návštěvy restaurace v přítomnosti svědka M., kterého nalézací soud společně s dalšími svědky jeho návštěv restaurace (P. a H.) odmítl vyslechnout. V návaznosti na to namítl nevyhovění jeho návrhům na prověření skutečného stavu personálu restaurace a výslech všech obsluhujících. Za nesprávné považoval i hodnocení výpovědi jeho matky, která s ním byla v restauraci a prodejně před skutkem a prokazatelně zde kupovala hračku, načež dodal, že soud nevyhověl ani jeho návrhu na slyšení obdarované M. T. Soudu prvního stupně dále vytknul tendenčnost při dokazování, ignorování presumpce neviny při následném hodnocení důkazů, neprovedení navržených důkazů (výslech svědkyně B. a V., kterého vezl do P.), z nichž bylo možné doložit jeho přítomnost v provozovně před skutkem nezávisle na jeho spáchání. Poukázal též na absenci jiných stop na místě činu, které by bylo možné očekávat s ohledem na demontované vstupní dveře a jiné překonané překážky, což mělo soud vést ke kritičtějšímu hodnocení biologické stopy nalezené na květináči. Z důkazní situace tak podle obviněného nelze dospět k závěru, že by se dopustil souzeného jednání, resp. že prokázané jednání naplňuje znaky trestného činu. Namítl proto porušení zásady zákonnosti podle §2 odst. 1 tr. ř. a odvolacímu soudu vytknul, že se nezabýval vadami řízení před soudem prvního stupně, čímž odůvodnil naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Pro úplnost zmínil nedodržení požadavků na spravedlivý proces s ohledem na značnou délku řízení a dovozování viny na základě pochybných závěrů a upozornil na skutečnost, že se odvolací soud nevypořádal s jeho odsouzením rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 6 T 20/2017, za podstatně novější jednání než nyní posuzovaný skutek, což podle něj zakládá i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
7. Obviněný ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 6 To 355/2017, zrušil a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ohledně námitek vztažených k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 15/2014, podle něhož není rozhodné informování stran o změnách ve složení senátu, nýbrž zda taková změna byla provedena v souladu s příslušným rozvrhem práce. Vzhledem k tomu, že obviněný v daném směru nevznáší žádné argumenty, označil státní zástupce tuto část dovolání za podanou z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. připomněl, že odvolání obviněného je datováno dnem 19. 6. 2017, zatímco k marné snaze obhájce seznámit se se spisem mělo dojít ve dnech 25. 9. 2017 až 2. 10. 2017. To nasvědčuje buď příliš pozdní volbě obhájce nebo jeho liknavosti, což však není dovolacím důvodem. Konstatoval, že předmětný dovolací důvod se týká případů obhajoby, která podle zákona musela nastat nebo ji nebylo možné ukončit, přičemž prvním případem je nutná obhajoba a druhým zrušení ustanovení obhájce z důvodu zániku nutné obhajoby při nerespektování nároku obviněného na bezplatnou obhajobu podle §33 odst. 4 tr. ř., načež odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 53/2010 Sb. rozh. tr. Státní zástupce nespatřoval důvod k rozšiřování daného dovolacího důvodu, k čemuž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 29/2010 Sb. rozh. tr., z něhož navíc dovodil, že průtahy při volbě obhájce i při výkonu obhajoby jdou zásadně k tíži obviněného. Související dovolací námitky proto považoval též za podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předeslal, že jím lze napadat nepřítomnost u veřejného zasedání pouze v případě obviněného, nikoliv obhájce. Připomněl vyjádření obviněného k nemožnosti doručit mu vyrozumění o veřejném zasedání, z čehož usoudil, že obviněný se jej zúčastnit ani nechtěl, resp. že zamýšlel pouze účast svého obhájce. Především však konstatoval, že vyrozumění o konání veřejného zasedání zmařil sám obviněný neohlášenou změnou adresy, takže tento dovolací důvod podle něj nebyl naplněn. K dalšímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že v případě zásady in dubio pro reo se jedná o procesní zásadu a že Nejvyšší soud nepřipouští zkoumání jejího dodržení v dovolacím řízení, resp. že důvodem pro kasaci v dovolacím řízení je toliko extrémní porušení předmětné zásady. Navíc podotkl, že s procesními námitkami obviněného se dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů, k čemuž odkázal na str. 11-14 rozsudku nalézacího soudu a str. 4-5 usnesení odvolacího soudu. I v této části proto označil dovolání za podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že postup soudu prvního stupně byl podle státního zástupce správný, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání důvodně. Následně shrnul, že dovolací výhrady dílem neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům a ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
9. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl. Z hlediska §265r dost. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s jeho projednáním v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 6 To 355/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
IV.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Zahrnuje zásadně případy, kdy obviněný obhájcem v řízení, kde jsou podmínky nutné obhajoby (§36, §36a tr. ř.), vůbec formálně nedisponoval. Z hlediska dodržení pravidel spravedlivého procesu však je třeba připustit, že může být naplněn i za situace, kdy sice u obviněného nebyly dány důvody nutné obhajoby, ale obviněný obhájce měl, přičemž orgány činné v trestním řízení neplnily své zákonné povinnosti umožňující obhájci plnění jeho práv a povinností. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná závěry plynoucí z jeho usnesení ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002, že „dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat proto, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, se může vztahovat i na situaci, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného nebo ustanoveného, má, ale ze strany orgánů činných v trestním řízení nejsou plněny jejich zákonné povinnosti, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vůbec vykonávat. Tento dovolací důvod je tak dán např. za situace, když v odvolacím řízení se obhájce obviněného neúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, v němž bylo učiněno rozhodnutí o podaném odvolání, protože o veřejném zasedání nebyl vůbec vyrozuměn, což v případě, že se nejedná o nutnou obhajobu, se ovšem uplatní za předpokladu, že obviněný neprojevil souhlas s nepřítomností svého obhájce u takového veřejného zasedání.“
14. Uvedený dovolací důvod však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy [tento dovolací důvod je užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu]. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí publikované pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
15. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněný dne 12. 9. 2017 udělil plnou moc obhájci JUDr. Rostislavu Sochorovi, aby jej obhajoval v tomto trestním řízení. Dne 26. 9. 2017 byl soudu prvního stupně doručen přípis obhájce, v němž tento informoval o převzetí obhajoby obviněného a požádal o to, aby byl včas a řádně vyrozumíván o konání všech úkonů prováděných v dané věci s tím, že má právo se jich účastnit a hodlá svého práva využít. V návaznosti na to zaslal nalézací soud dne 27. 9. 2017 obhájci sdělení, že trestní spis s odvoláním obviněného se od 17. 7. 2017 nachází u soudu druhého stupně. Dané sdělení bylo obhájci doručeno do datové schránky dne 2. 10. 2017, tj. v den, kdy bylo konáno veřejné zasedání o odvolání, jehož se tedy obhájce obviněného nemohl účastnit, neboť o něm nebyl nijak vyrozuměn. Obhájce následně požádal odvolací soud o nahlédnutí do spisu, k němuž došlo dne 9. 10. 2017.
16. V této věci je tudíž zapotřebí posoudit otázku, zda nepřítomnost obhájce obviněného u veřejného zasedání konaného o odvolání před soudem druhého stupně je způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že v době rozhodování o odvolání obviněného u něj nebyly dány důvody nutné obhajoby (§36, §36a tr. ř.), by předmětný dovolací důvod mohl být naplněn pouze za předpokladu, že orgány činné v trestním řízení neplnily své zákonné povinnosti umožňující obhájci plnění jeho práv a povinností.
17. V nyní projednávané věci došlo ke specifické situaci, kdy si obviněný zvolil obhájce na plnou moc bezmála tři měsíce poté, co sám podal odvolání, nicméně orgány činné v trestním řízení – v tomto případě nalézací soud – se o dané skutečnosti dozvěděly ještě před konáním veřejného zasedání o odvolání. Samotnému soudu druhého stupně sice nelze vytýkat, že veřejné zasedání o odvolání obviněného konal v nepřítomnosti jeho obhájce, popř. že obhájce o konání veřejného zasedání nevyrozuměl, jelikož o jeho zvolení vůbec nevěděl. K pochybení však došlo ze strany soudu prvního stupně, jenž mohl a měl odvolací soud neprodleně informovat o tom, že obviněný si v mezidobí zvolil obhájce, který ve svém sdělení doručeném nalézacímu soudu dne 26. 9. 2017 navíc výslovně projevil vůli účastnit se všech úkonů prováděných v dané věci. Mezi doručením tohoto sdělení a konáním veřejného zasedání o odvolání sice byly pouze dva pracovní dny (nikoliv pět, jak uvádí obviněný v dovolání), nalézací soud měl přesto dostatek času, aby soud druhého stupně na zjištěné skutečnosti upozornil tak, aby ten na vzniklou situaci mohl v zájmu dodržení pravidel spravedlivého procesu adekvátně reagovat. V této souvislosti se lze vyjádřit i k poukazu státního zástupce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1020/2009 (publikované pod č. 29/2010 Sb. rozh. tr.), podle něhož „jestliže bylo obviněnému pravomocným rozhodnutím přiznáno právo na bezplatnou obhajobu a byl poučen o tom, aby si zvolil obhájce, popřípadě aby požádal soud o jeho ustanovení ( §33 odst. 2 , 4 a 5 tr. ř. ), záleží jen na obviněném, zda a kdy toto své právo uskuteční. Učiní-li tak se značným časovým odstupem (např. zvolí si obhájce až po uplynutí více jak šesti měsíců od přiznání práva na bezplatnou obhajobu) až poté, co orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí, pak ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nemůže úspěšně namítat, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít.“ Citovaný odkaz však nutno označit za nepřípadný právě z toho důvodu, že byť si obviněný v nyní posuzované věci zvolil obhájce teprve necelé tři měsíce po podání odvolání, orgány činné v trestním řízení (nalézací soud) byly s touto skutečností obeznámeny ještě předtím, než soud druhého stupně konal veřejné zasedání o odvolání. Zvolení si obhájce s větším časovým odstupem proto obviněnému v daném případě nelze klást k tíži, nýbrž i v takovém případě bylo zapotřebí obhájci, jenž navíc explicitně projevil vůli obhajobu obviněného aktivně vykonávat, umožnit realizaci jeho práv a povinností.
18. Nejvyšší soud se zřetelem k výše uvedenému shrnuje, že v důsledku pochybení soudu prvního stupně, jenž odvolací soud neinformoval o skutečnosti, že obviněný si zvolil obhájce na plnou moc, došlo k porušení práv tzv. formální obhajoby – práva obviněného dát se zastupovat obhájcem – neboť jeho obhájci nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení umožněno vykonávat svá zákonná oprávnění, v daném případě účastnit se veřejného zasedání o odvolání před soudem druhého stupně. S ohledem na skutečnost, že v tomto veřejném zasedání byly prováděny úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (bylo vydáno rozhodnutí o odvolání obviněného), nutno námitky vztažené k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. označit za důvodné.
19. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že tento mohl být v nyní posuzované věci naplněn pouze v jeho druhé alternativě, tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek obviněného, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že soud druhého stupně – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož řízení před odvolacím soudem trpělo vadou spočívající ve výše uvedeném porušení práva obviněného na obhajobu, jež zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je naplněn i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
20. Ze shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 6 To 355/2017, a také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. soudu druhého stupně přikázal, aby věc – při respektování práva obviněného na obhajobu – v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
21. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací řízení bude nutné z důvodu pochybení v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení provést znovu, Nejvyšší soud dále nezkoumal námitky obviněného podřazené pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), d), g) a h) tr. ř., poněvadž v opačném případě by předjímal řešení otázek, které budou předmětem řízení před soudem druhého stupně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 11 Tdo 528/2014).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu