ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.250.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 250/2016-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2016 o dovolání, které podal Z. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 11 To 535/2015-148, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 Dt 1/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 5. 2011, č. j. 3 T 20/2011-263 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, č. j. 11 To 357/2011- 285 bylo Z. P. uloženo podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 6. 2014, č. j. 1 Nt 1026/2014-20 bylo podle §99 odst. 6 tr. zákoníku rozhodnuto, že se ochranné léčení sexuologické v ústavní formě prodlužuje o dvě léta.
Dne 30. 3. 2015 podala Psychiatrická nemocnice Kosmonosy návrh na změnu ochranného léčení sexuologického v ústavní formě u Z. P. v zabezpečovací detenci.
Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 10. 2015, č. j. 1 Dt 1/2015-117 bylo podle §99 odst. 5 tr. zákoníku rozhodnuto, že se návrh Psychiatrické nemocnice Kosmonosy na změnu ochranného léčení sexuologického v ústavní formě v zabezpečovací detenci jako nedůvodný zamítá.
Proti předmětnému usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi podal státní zástupce včas stížnost. Usnesením ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 Tdo 535/2015 Krajský soud v Praze podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 10. 2015, č. j. 1 Dt 1/2015-117 zrušil a sám rozhodl, že podle §99 odst. 5 tr. zákoníku, se přeměňuje ochranné léčení sexuologické ústavní, které bylo Z. P. uloženo rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 5. 2011, č. j. 3 T 20/2011-263 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, č. j. 11 To 357/2011-285, v zabezpečovací detenci.
Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 To 535/2015 napadl Z. P. dovoláním. Uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku Z. P. vyjádřil nesouhlas se závěrem stížnostního soudu, že u něj jsou splněny zákonné podmínky pro přeměnu ochranného léčení sexuologického v ústavní formě v zabezpečovací detenci. Dovolatel namítal, že podmínky pro nařízení zabezpečovací detence ve smyslu §100 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku u něho nejsou vůbec dány, neboť ochranné léčení mu nebylo uloženo v souvislosti s odsouzením za zločin, ale toliko za přečin. Ohledně dalších podmínek pro přeměnu ochranného léčení v zabezpečovací detenci uvedl, že sice v minulosti z ochranného léčení utekl, ovšem naposledy se tak stalo dne 9. 7. 2014, tedy před 18 měsíci. Z návrhu Nemocnice Kosmonosy, ale ani vyjádření primářky MUDr. M. nevyplývá, že by užil násilí vůči zdravotnickému personálu nebo jiným pacientům nebo, že by opakovaně odmítal vyšetřovací nebo léčebné výkony. Podle názoru dovolatele stížnostní soud pochybil, pokud vytkl Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, že nevzal při svém rozhodování v úvahu všechny podklady a důkazy a zejména vyjádření znalců. Znalci slyšení u Okresního soudu v Mladé Boleslavi podle dovolatele nevypovídali přesvědčivě, pouze se snažili podpořit podaný návrh, nepřihlíželi ke skutečnosti, že v jeho zdravotnické dokumentaci se nachází spousta pozitivních zpráv. Znalci nebyly vzaty v úvahu pochvaly jeho osoby právě z údajně problematických míst. Pokud stížnostní soud poukazoval na skutečnost, že začal na internetu vyhledávat ženy jako své oběti sadistického jednání na dálku, tak ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že všechny tyto ženy poznal za účelem skutečného seznámení a snažil se s nimi navázat skutečný vztah. V tomto směru žádal o provedení výslechů těchto žen. Znalci sice uvedli, že délka léčby a samotný hormonální útlum neplní svůj účel, kdy ovšem zároveň připustili, že v současné době není schopen znásilnění. Dále dovolatel namítal, že s primářkou MUDr. M. měl problémy od doby, kdy byl v léčebně poprvé, což je od roku 2011. Je pro léčebnu nepohodlný. Nebylo ani vzato v úvahu, že to byl právě on, kdo si stěžoval na nevhodné chování terapeutek. Dovolatel poukazoval i na skutečnost, že jeho deviace byla v roce 1994/95 velmi intenzivní, kdy ovšem v roce 2010 byla natolik snížena, že se dopustil jen přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, což svědčí o tom, že hormonální léčba působí a plní svůj účel. Současně poukázal na doklad ze své zdravotnické dokumentace, ze kterého je zřejmé, že v roce 2015 primářka MUDr. M. žádala o jeho přeřazení do jiného zdravotnického zařízení s odůvodněním, že léčba v jiném zařízení může vést k lepším výsledkům. I tato skutečnost svědčí o tom, že zákonné podmínky pro změnu ochranného léčení v zabezpečovací detenci u něho nejsou splněny.
S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 To 535/2015, v celém rozsahu, a potvrdil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 10. 2015, č. j. 1 Dt 1/2015-117.
K podanému dovolání se Nejvyšší státní zastupitelství nevyjádřilo.
V předmětné věci lze konstatovat, že Z. P. je (obecně) podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a obsahuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Dovolání je koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto je současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v §265a odst. 2 tr. ř. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Jiná rozhodnutí než rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je možno podat dovolání.
Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
Podle §98 odst. 1 tr. zákoníku, ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ústavní výchova.
Lze mít za to, že Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 To 535/2015 nerozhodoval o uložení ochranného opatření Z. P., neboť toto mu bylo uloženo již rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 5. 2011, č. j. 3 T 20/2011-263 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, č. j. 11 To 357/2011-285. Krajský soud jako soud stížnostní z podnětu podané stížnosti státního zástupce toliko rozhodoval podle §99 odst. 5 tr. zákoníku o návrhu zdravotnického zařízení – Psychiatrické nemocnice Kosmonosy. Nemocnice o přeměně již uloženého ochranného opatření, konkrétně ochranného léčení sexuologického v ústavní formě v zabezpečovací detenci.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 11 To 535/2015, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 10. 2015, č. j. 1 Dt 1/2015-117 a vůči němuž dovolání směřuje, tudíž nelze považovat za rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí, jímž bylo uloženo ochranné opatření (obdobně viz usnesení NS ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, usnesení I. ÚS 3951/14 ze dne 2. 4. 2015). Dovolání Z. P. proti němu tudíž není přípustné.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání Z. P. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2016
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Zpracovala:
JUDr. Marta Ondrušová