ECLI:CZ:NSS:2019:7.AFS.376.2018:30
sp. zn. 7 Afs 376/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: SILMET Plus, s. r. o.,
se sídlem Na Flusárně 168, Příbram III, zastoupen Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem
tamtéž, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2018,
č. j. 15 Af 4/2016 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2015, č. j. 29591/201-620000-32.1, Celní úřad pro Ústecký
kraj (dále též „správce daně“) uložil propadnutí směsné motorové nafty, vedené v evidencích
žalobce pod kódem nomenklatury 3824 90 99, v množství 14 038 litrů (dále též „vybrané
výrobky“) podle §42d odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „zákon o spotřebních daních“), u nichž nebylo prokázáno,
že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, ani nebyl prokázán způsob jejich oprávněného nabytí
za ceny bez daně. Zároveň správce daně vyslovil, že vlastníkem propadnutých vybraných výrobků
se v souladu s §42d odst. 2 zákona o spotřebních daních stává stát.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 11. 2015, č. j. 29330/2015-900000-304.8, zamítl
odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správce daně. Uvedl, že žalobcem předložené doklady
sice nevykazovaly žádné formální vady, avšak vztahovaly se k jiným minerálním olejům, než které
správce daně při místním šetření dne 10. 10. 2014 zjistil v zásobníku č. 3 na čerpací stanici
SILMET. V minerálních olejích skladovaných v tomto zásobníku byla totiž laboratorní zkouškou
zjištěna přítomnost značkovací látky SY 124, tedy se nemohlo jednat o směsnou motorovou
naftu - pohonnou hmotu pro silniční vozidla, jak deklaroval žalobce. Žalobce přitom v odvolání
zdůvodňoval toliko přítomnost barviva Dyeguard Red MC25Y v minerálních olejích vedených
jako motorová nafta a skladovaných dne 7. 10. 2014 na téže čerpací stanici v zásobníku č. 1,
o nichž je samostatně vedeno řízení o jejich propadnutí. V daném případě však nebyla zjištěna
přítomnost tohoto barviva, ale značkovací látky. Žalobce tedy zjištění správce daně, podložené
analýzou předmětného minerálního oleje provedenou Celně technickou laboratoří, nevyvrátil.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem
(dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že sporná
byla pouze otázka, zda minerální olej, který byl uskladněn v zásobníku č. 3 na čerpací stanici
žalobce, byl směsnou motorovou naftou určenou pro pohon silničních vozidel, a zda žalobce
předložil doklad o zdanění předmětného minerálního oleje ve smyslu §5 zákona o spotřebních
daních. Podstatné přitom je, že v minerálním oleji byla zjištěna přítomnost značkovací látky
SY 124 v množství 0,2 ± 0,1 mg/l. Smyslem povinnosti značkovat a barvit minerální oleje je
usnadnění následné kontroly, zda tyto oleje nejsou používány k jiným účelům, než pro které byla
poskytnuta daňová úleva. Dle §134b odst. 2 zákona o spotřebních daních přitom nesmějí být
jakkoliv barveny a značkovány motorová nafta a směsná motorová nafta, pokud jsou používány
mj. jako pohonná hmota pro pohon vozidel. Obsahoval-li tedy sporný minerální olej značkovací
látku SY 124, nelze jej považovat za směsnou motorovou naftu určenou pro pohon vozidel
ve smyslu zákona o spotřebních daních. Na tom nic nemění skutečnost, že značkovací látka byla
zjištěna v nižším množství, než je stanoveno pro značkování. Odpovědnost vlastníka vybraných
výrobků za nedodržení evidenčních povinností je přitom objektivní. Jím předložený doklad se
musí vztahovat k vybranému výrobku, který je skutečně skladován či dopravován. Žalobce však
zdanění sporného minerálního oleje neprokázal. Doklad o prodeji č. 32010/1 ze dne 5. 10. 2014,
podle kterého bylo žalobci dodáno 4018 l směsné motorové nafty, není způsobilý prokázat
zdanění minerálního oleje s obsahem značkovací látky SY 124, který byl uskladněn v zásobníku
č. 3 v množství 14 038 l. Skutková verze žalobce je irelevantní; vysvětluje pouze přítomnost látky,
která v testovacích vzorcích zjištěna nebyla, nikoliv přítomnost značkovací látky. Daňové orgány
nejsou povinny prokazovat, jakým způsobem se měla značkovací látka do analyzovaných vzorků
dostat. Nemají ani možnost správního uvážení. Žalobcem tvrzené okolnosti týkající se jeho dobré
víry či chybného postupu dodavatele nemohly mít na propadnutí sporného minerálního oleje
vliv. Soud neprovedl navrhované důkazní prostředky, neboť listiny jsou součástí správního spisu
a svědecké výpovědi žalobce nenavrhl v daňovém řízení a jsou pro posouzení věci irelevantní.
III.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítá, že prokázal zdanění směsné motorové
nafty, která se nacházela v zásobníku č. 3. Tato byla dodána společností SILMET Příbram a. s.,
chybou obsluhy výdejní lávky však došlo k jejímu znečištění barvivem Dyeguard Red MC25Y.
To stěžovatel doložil dvěma nákladními dodacími listy, vyjádřením provozovatele daňového
skladu TERMINAL OIL a. s. a vyjádřením dodavatele plnící lávky PSMONT PLUS, s. r. o.
Tímto byla vysvětlena přítomnost značkovací látky. Stěžovatel netušil, že došlo k přidání
značkovací látky či barviva. Byl v dobré víře, že se v zásobníku č. 3 nachází řádně zdaněná
směsná motorová nafta, čemuž nasvědčuje i to, že značkovací látka byla zjištěna ve výrazně
nižším množství, než stanovují značkovací předpisy a jinak sporný minerální olej splňoval
zákonné požadavky pro směsnou motorovou naftu. Dále stěžovatel nesouhlasí s tím, že krajský
soud zamítl jeho důkazní návrhy. Neprovedení navrhovaných svědeckých výpovědí představuje
vadu řízení a porušení zásady materiální pravdy, která se dle judikatury Nejvyššího správního
soudu a Ústavního soudu uplatní i v daňovém řízení. Zamítnutím důkazních návrhů rezignoval
krajský soud i správní orgán na povinnost zjistit skutečný stav věci. Stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
IV.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Uvedl,
že důkazní návrhy stěžovatele nemohou mít dopad na skutková zjištění, ze kterých vycházela
rozhodnutí správních orgánů. Okolnosti, které mají být navrhovanými důkazy prokázány,
nemohou zvrátit závěr učiněný v daňovém řízení, tedy že stěžovatel neprokázal zdanění
minerálního oleje s obsahem značkovací látky SY 124. Jejich neprovedením proto nebyla dotčena
zásada materiální pravdy.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud předně považuje za vhodné zrekapitulovat skutková zjištění
vyplývající ze správního a soudního spisu, jež jsou podstatná z hlediska uplatněných kasačních
námitek. Dne 10. 10. 2014 byla na čerpací stanici stěžovatele provedena kontrola evidence
dodávek minerálních olejů a prokázání jejich zdanění, a to na základě výsledků místního šetření
provedeného na stejné čerpací stanici dne 7. 10. 2014. Při tomto místním šetření byl odebrán
ze stojanu č. 6 vzorek směsné motorové nafty. Dle protokolu o zkoušce Celně technické
laboratoře ze dne 10. 10. 2014, zn. 51508/2014-900000-020, se jednalo o směs těžkého
plynového oleje s (31,9 ± 1,0)% hm. tj. (30,7 ± 1,0) % obj. methyesterů mastných kyselin
obsahující (0,2 ± 0,1) mg/l značkovací látky SY 124. Přítomnost látek jiného typu nebyla zjištěna.
Posuzovaný vzorek vyhověl požadavkům stanoveným pro směsnou motorovou naftu,
podmínkám požadavků na značkování a barvení nevyhověl. Při kontrole dne 10. 10. 2014 byly
odebrány další kontrolní vzorky směsné nafty a předloženy doklady o nabytí ke skladovaným
zásobám. Současně správce daně provedl zajištění celkem 14 038 litrů vybraných výrobků v místě
jejich uložení (zásobník č. 3 a výdejní pistole pro směsnou naftu byly opatřeny závěrou) z důvodu
zjištění přítomnosti značkovače ve vzorku směsné nafty ze dne 7. 10. 2014. Rozhodnutí
o zajištění vydal správce daně dne 14. 10. 2014. Dne 4. 11. 2014 oznámil správce daně stěžovateli
zahájení řízení o vybraných výrobcích za účelem zjištění, zda s vybranými výrobky bylo
nakládáno způsoby uvedenými v §42 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Jelikož stěžovatel
nepředložil doklady k vybranému výrobku, jež byl skladován (předložené doklady se týkaly jiného
vybraného výrobku, než který byl skladován), rozhodl správce daně o jeho propadnutí.
[9] První okruh námitek stěžovatele směřuje proti právnímu posouzení věci. Stěžovatel je
toho názoru, že prokázal zdanění sporného minerálního oleje.
[10] Podle §5 odst. 1 zákona o spotřebních daních se na daňovém území České republiky
prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem
nebo dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených,
pokud tento zákon nestanoví jinak (§6). Zdanění vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených
se prokazuje pouze tehdy, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu (§4 odst. 6, §32 odst. 2, 4 a 5).
[11] Podle §5 odst. 3 téhož zákona [d]oklad o prodeji podle odstavce 1, který je prodávající povinen
při prodeji vybraných výrobků bezodkladně vydat, musí obsahovat tyto údaje:
a) obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího,
b) obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
kupujícího,
c) množství prodaných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost
daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení,
d) výši spotřební daně celkem,
e) datum vystavení dokladu o prodeji,
f) číslo dokladu o prodeji.
[12] Podle §51 odst. 1 téhož zákona [v] daňovém dokladu podle §5 odst. 2, v dokladu o prodeji podle
§5 odst. 3 nebo v dokladu o dopravě podle §5 odst. 4 musí být uveden také kód nomenklatury minerálního oleje,
kterého se doklad týká; v daňovém dokladu podle §5 odst. 2 musí být dále uvedena množství minerálních olejů
v členění podle jednotlivých sazeb spotřební daně. Pokud je místem určení čerpací stanice, musí být v dokladu
o dopravě podle §5 odst. 4 uvedeno její evidenční číslo, bylo-li Ministerstvem průmyslu a obchodu přiděleno.
[13] Podle §51 odst. 2 téhož zákona [p]ři dopravě minerálních olejů značkovaných a barvených podle
části čtvrté nebo značkovaných podle části páté musí být v daňovém dokladu podle §5 odst. 2, v dokladu o prodeji
podle §5 odst. 3 nebo v dokladu o dopravě podle §5 odst. 4 uvedeno, že tyto oleje byly označkovány a obarveny
podle části čtvrté nebo označkovány podle části páté.
[14] Podle §42 odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní
spotřebu nebo není-li prokázáno oprávněné nabytí vybraných výrobků za ceny bez daně, správce
daně tyto vybrané výrobky zajistí, jestliže jsou skladovány bez dokladu uvedeného v §5, nebo
údaje uvedené na tomto dokladu jsou nesprávné nebo nepravdivé.
[15] Podle §42d odst. 1 písm. a) téhož zákona pokud správce daně nerozhodne o uvolnění
vybraných výrobků, rozhodne o jejich propadnutí v případě, že je vlastník těchto výrobků znám.
[16] Stěžovatel od počátku tvrdí, že sporným motorovým olejem nacházejícím se v zásobníku
č. 3 byla směsná motorová nafta s kódem nomenklatury 3824 90 99 a že tato byla řádně zdaněna.
Tuto skutečnost doložil nákladním dodacím listem č. 0000032010, dle kterého byla stěžovateli
dne 5. 10. 2014 dodána směsná motorová nafta s uvedeným kódem nomenklatury v množství
4 003 litrů při 15°C a dokladem o prodeji č. 32010/1 z téhož dne, dle kterého nakoupil směsnou
motorovou naftu v množství 4 018 litrů. Mezi stranami přitom není sporu o tom, že tento typ
minerálního oleje (směsná motorová nafta používaná jako pohonná hmota pro pohon silničních
vozidel), který byl specifikován v uvedeném nákladním dodacím listu, nesmí být v souladu
s §134b odst. 2 písm. b) zákona o spotřebních daních značkován či barven. K tomuto blíže viz
odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, zejména bod 20, proti němuž stěžovatel
žádné námitky nevznesl. Stěžovatel v průběhu správního ani soudního řízení zároveň nijak
nezpochybnil výsledky zkoušky Celně technické laboratoře zaznamenané v protokolu ze dne
10. 10. 2014, zn. 51508/2014-900000-020, ani výsledky následujících laboratorních zkoušek
zaznamenaných v protokolu zn. 57267/2014-900000-020. Dle výsledků těchto zkoušek byla
v odebraných vzorcích zjištěna přítomnost látky SY 124. Rovněž tato skutečnost je tedy
nesporná.
[17] Jak vyplývá z výše uvedeného, směsná motorová nafta, která byla uskladněna v zásobníku
č. 3 na čerpací stanici, nesmí být značkována a barvena. Obsahoval-li tedy sporný minerální olej
značkovací látku SY 124, nemohlo se jednat o směsnou motorovou naftu určenou jako pohonná
hmota pro pohon silničních vozidel ve smyslu zákona o spotřebních daních.
[18] Stěžovatel svou argumentaci založil na tom, že sporný minerální olej je skutečně směsnou
motorovou naftou, která byla řádně zdaněna, přičemž v důsledku provozní chyby došlo k jejímu
znečištění (chybnou manipulací s výdejní lávkou). Důkazy předložené stěžovatelem, zejména
vyjádření provozovatele daňového skladu TERMINAL OIL a. s. a vyjádření dodavatele plnící
lávky PSMONT PLUS, s. r. o., nicméně vysvětlují pouze možné znečištění sporného minerálního
oleje barvivem Dyeguard Red MC25Y, nikoliv značkovací látkou SY 124. Ostatně sám stěžovatel
v žalobě výslovně uvedl, že neví, jakým způsobem se mohla značkovací látka do vzorků
sporného minerálního oleje dostat. Argumentace stěžovatele a jím navržené důkazy se tak zcela
míjí se skutkovými zjištěními, dle kterých sporný minerální olej obsahoval látku SY 124, a proto
nemůže nijak vyvrátit závěry správních orgánů. Stěžovatel se tedy mýlí, pokud poukazuje na to,
že řádně zdůvodnil znečištění sporného minerálního oleje. Stěžovatel ani náznakem nevysvětlil,
jak mohl být sporný minerální olej znečištěn značkovací látkou SY 124, natož aby tuto skutečnost
prokázal. Sporný minerální olej nacházející se v zásobníku č. 3 na čerpací stanici stěžovatele nelze
proto považovat za směsnou motorovou naftu určenou jako pohonnou hmotu pro pohon
silničních vozidel ve smyslu zákona o spotřebních daních.
[19] O zajištění sporného minerálního oleje bylo rozhodnuto z toho důvodu, že byl skladován
bez dokladu uvedeného v §5 zákona o spotřebních daních, neboť předložený doklad o prodeji
č. 0000032010 ze dne 5. 10. 2014 se týkal dodání 4 018 litrů směsné motorové nafty, tj. jiného
výrobku, než jaký byl skladován (minerální olej s obsahem značkovací látky SY 124). Bylo pak
na stěžovateli, aby v řízení o zajištěných vybraných výrobcích předložil daňový doklad dle §5
zákona o spotřebních daních vztahující se ke spornému minerálnímu oleji či jinak prokázal jeho
řádné zdanění. Uvedené rozložení důkazního břemene potvrzuje judikatura Nejvyššího správního
soudu (viz. rozsudek ze dne 26. 2. 2009, č. j. 7 Afs 69/2007 - 85). Stěžovatel žádný takový doklad
či důkaz o zdanění sporného minerálního oleje nepředložil. Jak již bylo výše uvedeno, doklad
o prodeji č. 32010/1 ze dne 5. 10. 2014 se ke spornému minerálnímu oleji nemůže vztahovat,
neboť směsná motorová nafta používaná jako pohonná hmota pro pohon silničních vozidel
nesmí obsahovat značkovací látku SY 124, kterou však sporný minerální olej obsahoval, přičemž
důkazní břemeno ohledně prostého znečištění minerálního oleje touto látkou stěžovatel neunesl.
Doklad o prodeji se nadto vztahuje pouze k množství 4 018 litrů (nákladní dodací list pak
k množství 4 003 litrů při 15°C), nikoli k množství 14 038 litrů. Jiný relevantní doklad prokazující
zdanění sporného minerálního oleje ve smyslu §5 zákona o spotřebních daních pak stěžovatel
nepředložil. Tvrzení o znečištění sporného minerálního oleje barvivem Dyeguard Red MC25Y
nijak neozřejmuje jeho kontaminaci značkovací látkou SY 124. Na základě uvedených skutečností
tedy nelze než uzavřít, že stěžovatel nepředložil daňový doklad vztahující se ke spornému
minerálnímu oleji a neprokázal jeho řádné zdanění. Závěr krajského soudu je tudíž správný.
[20] Další námitky stěžovatele směřovaly proti neprovedení jím navržených důkazů.
[21] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může
provést i důkazy jiné.
[22] Otázkou provádění důkazů krajským soudem v řízení, jehož předmětem je přezkoumání
rozhodnutí vydaného v daňovém řízení se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval (viz např.
rozsudky ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 Afs 77/2009 - 114, ze dne 22. 5. 2009, č. j. 2 Afs 35/2009 - 91,
ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 Afs 194/2014 - 64, ze dne 25. 9. 2014, č. j. 4 Afs 142/2014 - 22, nebo
ze dne 18. 12. 2015, č. j. 8 Afs 114/2015 - 30). Nejvyšší správní soud přitom vychází z konstantní
judikatury Ústavního soudu. Ten k otázce tzv. opomenutého důkazu uvedl, že zásadám
spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným
důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní. Soud (a ani správní orgán) sice není povinen provést
všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a – pokud jim nevyhoví
– ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním
předpisům, které aplikoval a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl)
navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srov. nálezy
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. I. ÚS 549/2000, sp. zn. II. ÚS 663/2000,
či sp. zn. IV. ÚS 67/2000).
[23] V napadeném rozsudku krajský soud mj. konstatoval, že neprovedl navrhované svědecké
výpovědi, neboť stěžovatel výslechy daných osob v daňovém řízení nenavrhl. Svůj závěr krajský
soud opřel o výše uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které daňový subjekt
nemůže rozhodnutí vydané v daňovém řízení zpochybňovat v řízení před soudem předkládáním
důkazů, které mohl předložit již v daňovém řízení. Dále uvedl, že dokazování by bylo
nadbytečné, neboť výpověď svědků měla pouze vysvětlit obarvení sporného minerálního oleje
barvivem Dyeguard Red MC25Y, přičemž tato skutečnost je z hlediska merita sporu irelevantní,
stejně jako případná výpověď svědka K. o tom, zda po cestě k čerpací stanici došlo i k dalším
vykládkám. Svědek K. totiž v inkriminovaný den rozvoz pohonných hmot neprováděl.
[24] Dle Nejvyššího správního soudu krajský soud v souladu s výše uvedenou judikaturou
řádně odůvodnil, proč nepřistoupil k provedení stěžovatelem navrhovaných důkazů. S těmito
důvody se pak Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Jak bylo vysvětleno výše, argumentace
stěžovatele týkající se obarvení sporného minerálního oleje barvivem Dyeguard Red MC25Y
se zcela míjí se skutkovým zjištěními a jakékoliv její prohlubování nemůže mít na posouzení věci
vliv. I pokud by totiž byla pravdivá, žádným způsobem nevysvětluje přítomnost značkovací látky
SY 124 ve sporném minerálním oleji, které je pro posouzení věci podstatné. Jakékoliv další
dokazování těchto skutečností je proto nadbytečné, jak správně konstatoval krajský soud.
Obdobné platí i v případě výpovědi svědka K. ve vztahu k vykládkám uskutečněným dne
5. 10. 2014. Jak vyplývá z nákladního dodacího listu ze dne 5. 10. 2014, rozvoz v uvedený den
prováděl řidič P. Z. Svědek K. by tak těžko mohl popsat vykládky, které se v inkriminovaný den
uskutečnily. Za nejvýznamnější však lze považovat skutečnost, že stěžovatel výslech uvedených
osob navrhoval až v řízení před krajským soudem, nikoli v daňovém řízení. V souladu s výše
uvedenou judikaturou řízení před správním soudem nemá nahrazovat řízení před daňovými
orgány, a daňový subjekt tak nemůže svou procesní liknavost napravovat až v soudním řízení.
Krajský soud tedy postupoval v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, když předmětné
důkazy navržené stěžovatelem neprovedl.
[25] Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Ve věci rozhodl
na základě oprávnění stanoveného v §109 odst. 2 s. ř. s. bez jednání.
[26] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační
stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu