ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.151.2016:23
sp. zn. 7 As 151/2016 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. R., zastoupen
Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem Pražská 119, Klatovy, proti žalovanému: Krajský
úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 5. 2016, č. j. 17 A 58/2015 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Klatovy, odboru dopravy - dopravního úřadu (dále jen
„správní orgán prvního stupně“), ze dne 19. 6. 2015, č. j. OD/7015/15/Kk, byl žalobce uznán
vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení §5 odst. 2 písm. b) téhož zákona, kterého
se měl dopustit tím, že dne 3. 10. 2014 v cca 11:20 hod. řídil v obci Nýrsko, po místní
komunikaci ulice Žižkova, ve směru od domu č. p. 299 ke křižovatce s ulicí Komenského osobní
automobil tov. zn. Opel Vectra, státní poznávací značky (dále jen „spz“) X, přičemž byl pod
vlivem alkoholu. Citovaným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným také ze spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona o silničním provozu, pro porušení §22 odst. 1 téhož
zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 3. 10. 2014 v cca 11:20 hod. řídil v obci Nýrsko, po
místní komunikaci ulice Žižkova, ve směru od domu č. p. 299 ke křižovatce s ulicí Komenského,
kdy na tuto přijel po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou „Stůj, dej
přednost v jízdě!“, a nedal zde přednost v jízdě osobnímu automobilu tov. zn. Toyota Yaris, spz
X, řízenému M. C., přijíždějícímu do uvedené křižovatky po hlavní pozemní komunikaci ulice
Komenského ve směru z centra, a narazil do jeho levého boku. Zároveň došlo k odražení vozidla
tov. zn. Toyota Yaris na osobní vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, spz X, s nímž stál jeho řidič V.
M. v dané křižovatce na příkaz dopravní značky „Stůj, dej přednost v jízdě!“ na ulici Žižkova
v protisměru jízdy žalobce, a rovněž ke střetu přední části žalobcem řízeného vozidla tov. zn.
Opel s přední částí vozidla tov. zn. Škoda Octavia. Žalobce tak způsobil nehodu s následkem
lehkého zranění paní C. a s celkovou hmotnou škodou na zúčastněných vozidlech ve výši cca
130.000 Kč. Za spáchání uvedených přestupků mu správní orgán prvního stupně uložil pokutu
ve výši 8.000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 7 měsíců a náhradu nákladů
řízení ve výši 1.000 Kč.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2015, č. j. DSH/7902/15 (dále jen „napadené
rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni.
[4] V žalobě vyjádřil nesouhlas s tím, že by porušil §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním
provozu, a tedy spáchal přestupek podle §125c odst. 1 písm. b) téhož zákona. K naplnění
skutkové podstaty daného přestupku je třeba požití (úmyslné vypití) alkoholického nápoje či jiné
látky obsahující alkohol. Žalobce si však pouze vypláchl ústní dutinu „ústní vodou Propolis“,
kterou následně vyplivl, a proto nemohla být naplněna subjektivní stránka přestupku. Alkohol byl
navíc zjištěn pouze na základě dechové zkoušky. Žalobce brojil také proti odbornému vyjádření
společnosti Dräger Safety s. r. o., podle kterého nemohl být výsledek dechové zkoušky ovlivněn
použitím „ústní vody Propolis“. Navrhl zpracování znaleckého posudku. Poukázal na to,
že naměřená hladina alkoholu v jeho těle byla minimální, proto jím nemohl být při jízdě ovlivněn.
[5] Krajský soud žalobu zamítl. Žalobce naplnil subjektivní stránku přestupku podle §125c
odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, neboť jednal ve formě nevědomé nedbalosti, jak
správně konstatovaly správní orgány. Vyjádření společnosti Dräger Safety s. r. o. je podle názoru
krajského soudu dostatečným důkazem o tom, že výsledek dechové zkoušky nemohl být ovlivněn
použitím „kapek Propolis“. Pokud by žalobce postupoval podle návodu k jejich použití, nemohly
by být kapky příčinou naměřených pozitivních výsledků dechových zkoušek. Při zjišťování
hladiny alkoholu v těle žalobce bylo postupováno standardně a v souladu s právními předpisy
a judikaturou. Byla odečtena jak přípustná odchylka přístroje, tak i možná fyziologická hladina
alkoholu, tj. celkem 0,24 ‰ alkoholu. I poté byla zjištěná hladina alkoholu vyšší než nula, proto je
s ohledem na tzv. nulovou toleranci alkoholu nutno považovat žalobce za odpovědného
ze spáchání daného přestupku.
III.
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
[7] Stěžovatel nesouhlasil s tím, že porušil §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu,
a tedy spáchal přestupek podle §125c odst. 1 písm. b) téhož zákona. Stěžovatel si bezprostředně
před jízdou vypláchl ústa z důvodu přetrvávajícího zánětu dásní „ústní vodou Propolis“. Nelze
tedy souhlasit s tím, že by požil alkoholický nápoj, jelikož ústní vodu nevypil. Nemohl ani
předpokládat, že se do jeho těla dostane alkohol pouhým výplachem ústní dutiny a ovlivní ho
pro jízdu vozidlem. Podle stěžovatele nemělo být vycházeno z vyjádření společnosti Dräger
Safety s. r. o., jakož ani z návodu k užití přístroje Dräger. Měl být vyhotoven znalecký posudek.
I při uplatnění tzv. nulové tolerance alkoholu je podle stěžovatele třeba přihlédnout ke smyslu
zákona, který má zamezit požívání alkoholických nápojů před jízdou, což v daném případě
splněno není. Krajskému soudu dále vytkl, že na danou věc aplikoval rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 - 78.
[8] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
IV.
[9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem krajského soudu.
Nesouhlasil s argumenty uvedenými v kasační stížnosti a setrval na svém vyjádření k žalobě.
Současně sdělil, že v případě úspěchu ve věci nebude požadovat náhradu nákladů řízení.
V.
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel dne 3. 10. 2014 v 11:20 hod. řídil osobní
motorové vozidlo a při projíždění křižovatky nedal přednost v jízdě jinému vozidlu jedoucímu
po hlavní silnici. Následně byla provedena dechová zkouška (přístrojem Dräger). Podle záznamu
o dechové zkoušce byl u stěžovatele naměřen v 11:34 hod. výsledek 0,27 ‰ alkoholu v krvi
a v 11:39 hod. 0,25 ‰ alkoholu v krvi. Součástí spisu je i platný ověřovací list měřicího přístroje
Dräger včetně kalibrační zkoušky. Dále je ve spisu založen protokol o lékařském vyšetření ze dne
3. 10. 2014, podle něhož byl v 12:45 hod. proveden odběr krve stěžovateli; výsledek byl zaslán
pouze stěžovateli, který měl možnost jej předložit správním orgánům jako důkaz, což neučinil.
Správní spis obsahuje i výpis z evidenční karty stěžovatele ze dne 25. 11. 2014 obsahující
7 záznamů a trestní příkaz č. j. 2 T 5/2013 Okresního soudu v Klatovech, ze kterého vyplývá,
že stěžovatel dne 30. 12. 2012 v 14:00 hod. v Klatovech řídil osobní automobil pod vlivem
alkoholu (byl mu naměřen výsledek více než 0,6 ‰ alkoholu v krvi) v době, kdy mu byl uložen
zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech vozidel. Za toto jednání mu byl uložen trest
odnětí svobody s podmíněným odkladem.
[13] Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 19. 6. 2015,
č. j. OD/7015/15/Kk, byl stěžovatel uznán vinným mj. ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že řídil pod vlivem
alkoholu, dle výsledku provedené dechové zkoušky. V odůvodnění správní orgán prvního stupně
uvedl, že z příbalového letáku k výrobku „kapky Propolis“, je zřejmé, že tyto kapky jsou lihovo-
vodním extraktem propolisu. Obsahují minimálně 45 % lihu a jsou určeny k výplachu dutiny
ústní. Doporučené dávkování je 20 až 30 kapek do 100 ml vody. Stěžovatel dle svého názoru
Propolis kapky užil na propláchnutí dutiny ústní několikrát před jízdou. Pokud tak skutečně učinil
a předmětný přípravek užil v souladu s příbalovou informací včetně předepsaného dávkování,
pak by měl odeznít vliv koncentrovaného alkoholu v ústech do 6 až 7 minut, jak vyplývá
z vyjádření společnosti Dräger Safety s. r. o. (výrobce měřícího zařízení). Je tedy zřejmé,
že výsledky dechových zkoušek tímto nemohly být ovlivněny. Pokud však stěžovatel použil
kapky v rozporu s příbalovým letákem a doporučeným dávkováním, tedy požil ho jednorázově
bezprostředně před jízdou v takovém množství, které mělo způsobit naměřené hodnoty, rovněž
porušil §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, neboť dle tohoto ustanovení řidič nesmí
řídit vozidlo i po požití jiné látky obsahující alkohol. Vzhledem k tomu, že dle svého tvrzení měl
stěžovatel předmětnou látku naposledy užít před samotnou jízdou, přičemž k dopravní nehodě
došlo cca. v 11:20 hod. a druhá dechová zkouška byla provedena v 11:39 hod. s výsledkem
0,25 ‰, je zřejmé, že v daném případě byl dodržen požadavek na testovanou osobu daný
návodem k obsluze měřicího přístroje, a tedy provedením zkoušky po uplynutí alespoň 15 minut
od posledního užití alkoholu. Dechová zkouška byla provedena v souladu se zákonem a je
spolehlivým důkazem o zjištění nenulové hodnoty alkoholu v těle stěžovatele. Od naměřené
hodnoty byla rovněž odečtena hodnota 0,24 ‰ zahrnující stěžovatelem zmiňované jiné faktory
včetně možné fyziologické hranice alkoholu některých jedinců. Správní orgán prvního stupně
odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010 č. j. 8 As 59/2010 - 78,
podle něhož vzhledem k tzv. nulové toleranci alkoholu při řízení vozidel není třeba v řízení
o přestupku zkoumat, zda a jakým způsobem byl řidič zjištěnou vyšší hladinou alkoholu v krvi
ovlivněn, tedy jak alkohol působil na jeho schopnosti řídit vozidlo. Postačí, že měl v krvi
prokazatelně nenulovou výši hladiny alkoholu, která nebyla způsobena pouze fyziologickými
vlivy. Správní orgán prvního stupně dále konstatoval, že přestupek řízení vozidla pod vlivem
alkoholu byl spáchán nedbalostí nevědomou, neboť stěžovatel dle svého vyjádření na sobě žádné
ovlivnění alkoholem nepociťoval, avšak pod vlivem malého množství alkoholu jednoznačně byl.
Tento svůj stav před vlastní jízdou měl a mohl sám ověřit provedením vlastní dechové zkoušky
na dnes již dostupných orientačních dechových přístrojích. Pokud tak neučinil, a přesto
se rozhodl vozidlo řídit, nedbal potřebnou míru opatrnosti k tomu, aby nedošlo k porušení zájmu
chráněného zákonem, tedy aby neohrožoval bezpečnost provozu na pozemních komunikacích
řízením vozidla pod vlivem alkoholu.
[14] Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že od 17. 8. 2013, tedy od účinnosti
novely zákona o silničním provozu, provedené zákonem č. 233/2013 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, zní §5 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, že řidič nesmí požít alkoholický
nápoj ani jinou látku obsahující alkohol během jízdy. Z toho vyplývá, že v následném §5 odst. 2
písm. b) téhož zákona, se pojem alkoholický nápoj vztahuje i na požití jiných látek obsahujících
alkohol. Alkoholickým nápojem jakožto potravinářským výrobkem se rozumí především lihovina,
pivo a víno, ale i jiný nápoj obsahující více než půl objemového procenta alkoholu dle §2
písm. k) zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jelikož stejného ovlivnění lze
dosáhnout požitím alkoholického nápoje coby potravinářského výrobku, zákon o silničním
provozu tento pojem používá jako legislativní zkratku i pro jiné látky obsahující alkohol,
které nejsou primárně potravinářské, zejména právě pro ústní vody. Ve zbytku se žalovaný
ztotožnil se závěry obsaženými v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, odvolání
stěžovatele zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. Krajský soud se pak se závěry správních orgánů
plně ztotožnil a dále je rozvedl k žalobním námitkám. Podrobněji viz výše provedená
rekapitulace.
[15] Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasil s tím, že by spáchal přestupek podle §125c
odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu.
[16] Podle tohoto ustanovení se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu
na pozemních komunikacích v rozporu s §5 odst. 2 písm. b) téhož zákona řídí vozidlo nebo jede
na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo
v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě
pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Podle §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním
provozu řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického
nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo
užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky;
v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje
za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne
alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.
[17] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že podle názoru vysloveného
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 - 68,
publikovaném pod č. 3014/2014 Sb. NSS. „v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak,
aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí
o přestupku.“ V nyní posuzované věci správní orgány dostály tomuto požadavku. Shromážděné
důkazy vytvořily jasnou představu o průběhu celého skutkového děje a bez důvodné pochybnosti
z nich vyplývá přesvědčivý závěr, že stěžovatel spáchal přestupek podle §125c odst. 1 písm. b)
zákona o silničním provozu. V řízení před správními orgány i krajským soudem bylo jednoznačně
prokázáno, že stěžovatel dne 3. 10. 2014 v 11:20 hod. řídil osobní motorové vozidlo
tov. zn. Opel Vectra, spz X, v ulici Žižkova v Nýrsku, pod vlivem alkoholu. Tato skutečnost
vyplývá z provedené dechové zkoušky, která u stěžovatele vykázala pozitivní výsledek v 11:34
hod. 0,27 ‰ alkoholu v krvi a v 11:39 hod. 0,25 ‰ alkoholu v krvi. Přístroj k měření alkoholu
v krvi byl použit v souladu s návodem k obsluze, neboť byl zachován časový odstup měření 15
minut od posledního požití alkoholu. Výsledek dechové zkoušky potvrdil stěžovatel svým
podpisem jako správný, přičemž bylo zjištěno, že přístroj měl v době měření platnou kalibraci i
ověřovací list.
[18] Jak vyplývá z judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 9. 2010, č. j. 8 As 59/2010 - 78, publ. pod č. 2168/2011 Sb. NSS), prokáže-li správní
orgán přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna požitím
alkoholického nápoje, jsou (za splnění dalších nezbytných předpokladů, zejména zaviněného
jednání obviněného) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku podle §125c odst. 1 písm. b)
zákona o silničním provozu, podle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu
na pozemních komunikacích v rozporu s §5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti
bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové
době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem
alkoholu nebo jiné návykové látky (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 2. 2014, č. j. 7 As 102/2013 - 42). Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci. Správní orgány
přítomnost alkoholu v krvi stěžovatele jednoznačně prokázaly. Prokázáno bylo rovněž to,
že stěžovatel požil alkoholický nápoj a naplnil subjektivní stránku svého jednání ve vztahu
k danému přestupku. Pokud by stěžovatel užil předmětný přípravek v souladu s příbalovou
informací včetně předepsaného dávkování, pak by odezněl vliv koncentrovaného alkoholu
v ústech do 6 až 7 minut, jak vyplývá z vyjádření společnosti Dräger Safety s. r. o.,
ze kterého bylo možno i podle názoru zdejšího soudu vyjít. Správní orgány proto nepochybily,
když údaje v něm obsažené, resp. údaje obsažené v předmětném návodu k měřicímu přístroji
a v příbalové informaci k předmětnému přípravku, zohlednily ve svých úvahách a nenechaly
zpracovat znalecký posudek. Správní spis poskytuje dostatečnou oporu pro závěry správních
orgánů i krajského soudu.
[19] Nutno doplnit, že stěžovatel sám tvrdil, že předmětný přípravek naposledy užil
před samotnou jízdou, přičemž k dopravní nehodě došlo cca. v 11:20 hod. a druhá dechová
zkouška byla provedena v 11:39 hod. s výsledkem 0,25 ‰. Pokud by stěžovatel postupoval podle
příbalových informací k předmětnému přípravku, nemohla by mu být po uplynutí více než
dvojnásobného časového úseku pro odeznění vlivu alkoholu naměřena hladina alkoholu vyšší než
nula. Pokud však stěžovatel požil předmětný přípravek jednorázově bezprostředně před jízdou
v takovém množství, které mělo způsobit naměřené hodnoty, rovněž porušil §5 odst. 2 písm. b)
zákona o silničním provozu, neboť dle tohoto ustanovení řidič nesmí řídit vozidlo po požití látky
obsahující alkohol, jak správně uvedly správní orgány a krajský soud. V této souvislosti je třeba
odkázat rovněž na rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 2 As 56/2011 - 79, v němž
byla řešena obdobná otázka. Nejvyšší správní soud dospěl za situace, kdy stěžovatel užíval léky,
k závěru, že „i v hypotetickém případě, že se alkohol do těla stěžovatele dostal prostřednictvím léků, měl,
vzhledem k okolnostem, stěžovatel vědět, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. […]
[K]oncentrovaný alkohol v ústní dutině může ovlivnit měřenou hodnotu alkoholu v dechu jen po velmi krátkou
dobu několika málo minut (jak uvádí výrobce přístroje-viz spis), přičemž od údajné aplikace posledního léku
do prvního měření uplynulo více než půl hodiny“. I v daném případě je soud názoru, že pokud stěžovatel
vědomě užil předmětný přípravek, měl vzhledem k okolnostem vědět, že může porušit nebo
ohrozit zájem chráněný zákonem. S ohledem na výše uvedené jsou pro danou věc irelevantní
námitky stěžovatele, že předmětným přípravkem pouze vypláchl svá ústa, aniž by jej vypil,
resp. že přípravek používal dlouhodobě. Ostatně při dlouhodobém užívání přípravku lze tím
spíše předpokládat znalost příbalové informace.
[20] Namítal-li stěžovatel nemožnost aplikace judikatury Nejvyššího správního soudu týkající
se tzv. nulové tolerance alkoholu z důvodu, že v nyní posuzovaném případě byl alkohol v jeho
těle zjištěn na základě dechové zkoušky, ani v tomto mu nelze dát za pravdu. Jak bylo uvedeno
výše, dechová zkouška byla provedena přístrojem k měření alkoholu v krvi v souladu s návodem
k obsluze. Byl zachován časový odstup měření 15 minut od posledního požití alkoholu a přístroj
k měření alkoholu měl v době měření platnou kalibraci i ověřovací list. Dechová zkouška tak byla
provedena v souladu se zákonem a je důkazem o tom, že stěžovatel řídil vozidlo v době,
po kterou byl ještě pod vlivem alkoholu. Při uplatnění tzv. nulové tolerance alkoholu pak není
úkolem správních orgánů zjišťovat, zda naměřené množství alkoholu může či nemůže řidiče
při řízení vozidla ovlivnit. Z r ozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010,
č. j. 8 As 59/2010 - 78, publ. pod č. 2168/2011 Sb. NSS, přitom nevyplývá, že by jeho závěry
nebylo možno vztáhnout i na měření alkoholu dechovou zkouškou. Naopak z něj vyplývá,
že v České republice platila a platí nulová tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel. Nelze
přehlédnout ani to, že stěžovatel soudu nepředložil výsledek lékařského vyšetření při ovlivnění
alkoholem (který byl podle obsahu správního spisu zasílán pouze stěžovateli).
[21] S ohledem na výše uvedené tedy nelze souhlasit se stěžovatelem, že nedošlo k porušení
§5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, a tedy ke spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. b) téhož zákona. Nejvyšší správní soud plně souhlasí se závěry správních orgánů
a krajského soudu, na které v podrobnostech odkazuje.
[22] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a jako
takovou ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný,
nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože podle obsahu spisu mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly. Ostatně
žádné náklady ani nepožadoval.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu