ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.179.2012:30
sp. zn. 7 As 179/2012 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. J. B., proti
žalovanému: Městský úřad Humpolec, Stavební úřad, se sídlem Horní náměstí 300,
Humpolec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 14. 11. 2012, č. j. 10 A 102/2012 - 61,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2012,
č. j. 10 A 102/2012 - 61, se z r u š u j e, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce Ing. J. B. domáhá u Nejvyššího správního
soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 14. 11. 2012, č. j. 10 A 102/2012 - 61, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) rozhodl napadeným
usnesením ze dne 14. 11. 2012, č. j. 10 A 102/2012 - 61, tak, že se žalobci Ing. J. B. nepřiznává
osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobce podal dne 20. 8. 2012 žalobu
směřující proti rozhodnutí Městského úřadu Humpolec, Stavebního úřadu ze dne 19. 6. 2012,
č. j. STAV/12672/12/Za s.z. Ob/1982/2012, aniž splnil svou poplatkovou povinnost vyplývající
z ust. §4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném v rozhodné době
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
Správní soud proto z důvodu nezaplacení soudního poplatku vyzval žalobce usnesením
ze dne 18. 10. 2012 č. j. 10 A 102/2012 - 54, k tomu, aby do 7 dnů od doručení tohoto usnesení
uhradil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 3.000 Kč s poučením, že nebude-li soudní
poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem zastaveno (toto usnesení bylo
adresátovi doručeno dne 22. 10. 2012). Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním
ze dne 25. 10. 2012, které bylo doručeno krajskému soudu dne 29. 10. 2012, v němž požádal
o osvobození od soudních poplatků z toho důvodu, že je nezaměstnaný a pobírá pouze příspěvek
na živobytí.
Krajský soud na základě podané žádosti o osvobození od soudních poplatků nato vyzval
dne 30. 10. 2012 žalobce k vyplnění přiloženého potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech s tím, aby vyplněný formulář zaslal zpět správnímu soudu ve lhůtě
jednoho týdne od doručení (tato výzva byla žalobci doručena dne 2. 11. 2012). Žalobce však
ve stanovené lhůtě do 9. 11. 2012 ani do doby rozhodování krajského soudu dne 14. 11. 2012
nedodal krajskému soudu vyplněný formulář vzor 060 o. s. ř. (potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech) a ani jiným způsobem nedoložil údaje či podklady o svých aktuálních
majetkových poměrech.
Za tohoto stavu pak nemůže správní soud provést žádnou úvahu o aktuálních
majetkových poměrech žalobce jednoduše z toho důvodu, že ten nepředložil žádné doklady
o svých majetkových poměrech.
Podle ust. §36 odst. 3 první a druhé věty s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ani k výzvě správního soudu žádným způsobem
nedoložil své majetkové a výdělkové poměry, nelze považovat za prokázané, že by splňoval
podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen
„stěžovatel“) kasační stížnost, kterou obsahově opřel o ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatel především namítl, že správní soud, který vydal napadené usnesení, byl
nesprávně obsazen a toto rozhodnutí je tak zmatečné. Je tomu tak proto, že podle ust. §30
odst. 2 zákona o soudech a soudcích vykonávají rozhodovací činnost soudci a citované usnesení
vydala asistentka soudce, jež nemá rozhodovací pravomoc jako soudce.
Stejně tak mu nebylo před vydáním napadeného usnesení známo, kdo je jeho zákonným
soudcem a proto byl tímto postupem zbaven možnosti namítat případnou podjatost soudce. Tím
ovšem došlo k porušení ust. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel musí také poukázat na nezvykle krátkou lhůtu jednoho týdne, kterou dostal
od správního soudu k vyplnění formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Tato lhůta nestačí k tomu, aby byl rozsáhlý formulář řádně vyplněn, doplněn
listinnými důkazy a teprve poté odeslán vyžadujícímu soudu. Lhůty, které správní soudy stanoví
k vyplnění uvedeného formuláře, jsou přitom rozmanité. U některých správních soudů
se pohybují v rozmezí jednoho až dvou týdnů, některé i v řádu jednoho měsíce. Stanovení
jednotné lhůty by tak bylo zcela žádoucí. Navíc tento formulář byl zasílán v obálce typu III.
se zeleným pruhem, která se jen vloží do schránky. Nelze tedy ani objektivně zjistit den vložení
zásilky do schránky. Formulář měl být proto zasílán v obálce určené do vlastních rukou
s modrým pruhem, která se v nepřítomnosti adresáta nejprve uloží, který si jí pak může
po určitém čase oproti podpisu vyzvednout. Vzhledem k tomu, že v době doručování formuláře
nebyl ve svém bydlišti a vyzvedl si obálku ze schránky 8. 11. 2011, považoval tento den také
za den doručení. Odeslal-li proto vyplněný formulář doporučeným dopisem dne 14. 11. 2012
učinil tak včas.
Stěžovatel proto rozhodně namítá nesprávnost závěru krajského soudu, že mu byla výzva
k vyplnění formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s průvodním
dopisem ze dne 30. 10. 2012 doručena dne 2. 11. 2011. Je tomu tak proto, že se v období
od 1. 11. 2012 do 7. 11. 2012 nezdržoval na hlášené adrese a uvedené materiály si tak vyzvedl
ze schránky dne 8. 11. 2011. Na obálce přitom nebylo ani vyznačeno, kdy byla tato zásilka dodána
do schránky (přesný datum dodání písemností do schránky nejde poznat). Vzhledem k tomu,
že obdržel zásilku až dne 8. 11. 2012, nemohl si ji vyzvednout dne 2. 11. 2012, jak tvrdí krajský
soud. Tento soud tak nezjistil správně datum doručení předmětné zásilky a tím byl zásadním
způsobem poškozen.
Stěžovatel také nemůže souhlasit se závěrem krajského soudu, že nepředložil žádné
doklady, jež by mohly vést k úvahám o jeho majetkových poměrech. Již v podání
ze dne 25. 10. 2012 (žádost o osvobození od soudních poplatků) sdělil krajskému soudu, že je
nezaměstnaný a že pobírá pouze příspěvky na živobytí ve výši 3.410 Kč a na bydlení ve výši
2.114 Kč. Tyto finanční částky však podle zákona není možno použít k jinému účelu, tedy ani
k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000 Kč. Současně do spisu předložil
i potvrzení z Úřadu práce – Oznámení o přiznání příspěvku na živobytí ze dne 26. 4. 2012
a Oznámení o přiznání příspěvku na bydlení ze dne 13. 6. 2012. Z tohoto důvodu bylo proto
povinností krajského soudu vyčkat na další „potvrzení“, což se však nestalo, a krajský soud poté
zbrkle zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků. Správní soud tak porušil zákon tím,
že ačkoliv měl k dispozici základní důkazy o majetkových poměrech ještě před dnem vydání
napadeného usnesení dne 14. 11. 2012, jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl
s poukazem na to, že nepředložil žádné důkazy.
Stěžovatel ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu
při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§109
odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu je třeba zrušit, a věc
vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud především netrval, pokud jde o podmínky řízení o kasační stížnosti,
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, ani na povinném zastoupení stěžovatele
advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné zastoupení se váže
k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení (§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace,
kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla zamítnuta žádost
o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož
problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení,
by vedlo k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto opětovně zdůrazňuje, že musí trvat na svých závěrech,
které vyslovil v této věci již v předchozích rozsudcích, a jež znovu opakuje pro větší
instruktivnost a přehlednost.
Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je
zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je zařazen
v ust. §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je uvedeno, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození
kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
Z ust. §36 odst. 3 s. ř. s. tedy vyplývá, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních
poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo zčásti. Žadatel je přitom
povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků musí správní soud přihlížet k celkovým
majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně
vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem.
Při hodnocení majetkových poměrů žadatele je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů
a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky
opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí vždy vycházet z konkrétního posouzení naplnění výše
uvedených podmínek a musí odpovídat tomu, aby žadateli nebylo jen pro jeho majetkové
a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Osvobození od soudních
poplatků je proto možno přiznat pouze osobě, která objektivně není schopna soudní poplatek
zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci svých práv než cestou soudního řízení. Vždy je však
nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem žadatele finanční prostředky si opatřit. Objektivní
hlediska pro posuzování tíživosti poměrů žadatele nejsou v současné době v platném právu
vyjádřeny. Soudy jsou tak nuceny překlenout tento nedostatek v každém konkrétním případě
interpretací. Vyhodnocení všechokolností, které v této věci vypovídají o poměrech žadatele, je tak
věcí úvahy soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel, s ohledem na své poměry, schopen
zaplatit soudní poplatky. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat
tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu nebo zčásti.
Předmětem napadeného usnesení krajského soudu je posouzení opodstatněnosti žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 25. 10. 2012.
Z dikce ust. §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může být osvobozen
od soudních poplatků při splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození
od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení
nedostatku prostředků.
Stěžovatel jako žalobce a současně i jako žadatel o osvobození od soudních poplatků
sdělil krajskému soudu v žádosti ze dne 25. 10. 2012, že je nezaměstnaný a že pobírá pouze
příspěvek na živobytí ve výši 3.410 Kč, který slouží pouze na úhradu základních životních potřeb
a příspěvek na bydlení ve výši 2.114 Kč, jež slouží na úhradu části nákladů na bydlení. Tyto
finanční částky však podle zákona není možno použít k jinému účelu, tedy ani k zaplacení
soudního poplatku ve výši 3.000 Kč. Současně do spisu předložil i potvrzení z Úřadu práce –
Oznámení o přiznání příspěvku na živobytí ze dne 26. 4. 2012 a Oznámení o přiznání příspěvku
na bydlení ze dne 13. 6. 2012.
Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že krajský soud byl
při svém rozhodování nesprávně obsazen.
Postavení asistentů soudců krajského soudu je upraveno v ust. §36a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích). Ustanovení §4 a §5 tohoto zákona stanoví, že „asistent
soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo
rozvrh práce. Asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním
právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující
postavení vyšších soudních úředníků“. Konkrétní pravomoci asistentů krajského soudu lze pak nalézt
v ust. §10 a §11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících
státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání
napadeného usnesení (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících). Za této právní úpravy
proto mohl asistent soudce na základě ust. §10 odst. 3 písm. e) zákona o vyšších soudních
úřednících rozhodnout o osvobození (resp. neosvobození) od soudních poplatků (srov. též
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 4 As 5/2008 - 49 publikovaný
pod č. 1681/2008 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
Právní úpravou úkonů, které může v soudním řízení vykonávat vyšší soudní úředník,
resp. asistent soudce, se zabýval Ústavní soud ve svém plenárním nálezu ze dne 22. 5. 2013,
sp. zn. Pl. ÚS 31/10, ze kterého vyplývá, že je nepřijatelné, aby vyšší soudní úředník,
resp. asistent soudce, meritorně rozhodoval, bez ohledu na formu rozhodnutí. Ústavní soud
proto zrušil předmětnou právní úpravu (§11 zákona č. 121/2008 Sb., a to ke dni 31. 12. 2013.
Rozhodnutí vyšších soudních úředníků či asistentů soudců učiněná podle zrušené právní úpravy
však do tohoto data zůstávají z důvodu právní jistoty vykonatelná. Uvedený nález proto nemá
na účinky napadeného usnesení krajského soudu žádný vliv (shodně např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 11. 2013, č. j. 1 Aps 11/2013 - 25, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené také nemůže vyvozovat závěry
s dopadem na zákonnost napadeného usnesení jen ze skutečnosti, že stěžovateli před vydáním
tohoto rozhodnutí nebylo známo, kdo bude rozhodovat o jeho žádosti.
Je tomu tak proto, že z rozvrhu práce krajského soudu vyplývá, který asistent činí
jednotlivé úkony soudního řízení a navíc jsou zde jiné zásadnější nedostatky, které vedly
ke zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud musí v tomto konkrétním případě přisvědčit námitce kasační
stížnosti stěžovatele, že mu krajským soudem byla poskytnuta k vyplnění, doložení a předložení
formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech objektivně nezvykle
krátká doba navíc za situace, že k zaslání tohoto formuláře s žádostí o jeho vyplnění byl zvolen
způsob doručení, jež spočívá jen ve vložení popsaných materiálů do schránky (obálka typu III.
se zeleným pruhem) a že ze zásilky nebylo možno zjistit ani den vložení písemností do schránky.
V tomto případě je třeba zdůraznit, že stěžovateli stanovená lhůta k zaslání vyplněného
formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech krajskému soudu
do jednoho týdne (aniž bylo uvedeno, kdy tato lhůta začíná běžet), není lhůtou náhradní (lhůtou
ke splnění povinnosti, k níž byl dříve stěžovatel povinen) jako je tomu u dodatečného zaplacení
soudního poplatku.
Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, dostupném
na www.nalus.usoud.cz, jež se týká sice problematiky lhůt k zaplacení soudních poplatků, obecně
zdůraznil, že i u soudcovských lhůt je třeba hodnotit to, zda jejich délka vyhoví požadavkům
na spravedlivý proces, a to z hlediska přiměřenosti konkrétní lhůty a případné svévole
při stanovení její délky a z hlediska zákazu neodůvodněně nerovného zacházení.
Nejvyšší správní soud ve shodě s uvedenou judikaturou Ústavního soudu dospěl
k závěru, že stěžovateli stanovená lhůta do jednoho týdne k zaslání vyplněného formuláře
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech krajskému soudu (aniž bylo
uvedeno, kdy tato lhůta začíná běžet), zvláště za situace, kdy nejde o lhůtu náhradní, je v tomto
případě příliš krátká, vzhledem k celkovým časovým dimenzím, v nichž se soudní řízení o žalobě
zpravidla odehrává, i vzhledem k povaze úkonu, který má stěžovatel, jemuž je lhůta stanovena,
v ní uvedený úkon učinit.
Je tomu tak proto, že taková lhůta obecně nutí žadatele o osvobození od soudních
poplatků prakticky ze dne na den, bez přihlédnutí k možné legitimní nepřítomnosti žadatele
v místě bydliště z různých důvodů (nemoc, dovolená, cesty, návštěvy, obtíže s vyřizováním
běžných záležitostí z důvodu špatného zdravotního stavu, odlehlost bydliště od míst
s administrativní infrastrukturou apod.), zajistit často s velkými obtížemi vyplnění předepsaného
formuláře, doložit údaje tam uvedené a ještě tyto materiály předat k doručení krajskému soudu.
Uložením takové lhůty se nereflektuje realita běžného života mnohých účastníků řízení, kteří jsou
žadateli o osvobození od soudního poplatku. Navíc je tato lhůta nepřiměřená a zbytečně krátká
i ve srovnání s celkovou obvyklou délkou soudního řízení (pokud stát požaduje po soukromé
osobě, aby učinila určitý úkon ve lhůtě jednoho týdne, mělo by být také řízení, v rámci něhož má
být takový úkon činěn, zpravidla skončeno též v reálném čase). Tak tomu však až na výjimky
(zejm. řízení ve věcech volebních či řízení ve věcech obchodního rejstříku) v soudnictví není
možné již jen z povahy celkové složitosti obvyklého soudního řízení, a to ani v nadprůměrně
rychle rozhodující justici. Smyslem a účelem lhůty je proto v daném případě určit časový interval
(sice relativně krátký, avšak vzhledem k povaze vyžadovaného úkonu a k celkové obvyklé délce
řízení, v němž je úkon vyžadován, přiměřený), v němž má účastník řízení dodatečně splnit svoji
procesní povinnost, aby bylo možno pokračovat v řízení. Za této situace proto bylo stanovení
jednotýdenní lhůty k úkonu v řízení, které bylo zahájeno dne 20. 8. 2012 podáním žaloby,
jež v nejlepším případě ještě potrvá vícero měsíců, příliš tvrdým, necitlivým a zbytečně striktním
a nadměrně zatěžujícím způsobem uplatňování veřejné moci.
Shora uvedeným způsobem stanovená délka lhůty k předložení požadovaných písemných
materiálů krajskému soudu však měla i zásadní dopad na způsob rozhodnutí o žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že na základě žádosti stěžovatele
ze dne 25. 10. 2012 o osvobození od soudních poplatků vyzval dne 30. 10. 2012 stěžovatele
k vyplnění přiloženého potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s tím,
aby vyplněný formulář zaslal zpět ve lhůtě jednoho týdne od doručení (tato výzva byla žalobci
doručena dne 2. 11. 2012). Stěžovatel však ve stanovené lhůtě do 9. 11. 2012 ani do doby
rozhodování krajského soudu dne 14. 11. 2012 nedodal krajskému soudu vyplněný formulář vzor
060 o. s. ř. (potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech) a ani jiným způsobem
nedoložil údaje či podklady o svých aktuálních majetkových poměrech.
Vzhledem k tomu nemohl správní soud provést žádnou úvahu o aktuálních majetkových
poměrech stěžovatele jednoduše z toho důvodu, že ten nepředložil žádné doklady o svých
majetkových poměrech, a proto stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatel naproti tomu rozhodně namítá nesprávnost závěru krajského soudu, že mu
byla výzva k vyplnění formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
s průvodním dopisem ze dne 30. 10. 2012 doručena dne 2. 11. 2011. Je tomu tak proto,
že se v období od 1. 11. 2012 do 7. 11. 2012 nezdržoval na hlášené adrese a uvedené materiály
si tak vyzvedl ze schránky dne 8. 11. 2011. Na obálce přitom nebylo vyznačeno, kdy byla tato
zásilka vložena do schránky (přesný datum vložení písemností do schránky nejde poznat).
Vzhledem k tomu, že v době doručování formuláře nebyl ve svém bydlišti a vyzvedl si obálku
ze schránky 8. 11. 2011, považoval tento den také za den doručení. Odeslal-li proto vyplněný
formulář doporučeným dopisem dne 14. 11. 2012 učinil tak včas (krajskému soudu byl tento
materiál doručen fyzicky dne 15. 11. 2012).
Z uvedeného proto vyplývá, že pokud by krajský soud stanovil stěžovateli k předložení
požadovaného materiálu nikoliv lhůtu jednoho týdne, ale např. lhůtu 15 dnů (která je ale také
poměrně krátká), tato lhůta by vedla při výše popsaném chodu a sledu úkonů ve věci k tomu,
že by stěžovatel předložil požadované věci včas. V této souvislosti však není bez významu ani to,
že na obálce, v níž byla stěžovateli zasílána písemnost a kterou si od něho vyžádal Nejvyšší
správní soud, není patrno, kterého dne byla zásilka s písemností skutečně vložena do schránky
stěžovatele (přesný datum vložení písemností do schránky nejde poznat). I tato skutečnost
stěžovateli po návratu do bydliště znemožnila poznání dne skutečného vložení zásilky do jeho
domovní schránky a tím i následné splnění výzvy správního soudu. Obdobného charakteru je pak
i nepřesnost krajského soudu ve výzvě stěžovateli ze dne 30. 10. 2012, aby vrátil tomuto soudu
vyplněný formulář vzoru 060 o. s. ř. ve „lhůtě 1 týdně“, aniž bylo uvedeno, od jakého okamžiku
se tato lhůta počítá a poučení o tom, jaký důsledek stíhá adresáta výzvy v případě nevyhovění
v požadované lhůtě (§36 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se z důvodu příliš krátké lhůty stanovené stěžovateli k předložení
požadovaných materiálů, která vede ke zrušení napadeného usnesení krajského soudu, již blíže
nevyjadřuje k otázce fikce doručení písemností, k rozdílům mezi doručenkou typu I. a III.
a ke způsobu doručování výzvy k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech (§49 o. s. ř. a §50 o. s. ř.).
Nejvyšší správní soud přisvědčuje kasační stížnosti i v tom, že stěžovatel již v žalobě
ze dne 19. 8. 2012 (doručené dne 20. 8. 2012) žádal krajský soud o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce (advokáta) v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí
a že tuto žádost opakoval ve svém podání ze dne 25. 10. 2012, kde již uváděl konkrétní důvody
své žádosti, výši příspěvku na živobytí a výši příspěvku na bydlení, což doložil i oznámeními
o přiznání příspěvků, které jsou poskytovány účelově a nikoliv na zaplacení soudního poplatku
za žalobu.
Z obsahu spisu skutečně vyplývá, že stěžovatel již v podání ze dne 25. 10. 2012 (žádost
o osvobození od soudních poplatků) sdělil krajskému soudu, že je nezaměstnaný a že pobírá
pouze příspěvky na živobytí ve výši 3.410 Kč a na bydlení ve výši 2.114 Kč. Tyto finanční částky
však podle zákona není možno použít k jinému účelu, tedy ani k zaplacení soudního poplatku
ve výši 3.000 Kč. Současně do spisu předložil i potvrzení z Úřadu práce – Oznámení o přiznání
příspěvku na živobytí ze dne 26. 4. 2012 a Oznámení o přiznání příspěvku na bydlení
ze dne 13. 6. 2012, z nichž výše uvedené částky vyplývají.
Krajský soud ale poměrně striktně a ne zcela citlivě (stěžovatel bez poučení o procesních
právech a povinnostech ve smyslu ust. §36 odst. 1 s. ř. s. předložil sám uvedené základní
podklady o majetkových poměrech ještě přede dnem vydání napadeného usnesení
dne 14. 11. 2012, a nešlo tedy o účastníka ignorujícího plnění svých povinností vůči soudu),
žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl s poukazem na to, že nepředložil
žádné důkazy.
Z výše uvedeného proto vyplývá, že tvrzení krajského soudu o absenci všech podkladů
a důkazů o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatele, což zcela bránilo
v úvaze o zákonných podmínkách pro osvobození od soudních poplatků, neodpovídá plně
skutečnosti. I v tomto případě měl krajský soud s ohledem na již uvedené stanovit delší lhůtu
ke splnění povinností stěžovatele, případně urgovat předložení požadovaných materiálů,
aby mohl rozhodnout věcně o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil napadené usnesení krajského soudu
[jiná vada řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110
odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení bude na krajském soudu, aby se znovu zabýval všemi skutečnostmi
a námitkami stěžovatele vyslovenými v žádosti o osvobození od soudních poplatků, ve smyslu
odůvodnění tohoto rozsudku opět zaslal stěžovateli k vyplnění vzor 060 o. s. ř., vyzval
stěžovatele k aktualizaci příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení, případně jiné dávky, ověřil
tvrzení stěžovatele vyžádaným spisovým materiálem správního orgánu, který rozhodl o přiznání
uvedených dávek, věcně vyhodnotil všechny získané důkazy z hlediska existence důvodů
pro osvobození od soudních poplatků, porovnal na jedné straně majetkové poměry dotyčného
účastníka řízení, na druhé straně pak výši soudního poplatku se zřetelem na případné další
náklady spojené s předmětným řízením před soudem, a podle výsledku a vyhodnocení zjištěných
skutečností vydal rozhodnutí, které bude odpovídat zákonu.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu
takový postup umožňuje ust. §109 odst. 2 s. ř. s.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2014
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu