ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.286.2017:18
sp. zn. 7 As 286/2017 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. T. T., proti žalovanému:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 939/4, Praha 9,
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 1 A 99/2017 - 14,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 1 A 99/2017 - 14, se z r u š u j e
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2017, č. j. CRP-21775-2/ČJ-2017-930310-V243,
bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. města
Prahy dne 10. 7. 2017, č. j. KRPA-200509-45/ČJ-2017-000022, a toto rozhodnutí bylo
potvrzeno.
II.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce správní žalobou, v níž požádal o ustanovení
zástupce. Žádost odůvodnil tím, že nemluví českým jazykem, nemůže vystupovat sám v řízení
před soudem, je zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, má omezenou možnost vyhledat si právní
pomoc a nemá žádný majetek a příjem.
III.
[3] Městský soud shora uvedeným usnesením ustanovil zástupcem žalobce pro řízení
o žalobě Organizaci pro pomoc uprchlíkům, z. s. Toto usnesení napadla kasační stížností
Organizace pro pomoc uprchlíkům z. s. (dále též „stěžovatelka“). Stěžovatelka v kasační stížnosti
namítla, že byla ustanovena zástupcem žalobce bez svého předchozího souhlasu. Podle §29
odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §64 zákona s. ř. s. přitom lze jinou osobu než advokáta jmenovat
opatrovníkem, jen pokud s tím souhlasí. Stěžovatelka může žalobce zastupovat v řízení ve věci
mezinárodní ochrany na základě §35 odst. 5 s. ř. s., který ovšem nepředpokládá poskytování
právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům za odměnu. Stěžovatelka (na rozdíl od ustanovených
zástupců z řad advokátů) nedisponuje ani dostatečnou možností poskytování právních služeb
odmítnout. Stěžovatelka může svůj nesouhlas vyjádřit jen podáním kasační stížnosti. Jedná
se o neudržitelný postup, neboť, ač nemá právo na odměnu za zastupování, musí
až do případného vyhovění její kasační stížnosti žalobce zastupovat a nést náklady spojené
s podáním kasační stížnosti. Jejím ustanovením zástupcem bez jejího předchozího souhlasu byl
také porušen ústavně zakotvený zákaz nucených prací. Navrhla zrušení usnesení městského
soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnost. Ve vztahu
ke stěžovatelce konstatuje, že ta nebyla účastníkem řízení před městským soudem a není
ani osobou zúčastněnou na řízení (§102 s. ř. s.) či osobou, která práva osoby zúčastněné na řízení
uplatnila až po vydání napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.). Právo zástupce podat kasační
stížnost proti usnesení, jímž byl soudem ustanoven k zastupování, však bylo nad rámec
doslovného znění zákona uznáno judikaturou (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 3. 8. 2005, č. j. 3 Azs 187/2005 - 52, publ. pod č. 684/2005 Sb. NSS, ze dne 23. 1. 2014,
č. j. 9 As 136/2013 - 28, nebo ze dne 18. 6. 2014, č. j. 9 As 163/2014 - 25). Kasační stížnost
stěžovatelky byla podána včas a za stěžovatelku jedná její zaměstnanec, který má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105
odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS a rozsudek téhož soudu ze dne
29. 6. 2017, č. j. 2 As 220/2017 - 23; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[5] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] K otázkám, které mají být v tomto řízení o kasačních stížnostech řešeny, se Nejvyšší
správní soud opakovaně vyjádřil v řadě svých rozhodnutí, například v rozsudcích ze dne
23. 1. 2014, č. j. 9 As 136/2013 - 28, ze dne 18. 6. 2014, č. j. 9 As 163/2014 - 25, ze dne
1. 10. 2014, č. j. 1 As 104/2014 - 26, ze dne 4. 4. 2017, č. j. 2 As 70/2017 - 19, ze dne 29. 6. 2017,
č. j. 2 As 220/2017 - 23, ze dne 16. 10. 2017, č. j. 7 As 294/2017 - 20 atp.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal důvod k odklonění se od dříve vyslovených závěrů, proto
se jich v tomto řízení přidržel, přičemž v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jmenovaných
rozhodnutí a níže připojuje jejich stručné shrnutí.
[8] Ustanovení §29 odst. 4 o. s. ř., podle něhož lze jinou osobu než advokáta jmenovat
opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí, je třeba za užití §64 s. ř. s. podpůrně aplikovat
při ustanovování zástupce účastníku řízení. Dospěje-li tedy soud k názoru, že existují důvody,
proč zástupcem účastníka řízení ustanovit nikoli advokáta či jinou osobu poskytující
specializované právní poradenství (§35 odst. 2 s. ř. s.), je povinen předem zjistit, zda osoba
ustanovovaná zástupcem se svým ustanovením souhlasí. To platí také v případech,
kdy má být zástupcem ustanovena právnická osoba uvedená v §35 odst. 5 s. ř. s.
(jakou je stěžovatelka), a to již z toho důvodu, že tato osoba nemá právo na odměnu
za zastupování, nýbrž jen právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (k tomu viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, č. j. 4 Azs 51/2008 - 79). V opačném
případě by mohlo dojít k porušení ústavně zakotveného zákazu nucených prací a služeb,
neboť znakem nucené práce je to, že je vymáhána pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a osoba
se k ní nenabídla dobrovolně (nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12,
dostupný z http://nalus.usoud.cz).
[9] Z obsahu soudního spisu v dané věci vyplývá, že stěžovatelka nebyla před vydáním
napadeného usnesení dotázána, zda souhlasí s tím, aby byla ustanovena zástupcem žalobce (z její
kasační stížnosti je pak zřejmé, že s tím nesouhlasí ani nyní). V tom lze spatřovat pochybení,
které činí napadené usnesení nezákonným (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 4. 2017, č. j. 2 As 70/2017 - 20, ze dne 16. 10. 2017, č. j. 7 As 294/2017 - 20 atd.).
[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadené usnesení městského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud je v dalším řízení
vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2017
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu