ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.47.2006
sp. zn. 7 As 47/2006 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatelky Z. o.
evid. č. X O. s. s. o. o., za účasti Ministerstva kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské nám.
1, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2006, č. j.
10 Ca 5/2005 - 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku
č. II. napadeného usnesení městského soudu, jímž byl odmítnut její návrh na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Výrokem č. I. citovaného usnesení soud ustanovil
stěžovatelce zástupce pro řízení o žalobě proti fiktivnímu rozhodnutí správního orgánu
JUDr. Pavla Bugára, advokáta se sídlem v Praze 1, Žitná 45.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že z důvodu splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků žádá, aby jí byl pro řízení o kasační
stížnosti zástupce ustanoven. Zdůraznila, že „stanovisko městského soudu o zamítnutí
jejího návrhu na ustanovení právního zástupce pro řízení před soudem I. stupně a současně
pro případné řízení o kasační stížnosti“ není správné, když stěžovatelka vychází ve svém
názoru z praxe jiných soudů rozhodujících ve věcech správního soudnictví (konkrétně
Krajského soudu v Ostravě), kdy jí byl takto právní zástupce ustanoven.
Účastník řízení nepodal ke kasační stížnosti žádné vyjádření.
Z předloženého soudního spisu vyplynulo, že podáním ze dne 13. 4. 2005 požádala
stěžovatelka o ustanovení právního zástupce podle ust. §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „s. ř. s.“).
V podání ze dne 15. 8. 2005 pak uvedla, že „s ohledem na složitost projednávané
problematiky navrhujeme, aby se rozhodnutí o ustanovení zástupce nebo zamítnutí návrhu
na jeho ustanovení týkalo také případného řízení o kasační stížnosti, kde je již zastoupení
advokátem povinné.“ Soud jí však ustanovil zástupce jen pro žalobní řízení s tím, že řízení
o kasační stížnosti je samostatným řízením, proto v něm nemohl stěžovatelce zástupce
ustanovit.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §35 odst. 8, věty první, s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje
zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Předně Nejvyšší správní soud podotýká, že s ohledem na ustálenou judikaturu
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS) není v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
o neustanovení zástupce důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního
zastoupení stěžovatele. Proto soud nevyzýval stěžovatelku k doložení splnění podmínky
stanovené v ust. §105 odst. 2 s. ř. s.
Zásadní stížní námitkou stěžovatelky je vyjádření nesouhlasu s postupem městského
soudu, který jí v řízení o žalobě neustanovil zástupce i pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud má za to, že městskému soudu nelze v jeho procesním postupu nic vytknout,
neboť je v souladu s procesními zásadami ovládajícími soudní řízení správní. Dle ust. §35
odst. 8 s. ř. s. účastník řízení je oprávněn požádat soud o ustanovení zástupce. Avšak tuto
jeho možnost nelze vykládat tak, že tímto podáním by byl oprávněn žádat „o jakési blokové
či hromadné ustanovení zástupce pro více typů řízení“. V případě, že soud rozhoduje
o takovémto návrhu, je oprávněn učinit tak pouze pro tu věc, ve které je k takovému
rozhodnutí pravomocný. Jestliže tedy v souzené věci požádala stěžovatelka o ustanovení
zástupce, je tuto její žádost nutno vztáhnout pouze na právě probíhající a zcela konkrétní
řízení (o žalobě proti rozhodnutí účastníka řízení), v němž byla žádost podána. Městský soud
proto nebyl v žádném případě oprávněn rozhodovat o ustanovení zástupce stěžovatelky
v jiném řízení, o kterém navíc ještě není jisté, že bude uskutečněno (řízení o kasační stížnosti
není obligatorní). Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že řízení o žalobě a řízení o kasační
stížnosti jsou dvě různá řízení; proto je možno procesní úkony činit pouze pro každé
jednotlivé řízení samostatně (a to i s respektem k jejich časové souslednosti). V dané věci
proto stěžovatelka nebyla oprávněna již v žalobním řízení požadovat ustanovení zástupce
pro případné řízení o kasační stížnosti. Městský soud proto svým rozhodnutím o odmítnutí
takového návrhu pro jeho nepřípustnost plně dostál smyslu a účelu institutu ustanovení
zástupce pro řízení, když na jeho odůvodnění týkající se této otázky Nejvyšší správní soud
pro jeho správnost také odkazuje.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Správnímu orgánu podle obsahu spisu žádné náklady s tímto
řízením nevznikly, proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu