ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.47.2014:22
sp. zn. 7 As 47/2014 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobců: a) Ing. J. H.,
b) A. H., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014, č. j. 8 A
196/2013 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014, č. j. 8 A 196/2013 – 41, byla
zamítnuta žádost žalobce a) (dále jen „stěžovatel“) o osvobození od soudních poplatků pro řízení
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 18. 9. 2013, č. j. MV-71303-7/VS-2013.
Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že z vyplněného Prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech, jakož i z dalších stěžovatelem předložených listin, vyplynulo, že žije
ve společné domácnosti s manželkou, jejíž závažné onemocnění vyžaduje nákladnou léčbu.
Stěžovatelem tvrzená čistá mzda činila v roce 2011 15.399 Kč a v roce 2012 stěžovatel pobíral
dávky nemocenského pojištění v průměrné měsíční výši cca 7.500 Kč. Invalidní důchod jeho
manželky činí 11.155 Kč měsíčně. Stěžovatel má mít sporné dluhy ve výši přibližně 10 milionů Kč,
kdy jeho veškerý majetek větší ceny má být nezákonně obstaven nařízenými exekucemi. K výdajové
stránce hospodaření domácnosti stěžovatel nic neuvedl. Dále městský soud konstatoval,
že stěžovatel první výzvě k doložení jeho majetkových poměrů plně nevyhověl, a proto byl vyzván,
aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení opakované výzvy doložil, jaké jsou pravidelné měsíční výdaje
jeho domácnosti, zejména v souvislosti s bydlením a léčbou manželky, a dále aby doložil tvrzené
obstavení veškerého svého majetku, např. kopiemi exekučních příkazů. V této lhůtě stěžovatel
na výzvu městského soudu nereagoval. Ve smyslu ust. §36 odst. 3 s. ř. s. přitom stěžovatele tížilo
břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně jeho majetkových poměrů. Nevyhověl-li opakované
výzvě k upřesnění a osvědčení skutečností týkajících se jeho majetkové situace, jež byly nezbytné
pro rozhodnutí o podané žádosti o osvobození od soudních poplatků, bylo to důvodem pro její
zamítnutí.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítal,
že městský soud v jeho odůvodnění uvedl pouze obecné deklarace, aniž by se zabýval skutečným
skutkovým a právním stavem dané věci. Stěžovatel má za to, že důvodnost přiznání osvobození
od soudních poplatků řádně prokázal. Proto požádal Nejvyšší správní soud o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Současně navrhl,
aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost,
protože za situace, kdy je předmětem přezkumu usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, trvání na zaplacení soudního poplatku by znamenalo jen další řetězení téhož
problému. Vedlo by k popření cíle, jenž stěžovatel podáním žádosti sledoval, a k popření smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumáno, zda měl být stěžovatel osvobozen od soudních
poplatků či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77; oba dostupné
na www.nssoud.cz).
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval stěžovatelovou žádostí o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Podle ust. §35 odst. 8 věta první s. ř. s. může být navrhovateli,
u něhož jsou dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení
problému Nejvyšší správní soud neposuzoval, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, ale zabýval se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně
nutné k ochraně jeho práv a dospěl k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splňuje předepsané
náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené usnesení městského
soudu za nezákonné. V předmětné věci jde navíc o posouzení, zda stěžovatel v řízení před krajským
soudem prokázal splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Nejvyššímu správnímu
soudu tak nic nebrání, aby o podané kasační stížnosti rozhodl (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 9 As 1/2013 - 23).
Účelem osvobození od soudních poplatků je zejména ochrana účastníka, který se nachází
v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“).
Podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. pokud účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela, lze pak pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody.
Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, v zákoně o soudních poplatcích,
představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod. Je proto nutné vždy pečlivě zkoumat, zda jsou pro osvobození
od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Je to přitom účastník řízení, kdo musí uvést
skutečnosti, které jeho osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud
již v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, dostupném na www.nssoud.cz
a publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil závěr, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto
povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ Obdobně
např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2 Afs 36/2011 – 81. Soud tedy z vlastní iniciativy nezjišťuje
podrobnosti o majetkových poměrech účastníka řízení, ale pouze hodnotí informace, které mu
účastník řízení sám sdělí. Je-li to třeba, vyzve ho, aby potřebné skutečnosti doplnil, popř. vysvětlil
nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).
Při posuzování stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel městský
soud z jím vyplněného Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 28. 1. 2014 (dále
jen „prohlášení“), které obsahuje zcela jednoznačný pokyn, že „(ž)adatel(ka) uvede veškerý majetek větší
ceny, který mu patří (včetně majetku, jenž má se svým manželem ve společném jmění) v době podání tohoto
potvrzení“. Stěžovatel však pouze obecně uvedl, že nemá žádný majetek větší ceny, se kterým by
mohl disponovat z důvodu exekučních řízení. V oddílu X. Závazky pak doplnil, že má dluhy
v souhrnné výši cca. 10 mil. Kč. Tato svá tvrzení nijak nekonkretizoval ani nedoložil, např. výpisy
z katastru nemovitostí, rozhodnutími o nařízení exekuce, smlouvami či jinými listinami
prokazujícími výši dluhů a existenci stěžovatelových věřitelů. Jediný konkrétní údaj uvedený
v oddílu VIII. prohlášení jsou sp. zn. 37 Cm 386/98 a 5 Nc 4172/2008 s poznámkou, že se jedná
o nepravomocné nalézací řízení. Z takového údaje, zejména bez uvedení souvislostí
se stěžovatelovým osobním majetkem, nelze učinit žádné závěry ohledně existence a hodnoty
tohoto majetku. Stěžovatel rovněž nedoložil, jaké jsou jeho výdaje na bydlení a na jím tvrzenou
nákladnou léčbu manželky. Městskému soudu tak nedala možnost, aby mohl komplexně posoudit
jeho majetkové poměry. Přitom městský soud stěžovatele vyzval k doplnění chybějících údajů
v prohlášení, přičemž přesně specifikoval údaje, které jsou pro jeho rozhodování potřebné.
Stěžovatel tak byl jak zaslaným prohlášením, tak následně výzvou, dostatečně informován, jaké
skutečnosti jsou při rozhodování o osvobození od soudních poplatků relevantní. Rovněž byl
poučen o negativních důsledcích nevyhovění požadavkům soudu. Povinností stěžovatele tedy bylo
tyto skutečnosti, včetně veškerého osobního majetku, uvést. Pokud by toto splnil, mohl by
se domáhat komplexního posouzení všech sdělených skutečností. Stěžovatel však
i přes jednoznačné a srozumitelné poučení soudu nesdělil dostatečné údaje o svém osobním
majetku s odůvodněním, že ten nemůže být zpeněžen. K tomuto hodnocení je však oprávněn
pouze soud, nikoliv stěžovatel. Za těchto okolností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že postup městského soudu byl v souladu se zákonem, když stěžovatelem předložené podklady
správně vyhodnotil jako neúplné a nezpůsobilé k osvědčení jeho majetkových a sociálních poměrů.
Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu
s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti
zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného odkladu,
nerozhodoval již o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a ministerstvu vnitra žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu