ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.48.2013:39
sp. zn. 7 As 48/2013 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. K., zastoupen
JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D. LL.M., advokátem se sídlem Lidická 51, Brno, proti
žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, č. j. 8 A
28/2010 – 83,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, č. j. 8 A 28/2010 – 83,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce P. K. domáhá u Nejvyššího správního soudu
vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, č. j.
8 A 28/2010 – 83, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného 4. 12. 2009,
č. j. PV 2003-1824/43502/2009/ÚPV, o zamítnutí rozkladu žalobce a potvrzení rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 7. 2009, č. j. PV 2003-1824/11413/2009/ÚPV, kterým byl podle ust. §23
odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 527/1990“) zrušen patent žalobce č. 299 791 s názvem
„Uspořádání systému samoobslužného sázkového terminálu“. Rozhodnutí žalovaného vycházelo
především ze tří dokumentů: US patent 6783456 zveřejněný dne 19. 6. 2003 (dále jen „D1“),
patentová přihláška EP 1199690 zveřejněná dne 24. 4. 2002 (dále jen „D2“) a mezinárodní
patentová přihláška WO 0067215 zveřejněná dne 9. 11. 2000 (dále jen „D3“).
Městský soud ve svém rozsudku nejprve uzavřel, že neshledal porušení procesních
předpisů v neprospěch žalobce, co se týče složení rozkladových komisí. Při hodnocení
vynálezecké činnosti městský soud přisvědčil názoru žalovaného. Odborník seznámený
s namítanými dokumenty D1 a D2 by na základě požadovaných vlastností samoobslužného
sázkového terminálu, na základě informací zřejmých z uvedených dvou namítaných dokumentů
a z pracovních a kapacitních charakteristik mikroprocesoru zvolil buď zapojení s jediným
mikroprocesorem, jak je tomu v namítaném dokumentu D2, nebo by dalšími mikroprocesory
opatřil i samoobslužné sázkové terminály, jak vyplývá z obr. 1 namítaného dokumentu D1.
Taková volba je zřejmá, neboť je výsledkem rutinní úvahy odborníka, nikoliv výsledkem
vynálezecké činnosti. Pojem vynálezecké činnosti je definován zákonem. Úvahy žalovaného jsou
logické, vyplývají z podkladů, jsou konkrétně a řádně zdůvodněné a nejdou nad rámec ustálené
rozhodovací praxe. Znalecký posudek Ing. Dobroslava Musila č. 80-5/2009 byl hodnocen již
v prvém stupni. Nebyla tedy porušena zásada dvojinstančnosti. Rozhodnutí obou stupňů
obsahují zákonné náležitosti, tj. jsou v nich uvedeny důvody výroku i to, jak se žalovaný
vypořádal s námitkami. V zásadě je v uvedeném posudku uvedeno, že namítané dokumenty vždy
představují řešení, kdy je každé uživatelské rozhraní součástí jednoho počítače s vlastním
mikroprocesorem, takže ze vzájemné kombinace namítaných dokumentů by průměrný odborník
dospěl k závěru, že uživatelské rozhraní musí řešit jako počítač s vlastním procesorem a všemi
potřebnými součástmi, nezbytnými pro činnost počítače. Znalecký posudek č. 80-5/2009 tedy
řádným a dostatečným způsobem nedokládá, že napadený patent je výsledkem vynálezecké
činnosti. Neodůvodněná je i námitka, že žalovaný překročil meze správního uvážení vyjádřené
v ustanovení §2 odst. 2 správního řádu tím, že při odůvodnění svého rozhodnutí zmínil všechny
jemu známé skutečnosti a rozhodné okolnosti. Zásada správního uvážení se týká výkladu
neurčitých právních pojmů, příp. aplikace zákona v rámci stanoveného rozmezí a nikoli rozsahu
odůvodnění. Námitka narušení principu právní jistoty je nedůvodná, neboť vynález a užitný vzor
jsou rozdílné instituty a nelze očekávat, že osudy řízení o nich budou po procesní stránce
identické. Námitka znemožnění uplatnění práv v důsledku krácení lhůt je také nedůvodná.
Stanovená lhůta byla shledána jako dostačující a přiměřená. Ke krácení stanovené lhůty nedošlo,
naopak byla prodloužena. Žalobce tak měl na vyjádření k návrhu dva měsíce, tedy lhůtu zpravidla
stanovovanou v podobných věcech. Městský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti výroku I. tohoto rozsudku městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen
„stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s.
Stěžovatel namítl, že došlo k porušení ustanovení o jednacím jazyku (§16 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „správní řád“). Žalovaný
se v řízení opíral o dokumenty v anglickém jazyce. Kvůli jejich chybnému porozumění dospěl
k mylným závěrům. Například z dokumentu D1 chybně dovodil, že v herním terminálu 80
pracující jako výherní automat Gn není mikroprocesor. Výherní automaty už ze své podstaty
musí být vždy opatřeny mikroprocesory, poněvadž pracují samostatně. Městský soud
se nezabýval námitkou porušení ust. §16 správního řádu, jež stěžovatel v rámci ústního jednání
znovu vznesl. Z důvodu koncentrace řízení byl navrhovatel povinen se svým návrhem předložit
nejen originální znění dokumentů, ale i jejich úředně ověřený překlad do českého jazyka. Městský
soud se dále jen stručně vypořádal s námitkou, že předseda žalovaného nad rámec návrhu doplnil
argumentaci proti patentu, čímž překročil rozsah svých pravomocí. Tuto námitku nepochopitelně
přeformuloval. Závěr o neexistenci vynálezecké činnosti městský soud bez jakéhokoli
zdůvodnění pouze převzal od žalovaného a nezabýval se vůbec námitkami stěžovatele vyvracející
chybné závěry obsažené v žalobou napadeném rozhodnutí (nesprávné posouzení novosti, které
se promítlo do chybného hodnocení vynálezecké činnosti). Na podporu svých tvrzení stěžovatel
předložil dva znalecké posudky, k žádnému z nich se však městský soud nevyjádřil. Stěžovatel
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitka porušení ust. §16
správního řádu byla uplatněna až při jednání před městským soudem. Dokumenty D2 a D3
stěžovatel znal i před podáním přihlášky. Z obsahu vyjádření stěžovatele k návrhu na zrušení
patentu a přiloženého znaleckého posudku je zřejmé, že obsah namítaných dokumentů je znám
všem účastníkům řízení. Žalovaný běžně pracuje s cizojazyčnými doklady. Z toho důvodu je
u patentových expertů vyžadována znalost cizích jazyků. Tato skutečnost je známa i stěžovateli,
který mohl usoudit, že jsou splněny podmínky §16 odst. 2 správního řádu. Rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 As 12/2011 na posuzovanou věc nedopadá, když obsah dokumentů
byl mezi účastníky nesporný a žádná výtka stran jejich výkladu nepadla. Pro pochopení rozsahu
ochrany přitom postačovalo srovnání schémat na jednotlivých vyobrazeních. Je samozřejmé,
že ústní jednání, správní kroky a rozhodnutí jsou prováděny v češtině. Pokud však úřední osoba
provádí abstraktní úvahu srovnáváním cizojazyčného patentu s dokumentem v češtině a výsledek
této úvahy přesvědčivě odůvodní v nálezu správního orgánu, nemůže být tento postup v rozporu
se zákonem. Nedostatek překladů může představovat vadu řízení pouze v případě, že nemožnost
pochopit obsah dokumentu by byla na překážku zjištění skutkového stavu správním orgánem.
Striktní požadavek na úředně ověřený překlad by mohl paralyzovat činnost žalovaného.
Oprávnění trvat na dodání překladů je nástroj ve prospěch činnosti správního orgánu. Žalovaný
dále obecně vyložil pravidla pro posuzování novosti a vynálezecké činnosti a uzavřel,
že kombinace dokumentů D1 a D2 nebyla uměle vykonstruovaná, neboť navrhovatel zrušení
uvedl tři dokumenty, které byly podle něj na překážku udělení patentu. Výrok o udělení/zrušení
ochrany je vysloven vždy ve vztahu k namítaným materiálům; řízení není založeno na zásadě
materiální, ale formální pravdy. Otázkou nedostatku vynálezecké činnosti se soud může zabývat
jen jako otázkou právní, nikoliv skutkovou. Soud je v tomto směru odkázán na názor odborníka.
Znalecký posudek Ing. Dobroslava Musila se omezil na holé konstatování. Neobsahuje žádný
důkaz ani úvahu o existenci vynálezecké činnosti. Otázka skutkových zjištění a dokazování
se stává závislou na předběžné aplikaci a interpretaci rozhodné normy. Pokud městský soud
neprováděl vlastní dokazování, vzal za základ zjištění obsažená ve správním spise. Svůj rozsudek
řádně odůvodnil. Nové argumenty proti správnímu rozhodnutí je třeba s ohledem
na ust. §72 s. ř. s. odmítnout. Žalovaný dále navrhl, aby Nejvyšší správní soud postoupil věc
rozšířenému senátu, pokud bude mít za to, že nedodání překladů cizojazyčných listin,
jejichž obsah nebyl ve správním řízení ani v žalobě sporný, je vadou řízení. Závěrem navrhl,
aby byla kasační stížnost zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že napadený rozsudek městského soudu
je třeba zrušit, a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatel předně namítá, že se městský soud nezabýval námitkou porušení ust. §16
správního řádu tím, že dokumenty, o které žalovaný své rozhodnutí opíral, byly v anglickém
jazyce a nebyly úředně přeloženy do jazyka českého. Ačkoliv stěžovatel argumentuje také
ve prospěch závěru, že skutečně došlo v řízení před žalovaným k porušení uvedeného
ustanovení, ve vztahu k rozsudku městského soudu jde primárně o námitku
nepřezkoumatelnosti.
Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí
z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních
a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných
skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů
považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu
ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu
jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 – 62, a ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 – 75, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz). V případě, že se určitou námitkou soud nezabývá (například
pro její opožděné uplatnění), musí ve svém rozhodnutí vysvětlit proč (viz nález Ústavního soudu
ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08).
Těmto požadavkům napadený rozsudek nevyhovuje. Ze záznamu ústního jednání
před městským soudem je zřejmé, že stěžovatel namítal porušení ust. §16 správního řádu
žalovaným a tuto námitku také skutkově a právně konkretizoval. Městský soud však tuto námitku
zcela ignoroval a ve svém rozsudku ani neuvedl, proč k ní nepřihlédl. Své rozhodnutí tak zatížil
nepřezkoumatelností. V této části je tedy kasační stížnost důvodná.
Nejvyšší správní soud si je vědom skutečnosti, že rozšiřovat žalobu o nové žalobní body
je možno pouze v rámci dvouměsíční lhůty pro podání žaloby (§71 odst. 2 ve spojení s §72
odst. 1 s. ř. s.). Bude však na městském soudu, aby posoudil, zda se v daném případě jednalo
o opožděné rozšíření žaloby o nový žalobní bod. V případě, že městský soud shledá námitku
porušení ust. §16 správního řádu opožděnou, řádně své úvahy vylíčí ve svém rozsudku.
Zároveň však musí městský soud v dalším řízení vzít v úvahu názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, č. j. 4 As 12/2011 - 100, podle něhož „[s]amotná
skutečnost, že stěžejní důkazní prostředek není ve spisu obsažen v českém jazyce, představuje podstatné porušení
ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. […]
Popsaný postup správního orgánu jednoznačně naplňuje definici pojmu vada řízení a brání soudnímu přezkumu
rozhodnutí předsedy úřadu v mezích žalobních bodů, neboť vzhledem k absenci českého překladu klíčového
důkazního prostředku si soud rozhodující ve správním soudnictví nemůže učinit náležitý úsudek o tom, jaký byl
v průběhu správního řízení zjištěn skutkový stav. K vytčené vadě řízení byl tudíž Městský soud v Praze oprávněn
a současně též povinen přihlédnout z úřední povinnosti, ačkoliv ji stěžovatel v žalobě nenamítal.“ Tyto závěry
vycházejí z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž „[k]rajský soud je oprávněn
zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by nebyly žalobcem výslovně namítány, pokud tyto vady
brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (§72 odst. 2 s. ř. s.).“ (usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84,
č. 2288/2011 Sb. NSS)
Nejvyšší správní soud tímto nepředjímá závěr, zda skutečně v předmětném správním
řízení došlo k porušení ust. §16 správního řádu. Podstatou výše citovaných pasáží judikatury je
primárně skutečnost, že případné porušení ust. §16 správního řádu podobným způsobem, jaký
byl stěžovatelem namítán v této věci, je otázkou, kterou je nutno posoudit z úřední povinnosti.
Samotné posouzení případného porušení ust. §16 správního řádu bude na městském soudu.
Městský soud ve svém rozsudku následně vylíčí, jak uvážil o všech pro posouzení této otázky
rozhodných skutečnostech. Vezme proto v úvahu také argumenty účastníků řízení, včetně
argumentů vznesených v rámci řízení o kasační stížnosti.
Pouze na okraj lze doplnit, že nebyl dán důvod pro předložení věci rozšířenému senátu,
jak žádal žalovaný. Důvodem pro takový postup je podle ust. §17 s. ř. s. pouze skutečnost,
že senát Nejvyššího správního soudu dospěje při svém rozhodování k právnímu názoru, který je
odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší
správní soud však neshledal důvod odchýlit se od výše konkretizovaného dílčího právního názoru
vyjádřeného v rozsudku ze dne 30. 9. 2011, č. j. 4 As 12/2011 - 100.
Zjištěná částečná nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu nebrání posouzení
důvodnosti ostatních kasačních námitek. Podle stěžovatele se mimo jiné městský soud pouze
stručně vypořádal s námitkou nezákonného rozšíření argumentace předsedou žalovaného oproti
návrhu a navíc tuto námitku nepochopitelně přeformuloval. I v tomto případě se fakticky jedná
o námitku nepřezkoumatelnosti (nevypořádání se s žalobní námitkou) a také tuto námitku
shledává Nejvyšší správní soud důvodnou. Ani ve vztahu k uvedené žalobní námitce totiž
rozsudek městského soudu neodpovídá požadavkům kladeným výše citovanou judikaturou
na odůvodnění soudního rozhodnutí.
Samotná stručnost argumentace soudu ještě nutně neznamená nepřezkoumatelnost jeho
rozsudku. Nicméně v daném případě městský soud v podstatě vůbec na námitku stěžovatele
nereagoval. Právě v důsledku přeformulování žalobní námitky, které stěžovatel zcela oprávněně
pociťuje jako nepochopitelné, reakce městského soudu vůbec nekoresponduje s argumentací
žalobce. Jedná se o zcela mimoběžné úvahy městského soudu, které jsou navíc z části
nesrozumitelné.
Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný z vlastní iniciativy a nad rámec návrhu
v druhostupňovém rozhodnutí doplnil argumentaci proti napadenému patentu, čímž v rozporu
s ust. §2 odst. 2 správního řádu překročil rozsah svých pravomocí. Novou argumentací mělo být
to, že jediné známé centrální zapojení uvedené v dokumentu D1 umožňuje jak použití, tak
nepoužití mikroprocesorů výherních automatů. Další novou argumentací mělo být použití
kombinace dokumentů D1 a D2 (tedy nikoliv samotného dokumentu D1, jak je to uvedeno
v rozhodnutí první instance) pro vyvrácení vynálezecké činnosti napadeného patentu.
Stěžovatel tedy namítal překročení pravomocí žalovaného tím, že ve svém rozhodnutí
argumentoval nad rámec návrhu. Konkrétně tuto námitku stěžovatel opřel o ust. §2 odst. 2
správního řádu, které tím mělo být porušeno. Podle tohoto ustanovení správní orgán uplatňuje
svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena,
a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.
Na takovou námitku však městský soud nijak nereagoval. Ve věci nebylo vůbec namítáno,
že by žalovaný „při odůvodnění svého rozhodnutí zmínil všechny jemu známé skutečnosti a rozhodné
okolnosti“, jak uvádí městský soud. Stejně tak nebylo namítáno, že by tím „žalovaný překročil meze
správního uvážení vyjádřené v ustanovení §2 odst. 2 správního řádu“. Pokud městský soud v rozsudku
učinil závěr o nedůvodnosti těchto neuplatněných námitek, nijak tím nereagoval na skutečnou
žalobní námitku stěžovatele. Mezi zmíněním všech známých skutečností v odůvodnění
a doplněním argumentace nad rámec návrhu je patrný rozdíl. Stejně tak si správní soud musí být
vědom rozdílu mezi překročením mezí správního uvážení a překročením pravomocí.
Jestliže městský soud svými úvahami nijak nereagoval na námitku stěžovatele, zatížil
i v této části svůj rozsudek nepřezkoumatelností. Kromě toho lze nepřezkoumatelnost spatřovat
v částečné nesrozumitelnosti úvah soudu, hovoří-li o překročení mezí správního uvážení
vyjádřených v ustanovení §2 odst. 2 správního řádu. Toto ustanovení totiž meze správního
uvážení vůbec nestanovuje ani institut správního uvážení nijak neupravuje.
A nakonec Nejvyšší správní soud shledal důvodnou i námitku, že městský soud
bez dalšího jen převzal závěr žalovaného o absenci vynálezecké činnosti a nijak se nevyjádřil
ke stěžovatelem předloženým znaleckým posudkům č. 3/2010 (vypracovaný soudním znalcem
RNDr. Jiřím Handlířem, CSc.) a č. 87-2/2010 (vypracovaný soudním znalcem Ing. Dobroslavem
Musilem). Opět se jedná o nedostatek mající za následek nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku.
Městský soud k absenci vynálezecké činnosti uvedl následující: „Při hodnocení podmínky
vynálezecké činnosti musel Městský soud v Praze přisvědčit názoru žalovaného, podle něhož je nutno vycházet
ze znění prvního patentového nároku napadeného patentu, kde se uvádí, že s mikroprocesorem (A) je propojeno
alespoň jedno uživatelské rozhraní (C), které tvoří samostatnou část uživatelského terminálu. Napadený patent
tedy zahrnuje i propojení jednoho uživatelského rozhraní samoobslužného sázkového terminálu s mikroprocesorem
(A), který je přes komunikační síť propojen s centrálou (6) sázkové společnosti. Taková konfigurace však
v zásadě odpovídá řešení známému z namítaného dokumentu D2, v němž je mikroprocesor vzdáleného počítače,
opatřeného uživatelským rozhraním, propojen přes komunikační síť s hlavním počítačem herny. Odborník,
seznámený s namítanými dokumenty D1 a D2 by tedy na základě požadovaných vlastností samoobslužného
sázkového terminálu, na základě informací zřejmých z uvedených dvou namítaných dokumentů a z pracovních
a kapacitních charakteristik mikroprocesoru zvolil buď zapojení s jediným mikroprocesorem, jak je tomu
v namítaném dokumentu D2, nebo by dalšími mikroprocesory opatřil i samoobslužné sázkové terminály, jak
vyplývá z obr. 1 namítaného dokumentu D1. Taková volba je zřejmá, neboť je výsledkem rutinní úvahy
odborníka, nikoliv výsledkem vynálezecké činnosti. Soud s takovýmto závěrem musel souhlasit.“ Ačkoliv
se části citované pasáže jeví jako úvahy městského soudu, není z nich zřejmé, na základě jakých
odborných znalostí je městský soud učinil. Jedná se totiž o úvahy odborné, jako například úvaha
o tom, že v daném případě volba zapojení s více či méně mikroprocesory je zřejmá, neboť je
výsledkem rutinní úvahy odborníka. Nejvyšší správní soud se však kloní k závěru, že tyto úvahy
byly převzaty ze žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že městský soud doplnil pouze
konstatování, že se závěrem žalovaného „musel souhlasit“, respektive názoru žalovaného „musel
přisvědčit“. Proč však musel městský soud s názorem žalovaného souhlasit, není z rozsudku vůbec
patrné. Závěr městského soudu o absenci vynálezecké činnosti tedy není vůbec odůvodněn.
Tato vada je navíc umocněna další vadou napadeného rozsudku. Stěžovatel totiž k žalobě
přiložil mimo jiné dva znalecké posudky a navrhl provedení důkazu těmito posudky ve prospěch
závěru o tom, že předmětný patent splňoval podmínku vynálezecké činnosti. V napadeném
rozsudku se však s nimi městský soud nijak nevypořádal. Není z něj zřejmé ani to, zda
dokazování těmito posudky bylo provedeno či nikoliv, ani to, jak se případně výsledky takového
dokazování promítly do úvah soudu.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013,
č. j. 8 A 28/2010 – 83, je opodstatněná. Jelikož je výrok o nákladech řízení (výrok II. napadeného
rozsudku) závislý na výroku o věci samé (viz ust. §109 odst. 3 věta za středníkem s. ř. s.), zrušil
kasační soud podle ust. §110 odst. 1 věta prvá před středníkem s. ř. s. napadený rozsudek
v celém rozsahu a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 4 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
(Městského soudu v Praze) a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud (Městský soud
v Praze) vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím
rozhodnutí. Závazný právní názor vyslovený v tomto rozsudku lze shrnout následovně:
Na městském soudu především bude, aby v dalším řízení posoudil, zda námitka porušení
ust. §16 správního řádu představovala opožděné rozšíření žaloby o nový žalobní bod. V případě,
že tuto námitku shledá městský soud opožděnou, řádně své úvahy vylíčí ve svém rozsudku.
Zároveň v takovém případě posoudí dodržení ust. §16 správního řádu žalovaným z úřední
povinnosti a přihlédne také k argumentaci účastníků řízení. Vedle toho se městský soud vypořádá
se všemi dalšími námitkami žalobce, včetně námitky překročení pravomoci žalovaným a námitky
nesprávného posouzení podmínky vynálezecké činnosti. Při tom zároveň vezme v úvahu
znalecké posudky č. 3/2010 (vypracovaný soudním znalcem RNDr. Jiřím Handlířem, CSc.)
a č. 87-2/2010 (vypracovaný soudním znalcem Ing. Dobroslavem Musilem). Ve svém rozsudku
pak vyloží, jak se tyto posudky promítly do jeho úvah.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že v řízení před městským
soudem mohlo dojít také k další vadě řízení. Podání společnosti PATENTSERVIS Praha a. s.
ze dne 14. 5. 2010 ve spojení s přílohou totiž vzbuzuje pochybnost o tom, zda nemá být
považováno za sdělení učiněné jménem společnosti SAZKA, a.s. o tom, že tato společnost bude
uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Městský soud se tímto sdělením blíže nezabýval
a následně o nařízení jednání uvědomil opět společnost PATENTSERVIS Praha a. s. Není
přitom zřejmé, z jakého důvodu tak učinil, když následně v rozsudku již s žádnou osobu
zúčastněnou na řízení nepočítal a žádné takové osobě ani rozsudek nezasílal. Nejvyšší správní
soud v řízení o kasační stížnosti s žádnou osobou zúčastněnou na řízení nejednal, neboť vycházel
z okruhu těchto osob, jak byl určen městským soudem v napadeném rozsudku a jak vyplývá
z postupu městského soudu při jeho doručování (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009 - 190, č. 2341/2011 Sb. NSS). Na městském soudu
tak bude, aby v dalším řízení odstranil pochybnosti (například dotazem na společnost
SAZKA, a. s.) o tom, zda lze podání ze dne 14. 5. 2010 považovat za sdělení společnosti
SAZKA, a. s. o tom, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Pokud by
se společnost Sazka a. s. řádně přihlásila do řízení, musel by soud učinit kroky pro to, aby byla
realizována její práva dle ust. §34 odst. 3 s. ř. s. (což by si vyžádalo i opakování ústního jednání),
nebo by musel rozhodnout o tom, že jí postavení osoby zúčastněné na řízení nepřísluší.
Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu