ECLI:CZ:NSS:2009:7.AS.71.2008:48
sp. zn. 7 As 71/2008 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: L. S., zastoupen
JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Hlavní náměstí 14, Krnov, proti žalovanému:
Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě, se sídlem Praskova 11, Opava, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2008,
č. j. 22 Ca 51/2008 – 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2008, č. j. 22 Ca 51/2008 – 25,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 7. 2008, č. j. 22 Ca 51/2008 – 25, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále je „stěžovatel“) proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního
inspektorátu v Opavě (dále jen „inspektorát“) ze dne 20. 12. 2007,
č. j. ZKI-O-105/414/2007/31, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Katastrálního
úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál (dále jen „katastrální úřad“)
ze dne 19. 9. 2007, č. j. OR-1156/2007-801-59, o zamítnutí žádosti stěžovatele o opravu
geometrického a polohového určení pozemků p. č. 36/3, 36/4, a 36/5 v k . ú. Horní Životice.
V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatel je vlastníkem a spoluvlastníkem
pozemků p. č. 36/3 a 36/4. V letech 1995 - 2006 bylo opakovaně provedeno podrobné měření
změn zachycené vždy v záznamu podrobného měření změn. Takto byl v roce 1995 z tehdejšího
pozemku p. č. 135/1 oddělen pozemek p. č. 36/5, dále v letech 1995 - 2000 změněno zakreslení
pozemků p. č 135/2 a 132/3 majících společnou hranici pouze s pozemky p. č. 36/5, 42/4, 42/7,
132/1 a 134/1, tedy bez společné hranice s pozemky p. č. 36/3 či 36/4. V roce 2001 bylo
provedeno vytyčení hranice mezi pozemky p. č. 36/3, 36/5, 42/4 a 1118/1 a znovu i
v roce 2006, kdy však co do hranice pozemků p. č. 42/9 a 36/5 s pozemkem p. č. 36/3 bylo
bez výjimky vycházeno toliko z bodů zaměřených již v roce 2001, aniž by tyto byly vytyčovány
znovu či přemisťovány. Z porovnání katastrální mapy ve stavu před r. 1995 a ve stavu
současném je pak zjevné, že hranice pozemků p. č. 36/3 a 36/4 jsou podle obou stavů identické
včetně identických lomových bodů. Jakkoli bylo v minulosti měněno zakreslení hranic pozemků
p. č. 135/2 a 132/3, nemají tyto pozemky jediného společného bodu s pozemky p. č. 36/3
a 36/4. Jedinou výjimkou je oddělení pozemku p. č. 36/5 z pozemku p. č. 36/3, jehož správnost
stěžovatel nenapadá. Je-li výsledkem činnosti katastrálních orgánů co do hranic a lomových bodů
pozemků ve vlastnictví (spoluvlastnictví) stěžovatele stav identický se stavem, který tu byl před
takovou činností, stěžovatel nebyl činností katastrálních orgánů nijak dotčen na svých právech.
Pokud pak došlo k vytýčení hranice pozemků stěžovatele v terénu, nijak tím nebylo zasahováno
do souboru geodetických informací spravovaných orgány katastru nemovitostí, když podle ust.
§75 odst. 1 vyhl. č. 190/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 190/1996 Sb.“) vytyčení představuje jen přenesení geodetických informací do terénu, aniž by tyto informace
byly jakkoli měněny.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle stěžovatele krajský soud
nesprávně posoudil právní otázku, zda stěžovatel byl osobou, která byla zkrácena na svých
subjektivních právech. Dále stěžovatel rozsudku vytkl nepřezkoumatelnost spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů. Podle stěžovatele je při posuzování správnosti
pozemkové mapy nutno vycházet z prokazatelných údajů, a to, že pozemky p. č 135/2, 135/3
a 135/1 (původní stodoly) jsou v původní pozemkové mapě zakresleny rozměrově v souladu
se skutečností. Návaznost stodoly na pozemku p. č. 135/2 a 135/1, jak uvádí původní
pozemková mapa, souhlasí se skutečným stavem. Umístění stodol v terénu je však jiné než jak je
zakresleno v pozemkové mapě. V původní pozemkové mapě z roku 1946 hranici ve vztahu
k pozemku p. č. 36/1 tvoří parcela (stodola na p. č. 135/1 a 135/2). Protože ale stodoly
ve skutečnosti jsou a byly postaveny jinak, je hranice uvedená v pozemkové mapě nepřesná, tudíž
neodpovídá skutečnému stavu věci. V roce 1982 byl Geodézií Bruntál zhotoven geometrický plán
a vznikla p. č. 36/4. Tato byla zaměřena ke stodole na p. č. 135/2 a společně s ní byla zaměřena
přídělová parcela 36/3, která byla od roku 1950 v užívání právního předchůdce stěžovatele
na dobu 99 let. V roce 1995 byl Katastrálním úřadem Bruntál výkazem změn č. 44/95 určen
příděl č. 72, p. č. 36/3, a z původní p. č. 36/3 byla vyčleněna p. č. 36/5. V roce 1997 bylo
zjištěno, že postavení stodol na p. č. 135/2 a 132/3 neodpovídá pozemkové mapě a tyto stodoly
byly v pozemkové mapě opraveny (121/ZPŘ-3/97-044). Nebylo ale opraveno postavení stodoly
na p. č. 135/1 a její návaznost na p. č. 135/2, tak jak uvádí původní pozemková mapa
a geometrický plán z roku 1982. Tato nedůslednost ovlivnila postavení p. č. 36/4 a 36/3 , a to tím
způsobem, že posunula p. č. 36/4 asi o 5 m dozadu (parcela má dva vlastníky) a přídělovou
p. č. 36/3 (jeden vlastník – stěžovatel) o tuto míru zkrátila. Proto stěžovatel nesouhlasí
se závěrem krajského soudu, že oprava postavení stodol na p. č. 135/2 a 132/3 neovlivnila
postavení jeho parcel a hranice pozemků. Od roku 1946 mají hranice pozemků pevné mantinely,
nebyly nikdy měněny. Proto návaznost jednotlivých parcel na seb e je zavádějící a špatné
zakreslení p. č. 135/1 (později 1410) zcela ovlivnilo hranici pozemků a jednotlivých parcel
na parcelu navazujících. Všechny tyto skutečnosti stěžovatel v průběhu doby písemně sděloval
Katastrálnímu úřadu v Bruntále a vždy žádal o vysvětlení, proč není pozemková mapa v souladu
se skutečností a původní pozemkovou mapou. Totéž žádal po inspektorátu, žádal o osobní
jednání, kdy by se rozdílná stanoviska mohla sjednotit. Stodola na p. č. 135/1 nikdy nemohla být
postavena tak, jak uvádí současná pozemková mapa, a to z důvodu rozdílných výškových poloh.
Inspektorát se v dané věci vůbec nepozastavil nad tím, že každé ze tří provedených zaměření
pozemků je jiné a všechna jsou ověřena zeměměřickým inženýrem. Ve skutečnosti je odchylka
ukončení pozemků p. č. 135/1 a 36/4 ve správném postavení parcel více jak 1 m a na konci
p. č. 36/3 více jak 2,5 m za původní hranicí odpovídající původnímu přídělu. Důsledkem této
situace je, že Městský úřad, odbor výstavby v Horním Benešově na žádost nového majitele
pozemku p. č. 1410 vydal rozhodnutí o odstranění zástavby, která na p. č. 36/4 byla provedena
v roce 1977. Z těchto důvodů byl stěžovatel jednoznačně na svých právech zkrácen, a proto
navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Inspektorát ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že předmětem rozhodování byla
žádost stěžovatele o opravu zobrazení hranice mezi pozemky p. č. 36/3, 36/4 a p. č. 36/5, 1410
v k. ú. Horní Životice. Stěžovatel dovozoval chybné zobrazení hranice v katastru nemovitostí
na podkladě výsledků vytyčení hranice, které se uskutečnilo v roce 2001 a opakovaně v roce 2006.
Protože vlastníci sousedních pozemků s výsledky vytyčení nevyjádřili souhlas, nebyly v katastru
nemovitostí provedeny žádné změny v zobrazení hranice mezi pozemky p. č. 36/3, 36/4
na straně jedné a pozemky p. č. 36/5, 1410 na straně druhé. Ani stěžovatel nepředložil některému
z orgánů zeměměřictví a katastru nemovitostí výsledek zeměměřické činnosti, např. geometrický
plán na průběh vlastníky upřesněné hranice pozemků podle ust. §19a odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), který by byl neoddělitelnou
součástí listiny, podle které by v katastru nemovitostí mohlo být zapsáno zpřesněné geometrické
a polohové určení dotčených pozemků. Katastrální úřad i inspektorát opakovaně vysvětlily
stěžovateli jednak to, jaké pravomoci orgány zeměměřictví a katastru v řízení o opravě chyby mají
a také to, že rozhodovat spory o vlastnictví sporného pozemku na straně jedné vymezeného
hranicí evidovanou v katastru nemovitostí a na straně druhé hranicí tvrzenou účastníky sporu
nepřísluší orgánům zeměměřictví a katastru, ale soudům. Vzhledem k výše uvedenému navrhl
inspektorát zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshle dal vady uvedené v odst. 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel je vlastníkem pozemků p. č. 36/4 a 36/3,
které nabyly jeho právní předchůdci jako příděl, zapsaný v knihovní vložce 184 a doplňkový
příděl č. 72 (kopie přídělového plánu a listin jsou součástí spisu). Spolu s těmito pozemky
předchůdci stěžovatele užívali i část přídělu č. 57 (dnes p ozemek p. č. 36/5). Pozemky p. č. 36/3
a 36/4 byly součástí pozemku p. č. 36/1 a do katastru nemovitostí (k opie katastrální mapy
v příloze poř. č. 6 správního spisu sp. zn. ZKI-O-105/414/2007) byly zakresleny až v roce 1982,
a to na základě žádosti právních předchůdců stěžovatele, kteří doložili geometrický plán, v němž
je součástí pozemku p. č. 36/3 ještě část pozemku p. č. 36/1 odpovídající přídělu č. 57 (dnešní
pozemek p. č. 36/5). V roce 1995 byla do katastru, bez vytyčení v terénu, zakreslena hranice mezi
příděly č. 72 a č. 57 (pozemky p. č. 36/3 a 36/5), a to podle grafického přídělového plánu
(měřítko 1:5000), přičemž s touto hranicí souhlasili právní předchůdci stěžovatele a vyznačení
této hranice není předmětem sporu. V roce 2001 došlo k prvnímu vytyčení hranice pozemků
v terénu (p. č. 36/3 a 36/5), kdy byly vytyčeny 3 body, a to na základě žádosti stěžovatele (ZPMZ
č. 211, příloha poř. č. 10 přílohy správního spisu sp. zn. ZKI-O_105/414/2007), s čímž
stěžovatel i sousedící vlastníci vyjádřili souhlas. Následně došlo k zakreslení mapové značky
č. 1.05 do katastrální mapy. Od té doby hranice p ozemků p. č. 36/3 a 36/5 tak, jak je vyznačená
v katastrální mapě, nebyla podle údajů ve správním spise nijak měněna. Pokud jde o hranici mezi
pozemky p. č. 36/4 a 135/1 (dnešní p. č. 1410), jedná se o hranici, která byla podle přídělového
plánu a pozemkových knih tvořena z jedné strany přídělem a z druhé strany historickou budovou
– zřejmě stodolou, která zde stála již dříve jako součást komplexu budov. Podle protokolu
o vytyčení hranic těchto pozemků ze dne 15. 9. 2006 s vytyčením v terénu objednaným sousedem
stěžovatel nesouhlasil, neboť dospěl k závěru, že hranice přídělu má být podle skutečnosti jiná,
než jak je uvedena v katastrální mapě, a má odpovídat historickému umístění stodoly na
p. č. 135/1 v terénu. Proto požádal o provedení opravy zakreslení této hranice a poukazoval
na to, že provedením zákresu oprav pouze pozemků p. č. 135/2 a 132/3 (bývalých stodol
původního komplexu) došlo k narušení historické návaznosti parcel vzájemně na sebe a zákres
v katastrální mapě tak neodpovídá skutečnosti a původní pozemkové knize. U pozemků
p. č. 132/1, 132/3 a 132/5 proběhlo řízení o opravě zákresu těchto parcel zřejmě z úřední
povinnosti. Pozemek p. č. 135/1 nebyl nijak opravou dotčen.
V rámci stížních námitek stěžovatel poukazoval, stejně jako během správního řízení
a řízení o žalobě, na to, že jsou v důsledku opravy zákresu dvou z původních stodol v katastrální
mapě vyznačeny pozemky p. č. 135/1 (dříve vymezena jako zastavěná plocha a nádvoří –
zbořeniště, později přečíslovaná na p. č. 1410 – ostatní plocha) a p. č. 135/2, 132/3 v jiném
umístění, než jak jsou uvedeny v původní pozemkové mapě, jednalo se zřejmě o stodoly
původního statku, a také jinak, než jak byly podle tvrzení stěžovatele odjakživa umístěny. V této
souvislosti stěžovatel v průběhu správního řízení upozorňoval na možnost místního šetření,
protože podle něj obrysy původní stodoly na p. č. 135/1 by měly být v terénu ještě patrné. Proto
požadoval vysvětlení provedení opravy zakreslení těchto parcel a upozorňoval na možný omyl
v souvislosti s tím, že nebyl opraven i zákres stodoly p. č. 135/1.
Katastrální úřad i inspektorát opakovaně ve svých rozhodnutích konstatovaly,
že v případě řízení o opravě se porovnává zakreslení v katastrální mapě s údaji v podkladech
a právních listinách. Přitom však ze správního ani soudního spisu nevyplývá, a neobsahují
ani listiny, které byly podkladem k tomu, že bylo v roce 1995 a následujících letech (viz. záznam
podrobného měření změn 172, podle údajů ve správním spisu mělo jít o rozhodnutí
sp. zn. OR-139/1998-801/3) provedeno překreslení polohy dvou ze tří parcel ( původní komplex
tří stodol), zakreslených již v pozemkové knize. Ve vyjádření k žalobě inspektorát bez bližší
specifikace uvádí, že „opravou staveb katastrální úřad opravoval chyby vzniklé při vedení
a obnově katastru a geometrickém plánu vyhotoveném katastrálním úřadem nebo jeho
předchůdcem“. Ve výpisu údajů z katastru nemovitostí, který je přiložen k podrobnému měření
změn č. 172/2, je přitom uvedeno, že „oprava polohy staveb 132/1, 132/3 a 135/2 zpochybněná
dopisem od p. P . je neopodstatněná, jak tomu nasvědčuje kontrolní měření provedené námi
v dané oblasti“. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že „při opravě zákresu stodol na parc. č.
135/2 a 132/3 … nebyla hranice mezi parc. č. 36/4 a parc. č. 1410 dotčena a nebylo prováděno
nové zaměření stodol“. Jako dotčený pozemek je ovšem pozemek p. č. 135/1 uveden v záznamu
podrobného měření změn v roce 1995, 1996, 2000, příloha poř. č. 9 správního spisu.
Podle ust. §8 odst. 1 katastrálního zákona opraví katastrální úřad na písemný návrh
vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru, které vznikly podle
písm. a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a podle písm. b) nepřesností
při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu poměr
parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem.
Oprava katastrálního operátu se provádí v důsledku zřejmého omylu či nepřesnosti
při měření při překročení mezních odchylek stanovených právním předpise m. Ust. §8 odst. 1
písm. a) katastrálního zákona je nutno vykládat v tom smyslu, že se jedná o zřejmý omyl,
kdy při zobrazení hranic pozemků v katastrální mapě dojde k tomu, že zakreslení v katastrální
mapě není ve shodě s podklady pro zakreslení hranice. Katastrální úřad proto při posuzování
toho, zda jsou zobrazení ve shodě s podklady, posuzuje pouze to, zda je takové zobrazení
ve shodě s vlastnickými právy do té míry, že posuzuje zakreslení hranic v katastrální mapě
s ohledem na obsah listin, které má k dispozici. Také v případě vytyčení hranic v terénu
pracovník, který toto provádí, vychází ze stávajících údajů měřické dokumentace a pokud takové
podklady nejsou k dispozici, tak vytyčení vychází ze zobrazení v katastrální mapě. Pokud dojde
k vytyčení hranice v souladu s nezpochybnitelnými a správnými údaji v katastru a takto v terénu
vytyčená hranice neodpovídá skutečně reálně v průběhu desítek let zaužívané hranici pozemků
mezi vlastníky (např. plot), nelze tuto situaci řešit opravou katastrálního operát u. „Posunout“
vytyčenou a v katastru vyznačenou hranici do polohy, v jaké ve skutečnosti probíhá, je možno
jen v případě existence a doložení příslušných právních titulů katastrálnímu úřadu, které
by k takovému novému vytyčení a novému zakreslení do katast rální mapy opravňovaly (dohoda
vlastníků, soudní rozhodnutí civilního soudu). Pokud však dojde k vyznačení (a dle údajů
v katastru k následnému vytyčení) hranice v důsledku zřejmého omylu, tedy dojde k rozporu
zakreslení s obsahem podkladových listin, je na místě řízení ve věci opravy ve smyslu
§8 katastrálního zákona. K věci je dále nutné poznamenat, že i průměrně obezřetný vlastník není
schopen rozpoznat ze zakreslení v katastrální mapě přesný průběh této hranice v terénu a může
proto dojít k situaci, že užívá i část sousedního pozemku. Pokud však po vytyčení této hranice
v terénu zjistí, že zaužívaná hranice probíhá jinak než hranice zakreslená v katastru, má možnost
v této situaci zvolit několik postupů. Mimo soukromoprávní dohody mezi vlastníky sousedí cích
pozemků a určovací žaloby může vlastník v případě, že má pochybnosti o správnosti údajů
v katastru, o něž se vytyčení opíralo, využít institutu opravy zřejmých omylů ve smyslu ust. §8
katastrálního zákona a obrátit se na katastrální úřad se žádostí o opravu, což také stěžovatel
učinil.
Skutečnost, že stěžovatel není vlastníkem pozemků, které bezprostředně sousedí
s pozemky o jejichž zobrazení se v katastrální mapě jedná, ještě bez dalšího neznamená, že není
osobou oprávněnou ve smyslu ust. §8 katastrálního zákona, neboť je majitelem pozemku, který
bezprostředně sousedí s komplexem bývalých stodol, jak vyplývá z pozemkové mapy. Ze závěru
krajského soudu není zřejmé, zda při hodnocení skutkových okolností vzal v úvahu také
zakreslení komplexu spolu souvisejících pozemků (komplexu původních stodol), které se liší
od zakreslení uvedeného v pozemkové knize. Také není zřejmé, zda se při posuzování osoby
stěžovatele jako osoby oprávněné ve smyslu citovaného ustanovení zabýval tím, že stěžovatel
mohl být dotčen ve výkonu svého vlastnického práva při následných dalších úkonech
probíhajících v území a katastru (vytyčení na žádost souseda, další zákresy ), pokud se tyto,
byť v dobré víře, opíraly o zákresy v katastrální mapě po zpochybňované opravě. Nejvyšší
správní soud již dříve v rozsudku ze dne 7. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 – 125, dostupný
na www.nssoud.cz, vyslovil, že „§11 zákona č. 265/1992 Sb. zakládá dobrou víru ve správnost
evidovaných údajů. Závaznost některých údajů vedených v katastru pak plyne z ust. §20
katastrálního zákona. §4 odst. 2 katastrálního zákona pak stanoví, čím je katastrální operát
tvořen, tedy co vše je v něm evidováno. Z těchto ustanovení je zřejmé, že nesprávná evidence
může mít vliv v řadě oblastí, nejen pro disponování s nemovitostmi, ale třeba i pro vznik
či rozsah daňové povinnosti nebo pro ukládání povinností na úseku životního prostředí apod.
K evidovaným údajům se také váže povinnost vlastníka a jiných oprávněnýc h osob označit
ve stanovené lhůtě trvalým způsobem hranice svýc h pozemků podle §10 odst. 1 písm. b)
katastrálního zákona nebo povinnost ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající
se jejich nemovitosti [§10 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona]; jejich porušení pak zakládá
sankční odpovědnost (§23 katastrálního zákona). Významu zapsaných skutečností odpovídá
i význam jejich oprav, které jsou prostředkem ochrany před nesprávným zápisem skutečností
z listin vyplývajících. Z tohoto hlediska je třeba přistupovat k posouzení vlivu provedení
či neprovedení opravy na dotčené subjekty. Navrhovatel, který požaduje provedení opravy
chybného údaje, má právo na to, aby katastrální úřad opravu proved l; jistě jen za předpokladu,
že skutečně došlo k zapsání skutečností odporujících listinám, které byly podkladem zápisu.“
S ohledem na výše uvedený judikatorní závěr je nutné v dalším řízení zkoumat, zda stěžovatelem
zpochybňovaná zakreslení byla provedena v souladu s podkladovými listinami a zda nedošlo
k vyznačení hranice v katastrální mapě nesprávně, např. v důsledku zřejmého omylu.
Podklady, které jsou součástí správního spisu a které svědčí pro původní polohu bývalých
stodol, jsou výpisy z pozemkové knihy a přídělový plán, v němž hranice pozemku p. č. 135/1
(se stodolou) tvořila zároveň po své delší levé straně hran ici přídělu, který nabyli právní
předchůdci stěžovatele. Poté jejich pozemky tvořící příděl pokračovaly i za pozemkem
p. č. 135/1, kde právní předchůdci stěžovatele užívali i část pozemku, který již nebyl součástí
jejich přídělu, ale tuto část hranic e již stěžovatel nezpochybňuje. V případě hranice pozemku
stěžovatele a bývalé stodoly na pozemku p. č. 135/1 (dnes p. č. 1410) je namístě
přezkoumatelným způsobem odůvodnit opravu zákresu pozemků p. č. 135/2 a 132/3,
konkrétně, z jakých právních podkladů či relevantních zjištění katastrální úřad vycházel a proč
se zákres liší od pozemkové mapy, přídělového plánu a výpisu z jednotné evidence půdy, z nichž
je patrné, že pozemky p. č. 135/1, 135/2 a 132/3 na sebe navazovaly v jiném úhlu a v jiné
vzdálenosti, než jak bylo opravným zákresem do katastrální mapy vyznačeno . Tento rozpor
je z podkladů dostupných ve správním spise zcela evidentní, avšak krajský soud se důvody opravy
zákresu vůbec nezabýval. Krajský soud se nevypořádal ani s námitkou stěžovatele jaké důsledky
pro další měření v terénu pak má zakreslení pozemků po opravě a zda by důvody pro odlišné
zakreslení pozemků dvou ze tří původního komplexu (od zakreslení v pozemkové knize
a přídělovém plánu) svědčily i pro opravu pozemku bezprostředně sousedícího se s těžovatelem.
Jen na základě vyřešení těchto skutkových a právních okolností může být v dalším řízení postaveno
na jisto, zda stěžovatel je osobou oprávněnou ve smyslu §8 odst. 1 katastrálního zákona a zda je
nutné provést opravu katastrálního operátu.
Vzhledem k tomu, že krajský soud neuvedl dostatek důvodů, jimiž by podložil svůj závěr,
je jeho rozhodnutí ve věci nepřezkoumatelné. Není-li totiž z odůvodnění rozsudku krajského
soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě
a proč žalobní námitky považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, je nutno pokládat takové
rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci z hlediska účastníka řízení klíčovou, na níž je
postaven základ jeho žaloby (viz rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu
s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla
bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu