ECLI:CZ:NSS:2017:7.AS.85.2017:15
sp. zn. 7 As 85/2017 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: D. M., proti
žalovanému: Městský úřad Poděbrady, se sídlem Jiřího nám. 20/I, Poděbrady, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2017, č. j. 45 A
100/2016 - 60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že zásah spočívající v předvolání
žalobce k podání vysvětlení dne 14. 9. 2016 v řízení vedeném žalovaným
pod sp. zn. 0027939/DZD/2016/LKrv v souvislosti s provozováním vozidla registrační značky
X byl nezákonný. Usnesením ze dne 1. 3. 2017, č. j. 45 A 100/2016 – 60, krajský soud zamítl
žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků.
[2] V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že přihlédl k poměrům žalobce, jak jsou
vylíčeny v jeho prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Z nich vyplývá,
že žalobce pobíral nemocenské ve výši nejméně 15.000 Kč měsíčně, a to i v době, kdy podal
žalobu. Z formuláře nevyplývá, že by měl žalobce nějaké dluhy či vyživovací povinnost vůči
jiným osobám. Na základě těchto skutečností lze usoudit, že bylo ve finančních možnostech
žalobce uhradit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Obecné a nedoložené tvrzení žalobce
o opakovaném poškození zdraví vážným onemocněním nemá samo o sobě na osvobození
od soudního poplatku vliv. Krajský soud nadto uvedl, že předmět sporu není pro žalobce vitální.
Žalobce chce pouze deklarovat, že zásah uskutečněný v minulosti, jenž spočívá v předvolání
k podání vysvětlení a který nemá žádné negativní trvající následky, byl nezákonný. Nejedná
se tedy o situaci, kdy by žalobce napadal rozhodnutí či zásah správního orgánu, na základě
kterého by mu bylo bezprostředně závažným způsobem zasaženo do jeho osobních či
majetkových poměrů. Ani význam předmětu sporu pro žalobce tedy sám o sobě jako další
hledisko pro posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků vedle hlediska majetkových
poměrů nevede k tomu, aby soud, byť jez zčásti, přiznal žalobci osvobození od soudních
poplatků.
II.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost. Podle názoru stěžovatele je napadené usnesení ve flagrantním nesouladu s jeho ústavně
garantovanými právy. Krajský soud posoudil rozhodnou právní otázku v rozporu s Listinou
základních práv a svobod.
[4] Z uvedeného důvodu stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost, ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační
stížnosti. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta
žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního
poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další
řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze
napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval,
a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda
účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, a ze dne 31. 10. 2012 č. j. 4 As 64/2012 - 14). Z uvedených důvodů proto
Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti stěžovatele ze dne 2. 4. 2017 o osvobození
od soudního poplatku za podanou kasační stížnost.
[8] Podstatou kasační stížnosti je nesouhlas stěžovatele s posouzením právní otázky splnění
zákonných podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ze strany krajského soudu.
[9] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je
zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento
druh osvobození od soudních poplatků je upraven v §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je uvedeno,
že „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení
odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka
přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení
o kasační stížnosti.“
[10] Z §36 odst. 3 s. ř. s. tedy vyplývá, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních
poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, a to zcela nebo zčásti. Žadatel je přitom
povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků musí správní soud přihlížet k celkovým
majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně
vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem.
Při hodnocení majetkových poměrů žadatele je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů
a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky
opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí vždy vycházet z konkrétního posouzení naplnění výše
uvedených podmínek a musí odpovídat tomu, aby žadateli nebylo jen pro jeho majetkové
a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Osvobození od soudních
poplatků je proto možno přiznat pouze osobě, která objektivně není schopna soudní poplatek
zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci svých práv než cestou soudního řízení. Vždy je však
nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem žadatele finanční prostředky si opatřit. Objektivní
hlediska pro posuzování tíživosti poměrů žadatele nejsou v současné době v platném právu
vyjádřena. Soudy musí překlenout tento nedostatek v každém konkrétním případě interpretací.
Vyhodnocení všech okolností, které v této věci vypovídají o poměrech žadatele, je tak věcí úvahy
soudu a promítá se do závěru, zda je žadatel, s ohledem na své poměry, schopen zaplatit soudní
poplatky. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající
osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu nebo zčásti.
[11] Předmětem napadeného usnesení krajského soudu je posouzení opodstatněnosti žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ze dne 14. 11. 2016.
[12] Z dikce §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá, že účastník může být osvobozen
od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný,
c) doložení nedostatku prostředků.
[13] Rozhodnutí o tom, zda lze přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků, je vázáno
na prokázání okolnosti, že účastník nemá dostatečné prostředky. Je výlučně na účastníku,
aby svoji finanční a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady
prokazující nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS)
a žádost zamítne. Stejně tak ji zamítne, jsou-li údaje sdělené účastníkem neúplné nebo nepravdivé.
[14] V podání ze dne 14. 11. 2016 požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků.
V žádosti uvedl, že v současné době vzdoruje vážnému a dlouhotrvajícímu onemocnění,
pro které je opakovaně v dočasné pracovní neschopnosti. Krajský soud mu proto zaslal formulář
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ (dále jen „potvrzení“) a vyzval ho
k jeho řádnému vyplnění a zaslání soudu ve lhůtě 10 dnů. Dne 14. 2. 2017 krajský soud obdržel
podání stěžovatele, ve kterém uvedl, že nepatří mezi osoby nemajetné, ale vzhledem k četnosti
zásahů do svých práv byl nucen žádat soudní ochranu. Vzhledem k četnosti zásahů likvidační
povahy z okolností existenčně podstatných a založených na principu vyšší moci nemůže s jistotou
konstatovat, zda uvedl pravdivé údaje nebo zdali nezamlčel určité okolnosti, které mohou mít vliv
na rozhodování soudu. Proto se rozhodl soudem zaslané potvrzení vyplnit jen obrazně
a nepodepsat je. K podání připojené potvrzení stěžovatele obsahuje jeho osobní údaje, dále údaj
o tom, že je zaměstnán jako technik - administrátor u zaměstnavatele Česká televize. Stěžovatel
rovněž uvedl, že měl za poslední zdaňovací období po odečtení daně příležitostný příjem
do 10.000 Kč a že pobírá dávky nemocenského pojištění. Jde-li o osobní majetek větší ceny,
stěžovatel uvedl, že má byt v osobním vlastnictví v P. na adrese K. a pozemek p. č. X v k. ú. H.
V potvrzení stěžovatel neuvedl žádné údaje o svých závazcích. K podání dále připojil kopie
potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Semily ze dne 17. 10. 2016 a 9. 2. 2017,
ze kterých vyplývá, že pobíral dávky nemocenského pojištění, přičemž denní výše dávky činila
532 Kč. Připojil i kopii výpisu z osobního účtu vedeného na jeho jméno v České spořitelně, ze
kterého vyplývá, že konečný zůstatek na tomto účtu k 31. 12. 2016 činil částku 16.298,41 Kč.
[15] Na základě shora uvedených dokladů krajský soud dospěl ke zcela oprávněnému závěru,
že stěžovatel má dostatek finančních prostředků k uhrazení soudního poplatku ve výši 2.000 Kč.
V rozhodné době stěžovatel pobíral dávku nemocenského pojištění, přičemž její výše byla
cca 15.000 Kč měsíčně (dne 6. 9. 2016 mu bylo vyplaceno 15.960 Kč, dne 17. 10. 2016 mu bylo
vyplaceno 12.358 Kč a dne 9. 11. 2016 mu bylo vyplaceno 24.716 Kč). Pokud se jedná o závazky,
tyto stěžovatel ve svém prohlášení neuvedl a nespecifikoval co do jejich druhu a výše. Proto je
krajský soud nemohl zohlednit. Bylo výlučně na stěžovateli, aby své finanční a majetkové poměry
krajskému soudu dostatečně konkrétně popsal a svá tvrzení i doložil. Skutečnost, že tak neučinil,
nelze klást k tíži krajskému soudu. Jak bylo již výše uvedeno, soud nemá povinnost z úřední
povinnosti zjišťovat výdělkové a majetkové možnosti účastníka řízení. Důvod, který vedl krajský
soud k zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků, proto obstojí.
[16] Nejvyšší správní soud nadto uvádí, že dalším důvodem pro zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků je neúplnost a nevěrohodnost údajů o finanční a majetkové
situaci stěžovatele. Ten totiž krajskému soudu sice doložil formulář potvrzení, které mu soud
zaslal k vyplnění, nicméně na něj nepřipojil svůj podpis a informace v něm uvedené byly pouze
obecné a neúplné. V průvodním přípisu uvedl, že podpis na formulář nepřipojil z důvodu,
že nemohl s jistotou konstatovat, zda jsou uvedené informace pravdivé, nebo zda některé
informace nezamlčel. Je tak patrné, že stěžovatel nenaplnil nutnou podmínku pro osvobození
od soudních poplatků. Nedostál povinnosti tvrzení a důkazní, které spočívají v doložení takových
informací, ze kterých bude možné osvědčit jeho osobní, majetkové a finanční poměry.
K nevěrohodnosti a neúplnosti předložených informací přispívá i skutečnost, že o nich sám
prohlásil, že mohou být neúplné a nesprávné. Pro posouzení žádosti je nezbytné mít celkový
přehled o osobních, majetkových a finančních poměrech. Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení
stěžovatele o existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo
žádosti vyhověno (viz rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Krajský soud proto nepochybil, pokud
zamítl stěžovatelovu žádost o osvobození od soudních poplatků.
[17] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2017
Mgr. David Hipšr
předseda senátu