ECLI:CZ:NS:2023:7.TD.26.2023.1
sp. zn. 7 Td 26/2023-10351
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných 1. M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, 2. Z. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, 3. Ch. M. , nar. XY v XY, bytem XY, 4. G. T. , nar. XY v XY, státního příslušníka Arménie, trvale bytem XY, a 5. R. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 46/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 12/2022, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 návrh Vrchního soudu v Praze na odnětí a přikázání věcí a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se pro řízení o opravných prostředcích odnímá Vrchnímu soudu v Praze věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 12/2022 a přikazuje se Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství podal dne 23. 11. 2022 u Městského soudu v Praze obžalobu (č. l. 10 236 a násl. tr. spisu) na obviněné M. B., Z. S., Ch. M., G. T. a R. P. pro skutky vymezené pod body I. až VI. a kvalifikované u obviněného M. B. jako zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku, u obviněného Z. S. jednak jako zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nepřímého úplatkářství podle §333 odst. 1 tr. zákoníku, zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, u obviněné Ch. M. jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, u obviněného G. T. jako zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločin podplácení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a u obviněného R. P. kvalifikované jako zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Věc je u Městského soudu v Praze vedena pod sp. zn. 74 T 12/2022.
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 74 T 12/2022 (č. l. 10 318 a násl. tr. spisu), ve znění opravného usnesení ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. 74 T 12/2022, bylo rozhodnuto podle §30 odst. 1 tr. ř. o tom, že předseda senátu 74 T T. F. je vyloučen z projednávání této věci vedené u Městského soudu v Praze. Proti zmíněnému rozhodnutí podali obvinění M. B., Z. S. a Ch. M. prostřednictvím svých obhájců stížnosti. Vrchnímu soudu v Praze byl trestní spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. 74 T 12/2022, předložen dne 4. 5. 2023 (č. l. 10 334 tr. spisu) k rozhodnutí o těchto stížnostech. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 11 To 46/2023.
3. Vrchní soud v Praze předložil dne 15. 5. 2023 uvedenou věc Nejvyššímu soudu s návrhem na rozhodnutí o odnětí a následnému přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Především zdůraznil, že podstatou stíhané trestné činnosti obviněných je nabídka ovlivňování rozhodnutí v odvolacích řízeních vedených u Vrchního soudu v Praze, přičemž obviněný Z. S. byl do 31. 12. 2020 soudcem Vrchního soudu v Praze, zařazeným v senátu 10 To. V předmětném trestním spise je založena řada materiálů souvisejících s Vrchním soudem v Praze, zejména se soudci trestního úseku a jejich rozhodovacích činností. Proběhly výslechy svědků, kteří působí či donedávna působili na Vrchním soudě v Praze, a to soudců K. H., V. M., L. V., P. Z., V. S., B. H., A. K., J. S., bývalých asistentů trestních soudců, a to J. J. a J. M. a vedoucí kanceláře Š. K. Ve spise se rovněž nachází protokol o provedení prohlídky jiných prostor ze dne 5. 12. 2020 v prostorách budovy Vrchního soudu v Praze, s cílem zajištění mj. výstupů ze soudního rejstříku, historie logů a kompletních spisů v listinné podobě v souvislosti s trestními věcmi vedenými zdejším soudem pod sp. zn. 10 To 119/2019, 12 To 15/2019, 6 To 67/2019, 7 To 44/2020, 10 To 88/2020, 10 To 21/2017, 10 To 55/2019, 10 To 68/2020 a 3 To 68/2019, zajištění přehledu lustrací v souvislosti s trestními věcmi sp. zn. 12 To 49/2019, 7 To 26/2020, 7 To 27/2020, 4 To 45/2017, 4 To 11/2019 a 9 To 16/2020, dále zajištění přehledu lustrací dalších osob, resp. přehledu lustrací provedených pracovníky Vrchního soudu v Praze z trestního úseku, a to obviněného Z. S., Š. K. (vedoucí kanceláře), V. H. (protokolující úřednice), M. D. (protokolující úřednice), T. B. (protokolující úřednice), E. B. (asistentka senátu 10 To), L. K. (tajemnice trestního úseku), M. M. (zástupkyně tajemnice trestního úseku) a A. F. (do července 2020 asistentka senátu 10 To), zajištění seznamu trestních věcí, na kterých se podílel obviněný Z. S., a spisového materiálu, který si obviněný Z. S. u jiných soudů vyžádal k trestním věcem a dalších. Součástí spisu je rovněž protokol o sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. ze dne 15. 3. 2021, přičemž se jednalo o sledování ze dne 25. 6. 2020 obviněného Z. S. a mj. „K.“, což by podle výslechu měla být K. H., soudkyně Vrchního soudu v Praze z korporátního senátu. V neposlední řadě je ve spisu založena řada listin souvisejících s trestními věcmi vedenými Vrchním soudem v Praze, a to rozsudek ze dne 21. 2. 2020, sp. zn. 4 To 11/2019, a usnesení ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 4 To 45/2017, informace k věcem vedeným pod sp. zn. 7 To 26/2020 včetně usnesení ze dne 17. 3. 2020 a pod sp. zn. 7 To 27/2020 včetně usnesení ze dne 17. 3. 2020, kopie ze spisů sp. zn. 10 To 11/2019 a 10 To 119/2019 (mj. obviněný G. T. – spisový přehled, doručenky, rozhodnutí), sp. zn. 10 To 88/2020 (obvinění M. S. a M. V. – rozhodnutí), 3 To 1/2020 (obviněný R. K. a spol.), dále rozvrh práce od 1. 8. 2020 Vrchního soudu v Praze, etický kodex Vrchního soudu v Praze, Interní protikorupční program Vrchního soudu v Praze a přehledy soudních jednání na Vrchním soudu v Praze. Dále se v založených přepisech odposlechů vyskytují zmínky o různých soudcích Vrchního soudu v Praze, například o H. N., P. Z., H. H., R. H., L. K., K. E., J. H., L. V., M. K., M. P., V. M., J. S., L. D., A. K., V. S., I. S. a V. Č.
4. Stíhaná a projednávaná trestná činnost obviněných je tak úzce spjata s Vrchním soudem v Praze a s rozhodováním soudců tohoto soudu. Aniž by byla zpochybněna profesionalita soudců a jejich nestranný a objektivní přístup při případném projednávání věci, je nutno podle jmenovaného soudu přihlédnout k tomu, jak by skutečnost, že soudci rozhodují o trestní věci svého (bývalého) kolegy, byla přijímána navenek. V tomto směru proto existují pochybnosti o nepodjatosti všech soudců trestního úseku Vrchního soudu v Praze, a tedy i důvod k jejich vyloučení z vykonávání úkonů předmětného trestního řízení ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř.
5. Vrchní soud v Praze připomněl, že podle §25 tr. ř. lze z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odejmout a přikázat ji jinému soudu téhož druhu a stupně. Mezi důležité důvody patří i zajištění požadavku na zabezpečení objektivity řízení a spravedlivého rozhodnutí, tudíž rovněž vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. Vrchní soud v Praze v této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 7 Td 27/2018, a ztotožnil se s názorem tam vyjádřeným, podle něhož pokud je obviněný soudcem soudu, kterému věc jinak místně přísluší, není vhodné, aby tento soud věc projednával a rozhodl.
6. S ohledem na shora uvedené dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že je dostatečným způsobem odůvodněn zásah do pravidel pro určení místní příslušnosti soudu ve smyslu §25 tr. ř., a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby mu předmětnou trestní věc obviněných M. B., Z. S., Ch. M., G. T. a R. P. odňal a přikázal ji k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
7. Nejvyšší soud projednal předložený návrh Vrchního soudu v Praze a dospěl k následujícímu závěru.
8. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít v kterémkoliv stadiu trestního řízení.
9. Nejvyšší soud dále konstatuje, že ze spisového materiálu vyplývají skutečnosti podrobně popsané v návrhu Vrchního soudu v Praze na delegaci věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 11 To 46/2023. Především je zřejmé, že trestní věc obviněných se nachází ve fázi řízení před příslušným Městským soudem v Praze po podání obžaloby, přičemž Vrchní soud v Praze je příslušný k rozhodnutí o podaných stížnostech obviněných směřujících proti výše zmíněnému usnesení Městského soudu v Praze [§146 odst. 2 písm. d) tr. ř.]
10. Současně je zřejmé propojení projednávané trestní věci jak po personální, tak i po skutkové stránce, s Vrchním soudem v Praze, přičemž v podrobnostech je možné odkázat na shora podanou reprodukci návrhu.
11. Vrchní soud v Praze pak navrhl delegaci, a to v řízení o stížnostech obviněných Ch. M., M. B. a Z. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, sp. zn. 74 T 12/2022. Přitom zpochybnil vhodnost toho, aby učinil rozhodnutí o předmětných stížnostech, a to s ohledem na již zmíněné úzké propojení Vrchního soudu v Praze s osobou jejího ještě v nedávné době aktivně působícího soudce Z. S., který je v dané trestní věci obviněným, a s ohledem na charakter stíhané trestné činnosti, týkající se přímo rozhodovací činnosti Vrchního soudu v Praze.
12. K předložené argumentaci Nejvyšší soud uvádí, že je nepochybné, že podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla projednána (mimo jiné) nezávislým a nestranným soudem. Listina základních práv a svobod pak v čl. 36 odst. 1 stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
13. Dále je namístě přisvědčit tvrzení Vrchního soudu v Praze, podle kterého důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci ve smyslu §25 tr. ř. může být i vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování (viz rozhodnutí publikované pod č. 7/1984 Sb. rozh. tr.). V návaznosti na zmíněný závěr již také Nejvyšší soud v minulosti dovodil (byť každou věc je nutné posuzovat individuálně), že pokud jeden z obviněných je soudcem soudu, kterému věc jinak místně přísluší, není vhodné, aby tento soud věc projednával a rozhodl. Tento závěr nemůže zpochybnit úvaha o profesionalitě a z ní plynoucí nestrannosti soudců, kteří by věc projednávali, ale je nutno přihlédnout také k tomu, jak by skutečnost, že soudci rozhodují o trestní věci svého blízkého kolegy, byla přijímána navenek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 11 Td 3/2006, nebo ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 7 Td 27/2018).
14. K dané věci je potřebné uvést, že – obdobně jako v případě návrhů na delegaci, podaných dříve v souvislosti s touž trestní věcí, v nichž Nejvyšší soud rozhodoval usneseními pod sp. zn. 7 Td 45/2021, 7 Td 2/2022, 7 Td 19/2022 a 7 Td 61/2022 – se i zmíněné stížnosti obviněných týkají trestního řízení, v němž je dřívější soudce Vrchního soudu v Praze Z. S. jedním z obviněných, k zániku jehož funkce (uplynutím mandátu) došlo ke dni 31. 12. 2020. Lze tak mít nepochybně za to, že jeho vazby na Vrchní soud v Praze a k jednotlivým soudcům a zaměstnancům soudu jsou stále relativně čerstvé a osoba obviněného Z. S. je s Vrchním soudem v Praze nadále spojována nejen samotnými osobami soudců a zaměstnanců Vrchního soudu v Praze, ale také širokou veřejností. Dlouholeté působení Z. S. na Vrchním soudu v Praze je okolností, která může zavdat důvod k pochybnosti o nestrannosti mnoha soudců uvedeného soudu, obzvláště pokud byli členy téhož pracovního kolektivu (zejména trestního úseku) s pravidelným kontaktem. Mnoho kolegů obviněného Z. S. navíc, jak již bylo řečeno, vystupuje v předmětném trestním řízení v postavení svědků. Uvedené je umocněno skutečností, že na obviněného Z. S. byla podána obžaloba pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ukončený ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a další, kterých se měl údajně dopustit právě v souvislosti s výkonem funkce soudce, přičemž jeho postavení mělo být ve skutkových dějích, dovozovaných ve výše zmíněné obžalobě, zcela zásadní.
15. Souhrnně řečeno, obviněný Z. S., jehož aktivity měly být pro projednávanou trestnou činnost rozhodné, byl do 31. 12. 2020 soudcem Vrchního soudu v Praze, žalovaná trestná činnost se měla v části stát na jeho půdě a také někteří svědci vystupující ve věci jsou či byli činní u tohoto soudu. Nepochybně by nepůsobilo věrohodně, aby Vrchní soud v Praze v této konkrétní trestní věci rozhodoval. Zde je potřeba přisvědčit potřebě vyloučení, objektivně nahlíženo, oprávněných pochybností o nestrannosti soudců Vrchního soudu v Praze v trestní věci jejich nedávného přímého kolegy na trestním úseku.
16. Nejvyšší soud proto, s ohledem na popsaná zjištění, shledal existenci důležitých důvodů pro odejmutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 46/2023 tomuto soudu ve smyslu §25 tr. ř., a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.
17. Zároveň Nejvyšší soud konstatuje, že uvedené závěry, resp. existence důležitých důvodů, se zjevně týká i dalšího možného rozhodování Vrchního soudu v Praze ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 12/2022 o v budoucnu podaných opravných prostředích, o nichž by byl příslušný rozhodovat [§146 odst. 2 písm. d) tr. ř. a §252 tr. ř.]. I Vrchní soud v Praze ve svém návrhu na delegaci věci požadoval odnětí trestní věci obviněného M. B. a spol. jako takové a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Proto Nejvyšší soud ve výroku rozhodl nikoli pouze o odnětí a přikázání dílčí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 46/2023, ale o celkovém odnětí trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 12/2022 Vrchnímu soudu v Praze stran řízení o opravných prostředcích v ní podaných, a o jejím přikázání ve smyslu §25 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci, a to tedy pro každé rozhodnutí, které by měl v dané věci Vrchní soud v Praze činit jako soud druhého stupně. Jak již bylo řečeno, podstata obžalobou tvrzených skutkových dějů a postavení obviněného Z. S. v nich s ohledem na výše vyslovené závěry vylučují, aby o řádných opravných prostředcích podaných ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, a současně postrádá smysl (i s přihlédnutím k hospodárnosti řízení), aby o delegaci řízení o každé dílčí stížnosti či odvolání bylo samostatně rozhodováno Nejvyšším soudem postupem podle §25 tr. ř., (v podstatě) vždy s opakováním téže argumentace. V návaznosti na to a s přihlédnutím k obdobným závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 7 Td 29/2019, byl učiněn shora uvedený výrok.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu