ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.40.2016.1
sp. zn. 7 Td 40/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2016, o návrhu Vrchního soudu v Praze na rozhodnutí o příslušnosti soudu ve věci obviněného Ing. A. K. , vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 57/2016, a ve věci obviněného Mgr. P. K. , vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 56/2016, který je u Nejvyššího soudu veden pod sp. zn. 7 Td 40/2016, takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci obviněných příslušný Vrchní soud v Olomouci.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze předložil dne 25. 7. 2016, v trestní věci obviněných Ing. A. K. a Mgr. P. K., Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu k vyřízení stížností obou jmenovaných obviněných proti usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, neboť se domnívá, že Vrchní soud v Praze není příslušný k projednání stížností, když příslušný podle tohoto soudu je Vrchní soud v Olomouci. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, odbor závažné hospodářské a finanční kriminality dne 27. 6. 2016 podle §146 odst. 2 písm. b) tr. ř., a §146a odst. 1 písm. g) tr. ř., předložil Vrchnímu soudu v Praze stížnosti obviněných proti rozhodnutím státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci o zamítnutí žádostí obviněných o zrušení zajištění majetku, a to stížnost obviněného Mgr. P. K. proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 10. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5668 (vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 56/2016), a stížnost Ing. A. K. proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5686 (vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 57/2016). Místní příslušnost Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí věci dovozuje státní zástupce na základě nosných částí odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/2014. Skutkovým základem pro otázku příslušnosti je skutečnost, že ke stíhané trestné činnosti mělo dojít také v Praze, přičemž státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení na základě delegace, namísto jinak příslušného státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vrchní soud v Praze však s argumentací státního zástupce nesouhlasí a má za to, že odkaz na citovaný nález Ústavního soudu je nepřípadný, neboť řeší odlišnou procesní situaci. V daném případě je podle vrchního soudu rozhodné, že napadenými usneseními rozhodl dozorový státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a řízení o opravném prostředku je výslovně upraveno trestním řádem v ustanovení §146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a §146a odst. 1 písm. a – l) tr. ř., který stanoví, že o stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce mj. nevyhověl žádosti o zrušení zajištění, rozhoduje soud v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Dikce zákona je podle Vrchního soudu v Praze jednoznačná, příslušnost stížnostního soudu upravuje zcela určitě, bez možnosti výběru či libovůle při určování soudu. Vrchní soud má za to, že se v daném případě postup podle §26 a §18 tr. ř., a to ani za užití analogie, neuplatní.
Nejvyšší soud především shledal, že z obsahu trestního spisu vyplývají skutečnosti uváděné Vrchním soudem v Praze v jeho podání.
Policejní orgán Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky usnesením ze dne 19. 6. 2012, č. j. OKFK-52-564/TČ-2008-11 (č. l. 2119, sv. 7), usnesením ze dne 8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-11 (č. l. 2174, sv. 7) a usnesením ze dne 15. 7. 2013, č. j. OKFK-2482-189/TČ-2012-251001 (č. l. 2216, sv. 7) zahájil trestní stíhání obviněných Ing. A. K., L. M., Ing. J. D., Mgr. P. K., Ing. O. K., Ing. M. Č., Ing. R. S. a P. M. Podle popisu skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněných, mělo k vytýkanému jednání dojít především mimo území České republiky. U skutku popsaného v usnesení policejního orgánu ze dne 8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-11 (č. l. 2174) mělo k trestnému jednání dojít také v Praze a na dalších místech mimo Českou republiku.
Věc byla původně vedena u věcně a místně příslušného Vrchního státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. 8 VZN 1502/2010. Usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 8 NZN 204/2010 (č. l. 104, sv. 1) byla věc podle §25 tr. ř. per analogiam ve spojení s §12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, odňata Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázána k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a k dalšímu vykonávání úkonů trestního řízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci.
V trestním řízení bylo policejním orgánem a státním zástupcem rozhodnuto o zajištění majetku obviněných a některých dalších osob. Bylo také rozhodnuto o zajištění majetku u obviněných Ing. A. K. a Mgr. P. K . V trestním řízení bylo rovněž rozhodováno o žádostech obviněných o zrušení zajištění majetku, jakož i o stížnostech proti rozhodnutím státního zástupce (o stížnostech rozhodoval Vrchní soud v Olomouci). Naposledy podal obviněný Mgr. P. K. žádost o zrušení zajištění majetku podáním ze dne 3. 6. 2016, o níž rozhodl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci usnesením ze dne 10. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5668. Ing. A. K. podal žádost o zrušení zajištění majetku podáním ze dne 15. 6. 2016, o níž rozhodl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 2 VZV 1/2012 – 5686. Proti uvedeným rozhodnutím podali oba obvinění stížnosti. Obě stížnosti pak byly předloženy Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o nich. Vrchní soud v Praze předložil dne 25. 7. 2016 věc Nejvyššímu soudu, neboť se domnívá, že není příslušný k rozhodnutí ve věci, přičemž příslušným shledává Vrchní soud v Olomouci.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Vrchní soud v Praze není příslušný k projednání věci.
Předně nelze pominout, že věc se nyní nachází ve fázi řízení před podáním obžaloby. Z popisu skutku popsaného v usneseních o zahájení trestního stíhání je zřejmé, že trestné činy, jež jsou obviněným kladeny za vinu, měly být ve smyslu §18 tr. ř. spáchány především mimo území České republiky, ale také v Praze (viz usnesení policejního orgánu Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky ze dne 8. 11. 2012, č. j. OKFK-52-921/TČ-2008-1, č. l. 2174, sv. 7).
V nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (bod č. 114), je s odkazem na Komentář k trestnímu řádu uvedeno, že zákonná úprava příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení v §26 tr. ř. je lex specialis k obecným ustanovením trestního řádu o věcné i místní příslušnosti soudů, a v ustanovení §26 tr. ř. je pevně stanovena věcná příslušnost okresního soudu, avšak místní příslušnost se odvíjí od skutečnosti, že v obvodu daného okresního soudu je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Dále je v uvedeném nálezu také uvedeno, že (bod 117) „Ústavně konformním výkladem §26 trestního řádu, souladným s čl. 38 odst. 1 Listiny, je proto nutno dospět k takovému závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v §18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá. Ustanoveními §15 odst. 3 věty druhé a odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, tedy napadenými ustanoveními není (a nemůže být) dotčena věcná a místní příslušnost soudů podle trestního řádu; návrhy státních zástupců krajských státních zastupitelství a vrchních státních zastupitelství v přípravném řízení musí v souladu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod směřovat vůči okresnímu soudu příslušnému podle §18 trestního řádu.“
Z uvedeného vyplývá, že účelem nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, je vyloučit libovůli ve výběru soudu v případě, kdy příslušný návrh podle §26 tr. ř. podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, a proto je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v §18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, si nelze vybírat, ale je třeba zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá.
Příslušnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci byla stanovena na základě usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 8 NZN 204/2010 (č. l. 104, sv. 1), jímž byla věc podle §25 tr. ř. per analogiam ve spojení s §12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, odňata věcně i místně příslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a přikázána k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a k dalšímu vykonávání úkonů trestního řízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci. Jak uvedl Vrchní soud v Praze, řízení o opravném prostředku je výslovně upraveno trestním řádem v ustanovení §146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a §146a odst. 1 písm. a – l) tr. ř., který stanoví, že o stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce mj. nevyhověl žádosti o zrušení zajištění, rozhoduje soud v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení , podle přesného znění ustanovení §146a odst. 1 tr. ř. in fine o takovéto stížnosti rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal . Takto určená příslušnost soudu žádnou libovůli neumožňuje.
Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti podle §24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu