ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.49.2017.1
sp. zn. 7 Td 49/2017-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. ledna 2018 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného M. B. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 84/2017, k návrhu tohoto soudu na rozhodnutí o příslušnosti soudu, takto:
Podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se věc obviněného postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Odůvodnění:
I
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, podala dne 18. 9. 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 6, obžalobu na obviněného M. B., pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle obžaloby měl dopustit tím, že „v srpnu 2016 nechal prostřednictvím pošty přes Prahu 6, Letiště Václava Havla, dovézt z USA 300 ks skleněných vialek s růžovým víčkem, obsahujících Ipamorelin a 50 ks skleněných vialek se žlutým víčkem, obsahujících GHRP-6, zboží, aniž by k tomu měl příslušné oprávnění, objednal z místa svého bydliště v D. D., okr. Frýdek-Místek, na internetových stránkách firmy DRS-LABS, zboží bylo na Letišti Václava Havla zadrženo dne 20. 8. 2016, GHRP-6 je látka uvedená v příloze č. 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb.“.
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 2 T 84/2017, podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., trestní věc obviněného předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu, když dospěl k závěru, že není místně příslušným k projednání věci. Uvedl, že objednávku látky pro zvýšení fyzické kondice a pro zlepšení zdravotního stavu obviněný učinil prostřednictvím internetových stránek DRS-LABS v srpnu 2016 ze svého bytu v Ostravě a jako příjemce uvedl adresu Havířov, D. S poukazem na ustanovení §18 odst. 1, 2 tr. ř. má obvodní soud za to, že místně příslušným k projednání věci je Okresní soud v Ostravě. Věc byla doručena Nejvyššímu soudu dne 26. 10. 2017 a přidělena k rozhodnutí senátu 7 Td dne 31. 10. 2017.
Obvodní soud nijak blíže nespecifikoval, proč se považuje za místně nepříslušný k projednání věci, ale zřejmě považuje ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. bydliště obviněného v Ostravě, odkud byla látka přes internet objednána v USA k poštovní přepravě do České republiky (dále jen ČR), za místo, kde došlo ke spáchání činu, tedy za místo kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku daného trestného činu. Letiště Václava Havla v obvodu Prahy 6, ve smyslu §18 odst. 2 tr. ř., pak zřejmě považuje pouze za místo, kde čin vyšel najevo.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 14. 12. 2012, 11 Td 68/2012 , v obdobné věci pachatele přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku uvedl, že u přečinu podle §288 tr. zákoníku pod pojmem „ dovezl “ je třeba rozumět dopravení látky na území ČR, skutková podstata nevyžaduje, aby se látka skutečně dostala až do dispozice pachatele (pokud by tomu tak bylo, pak by se na základě zjištěných skutkových okolností muselo jednat pouze o pokus trestného činu), následek trestného činu tedy v tomto případě (byť i v důsledku kontroly) nastal právě v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6. Podle senátu 11 Td v obvodu jmenovaného soudu došlo navíc i k jednání pachatele, který sice v tomto případě s látkou nedisponoval osobně, ale prostřednictvím jiné osoby (přepravce), která obsah zásilky neznala, proto sama nemůže být za takový čin trestně odpovědná. K projednání a rozhodnutí trestní věci je proto místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 6.
Ve výše uvedené věci 11 Td 68/2012 se jednalo o případ obviněného, který se měl přečinu podle §288 odst. 1 tr. zákoníku dopustit tím, že dne 31. 3. 2012 přes Prahu 6, přes Mezinárodní letiště Praha 6 – Ruzyně, nechal poté, kdy zboží předtím objednal v USA, přivézt letadlem do ČR přípravek 5,6 – dehydroepiandrosterone (DHEA), kdy se jednalo o dvě plastové dózy DHEA 50 mg, přičemž každá obsahovala 60 tablet steroidního hormonu ze skupiny androgenů. Obvodní soud pro Prahu 6 tehdy v předložení věci Nejvyššímu soudu uvedl, že není místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, když obviněný měl předmětnou látku objednat prostřednictvím internetu ze svého domova, tj. z adresy Ostrava-Poruba, na tuto adresu mu byla objednaná zásilka zasílána a zde si ji hodlal převzít. Pohyb zásilky přes území Obvodního soudu pro Prahu 6 byl zcela nezávislý na vůli obviněného, nebylo jeho volbou, ale volbou přepravce, jakým způsobem, resp. po jaké trase zásilku z místa odeslání do bydliště obviněného doručí. Proto podle obvodního soudu k jednání obviněného nedošlo v obvodu Prahy 6, ale v místě jeho bydliště v obvodu Okresního soudu v Ostravě a v obvodu Prahy 6 pouze čin v důsledku kontroly pracovníků Celního ředitelství Praha vyšel najevo.
V obou výše uvedených případech se jedná o přečin podle §288 odst. 1 tr. zákoníku , kdy nedovolený dovoz dané látky do ČR byl prováděn leteckou zásilkou na základě předchozí objednávky učiněné prostřednictvím internetu a zásilka byla zjištěna na letišti v Praze, v obvodu Prahy 6, a tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6.
II
V souvislosti s jiným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku , vyslovil senát 7 Td jiný právní názor na výklad znaku skutkové podstaty „ doveze “. V usnesení ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 7 Td 2/2014 , na které také Nejvyšší státní zástupce poukázal v souvislosti s nejednotnou rozhodovací praxí senátů Nejvyššího soudu o místní příslušnosti při dovozu zakázané látky ze zahraničí objednané prostřednictvím internetu (č. j. 1 SL 723/2017, ze dne 26. 7. 2017), Nejvyšší soud rozhodoval o místní příslušnosti soudu v případě, kdy státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podala u Obvodního soudu pro Prahu 6 obžalobu na obviněné P. L. a J. R. pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (u obviněného J. R.) a pro pomoc k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku (u obviněného P. L.). Obvinění se přečinu měli dopustit tím, že v červenci 2013 v Brně, v blíže nezjištěné internetové kavárně, obviněný P. L. na žádost obviněného J. R. na svém notebooku z internetové stránky firmy SILK Road, se sídlem v Nizozemí, objednal pro obviněného J. R., za částku 1 500 Kč tablety Extáze – MDMA, následně byla zásilka obsahující 22 ks tablet MDMA, zaslána z Nizozemí na adresu příjemce J. R., ., Letovice, okr. Blansko, zadržena dne 23. 7. 2013 na Letišti Václava Havla v Praze. Obvodní soud pro Prahu 6 uvedl v usnesení o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, že pohyb zásilky přes území Obvodního soudu pro Prahu 6 byl zcela nezávislý na vůli obviněných, neboť bylo volbou přepravce, po jaké trase zásilku obviněnému doručí. Senát 7 Td Nejvyššího soudu uvedl, že místem spáchání pomocného jednání k trestnému činu, tedy místem kde mělo dojít k jednání obviněného P. L. spočívajícím v internetové objednávce tablet Extáze, je Brno. Podle §21 odst. 2 tr. ř. ale společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu, pachatelem trestného činu je obviněný J. R., který předmětnou psychotropní látku neobjednával, ale do jehož místa bydliště v okrese Blansko byla zásilka adresována. Místně příslušným k projednání věci obou obviněných je tak s ohledem na ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. Okresní soud v Blansku.
Stejný závěr vyslovil senát 7 Td Nejvyššího soudu již v usnesení ze dne 14. 1 2014, sp. zn. 7 Td 70/2013 , v souvislosti s rozhodováním o místní příslušnosti ve věci obviněného z téhož trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku , který se zdržoval na adrese svého trvalého bydliště v obci V., okr. Hodonín, objednal heroin přes internet ze svého počítače z domova, do místa jeho bydliště byla také objednaná zásilka adresována a zásilka byla zadržena na Letišti Václava Havla v Praze 6. Konkrétně nechal z Holandska přes Prahu 6, Letiště Václava Havla, dovézt zásilku obsahující blahopřání, v němž byla vlepena schránka z aluminiové fólie, ve které se nacházelo 1,2 gramů heroinu brutto, kdy následným zkoumáním bylo zjištěno, že se jednalo o 0,6 gramů heroinu netto, přičemž heroin je uveden v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., jako látka omamná. Senát 7 Td uvedl, že místem spáchání trestného činu, tedy místem, kde mělo dojít k jednání obviněného spočívajícím v tom, že neoprávněně dovezl omamnou látku, je bydliště obviněného v obci V., které se nachází v územním obvodu Okresního soudu v Hodoníně. Nad rámec rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že k projednání věci podle toho, kde trestný čin vyšel najevo (v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6), by došlo až v případě, že by nebylo pro určení místní příslušnosti možno použít předchozí kritéria podle §18 odst. 1, 2 tr. ř.
Stejný právní názor senát 7 Td vyslovil také v souvislosti s dalším trestným činem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku , a to v usnesení ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 7 Td 14/2015. Tohoto trestného činu se měla obviněná dopustit tím, že dne 5. 12. 2014 přes Prahu 6, Letiště Václava Havla v Ruzyni, nechala z Ukrajiny do ČR přivézt v poštovní zásilce preparovaný exemplář vlka obecného (Canis lupus), kdy je tento druh legislativně zařazený do přílohy A nařízení komise (EU) č. 750/2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 338/1997 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a zároveň do přílohy CITES II, kdy se jedná o druh, který je bezprostředně ohrožen vyhynutím nebo vyhubením, a podle ustanovení článku 4 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 338/97 je dovoz exemplářů druhů zařazených do přílohy A do Společenství možný pouze poté, kdy bylo předloženo vývozní povolení výchozí země a dovozní povolení dovozní země, přičemž tímto povolením nedisponovala. Nejvyšší soud opět uvedl, že obviněná má trvalé bydliště v Brně, pracuje v Brně a zde se také zdržuje. Z protokolu o výslechu obviněné dále vyplývá, že preparovaný exemplář vlka obecného objednala přes internet, kde vyplnila objednávkový formulář a zadala svou e-mailovou adresu. Komunikace s dodavatelem zboží poté probíhala prostřednictvím e-mailu, a to nikoliv jednorázově, ale opakovaně. Navíc je zřejmé, že zásilka byla adresována do místa jejího trvalého bydliště v Brně – Novém Lískovci, a pokud by nebyla zajištěna na Letišti Václava Havla, byla by doručena do Brna. Ačkoli obviněná tedy výslovně neuvedla odkud učinila internetovou objednávku uvedeného zboží, lze z výše uvedených skutečností spolehlivě dovodit, že se tak stalo v obvodu Městského soudu v Brně, kde se obviněná zdržuje, bydlí, pracuje a kam také měla být předmětná zásilka doručena. Na základě všech uvedených okolností případu lze v této věci učinit spolehlivý závěr, že příslušným k projednání věci je Městský soud v Brně. Nejvyšší soud (senát 7 Td) opět dodal, že projednání činu soudem podle toho, kde trestný čin vyšel najevo (v tomto případě v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6), by došlo teprve tehdy, pokud by nebylo možno použít předchozí kritéria podle §18 odst. 1, 2 tr. ř.
III
Z výše uvedeného vyplývá, že posuzování místní příslušnosti soudu k projednání věci v souvislosti se znakem „doveze“, skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, je u Nejvyššího soudu, v případě objednávky dané látky prostřednictvím internetu v zahraničí na adresu na území ČR, rozdílné v senátě 7 Td, od předchozího posouzení téhož znaku senátem 11 Td (usnesení ze dne 14. 12. 2012, sp. zn. 11 Td 68/2012), rovněž v případě objednávky dané látky prostřednictvím internetu v zahraničí na adresu na území ČR, byť u jiného trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Ustanovení §18 odst. 1 a 2 tr. ř. uvádí více hledisek, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek. Zde lze totiž obvykle nejlépe a nejrychleji objasnit trestnou činnost a zpravidla tu bývá i nejpůsobivější výchovný účinek trestního řízení. Toto pravidlo se ovšem užije jen tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti.
Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Znak doveze je obsažen v celé řadě skutkových podstat trestných činů:
- podle §268 tr. zákoníku (porušení práv k ochranné známce a jiným označením)
- podle §280 tr. zákoníku (vývoj výroba a držení zakázaných bojových prostředků)
- podle §281 tr. zákoníku (nedovolená výroba a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky);
- podle §282 tr. zákoníku (nedovolená výroba a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu);
- podle §283 tr. zákoníku (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy);
- podle §288 odst. 1 tr. zákoníku (výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem);
- nepřímo také podle §298 tr. zákoníku (neoprávněné nakládání s odpady) podle kterého „kdo, byť i z nedbalosti, poruší jiný právní předpis upravující nakládání s odpady tím, že přepraví odpad přes hranice státu bez oznámení nebo souhlasu příslušného orgánu veřejné moci…“, kdy podle komentáře v ASPI za takovou nedovolenou přepravu odpadu přes hranice je pak třeba považovat i vývoz, dovoz nebo tranzit odpadů;
- podle §298a tr. zákoníku (neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu), podle kterého „kdo v rozporu s jiným právním předpisem, byť i z hrubé nedbalosti, vyrobí, doveze , vyveze, uvede na trh látku poškozující ozonovou vrstvu nebo s ní jinak nakládá, bude potrestán …“, kdy podle komentáře v ASPI znak doveze je přemístěním do ČR z jiného státu;
- podle §299 tr. zákoníku (neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami).
S řešením rozdílného posuzování znaku „doveze“ souvisí některé otázky. Pokud se podle senátu 11 Td za znak „doveze“ považuje dopravení látky na území ČR a za jednání pachatele to, že sice s látkou nedisponoval osobně, ale prostřednictvím jiné osoby (přepravce), která obsah zásilky neznala, a pro dopravení látky na území ČR se tedy nevyžaduje, aby se dostala do jeho dispozice, pak okamžikem, kdy zásilka překročí státní hranice, dochází k naplnění znaku „doveze“ daných trestných činů. Tímto okamžikem tak lze daný trestný čin považovat za dokonaný, a z hlediska místní příslušnosti by bylo lze považovat za příslušný soud, v jehož obvodu byla zásilka s danou látkou přepravena dopravcem podle požadavku objednatele přes státní hranici, protože takto jednal (danou látku dovezl) pachatel jednající prostřednictvím přepravce. Je-li daná látka dopravena v zásilce z ciziny přes státní hranici, tedy dovezena na území ČR, místo zjištění dané látky následnou kontrolou poštovní zásilky v průběhu její přepravy po území ČR do pachatelem určeného místa doručení, je již jen místem, kde čin (dovoz) vyšel najevo. Oproti případům dovozu dané látky např. automobilem přes hraniční přechod, při dopravě leteckou zásilkou k překročení státní hranice nedochází vyložením zásilky z letadla na letišti k dopravení (dovozu) nedovolené látky na území ČR, ale na letišti je pouze následně zjištěn neoprávněný dovoz dané látky, a tedy čin vyjde najevo ve smyslu §18 odst. 2 tr. ř. To je ale až zcela poslední hledisko pro určení místní příslušnosti soudu. Podle §2 odst. 1 (základní pojmy) zák. č. 312/2001 Sb., o státních hranicích, totiž státní hranice oddělují výsostné území ČR od území sousedních států jak na zemském povrchu , tak svislým směrem ve vzdušném prostoru i pod zemským povrchem , v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních.
Vznikají tak neodůvodněné rozdíly v posouzení místa spáchání činu podle §18 odst. 1 tr. ř. při dovozu dané látky podle toho jakým způsobem je dovoz realizován a kde je dovoz po překročení státní hranice zjištěn, a tedy fakticky podle místa, kde čin vyšel najevo ve smyslu §18 odst. 2 tr. ř.
Pokud pachatel osobně převáží danou látku do ČR přes hranice např. v automobilu, a její dovoz je náhodně zjištěn při silniční kontrole bezprostředně po překročení státní hranice (před vstupem ČR do tzv. Schengenského prostoru při hraniční kontrole), je místně příslušný soud, v jehož obvodu došlo k překročení státní hranice, resp. v jehož obvodu se nachází hraniční přechod, kterým pachatel vstoupil na území ČR. To je v souladu s názorem vysloveným senátem 11 Td, že se za znak „doveze“ považuje dopravení látky na území ČR.
Pokud by pachateli provádějícímu dovoz dané látky na území ČR prostřednictvím poštovní zásilky (přepravce) tato byla v důsledku selhání kontroly (podle způsobu přepravy látky na letišti nebo jiném centrálním pracovišti doručovatele pro zásilky ze zahraničí) doručena přepravcem až na jím určenou adresu a až zde byl její dovoz zjištěn, tak by zřejmě za místo spáchání činu bylo považováno místo zjištění dovozu dané látky, tedy až pachatelem určené místo doručení, ač lze dovodit z názoru uvedeného v usnesení ze dne 14. 12. 2012, 11 Td 68/2012 , že by tímto místem mělo být letiště na kterém došlo k prvnímu přistání letadla přepravujícího danou zásilku ze zahraničí na území ČR, ale selháním kontroly zásilka nebyla odhalena již zde. V případě zjištění dovozu dané látky již v průběhu jejího doručování na území ČR (při letecké přepravě zásilky zpravidla na Letišti Václava Havla v Praze 6, a tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6) je tak místo spáchání činu závislé na důslednosti kontroly zásilek ze zahraničí a v případě jejího selhání může být dovoz látky náhodně zjištěn i kdekoliv jinde v průběhu její přepravy na pachatelem určenou adresu.
Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 14. 12. 2012, 11 Td 68/2012 , že se za jednání pachatele považuje to, že sice s látkou nedisponoval osobně, ale prostřednictvím jiné osoby (přepravce), která obsah zásilky neznala, a pro dopravení látky na území ČR se tedy nevyžaduje, aby se dostala do jeho dispozice. Z toho ale lze podle senátu 7 Td dovodit závěr, že pokud pachatel objednal dovoz dané látky ze zahraničí v poštovní zásilce do ČR a tuto přepravce podle jeho pokynu v objednávce přepravil přes státní hranici, a tedy dovezl do ČR, tak se tak stalo jednáním pachatele, který takto jednal prostřednictvím dopravce ale již v místě svého bydliště, odkud si doručení zásilky s danou látkou objednal. I když objednávka vždy časově předchází přepravě zásilky, tedy je učiněná ještě před „dovozem“ dané látky, tak okamžikem, kdy ze zahraničí přepravovaná zásilka překročila státní hranice ČR pachatel (objednatel) dovezl danou látku a jednal takto v místě, odkud si danou látkou objednal, protože dopravení dané látky přes státní hranice na území ČR, tedy její dovoz, je důsledkem jednání pachatele, kterého se dopustil v místě, na kterém objednávku provedl, byť k faktickému dovozu došlo s určitým časovým zpožděním.
Dotčené trestné činy obsahují ve své skutkové podstatě několik různých forem jednání pachatele, a to m. j. doveze, vyveze, proveze. Průvoz má povahu tranzitního trestného činu, stejně tak i vývoz (viz rozhodnutí publikované pod č. 3/2002 Sb. rozh. tr.). Podle názoru senátu 7 Td je ale dovoz jednorázovým jednáním spáchaným okamžikem, kdy je daná látka překročením státní hranice dopravena na území ČR, tím je čin dokonán a protože je to v důsledku jednání pachatele spočívajícího v předchozí objednávce dovozu látky do ČR přes internet z určitého místa na území ČR, je toto místo pořízení objednávky místem jednání pachatele a tedy místem spáchání trestného činu.
Senát 7 Td proto zastává názor vyjádřený v jeho výše uvedených usneseních ze dne 14. 1 2014, sp. zn. 7 Td 70/2013, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 7 Td 2/2014, a ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 7 Td 14/2015, že v případě objednání dané látky nebo věci přes internet v zahraničí a její přepravování poštovní zásilkou přepravcem na pachatelem určenou adresu v ČR, je místem, kde byl trestný čin spáchán dovozem takové látky, místo kde pachatel učinil objednávku.
Znak doveze , je vedle trestných činů podle §283, §288 a 299 tr. zákoníku obsažen také ve skutkové podstatě dalších trestných činů podle §268, §280, §281 a 282 tr. zákoníku, dále v ustanovení §298a odst. 1 tr. zákoníku (neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu), podle které kdo v rozporu s jiným právním předpisem, byť i z hrubé nedbalosti, vyrobí, doveze , vyveze, uvede na trh látku poškozující ozonovou vrstvu nebo s ní jinak nakládá, bude potrestán …, kdy podle komentáře v ASPI znak doveze , vyveze je přemístěním do ČR nebo z ČR do jiného státu.
Znak doveze, ale výslovně vázaný zákonem přímo na překročení státní hranice ČR, je obsažen také v ustanovení §298 odst. 1 tr. zákoníku (neoprávněné nakládání s odpady), podle kterého „kdo, byť i z nedbalosti, poruší jiný právní předpis upravující nakládání s odpady tím, že přepraví odpad přes hranice státu bez oznámení nebo souhlasu příslušného orgánu veřejné moci…“, kdy podle komentáře v ASPI za takovou nedovolenou přepravu odpadu přes hranice je pak třeba považovat i vývoz, dovoz nebo tranzit odpadů. Podle čl. 2 Bazilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečného odpadu přes hranice státu a jejich zneškodňování (publikovaná pod č. 100/1994 Sb. a se sdělením MZV ČR pod č. 2/2015 Sb.m.s.) „pohyb přes hranice státu“ znamená jakýkoliv pohyb nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů z oblasti, na kterou se vztahuje národní jurisdikce jednoho státu, do oblasti nebo přes oblast, na kterou se nevztahuje národní jurisdikce žádného státu, s podmínkou, že na tomto pohybu se podílejí alespoň dva státy a „oblast pod národní jurisdikcí státu“ znamená každé území, mořské pásmo nebo vzdušný prostor, ve kterých stát vykonává správní a řídicí ručení v souladu s mezinárodním právem ve vztahu k ochraně lidského zdraví a životního prostředí.
Podle čl. 1 odst. 1 písm. m) Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., ze dne 27. dubna 1965), se pak dovozem (resp. vývozem) rozumí faktická doprava omamných látek z jednoho státu do druhého nebo z jedné oblasti do jiné oblasti daného státu. Podle písm. y) téhož ustanovení Úmluvy, výraz „ území “ znamená každou část státu, která je považována za samostatnou jednotku v systému dovozních povolení a vývozních zmocnění, jak stanoví článek 31. Tato definice se nevztahuje na výraz "území" jak je použit v článcích 42 a 46 Úmluvy.
Podle čl. 2. Úmluvy o mezinárodním civilním letectví (uveřejněné pod č. 68/1947 Sb. zákonů; dne 7. 12. 1944 sjednána v Chicagu), „se územím státu ve smyslu této Úmluvy se budou rozuměti pozemní oblasti a přilehlé k nim pobřežní vody stojící pod svrchovaností, suverenitou, ochranou nebo mandátem příslušného státu“.
Protože senát 7 Td při svém rozhodování dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, jsou dány zákonné podmínky §20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, pro postoupení věci velkému senátu Nejvyššího soudu.
Tato procesní otázka má po právní stránce zásadní význam pro posuzování místní příslušnosti soudů nejen u trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, ale také u dalších již výše zmíněných trestných činů, jejichž skutková podstata obsahuje znak „doveze“, kterými jsou trestné činy podle §268 tr. zákoníku (porušení práv k ochranné známce a jiným označením), podle §280 tr. zákoníku (vývoj výroba a držení zakázaných bojových prostředků), podle §281 tr. zákoníku (nedovolená výroba a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky), podle §282 tr. zákoníku (nedovolená výroba a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu), podle §283 tr zákoníku (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy) a podle §299 tr. zákoníku (neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami). Stejná otázka ale vzniká také u trestných činů podle §298 tr. zákoníku (neoprávněné nakládání s odpady) a podle §298a tr. zákoníku (neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu). Proto senát 7 Td Nejvyššího soudu postoupil Obvodním soudem pro Prahu 6 předloženou trestní věc obviněného k rozhodnutí o příslušnosti soudu, která je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 7 Td 49/2017, velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, aby v zájmu jednotného posuzování místní příslušnosti soudů v souvislosti s naplněním znaku „doveze“ zaujal sjednocující právní názor.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu