ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.53.2016.1
sp. zn. 7 Td 53/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 5. října 2016 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. R. , vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha – západ neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha – západ podala dne 23. 1. 2014 u Okresního soudu Praha – západ obžalobu na obviněného T. R. pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 1975 tr. spisu), byl obviněný uznán vinným ad 1. zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a ad 2. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a bylo rozhodnuto o jeho trestu. Rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť obviněný proti němu podal řádně a včas odvolání.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně.
Dne 1. 3. 2016 podal obviněný k Nejvyššímu soudu svůj návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha – západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016 bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha – západ neodnímá.
Dne 11. 7. 2016 podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. D. Rakouše k Nejvyššímu soudu svůj další návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha – západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, ze dne 30. 6. 2016. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 Td 36/2016, bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha – západ neodnímá.
Nejvyššímu soudu byl dne 3. 10. 2016 předložen trestní spis Okresního soudu Praha – západ, sp. zn. 14 T 7/2014, k rozhodnutí o dalším návrhu obviněného T. R. na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný podáním ze dne 1. 9. 2016, které bylo Okresnímu soudu Praha – západ doručeno dne 2. 9. 2016 (č. l. 2328 a násl. tr. spisu) učinil opětovný návrh na delegaci, tedy odnětí trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Návrh doplnil podáním ze dne 5. 9. 2016 (č. l. 2341 a násl. tr. spisu).
Součástí uvedených podání obviněného není jen návrh na postup podle §25 tr. ř., ale také omluva z hlavního líčení v jeho trestní věci nařízeného na den 5. 9. 2016, nespokojenost s právním zastoupením AK JUDr. P. Berger, žádost o bezplatné právní zastoupení, námitky ke způsobu odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, jeho návrh na podání žádosti podle §9a tr. ř., údajná trestná činnost předsedkyně senátu a členů senátu v jeho věci, tedy námitky, ke kterým není příslušný Nejvyšší soud v rámci rozhodování o delegaci.
Pokud jde o návrh na delegaci, obviněný namítá, že dosavadní řízení vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, je podle něj ztíženo zmatečností. Domnívá se, že předmětná věc nebyla přidělena v souladu s rozvrhem práce Okresního soudu Praha – západ, kdy o věci podle obviněného rozhoduje nezákonný soudce, resp. celý senát 14 T. Obviněný uvádí, že algoritmus přidělování věcí soudcům a senátům Okresního soudu Praha – západ a Krajského soudu v Praze není podle něj transparentní, předvídatelný, zpětně verifikovatelný a odolný vůči zneužití.
Nejvyšší soud projednal předložený další návrh obviněného na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem I. stupně (po zrušení rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, Krajským soudem v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016). Není sporu o tom, že Okresní soud Praha – západ je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněného, jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o opětovném návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha – západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě.
Z obsahu opětovného návrhu obviněného na delegaci je zřejmé, že jedinou námitkou a argumentem, který by měl podle názoru obviněného odůvodňovat odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha – západ, a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, je nadále jeho pochybnost, zda předmětná obžaloba v dané trestní věci obviněného byla přidělena zcela v souladu s rozvrhem práce a tedy, zda je jeho trestní věc souzena zákonným soudcem.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, tak jako již v předchozím rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci v této trestní věci, že obviněný svůj opakovaný návrh na delegaci staví na své subjektivní pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha – západ s předsedkyní senátu Mgr. J. Drábkovou). Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto pochybnosti obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení v rozhodnutích soudů odstraněny a obviněnému byl opakovaně odůvodňován způsob přidělování věcí v souladu s rozvrhem práce na konkrétní rok (č. l. 1788 a násl. tr. spisu – sdělení předsedy Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. 10. 2015, č. l. 2056 a násl. tr. spisu – usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2013, sp. zn. 1 Ntd 1/2016). Obviněný však argumenty soudů nadále považuje za nedostatečné, aniž by však sám uvedl konkrétní důvody jeho přetrvávajících pochybností, z kterých pramení jeho podezření, že věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce soudu.
S ohledem na povahu námitky, jež je opět obsahem návrhu obviněného na delegaci, Nejvyšší soud uzavírá, že v ní neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř. Nutno opět zdůraznit, že při rozhodování soudu o delegaci se řeší otázka navrhované změny příslušnosti soudu, ať již věcné nebo místní, a nikoli otázka jak má být soud obsazen. Tato je řešena v rámci řízení o obžalobě. To bylo obviněnému dáno na vědomí v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 Td 36/2016, o jeho předchozím návrhu na delegaci v této trestní věci, kterému nebylo vyhověno. Ze stejného důvodu dokonce již Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Nd 1/2016, nevyhověl návrhu obviněného na delegaci v této trestní věci. Pokud při vědomí uvedeného obviněný přesto opět podává návrh na delegaci věci ze stejného důvodu, má tento jeho postup, s ohledem na celkové okolnosti případu, známky obstrukčního jednání zaměřeného na maření řízení před soudem I. stupně. V souvislosti s tím Nejvyšší soud uvádí, že z ustanovení §25 tr. ř. vyplývá povinnost soudu předložit návrh na delegaci k rozhodnutí tomu soudu, který je k takovému rozhodnutí příslušný. To ale neznamená, že tak musí učinit okamžitě a bez ohledu např. na již nařízené hlavní líčení, zejména je-li návrh na delegaci podán krátce před termínem jeho konání. V takové situaci není vyloučeno, aby soud provedl plánované úkony, aniž by však meritorně rozhodl ve věci, a až poté předložil věc k rozhodnutí o návrhu na delegaci příslušnému soudu. Měl by tak ale učinit po zvážení důvodů návrhu na delegaci, protože v případě vyhovění návrhu by se provedené úkony staly nicotnými a naopak, v případě nevyhovění návrhu na delegaci by dál pokračoval v řízení.
Důvody návrhu na delegaci věci jinému soudu, jsou především projevem nesouhlasu obviněného se způsobem rozhodování Okresního soudu Praha – západ, a následně pak i soudu příslušného k rozhodování o jeho opravných prostředcích proti rozhodnutím soudu I. stupně. Z trestního spisu přitom vyplývá, že ze stejného důvodu nevyhovění jeho návrhům, má obviněný obdobné výhrady i proti dalším konkrétním osobám v jiných řízeních. Nelze současně přehlédnout ani skutečnost, že obviněný, jakož i podstatná většina případných svědků (viz obžaloba), mají bydliště v Praze nebo okolí, tedy v příznivé dojezdové vzdálenosti k příslušnému Okresnímu soudu Praha – západ. Přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě, jak navrhuje obviněný, by tedy nejen nepřispělo k řádnému objasnění věci, ale vzhledem ke vzdálenosti navrhovaného soudu by jistě vyvolalo zvýšené náklady řízení a mohlo by zapříčinit také nežádoucí průtahy v řízení.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu