ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1240.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1240/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2006 dovolání obviněného Ing. J. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 9 To 206/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 85/2005 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 9 To 206/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 9 To 206/2006, bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného Ing. J. V. proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 2 T 85/2005. Krajský soud v Brně takto rozhodl proto, že blanketárně podané odvolání obviněný nezdůvodnil ve lhůtě stanovené podle §251 odst. 1 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o odmítnutí odvolání napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vytkl, že pro odmítnutí odvolání nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Poukázal na to, že Krajský soud v Brně k projednání odvolání původně nařídil na 18. 5. 2006 veřejné zasedání, které přeložil na 1. 6. 2006. Dále obviněný uvedl, že vzhledem k dovolené svého obhájce požádal o odročení veřejného zasedání, na což Krajský soud v Brně nereagoval a dne 1. 6. 2006 rozhodl v neveřejném zasedání o odmítnutí odvolání. Obviněný vyjádřil názor, že pokud Krajský soud v Brně dvakrát nařídil veřejné zasedání, nemohlo dojít k zákonnému odmítnutí odvolání v neveřejném zasedání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil úvahy Krajského soudu v Brně v odůvodnění napadeného usnesení za nepřezkoumatelné a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči podal zvolený obhájce za obviněného odvolání, které bylo obsahem jeho podání ze dne 15. 3. 2006. Odvolání bylo podáno blankerátně a nebylo v něm uvedeno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo předcházejícímu řízení. Takto podané odvolání tedy nesplňovalo náležitosti stanovené v §249 odst. 1 tr. ř.
Předseda senátu Okresního soudu v Třebíči proto podle §251 odst. 1 tr. ř. vyzval obhájce k odstranění těchto vad odvolání, stanovil mu lhůtu pěti dnů od doručení výzvy a upozornil ho, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Výzva byla obhájci doručena dne 30. 3. 2006 tak, že příslušnou zásilku převzal jeho zaměstnanec (koncipient).
Pětidenní lhůta stanovená podle §251 odst. 1 tr. ř. uplynula dne 4. 4. 2006. Obhájce odstranil vady odvolání podáním, které bylo odevzdáno v podatelně Okresního soudu v Třebíči dne 5. 4. 2006. Poté Okresní soud v Třebíči předložil věc Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání.
Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání na 18. 5. 2006, avšak pak přeložil termín veřejného zasedání na 1. 6. 2006. Podáním, které Krajskému soudu v Brně došlo dne 25. 5. 2006, obhájce požádal o odročení veřejného zasedání z důvodu zahraniční dovolené od 25. 5. do 4. 6. 2006. Veřejné zasedání dne 1. 6. 2006 bylo zahájeno, přičemž po zjištění, že se nedostavil obviněný a patrně ani obhájce (v protokole je v kolonce „Obhájce“ uvedeno jméno obhájce bez dalšího údaje o tom, zda je či není přítomen), vyhlásil předseda senátu Krajského soudu v Brně usnesení, že „věc se k rozhodnutí překládá do neveřejného zasedání“. Téhož dne bylo konáno neveřejné zasedání, v němž Krajský soud v Brně vydal napadené usnesení.
Tím, že Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání, byť přeložil jeho termín, dal v podstatě najevo, že odvolání hodlá meritorně projednat. Přeložení věci k rozhodnutí do neveřejného zasedání jako reakce na to, že se obhájce omluvil z účasti ve veřejném zasedání a požádal o jeho odročení, vzbuzuje pochybnost z toho hlediska, že Krajský soud v Brně se jen uchýlil k snadnému vyřízení věci takovou formou jednání, při které k rozhodnutí nepotřeboval přítomnost obviněného a obhájce.
Z odůvodnění napadeného usnesení nevyplývá žádné vysvětlení postupu spočívajícího v tom, že bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, ačkoli původně bylo nařízeno veřejné zasedání. Zároveň je nutno konstatovat, že podstatná část odůvodnění napadeného usnesení vůbec neodpovídá skutečnému průběhu řízení, jak je patrný z obsahu spisu. Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení na adresu obviněného uvedl: „Přesto, že byl soudem vyzván k doplnění odvolání, takto neučinil a proto v souladu s ust. §251 odst. 2 tr. ř. mu byl ustanoven obhájce k sepisu odvolání a tento obhájce byl taktéž řádně poučen o lhůtě, ve které je třeba odůvodnění odvolání odeslat soudu, a následcích, které budou plynout z nedodržení zákonné pětidenní lhůty.“ Z obsahu spisu, tak jak je v něm zachycen průběh řízení, vůbec nevyplývá, že by obviněnému byl ustanoven obhájce za účelem sepisu odvolání, resp. jeho odůvodnění či jiného doplnění. Obviněný si již v přípravném řízení jako obhájce zvolil Mgr. K. N. Tento obhájce za obviněného podal blanketární odvolání, tohoto obhájce předseda senátu Okresního soudu v Třebíči vyzval k odstranění vad odvolání a tento obhájce učinil za obviněného podání, jímž odvolání doplnil.
Ještě závažnější však je to, že obstát nemůže výrok napadeného usnesení. Krajský soud v Brně odmítnutí odvolání odůvodnil pouze tím, že „lhůta k odůvodnění odvolání nebyla dodržena“. K tomu je potřebné poznamenat, že podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Z citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že důvodem odmítnutí jsou nedostatky v obsahu odvolání a nikoli nedodržení lhůty k odůvodnění odvolání.
I když to v napadeném usnesení výslovně neuvedl, vycházel Krajský soud v Brně patrně z názoru, že lhůta stanovená podle §251 odst. 1 tr. ř. k odstranění vad odvolání je propadnou lhůtou, po jejímž uplynutí je případné odstranění vad již neúčinné. Tento právní názor byl také vyjádřen v rozhodnutí č. 59/2002 Sb. rozh. tr. Senát Nejvyššího soudu se s ním neztotožňuje a považuje ho za překonaný se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04.
Za podstatné pokládá Nejvyšší soud to, že Krajskému soudu v Brně byla věc předložena k rozhodnutí za situace, kdy doplnění odvolání již bylo obsaženo ve spise a kdy je tento soud měl k dispozici. Účelem ustanovení §249 odst. 1 tr. ř., §251 odst. 1 tr. ř., §253 odst. 3 tr. ř., pokud jde o lhůtu k odstranění vad odvolání, je zabránit zbytečným průtahům v řízení o odvolání. Tento cíl je sám o sobě opodstatněný, avšak jeho dosažení nesmí být popřením smyslu odvolání, jímž je garantována dvojinstančnost řízení jako jeden z atributů spravedlivého procesu. Požadavek rychlosti řízení i požadavek dvojinstančnosti řízení jsou oba součástí práva na spravedlivý proces. V jejich vzájemném poměru proto musí být rovnováha, což ve vztahu k posuzovanému případu znamená, že požadavek na rychlost řízení nelze uplatňovat tak, aby tím byl popřen smysl samotného institutu odvolání.
Právě takovým způsobem Krajský soud v Brně rozhodl, pokud odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl bez meritorního přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Třebíči. Krajský soud v Brně tím obviněnému odňal právo na přístup k druhé instanci, zbavil řízení charakteru řízení dvojinstančního a zasáhl tak do práva obviněného na spravedlivý proces. Za stavu, kdy věc byla Krajskému soudu v Brně předložena s doplněným odvoláním obviněného, kdy tento soud nařídil veřejné zasedání a kdy obviněný mohl očekávat, že o jeho odvolání bude meritorně rozhodnuto, byl postup Krajského soudu v Brně projevem čistého formalismu, který s otázkou rychlosti řízení ve skutečnosti neměl nic společného, neměl z tohoto hlediska žádný význam, znamenal jen snadnější způsob vyřízení věci a dostal se do rozporu s jiným, a to velmi významným, kritériem spravedlivého procesu.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že pro odmítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Brně o odvolání obviněného znovu rozhodne, přičemž v otázce aplikace ustanovení §253 odst. 3 tr. ř. se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec