ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1463.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1463/2012-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. března 2013 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. Arch. J. M. (dříve M. Ř.) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 44/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 40 T 3/2010, byl obviněný pod jménem Ing. Arch. M. Ř. uznán vinným dvěma zločiny, a to dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b), c) a d) tr. zákoníku. Za tyto zločiny, které spáchal jednáním podrobně popsaným na prvních patnácti stranách rozsudku, byl soudem I. stupně odsouzen podle §212 odst. 6 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí majetku, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti na dobu 5 let, spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti a funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech zabývajících se projektovou činností. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu také spoluobviněných J. K., J. B. a Ing. V. V.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání obvinění Ing. Arch. J. M. a Ing. V. V. Z podnětu odvolání obviněného Ing. Arch. J. M. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 44/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně tohoto obviněného v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. pak v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že tomuto obviněnému uložil stejné druhy trestů, a ve stejné výměře jako soud I. stupně, s výjimkou trestu odnětí svobody, který uložil o jeden rok kratší, a to na 6 let. Odvolání obviněného Ing. V. V. bylo jako nedůvodné zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. Arch. J. M. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předně namítá, že objektivní stránka trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku je charakterizována uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčením podstatných údajů v žádosti o poskytnutí dotace. Pokud se mu jako pachateli tohoto trestného činu přičítá uvádění údajů v přílohách k žádosti o dotaci, považuje to za excesivně – extenzivní výklad této skutkové podstaty a nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který v tomto směru poukázal na judikaturu týkající se trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zákona (R 36/2009), když hypotéza ustanovení §212 tr. zákoníku striktně vyžaduje uvedení nepravdivého údaje „v žádosti“ a nikoli v procesu předcházejícím rozhodnutí o dotaci. Samotná žádost o dotaci, a její přílohy, byla podána před realizací projektu Bono Publico Čechy, a to proto, aby formou dotace byly zajištěny finanční prostředky na realizaci tohoto projektu. Obsah žádosti i příloh tak nevypovídal v době podání o nákladech již vynaložených, ale o představách žadatele o tom, jaké náklady by byly vynaloženy v případě realizace projektu, z jakých zdrojů a v jaké výši by projekt mohl být realizován. S poukazem na judikaturu (NS 6 Tdo 845/2004, 8 Tdo 397/2008, I. ÚS 631/05) soudům vytýká, že pominuly, že trestný čin dotačního podvodu lze spáchat pouze v návaznosti na žádost o dotaci (případně její přílohy tzv. pomocné dokumenty), nikoliv v pozdější fázi, přičemž musí být zkoumána způsobilost nepravdivého údaje ohrozit zákonem chráněný zájem, a to z hlediska reálného vlivu na úvahu poskytovatele úvěru o návratnosti půjčených peněz (poskytnutí dotace), jakož i z hlediska výše reálně hrozící škody. On sám však nepodepsal žádost o dotaci ani jakoukoliv její přílohu, a jím podepsaná čestná prohlášení se vztahují až k období čerpání dotace. To je ale již mimo skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu, což soud vůbec nezkoumal a datum rozhodnutí o poskytnutí dotace dne 4. 4. 2005 není v rozsudku vůbec uveden. Až následně v červenci 2005 byly, na přímý pokyn Ing. J. F. z ministerstva pro místní rozvoj, doloženy dvě čestná prohlášení, která sice obviněný podepsal, ale informace uvedené v těchto prohlášeních již nemohly mít vliv na rozhodování poskytovatele dotace a navíc nebyly nepravdivé. Tato jím podepsaná prohlášení přitom nebyla žádostí o dotaci, ani její přílohou, a týkala se pouze procesu čerpání dotace, nikoliv procesu žádosti či schvalování dotace. Soudy obou stupňů přitom tato jím podepsaná čestná prohlášení nesprávně považují za přílohy k žádosti o dotaci, resp. za pomocné dokumenty.
Obviněný zpochybňuje také existenci úmyslného zavinění na jeho straně, zda tedy úmyslně uváděl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje. On sám věřil obsahu listin, které nevyhotovil a považoval jej za pravdivý. Podle jeho názoru v tomto směru soudy neuvádí úvahy, které by byly založeny na prokázaných skutečnostech. Výši nákladů projektu Bono Publico Čechy, a reálnost finančních zdrojů Sdružení obcí Podještědí (dále jen SOP) soudy neopřely o informace vyplývající z provedených důkazů a lze je zjistit pouze znaleckým posudkem.
K vzniku škody obviněný namítá, že tato nevzniká vyplacením dotace, ale až tím, že nebude dosaženo účelu, k jehož financování je dotace poskytnuta. Správný závěr o spáchání trestného činu dotačního podvodu by podle něj měl vycházet z analogické aplikace rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 573/2009, a nálezu Ústavního soudu ČR na které Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí odkazuje, tedy, že pokud obviněný důvodně očekává poskytnutí ekvivalentu dotace, čímž je realizace dotované akce, nelze dovodit úmysl způsobit získáním dotace škodu na cizím majetku. Soudy se přitom nezabývaly úvahami na základě, kterých by mu bylo možno přičítat škodu velkého rozsahu jako následek zaviněný z nedbalosti, a zcela také opomněly a nezkoumaly hodnotu prokazatelně pořízené projektové dokumentace, která byla protiplněním.
K zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b), c) d) tr. zákoníku obviněný namítá, že chybí logický základ úvahám soudů, pokud dovozují neexistenci legálního důvodu pro převod peněz na účet společnosti Synergie, s. r. o., z počtu jejich zaměstnanců či z neschopnosti vykonávat činnost odůvodňující dané bezhotovostní platby. Do předpokládané realizace svého plnění totiž podle obviněného mohla tato obchodní společnost zvýšit počet svých zaměstnanců nebo poskytnout ekvivalent plnění, který by získala od subdodavatelů. Stejně tak podle obviněného postrádá logický základ úvaha soudu, na základě které dovodil jeho úmysl zastřít původ převáděných peněz z absence půjčky jako právního základu pro převod peněz na účet Ing. V. V. Namítá, že pokud ze zjištění k trestnému činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku vyplývaly veškeré informace o tom, na základě jaké žádosti, v jaké výši a komu byla dotace poskytnuta, a tyto informace byly známy poskytovateli dotace, pak jeho jednání nebylo kauzální pro zmaření či ztížení poznatků o těchto skutečnostech. Z evidence bank byl původ peněz zjistitelný a žádný důkaz neprokazuje, že by převodem peněz bránil zjištění rozhodnutých skutečností zkreslováním či likvidací účetní evidence převodců nebo příjemců peněz. Obviněný proto namítá, že jeho jednání nebylo způsobilé poškodit či ohrozit objekt trestného činu podle §216 tr. zákoníku a nevykazuje znaky objektivní ani subjektivní stránky jeho skutkové podstaty.
Závěr soudů o jeho vině oběma zločiny je tak podle jeho názoru v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, potažmo s důkazy a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, a podle §265l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného jsou sice zaměřeny proti existenci některých formálních znaků souzených trestných činů, pod deklarovaný dovolací důvod je však lze podřadit pouze částečně, neboť zčásti nevychází ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách. Této povahy je především námitka obviněného týkající se otázky, ve které fázi dotačního řízení může být spáchán trestný čin dotačního podvodu. Státní zástupce poukázal na skutkové zjištění, že obvinění docílili až dne 15. 8. 2005 vydání rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování zpracování projektu Bono Publico Čechy, a to dotací ve výši 15.500.000,- Kč, přičemž až po tomto datu byly činěny také operace směřující k čerpání této dotace. Podle státního zástupce je tak zřejmé, že obviněný uvedl nepravdivé údaje v době před rozhodnutím o přidělení dotace. Skutkové povahy je také námitka obviněného jíž se domáhá znaleckého zkoumání nákladů projektu Bono Publico Čechy a reálností předpokládaného krytí těchto nákladů SOP. Skutková zjištění soudů pak obviněný ignoruje také v části námitek týkajících se absence škody a subjektivní stránky trestného činu. Podle skutkových zjištění soudů totiž ani část dotace nebyla použita v souladu s jejím účelem, když tyto finanční prostředky použil k pokrytí provozních nákladů a na splnění daňových povinností společnosti Bono Publico, s. r. o., zčásti na pokrytí provozních nákladů jeho další společnosti Atelier Habitat, s. r. o., zčásti je dokonce odčerpal v hotovosti, a zbytek peněz převedl na účet jím ovládané společnosti Synergie, s. r. o., a na účet Ing. V. V., když následně s nimi disponoval a z větší části je sám spotřeboval.
K dalším námitkám obviněného, které odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, státní zástupce předně nesouhlasí s názorem, že obviněný nenaplnil znak „uvede v žádosti o dotaci“, když nepodepisoval samotný formulář žádosti o dotaci, ale pouze přílohy k této žádosti. Podle státního zástupce je nutno za žádost o dotaci považovat nejen samotný formulář žádosti, ale i všechny další dokumenty, které jsou obligatorní přílohou žádosti a obsahují údaje relevantní pro rozhodnutí o dotaci.
V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu k trestnému činu úvěrového podvodu, je státní zástupce ohledně namítaného okamžiku vzniku škody toho názoru, že i v případě trestného činu dotačního podvodu vzniká škoda již momentem vyplacení dotace, získané za uvedení nepravdivých a hrubě zkreslených údajů. V této trestní věci by ale závěr o existenci škody bylo možno učinit i v případě, že by bylo vycházeno z názoru obviněného, protože finanční prostředky byly použity bez jakékoli souvislosti s účelem dotace.
K námitce obviněného o neexistenci úmyslného zavinění při uvádění nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, a tedy nenaplnění subjektivní stránky trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku, státní zástupce poukázal na zjištění, že obviněný s dalšími obviněnými již na přelomu let 2004-2005 dohodli plán na vylákání předmětné účelové dotace, a všechny jejich na sebe navazující kroky směřovaly k realizaci tohoto plánu. Proto je u obviněného dán přímý úmysl směřující k uvádění nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v žádosti o dotaci i ke způsobení škody.
Ve vztahu k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku považuje státní zástupce za bezvýznamnou námitku obviněného, že veškeré okolnosti získání dotace byly známy jejímu poskytovateli. Šlo o zastření skutečnosti, že určité finanční prostředky pocházejí z předmětné dotace. S poukazem na konkrétní převody části finančních prostředků na účet Ing. V. V., a účet společnosti Synergie, s. r. o., které se následně dostaly do přímé dispozice obviněného v hotovosti, došlo podle státního zástupce nepochybně k zastírání původu těchto finančních prostředků. Přitom pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §216 tr. zákoníku není nutné, aby byl původ věci zastřen absolutně a proto jsou bezpředmětné námitky obviněného, že některé pohyby finančních částek byly nadále zjistitelné z bankovní evidence nebo z účetnictví převodců a příjemců peněz.
Státní zástupce považuje skutková zjištění soudů za odpovídající znakům obou zločinů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Některé skutkové námitky obviněného nesvědčí pro závěr o tzv. extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními, a právním posouzením věci, přičemž některá svá skutková tvrzení obviněný v podstatě předkládá jako „hotovou věc“. V závěru vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud předně uvádí, že podle obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedených podmínek na relevantnost dovolacích námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. podmínek na hmotně právní povahu těchto námitek vyplývá, že část námitek obviněného těmto podmínkách neodpovídá.
Předně pokud jde o námitku obviněného, že se mu nesprávně jako pachateli trestného činu dotačního podvodu přičítá, že uváděl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v přílohách k žádosti o dotaci, ač žádost o dotaci ani jakoukoliv její přílohu nepodepsal, obviněný zcela pomíjí skutkové zjištění soudů, že se spoluobviněnými J. B. a J. K. již na přelomu let 2004 a 2005 dohodl plán vylákání účelově vázané dotace ve výši 15.500.000,- Kč v rámci národního dotačního programu obnovy venkova, tento plán společně s nimi zrealizoval, zkoordinoval uskutečnění zjištěné činnosti, a to zvláště tím, že v dohodě s těmito spoluobviněnými v žádosti o poskytnutí dotace a v jejích obligatorních přílohách vědomě nepravdivě uvedli údaje jednak uvedené na č. l. 3-4 a konkretizované na č. l. 5 ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Byť se také v samotném tomto výroku o vině uvádí, že obviněný J. B. vyplnil formulář žádosti o dotaci, a za jejího zpracovatele označil spoluobviněného J. K., je v části ad 1. skutku výslovně uvedeno, že všichni tito tři spoluobvinění koncem ledna 2005 dohodli obsah žádosti SOP o tuto účelově vázanou dotaci, kterou J. B. pak na základě toho vyplnil.
Obviněný sice uvedené jednání spoluobviněného J. B. také doslovně cituje v dovolání, zamlčuje ale přitom její podstatnou výše uvedenou část, že tento spoluobviněný vyplnil formulář žádosti o dotaci nepravdivě právě na základě jejich předchozí dohody o tomto jejím obsahu. Tato vzájemná koordinace činností našla ostatně výraz také v právním posouzení jednání všech tří jmenovaných obviněných jako členů organizované skupiny podle §212 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, což obviněný v dovolání nezpochybňuje. Rozhodující význam podílu Ing. Arch. J. M. na podvodném jednání přitom také odvolací soud považoval za prokázaný, a to nejen na základě listinných důkazů, které konkrétně uvedl (viz str. 12 rozsudku), ale také na základě výpovědí spoluobviněného J. B., který potvrdil, že jednotlivé dokumenty vyplňoval podle jeho pokynů.
Námitka obviněného, že je mu jako pachateli přičítáno uvádění údajů v přílohách k žádosti o dotaci, tj. jakoby se jej uvádění nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v žádosti o poskytnutí dotace vůbec netýkalo, je tak ryze skutkovou námitkou nespadající pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je totiž založena na popření skutkového zjištění, že se na obsahu žádosti o poskytnutí dotace, ještě před jejím vyplněním a následným podáním, společně dohodli se spoluobviněnými J. B. a J. K. Obviněný z celého obsáhlého popisu skutku selektivně vytrhává pouze jeho část [bod 2. písm. b)], kdy sám uváděl údaje pouze v přílohách k žádosti o dotaci a pouze ve vztahu k této části skutku pak namítá „excesivně – extenzivní“ výklad skutkové podstaty trestného činu podle §212 tr. zákoníku, tj. nesprávné právní posouzení nikoliv skutku, ale pouze jeho dílčí části. Nejvyšší soud ale při posuzování správnosti právního posouzení vychází z celého skutku a ne pouze z jeho nepatrné části, jak to činí obviněný.
Z uvedeného důvodu je pak bezpředmětná také navazující námitka obviněného, že hypotéza skutkové podstaty obsažené v ustanovení §212 tr. zákoníku striktně požaduje uvedení nepravdivého údaje v žádosti o poskytnutí dotace a nelze dovodit, že tento trestný čin lze spáchat i uvedením nepravdivých údajů v tzv. pomocných dokumentech. Nejvyšší soud proto nepřisvědčil ani námitce obviněného, že posouzení trestnosti jeho jednání spočívá pouze a výlučně v tom, zda vyhotovil (pozn. zjevně myšleno osobně) z hlediska dané skutkové podstaty nějaký relevantní dokument, kterým je výlučně žádost o dotaci či její přílohy, zda v takovém dokumentu uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, které mohly ovlivnit rozhodování poskytovatele dotace o jejím přidělení a zda tím úmyslně chtěl spáchat trestný čin. Pachatelem totiž není jen ten, kdo žádost o dotaci sám přímo vyplnil, resp. vyhotovil. Při skutkovém zjištění, že se všichni tři spoluobvinění předem dohodli na obsahu žádosti o účelově vázanou dotaci, kterou pak obviněný J. B. na základě této dohody vyhotovil vyplněním příslušného formuláře, není podmínkou trestnosti obviněného, aby tuto žádost vyhotovil přímo on, resp. aby přímo on vyplnil daný formulář. V souvislosti s touto námitkou sice obviněný uvedl rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 7. 11. 206, sp. zn. I. ÚS 631/05, které ale žádný takto konkrétní závěr k pachateli neobsahuje, týká se trestného činu úvěrového podvodu podle předchozího trestního zákona (§250b), a je zaměřeno na nutnost pečlivě zkoumat, zda uvedení nepravdivého údaje bylo v objektivní poloze vůbec způsobilé ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. A to jak z hlediska vlivu nepravdivého údaje na úvahu poskytovatele úvěru o návratnosti půjčených peněz, tak z hlediska výše reálně hrozící škody. V tom spočívala podstata trestní věci řešené Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 631/05, kde se jednalo o poskytnutí úvěru na základě nepravdivého údaje, ale úvěr měl být řádně splácen a odpovídal co do výše reálným příjmům žadatele.
K otázce kdo je pachatelem trestného činu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku, se soud I. stupně vyjádřil na str. 110 odůvodnění rozsudku kde uvedl, že ve vztahu k obviněným Ing. Arch. M. Ř. a J. B. použil danou právní kvalifikaci jejich jednání, i když sami nebyli ani žadatelé o danou dotaci a za žadatele o dotaci ani nejednali. Dále k tomu uvedl, že pachatelem zločinu dotačního podvodu může být každý, kdo se podílí na sepisování nebo vyplňování žádosti o dotaci a listin s ní bezprostředně spojených a uvede v nich nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožnil. Na doplnění lze uvést, že znění ustanovení §212 odst. 1 tr. zákoníku („Kdo v žádosti o poskytnutí dotace...“) nestanoví nic o zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení pachatele, což by z něj činilo tzv. konkrétní nebo speciální subjekt (pachatele nebo spolupachatele) trestného činu ve smyslu §114 tr. zákoníku. Označení „kdo“ tak znamená, že pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, kdo v žádosti o poskytnutí dotace (subvence, atd.) uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Ustanovení §212 odst. 1 tr. zákoníku vymezuje pouze povahu dokumentu, kterým musí být žádost o poskytnutí dotace (subvence atd.), když tyto, obecně finanční podpory z veřejných rozpočtů, jsou poskytovány po splnění stanovených podmínek právě na základě podané žádosti. Tím se liší od úvěrových smluv, které jsou smluvním závazkovým vztahem, kde ale také pachatelem úvěrového podvodu (§211 tr. zákoníku), právě vzhledem k smluvní povaze úvěru, jehož poskytnutí předchází proces sjednávání úvěrové smlouvy, může být jak účastník úvěrové smlouvy, tak i jiná osoba, která se bezprostředně i zprostředkovaně na sjednávání úvěrové smlouvy podílí a v souvislosti s tím uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. A to nejen v samotné úvěrové smlouvě, ale také v tzv. pomocných dokumentech (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 8 Tdo 286/2011; též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1286/2008, publikované pod č. 36 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky – sešit č. 6/2009).
I když je dotace poskytována na základě žádosti, předchází jejímu poskytnutí proces posuzování a schválení žádosti (hodnotitelská komise), který je obdobou procesu sjednávání úvěrové smlouvy, když dotace se nesjednává, ale žádá se o ní. Proto, stejně jako u úvěrového podvodu v procesu sjednávání úvěru, se každý, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v procesu před vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace, dopustí trestného činu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku. A to kdokoli, jak uvedl soud I. stupně, kdo se podílí na sepisování nebo vyplňování žádosti o dotaci a listin s ní bezprostředně spojených. Za „uvedení“ nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů přitom nelze podle názoru Nejvyššího soudu zúženě považovat pouze fyzické sepsání nebo vyplnění žádosti o dotaci, ale i jednání bezprostředně související s touto činností, které fakticky určí nepravdivý nebo hrubě zkreslený obsah žádosti o poskytnutí dotace.
Hmotně právní námitku obviněného, týkající se subjektu trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku, proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. Pachatelem trestného činu je totiž podle §22 odst. 1 tr. zákoníku ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Trestný čin dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku má charakter tzv. předčasně dokonaných trestných činů, jejichž skutková podstata ve svých znacích obsahuje jednání, které by jinak mělo pouze povahu přípravy nebo pokusu. Protože jednání Ing. Arch. M. M. bylo takové povahy, že určilo obsah žádosti o dotaci i jejich obligatorních příloh, soud I. stupně správně toto jednání posoudil jako uvádění nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v žádosti o poskytnutí dotace. Jednal-li tedy obviněný tímto způsobem, nestojí jeho jednání mimo skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu jak je tomu u účastníka na trestném činu podle §24 odst. 1 tr. zákoníku, ale přímo skutkovou podstatu trestného činu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku naplňuje, což je již jednáním pachatele resp. spolupachatele trestného činu.
Z názoru obviněného, že v podstatě nemá se samotnou žádostí o poskytnutí dotace nic společného, protože ji nevyhotovil ani nepodepsal, a to ani jakoukoliv přílohu k ní, vychází také další jeho námitka, že jím podepsána čestná prohlášení se vztahují až k období čerpání dotace, což je již mimo skutkovou podstatu trestného činu dotačního podvodu. K tomu uvádí, že příslušný ministr vydal rozhodnutí o poskytnutí dotace dne 4. 4. 2005, a až v červenci 2005, na přímý pokyn Ing. J. F. (vedoucího odboru ministerstva, byly doloženy dvě čestná prohlášení, které on podepsal, ale již nemohly mít vliv na rozhodování poskytovatele dotace a ani neobsahovaly nepravdivé údaje. Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno ohledně pachatele trestného činu dotačního podvodu v souvislosti s již samotnou žádostí o poskytnutí dotace, bylo by zcela nadbytečné zabývat se v této věci otázkou obviněným přímo podepsaných prohlášení, jejich povahou, významem pro poskytnutí dotace a časovou souvislostí ve vztahu k rozhodnutí o poskytnutí dotace.
Namítá-li přitom obviněný, že odvolací soud jediné dva jím podepsané dokumenty označil za tzv. pomocné dokumenty k žádosti o dotaci, a z hlediska dotačního podvodu označil za nejzávažnější čin vystavení prohlášení o zajištění budoucího financování, tedy nikoliv údaje uvedené v žádosti o dotaci, takže byl podle jeho názoru vrchním soudem odsouzen (pouze) za podpis dokumentu, označeného soudem za důležitější než vlastní žádost o dotaci a její přímé přílohy, ač tento dokument neměl vliv na rozhodování o přidělení dotace a souvisel až s procesem jejího čerpání, nelze mu přisvědčit. Vrchní soud zcela jednoznačně v odůvodnění rozsudku uvedl (str. 12), že se ztotožnil se stěžejními závěry soudu I. stupně ohledně záměrného uvádění nepravdivých a hrubě zkreslených údajů v žádosti o poskytnutí účelově vázané dotace ve výši 15.000.000,- Kč, ohledně významu těchto údajů pro rozhodnutí o poskytnutí dotace a rozhodujícího významu osobního podílu Ing. Arch. J. M. na takovém jednání. Odvolací soud tedy ohledně něj za nejzávažnější čin z hlediska dotačního podvodu neoznačil vystavení prohlášení o zajištění budoucího financování a za méně významné neoznačil údaje uvedené v žádosti o dotaci, jak obviněný tvrdí v dovolání, ale zjevně posuzoval celé jednání všech tří spoluobviněných, které bylo realizací předem dohodnutého společného plánu na vylákání dané dotace. Obviněným tvrzený závěr nevyplývá ani z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 13, na které v této souvislosti v dovolání poukázal. V této části odůvodnění je pouze poukázáno na skutečnost považovanou soudem za rozhodující, že oproti obsahu žádosti o dotaci a v rozporu s podmínkami nedisponovalo SOP ve skutečnosti částkou 7.000.000,- Kč na spolufinancování přípravy projektu, a proto byly nepravdivými i údaje v žádosti o poskytnutí dotace a v jejich postupně zasílaných přílohách podrobně uvedených na str. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Pod uplatněný důvod dovolání obecně spadá námitka obviněného o neprokázání úmyslné formy zavinění, když podle jeho názoru nebyly prokázány takové skutečnosti, které by umožnily spolehlivý závěr o tom, že úmyslně uváděl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje. Rovněž že nebyla věnována pozornost prokázání obsahu jeho vědomí ve vztahu ke skutečnostem obsaženým v listinách, které nevyhotovil a o pravdivosti jejich obsahu neměl důvod pochybovat.
Závěr o zavinění pachatele je závěrem právním a musí být prokázán výsledky dokazování. Ze skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, který je rozhodujícím podkladem pro posuzování existence zavinění pachatele, je nepochybně zřejmý závěr o tom, že obviněný se trestného činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku dopustil v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vyplývá to ze zjištění, že Ing. Arch. M. Ř. (M.) se spoluobviněnými J. B. a J. K. na přelomu let 2004 a 2005 dohodl plán vylákání účelově vázané dotace ve výši 15.000.000,- Kč a tento plán společně s nimi také zrealizoval jednáním popsaným následně ve výroku o vině. Namítá-li přitom obviněný otázku prokázání obsahu jeho vědomí o skutečnostech obsažených v listinách, které nevyhotovil, a o jejichž pravdivosti prý neměl důvod pochybovat, jde o skutkovou námitku, která je v přímém rozporu s výpovědí spoluobviněného J. B., který vypověděl, že veškeré podklady k žádosti o dotaci dostával od obviněného Ing. Arch. M. Ř. (M.). Spoluobviněný J. K. pak k doplnění obligatorních příloh k žádosti o dotaci rovněž potvrdil, že postupoval podle jeho pokynů, jakož i podle instrukcí obviněného J. B. (viz str. 31 a 41 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a jeho hodnotící závěry na str. 100-101 tamtéž). Hmotně právní námitka obviněného o absenci subjektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu je proto zjevně neopodstatněná, přičemž částečně také vychází z nepřípustných skutkových námitek a námitek směřujících nikoliv proti právnímu posouzení skutku, ale proti obsahu odůvodnění rozhodnutí soudu. Odkaz obviněného, v souvislosti s úmyslem způsobit škodu, na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 573/2009, je přitom neodpovídající, protože v této jiné věci se jednalo o zajištění vylákaného úvěru zástavním právem k nemovitostem, které relativně jednoduchým způsobem umožňuje dosažení majetkové náhrady realizací tohoto práva. Projektová dokumentace považovaná obviněným za protiplnění, takovou povahu zajištění závazku ale rozhodně nemá.
Obviněný uplatnil také další hmotně právní námitku ohledně okamžiku vzniku škody při dotačním podvodu, která podle jeho názoru nevznikne již vyplacením dotace nýbrž tím, že účelu, k jehož financování byla dotace poskytnuta, nebude dosaženo. Řešení otázky okamžiku vzniku škody je pro tuto trestní věc zcela bez významu, protože vznik škody je zřejmý ze skutečnosti, že přes nesplnění podmínek bylo nejen rozhodnuto příslušným ministerstvem o poskytnutí dotace, ale tato byla také v celé její výši 15.000.000,- Kč vyčerpána a následně obviněným použita způsobem uvedeným v bodech 7-8 výroku o vině, tj. v rozporu s účelem dotace. Proto k této námitce zcela postačí uvést pouze v teoretické rovině, že stejně jako u úvěrového podvodu podle §211 tr. zákoníku vzniká škoda již tím, že na základě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů byl úvěr poskytnut a peněžní prostředky opustily majetkovou sféru poskytovatele úvěru (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 487/2012), vznikla státu škoda i v tomto případě dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku tím, že peněžní prostředky z dotace byly převedeny na bankovní účet SOP (v několika etapách), a dostaly se tak do dispozice obviněných, resp. v konečném důsledku obviněného Ing. Arch. J. M. Také tuto námitku proto nelze hodnotit jinak, než jako zjevně neopodstatněnou.
Hmotně právní námitky odpovídající uplatněnému důvodu dovolání uvedl obviněný v dovolání také ve vztahu k trestnému činu (zločinu) legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c), d) tr. zákoníku, jímž byl rovněž uznán vinným. Obviněný ve vztahu k objektivní stránce tohoto trestného činu namítá, že jeho jednání nebylo kauzální pro zmaření či ztížení poznatků o tom, na základě jaké žádosti, v jaké výši a komu byla dotace poskytnuta, protože tyto informace byly poskytovateli dotace známy. Této námitce lze sice přisvědčit, protože tyto konkrétně uvedené informace byly skutečně známé poskytovateli dotace a byly také jednoduše zjistitelné. Podstata jednání naplňujícího skutkovou podstatu uvedeného trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti ale nespočívala v obviněným namítaných skutečnostech ale v tom, jak uvedl soud I. stupně na str. 110 odůvodnění, že celou operaci spojenou s vylákáním dotace uzavřely kroky směřující k zastření původu části finančních prostředků soustředěných na bankovním účtu společnosti Atelier Habitat, s. r . o., když smluvně podložený převod peněz na tento účet ještě nebyl nijak zastřen. Konkrétně tak jde až o navazující převody části těchto prostředků ve výši 1.165.250,- Kč a 1.100.000,- Kč na bankovní účty společnosti Synergie, s. r. o., a obviněného Ing. V. V., které již nebyly nijak smluvně podloženy a zdokumentováno nebylo ani na ně navazující nakládání s převedeným finančními prostředky. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, potvrzeným i soudem odvolacím, že obviněný Ing. Arch. J. M. převedl dané finanční prostředky s cílem ztížit nebo znemožnit zjištění jejich původu a vzbudit zdání legálnosti jejich nabytí. Jednání obviněného uvedené v bodě 8. písm. a), b) výroku o vině naplňuje znaky „zastírá původ a jinak usiluje“, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu předmětné části finančních prostředků získaných trestným činem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, jak jsou tyto znaky uvedeny v tzv. právní větě výroku o vině obviněného Ing. Arch. J. M. Namítá-li přitom obviněný existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, a to ohledně obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným, žádný takový rozpor Nejvyšší soud ve věci neshledal. Nemohou jej založit ani námitky proti argumentům uvedeným odvolacím soudem ve vztahu k závěru o neexistenci legálního důvodu převodu peněžních prostředků na účet společnosti Synergie, s. r. o., které podle obviněného nemají dostatek logického základu. K tomu pak hypoteticky argumentuje, že tato společnost by mohla zvýšit počet svých zaměstnanců nebo získat patřičné plnění od subdodavatelů. Nejvyšší soud naopak považuje tyto argumenty odvolacího soudu (str. 15 odůvodnění) za správné, protože jsou způsobilé podpořit závěr o spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Ještě významnější je ale následné jednání obviněného, který využil svého dispozičního práva k účtu společnosti Synergia, s. r. o., a finanční prostředky z něj dále odčerpal výběry v hotovosti a převody na další účty (konkrétně viz str. 27 rozsudku soudu I. stupně). Namítá-li přitom obviněný, že provedené důkazy „nepřinesly žádné informace o tom“, že by obvinění zjištění rozhodných skutečností bránili zkreslováním či likvidací účetní evidence, je skutečnost zcela opačná. K neexistenci účetnictví společností Atelier Habitat, s. r. o., a Synergie, s. r. o., které obvinění převedli na zcela nekontaktní, resp. neexistující cizí státní příslušníky, se přitom dostatečně konkrétně vyjádřily soudy obou stupňů. Závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti pak spolehlivě vyplývá ze skutkových zjištění ohledně další finanční částky, která byla převedena na bankovní účet spoluobviněného Ing. V. V. a jím pak následně vybrána v hotovosti a předána obviněnému. Ze všech důvodů, uvedených soudy k této části jednání obviněného, postačí poukázat zejména na z hlediska zastírání původu peněz významnou skutečnost, že se obviněný Ing. Arch. J. M. ohledně této částky vyjadřoval jako o půjčce spoluobviněnému Ing. V. V., což ale tento spoluobviněný jednoznačně popřel. Ač s tím obviněný v dovolání nesouhlasí, i tato skutečnost svědčí o existenci jeho úmyslu zastřít původ převáděných peněz.
Nejvyšší soud proto i hmotně právní námitky obviněného o nedostatku příčinné souvislosti a úmyslné formy zavinění u trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti shledal zjevně neopodstatněnými, přičemž ve vztahu ke skutkovým námitkám nezjistil existenci namítaného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O návrhu obviněného na odložení výkonu trestu v souvislosti s podáním dovolání nebylo rozhodováno, protože pro to nebyly shledány důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš