ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.286.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 286/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 o dovoláních podaných obviněnými J. P., T. K., a I. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 3/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. P., T. K. a I. Z. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 45 T 3/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným v bodech I., II. zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, a byl podle §211 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Obviněný T. K. byl v bodě I. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a byl podle §211 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněný I. Z. byl v bodech II., III uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a podle §211 odst. 5 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obvinění J. P. a T. K. byli zčásti další trestné činnosti, z níž byli obžalováni obžalobou Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 4 KZv 26/2007, podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni. Současně rozhodl o náhradě škody.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, z podnětu odvolání obviněných J. P., T. K. a I. Z. a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. ř. shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. ohledně zprošťujícího výroku o vině obviněných J. P. a T. K. rozhodl tak, že podle §259 odst. 1 tr. ř. v této části trestní věc vrátil soudu prvního stupně.
V odsuzující části nově rozhodl tak, že obviněného J. P. v bodech I., II. uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), a podle §250b odst. 4 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků s vyslovením dohledu nad obviněným. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání čtyř roků.
Obviněného T. K. uznal vinným v bodě I. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a podle §250b odst. 4 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků s vyslovením dohledu nad obviněným. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání čtyř roků.
Obviněného I. Z. uznal vinným v bodech II., III. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., a podle §250b odst. 4 tr. zák. ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v oblasti sjednávání úvěrů v trvání šesti roků. Rozhodl též o náhradě škody.
Podle popsaných skutkových zjištění se obvinění uvedených trestných činů dopustili tím, že v době od 9. 6. 2004 do 10. 3. 2005 ve V.p.P., v R., v H. M. a v dalších blíže nezjištěných místech okresu B.
obviněný J. P. , zaměstnán v době od 2. 1. 2004 do 31. 7. 2005 jako specialista prodeje u České spořitelny, a. s., P., pobočka O. (dále jen „Česká spořitelna“), oprávněný sjednávat s jinými osobami smlouvy o spolupráci za účelem nabízení a realizace úvěrových produktů České spořitelny,
poté, kdy dne 29. 4. 2004 uzavřel ve V.p.P. smlouvu o spolupráci s obviněným T. K. , který tak byl oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěrovém produktu „Sporoservis České spořitelny, a.s.“ (dále jen „Sporoservis“), za účelem zajištění úhrady oprav motorových vozidel, které měly být prováděny v jeho opravně ve V.p.P., Z., okres B., když byl současně i fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského listu vydaného Okresním živnostenským úřadem v B. dne 5. 9. 2001 pod ev. č. 380100-11973-01 v předmětu činnosti „úpravy karosérií“,
a dne 16. 11. 2004, v R., okres B., uzavřel smlouvu o spolupráci s obviněným I. Z. , který tak byl oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěrovém produktu „Sporoservis“ za účelem zajištění úhrad koupě motorových vozidel, když byl současně i fyzickou osobou s živnostenským oprávněním dle živnostenského listu vydaného Obecním živnostenským úřadem v R. dne 21. 9. 1992 pod č. oprávnění 362/92/V/Pa/3, v předmětu činnosti „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, s provozovnou v H. M., okres B., když však obviněný I. Z. tehdy v tomto předmětu činnosti nepodnikal, žádný autobazar nevlastnil, neprovozoval a neměl jej v pronájmu,
v níže uvedených případech obvinění T. K. a I. Z. získávali osobní údaje a sepisovali žádosti jednotlivých zájemců o úvěr „Sporoservis“ u České spořitelny, a poté při vyplňování žádostí o úvěr za účelem jejich předložení České spořitelně vědomě uváděli nepravdivé údaje o výši měsíčního příjmu zájemců a o jejich zaměstnání, popřípadě o osobě zájemce či účelu požadovaného úvěru,
následně po dosažení převodu finančních prostředků ze schválených úvěrů na jejich účty u bank prováděli v řadě případů níže uvedených hotovostní vyplácení úvěrových finančních prostředků těmto zájemcům, případně jiným osobám, a to za situace, kdy si byli vědomi, že tyto finanční prostředky budou použity k jinému, než deklarovanému účelu, obviněný I. Z. si zčásti tyto peněžní prostředky ponechal nebo převzal od zájemců o úvěr jako provizi, přičemž totožnost zájemců o úvěr a správnost údajů v úvěrových smlouvách potvrzovali vlastnoručním podpisem a razítkem poté, kdy byla žádost o úvěr schválena centrálou České spořitelny,
přitom si byli vědomi, že jednají v rozporu se svými povinnostmi stanovenými Smlouvou o spolupráci s Českou spořitelnou a s předpisy a pravidly České spořitelny, týkajícími se poskytování spotřebních úvěrů „Sporoservis“,
přičemž obviněný J. P. pak v téže době a na stejných místech prostřednictvím počítače vyplňoval a sepisoval žádosti o výše uvedený úvěr a elektronickou cestou vkládal takto sepsané žádosti o úvěr do počítačové sítě a předkládal je touto cestou centrále České spořitelny v P. ke schválení úvěru, když obvinění T. K. a I. Z. neuměli pracovat s počítačem, ač si byl vědom, že tyto žádosti o úvěr, zasílané České spořitelně obsahují nepravdivé údaje o příjmech zájemců o úvěr, o jejich zaměstnání, v některých případech také o osobě zájemce o úvěr a dále nepravdivé údaje o účelu použití finančních prostředků,
přičemž obvinění takto postupovali v následujících případech:
I. obvinění T. K. a J. P.:
1. dne 9. 6. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro Z. Š. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli o tom, že finanční prostředky z tohoto úvěru jsou ve skutečnosti určeny pro L. K., a to na rekonstrukci jeho podniku, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 10. 6. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 17. 6. 2004 došlo k převodu finanční částky 100.000,- Kč z úvěrového účtu Z. Š. na účet obviněného T. K. u Komerční banky a.s. (dále jen „Komerční banka“), odkud byly finanční prostředky vybrány a vyplaceny, přičemž totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 11. 6. 2004,
2. dne 11. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 17.000,- Kč pro E. P. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že tyto finanční prostředky jsou určeny pro K. R., nyní K. P., na kterou byl výnos úvěru převeden dne 14. 7. 2004, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 11. 7. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 14. 7. 2004 došlo k převodu finanční částky 17.000,- Kč z úvěrového účtu E.P. na účet K. R., nyní P. u České spořitelny, totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 11. 7. 2004,
3. dne 20. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M.L., dříve V., uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „malby a nátěry“, ačkoliv věděli, že tyto finanční prostředky jsou určeny k úhradě hotovostní zálohy pro zakoupení rodinného domku M. L., dříve V., tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli schválení požadovaného úvěru, přičemž dne 23. 7. 2004 došlo k převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu M. L., dříve V. na účet K. R., nyní P., u České spořitelny, odkud byla následně vybrána a prostřednictvím obviněného I. Z., který si ponechal částku 2.000,- Kč jako provizi za zprostředkování úvěru, byl zbytek finančních prostředků ve výši 28.000,- Kč předán v hotovosti M. L., dříve V., přičemž totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 23. 7. 2004,
4. dne 26. 7. 2004 kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro L. H. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že ve skutečnosti jsou tyto finanční prostředky určeny k jinému účelu, přičemž tuto žádost, kterou L. H. podepsala na nevyplněném formuláři, předložil po podepsání a orazítkování obviněným T. K., obviněný J. P. již vyplněnou prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli schválení požadovaného úvěru, a dne 30. 7. 2004 došlo k převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu L. H. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, odkud byly následně peníze vybrány, a prostřednictvím obviněného I. Z. byla finanční částka ve výši 6.000,- Kč hotovostně vyplacena L. H. a zbytek peněz si ponechal J. K., přičemž obviněný T. K. potvrdil na úvěrové smlouvě dne 26. 7. 2004 totožnost klientky a její podpis,
5. dne 28. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. H., uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že ve skutečnosti jsou tyto finanční prostředky určeny k jinému účelu, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 28. 7. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 4. 8. 2004 došlo k převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu M. H. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, odkud byly následně peníze vybrány a prostřednictvím I. Z. byla část finančních prostředků ve výši 12.000,- Kč v měsíci září 2004 předána M. H. s tím, že zbytek finančních prostředků ve výši 18.000,- Kč si I. Z. zatím ponechá pro sebe, přičemž totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obž. T. K. na úvěrové smlouvě dne 28. 7. 2004,
6. dne 28. 7. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. R. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že ve skutečnosti jsou tyto finanční prostředky určené k jinému účelu, tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem, a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obžalovaní dosáhli dne 28. 7. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 2. 8. 2004 došlo k převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu M. R. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, odkud byla následně vybrána a prostřednictvím J. K. hotovostně předána v průběhu měsíce srpna 2004 M. R., přičemž totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 28. 7. 2004,
7. dne 6. 8. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 20.000,- Kč pro P. K. uvedli nepravdivý údaj o žadatelce a účelu úvěru „oprava automobilu“, neboť ve skutečnosti úvěr vyřizovala L. H., která také k žádosti obviněných podepsala objednávku opravy automobilu a její storno, ačkoliv finanční prostředky nežádala na opravu automobilu, ale na úhradu školného a tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem, a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 6. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 13. 8. 2004 došlo k převodu finanční částky 20.000,- Kč z úvěrového účtu P. K. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, a finanční prostředky v plné výši byly L. H. vyplaceny v hotovosti, přičemž totožnost klientky a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 9. 8. 2004,
8. dne 9. 8. 2004, v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro T. S. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv se jednalo o finanční prostředky k úhradě nákladů na bydlení T. S., a částku 30.000,- Kč obdržel T. S. hotovostně v měsíci srpnu 2004 od obviněného T. K. ve V.p.P., tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 9. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 13. 8. 2004 došlo k převodu finanční částky 30.000,- Kč z úvěrového účtu T. S. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 9. 8. 2004,
9. dne 12. 8. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 20.000,- Kč pro R. T. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že R. T. tyto finanční prostředky požaduje na úhradu svých dluhů, tuto žádost obviněný T. K. podepsal, opatřil razítkem a současně potvrdil totožnost a podpis klientky na úvěrové smlouvě a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 12. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 18. 8. 2004 došlo k převodu finanční částky 20.000,- Kč z úvěrového účtu R. T. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, odkud byla následně tato finanční částka vybrána a v průběhu měsíce srpna 2004 v hotovosti vyplacena R. T. obviněným T. K., přičemž současně na žádost obviněných R. T. podepsala storno objednávky opravy automobilu,
10. dne 16. 8. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 60.000,- Kč pro V. P. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv věděli, že V. P. požaduje finanční prostředky pro svou osobní potřebu, tuto žádost obviněný T. K. podepsal, opatřil razítkem a současně ověřil totožnost klienta a jeho podpis na úvěrové smlouvě a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 16. 8. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 19. 8. 2004 došlo k převodu finanční částky 60.000,- Kč z úvěrového účtu V. P. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, odkud byla následně vybrána a celá finanční částka byla obžalovaným T. K. v hotovosti vyplacena V. P., který jako provizi za zprostředkování úvěru předal obviněnému I. Z. blíže nezjištěnou částku,
11. dne 3. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 145.000,- Kč pro R. G. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv se mělo jednat o peněžní prostředky na opravu střechy rodinného domu R. G., tuto žádost obviněný T. K. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 3. 11. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 8. 11. 2004 došlo k převodu finanční částky 145.000,- Kč z úvěrového účtu R. G. na účet obviněného T. K. u Komerční banky, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný T. K. na úvěrové smlouvě dne 3. 11. 2004, přičemž R. G. žádné finanční prostředky z tohoto úvěru ani automobil nedostal,
a tímto jednáním, uvedeným pod bodem I. výroku rozsudku, způsobili obvinění T. K. a J. P. při sjednávání úvěrových smluv v důsledku uvedení nepravdivých údajů škodu České spořitelně ve výši 512.000,- Kč,
II. obvinění I. Z. a J. P.:
1. dne 6. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 25.000,- Kč pro J. H. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, J. H. neměl v úmyslu žádný automobil koupit a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu J. H., obviněný J. P. v měsíci prosinci 2004 hotovostně vyplatil J. H. částku 22.500,- Kč, když částku ve výši 2.500,- Kč si se souhlasem J. H. ponechala matka obviněného J. P. – E. P. – jakožto poplatek za uzavření smlouvy o stavebním spoření, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 6. 12. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 15. 12. 2004 došlo k převodu finanční částky 25.000,- Kč z úvěrového účtu J. H. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, a.s. (dále jen „ČSOB“), totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 6. 12. 2004,
2. dne 8. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro L. K. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky na úhradu projektové dokumentace rodinného domku pro L. K. a tyto finanční prostředky byly také v hotovosti v plné výši vyplaceny L. K. obviněný J. P., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 8. 12. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 15. 12. 2004 došlo k převodu finanční částky 100.000,- Kč z úvěrového účtu L. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 8. 12. 2004,
3. dne 13. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 15.000,- Kč pro R. M. uvedli nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. v tomto předmětu činnosti nepodnikal a neměl k němu živnostenské oprávnění, a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu R. M., kterému je předal v měsíci prosinci 2004 v hotovosti obviněný J. P., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a obviněný J. P. ji předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, takto obvinění dosáhli dne 13. 12. 2004 schválení požadovaného úvěru, dne 16. 12. 2004 došlo k převodu finanční částky 15.000,- Kč z úvěrového účtu R. M. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 13. 12. 2004,
a tímto jednáním, uvedeným pod bodem II. výroku rozsudku, způsobili obvinění I. Z. a J. P. při sjednávání úvěrových smluv v důsledku uvedení nepravdivých údajů škodu České spořitelně ve výši 140.000,- Kč,
III. obviněný I. Z. sám:
1. dne 23. 11. 2004, poté, kdy obviněný I. Z. nabídl P. Ch. možnost získání finančních prostředků formou úvěru, v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro P. Ch. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv se jednalo o peněžní prostředky na úhradu dlužného výživného P. Ch. a obviněný I. Z. žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím obviněného J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 29. 11. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu P. Ch. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 11. 2004, přičemž P. Ch. obdržel od obviněného I. Z. v R. částku 27.000,- Kč a 3.000,- Kč si obviněný I. Z. ponechal jako provizi,
2. dne 23. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro A. H., dříve K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o finanční prostředky pro otevření obchodu A. H., dříve K., které obviněný I. Z. předal hotovostně částku 27.000,- Kč a částku 3.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem, a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 29. 11. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu A. H., dříve K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 11. 2004,
3. dne 23. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro L. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 29. 11. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu L. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta, a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 11. 2004 a peníze v hotovosti L. P. vyplatil,
4. dne 23. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro R. G. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši 11.526,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání jako řidiče u zaměstnavatele M. Z., ačkoliv R. G. byl jako nezaměstnaný veden na Úřadu práce v P., a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv ve skutečnosti se jednalo o získání peněžních prostředků na otevření dílny na opravu vozidel R. G., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která však úvěr neposkytla z důvodu neakceptování potvrzení o příjmu R. G.,
5. dne 24. 11. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 105.000,- Kč pro M. R. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků M. R., které mu ve výši 105.000,- Kč obviněný I. Z. předal v době do 30. 11. 2004, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo a dne 29. 11. 2004 byla převedena finanční částka 105.000,- Kč z úvěrového účtu M. R. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 24. 11. 2004,
6. dne 24. 11. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 80.000,- Kč pro D. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků D. P. na provoz domácnosti, které jí ve výši 75.000,- Kč postupně předal obviněný I. Z. a částku ve výši 5.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 29. 11. 2004 byla převedena finanční částka 80.000,- Kč z úvěrového účtu D. P. na účet obž. I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 24. 11. 2004,
7. dne 26. 11. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 18.000,- Kč pro V. J. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků V. J. k vyřešení jeho finančních problémů a obviněný I. Z. nepodnikal v předmětu činnosti oprava automobilů, obviněný I. Z. předal postupně V. J. částku 15.000,- Kč, s tím, že 3.000,- Kč si ponechal na náklady „za vyřizování úvěru“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 16. 12. 2004 byla převedena finanční částka 18.000,- Kč z úvěrového účtu V. J. na účet obviněného Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 3. 12. 2004,
8. dne 30. 11. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro L. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv L. K. o žádný úvěr nežádal a nic nepodepsal a obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal, avšak ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků L. K. k vyřešení jeho finančních problémů a obviněný I. Z. mu prostřednictvím J. K. hotovostně předal částku 25.000,- Kč a zbytek si ponechal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 3. 12. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu L. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 30. 11. 2004,
9. dne 30. 11. 2004 kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 40.000,- Kč pro M. N. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní předání peněžních prostředků M. N. k úhradě jeho dluhu a obviněný I. Z. mu hotovostně předal částku 36.000,- Kč, s tím, že 4.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo a dne 3. 12. 2004 byla převedena finanční částka 40.000,- Kč z úvěrového účtu M.N. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 30. 11. 2004,
10. dne 5. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro P. F. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a dne 17. 12. 2004 obviněný I. Z. hotovostně vyplatil P. F. částku 29.000,- Kč a 1.000,- Kč si ponechal jako provizi, přičemž tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a ověřil totožnost klienta a jeho podpis na úvěrové smlouvě a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 12. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu P. F. na účet obviněného I. Z. u ČSOB,
11. dne 5. 12. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro V. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a v měsíci prosinci 2004 hotovostně vyplatil V. D. částku 30.000,- Kč, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo a dne 8. 12. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu V. D. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 6. 12. 2004,
12. dne 5. 12. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 105.000,- Kč pro M. F., ml. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a M. F. požadoval finanční prostředky převážně na úhradu svých dluhů, přičemž tuto žádost obviněný I. Z. podepsal, opatřil razítkem a potvrdil totožnost klienta a jeho podpis na úvěrové smlouvě a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8.12.2004 byla finanční částka ve výši 105.000,- Kč převedena z úvěrového účtu M. F. ml. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, odkud byla část finančních prostředků v celkové výši 55.000,- Kč vybrána a v několika splátkách hotovostně předána obviněným I. Z. M. F., ml., přičemž z této částky si obviněný I. Z. ponechal 5.000,- Kč jako provizi a zbytek finančních prostředků měl být použit na nákup osobního automobilu od M. K.,
13. dne 5. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 60.000,- Kč pro A. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, A. P. potřebovala finanční prostředky pro osobní potřebu a obviněný I. Z. jí v měsíci prosinci 2004 hotovostně vyplatil částku 56.000,- Kč, když částku 4.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 12. 2004 byla převedena finanční částka 60.000,- Kč z úvěrového účtu A. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 5. 12. 2004,
14. dne 5. 12. 2004, kdy v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro A. P., dříve Z. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu A. P., dříve Z., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 9. 12. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu A. P., dříve Z. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 5. 12. 2004,
15. dne 7. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro R. H. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 15. 12. 2004 byla převedena finanční částka 150.000,- Kč z úvěrového účtu R. H. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 12. 2004,
16. dne 9. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro V. M. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu V. M. ve výši 12.452,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání, i když V. M. byl bez zaměstnání a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, V. M. o žádný úvěr nežádal a v souvislosti s úvěrem žádné doklady nepodepsal a své osobní údaje sdělil obviněnému I. Z. a J. K. při jiné příležitosti, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 14. 12. 2004 byla převedena finanční částka 150.000,- Kč z úvěrového účtu V. M. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 9. 12. 2004, přičemž prostřednictvím J. K. následně obdržel V. M. částku 5.000,- Kč,
17. dne 9. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 21.000,- Kč pro J. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu J. D., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 14. 12. 2004 byla finanční částka ve výši 21.000,- Kč převedena z úvěrového účtu J. D. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, a následně v hotovosti v plné výši vyplacena obviněným I. Z. J. D., totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 9. 12. 2004,
18. dne 9. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro J. N. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a J. N., který v listopadu 2004 postrádal po dobu několika dnů své osobní doklady, o žádný úvěr nežádal a sám nic nepodepsal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 15. 12. 2004 byla převedena finanční částka 100.000,- Kč z úvěrového účtu J. N. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 9. 12. 2004,
19. dne 13. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu M. P. a obviněný I. Z. mu téhož dne předal v hotovosti částku 27.000,- Kč a částku 3.000,- Kč si ponechal „jako provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 16. 12. 2004 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu M. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 13. 12. 2004,
20. dne 13. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 70.000,- Kč pro M. Š. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro opravu rodinného domku M. Š. a obviněný I. Z. jí prostřednictvím J. K. předal postupně částku 67.500,- Kč a částku 2.500,- Kč si ponechal, tuto žádost obviněného I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 16. 12. 2004 byla převedena finanční částka 70.000,- Kč z úvěrového účtu M. Š. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 13. 12. 2004,
21. dne 15. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 90.000,- Kč pro F. J. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, F. J. neměl v úmyslu kupovat automobil a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky na osobní spotřebu F. J., částku 90.000,- Kč předal obviněný I. Z. F. J. hotovostně v lednu 2005, z čehož mu F. J. vyplatil částku 5.000,- Kč jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 12. 2004 byla převedena finanční částka 90.000,- Kč z úvěrového účtu F. J. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 15. 12. 2004,
22. dne 15. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 22.000,- Kč pro H. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, H. P. neměla v úmyslu kupovat automobil a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky na osobní spotřebu H. P., částku 20.000,- Kč předal obviněný I. Z. H. P. hotovostně v lednu 2005, přičemž částku 2.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 12. 2004 byla převedena finanční částka 22.000,- Kč z úvěrového účtu H. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 15. 12. 2004,
23. dne 23. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro M. Č. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro M. Č. k jeho osobní potřebě, přičemž v měsíci lednu 2005 obdržel M. Č. na účet svého otce částku 25.000,- Kč, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 3. 1. 2005 byla převedena finanční částka 100.000,- Kč z úvěrového účtu M. Č. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 12. 2004,
24. dne 23. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. L. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro R. L., tuto žádost obž. I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 3. 1. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. L. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 12. 2004,
25. dne 23. 12. 2004 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 85.000,- Kč pro M. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro M. P., který je chtěl získat v hotovosti na úhradu svých finančních pohledávek, jakož i kurzu pro získání řidičského oprávnění, případně zakoupení staršího osobního automobilu, po schválení úvěru ve výši 60.040,- Kč, předal obviněný I. Z. M. P. ve dvou splátkách v měsíci lednu 2005 v hotovosti celkem částku 56.000,- Kč a 4.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 3. 1. 2005 byla převedena finanční částka 60.040,- Kč z úvěrového účtu M. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 12. 2004,
26. dne 5. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro A. B. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu A. B. ve výši 14.831,- Kč u firmy A., ačkoliv byl tehdy zaměstnán jako dělník u Městského úřadu M. B. s měsíčním příjmem ve výši cca 6.000,- Kč a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro A. B. na úhradu jeho dluhu za dodávku elektrického proudu, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 11. 1. 2005 byla převedena finanční částka 150.000,- Kč z úvěrového účtu A. B. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 5. 1. 2005, avšak žádné finanční prostředky A. B. následně vyplaceny nebyly,
27. dne 5. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 70.000,- Kč pro R. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, R. D. neměl v úmyslu kupovat automobil a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro R. D. k úhradě nákladů na zařízení pokoje v jeho bydlišti, po schválení úvěru předal obviněný I. Z. R. D. hotovostně částku 65.000,- Kč a 5.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 11. 1. 2005 byla převedena finanční částka 70.000,- Kč z úvěrového účtu R. D. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 5. 1. 2005,
28. dne 12. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro M. Š., uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu M. Š. ve výši 15.369,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání u společnosti Insta Olomouc, s. r. o., i když M. Š. byl tehdy bez zaměstnání a evidován na úřadu práce, a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 18. 1. 2005 byla převedena finanční částka 150.000,- Kč z úvěrového účtu M. Š. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 12. 1. 2005, přičemž však M. Š. o uzavření úvěrové smlouvy nežádal, žádné doklady nepodepsal a žádné peněžní prostředky z tohoto úvěru neobdržel,
29. dne 14. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro A. M. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu A. M. ve výši 12.623,- Kč, i když A. M. byl tehdy bez zaměstnání a evidován na úřadu práce, a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro bratra A. M. – V. M., který postupně obdržel od obviněného I. Z. v hotovosti částku ve výši 47.000,- Kč a zbytek peněz mu nebyl vyplacen, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 20. 1. 2005 byla převedena finanční částka 100.000,- Kč z úvěrového účtu A. M. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 14. 1. 2005,
30. dne 19. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. P. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní spotřebu R. P., kterému však obviněný I. Z., prostřednictvím J. K. v hotovosti postupně předal pouze finanční částku ve výši 13.000,- Kč a zbytek peněz si ponechal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 24. 1. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. P. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 19. 1. 2005,
31. dne 19. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro K. F. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní spotřebu K. F., které obviněný I. Z. předal hotovostně částku 30.000,- Kč ve dvou splátkách, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 24. 1. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu K. F. na účet obviněný I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 19. 1. 2005,
32. dne 31. 1. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 100.000,- Kč pro S. M. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši 14.500,- Kč a nepravdivý údaj o jeho zaměstnání jako zedníka u společnosti Kartal – M2, s. r. o., i když byl tehdy evidován jako nezaměstnaný na úřadu práce a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o získání peněžních prostředků k úhradě dluhů S. M., tuto žádost obviněný I. Z. potvrdil svým podpisem a razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která úvěr schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a finanční prostředky neposkytla z důvodu neakceptovatelného potvrzení o výši příjmu S. M.,
33. dne 2. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. N. ml. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních prostředků, když obviněný I. Z., prostřednictvím J. K., postupně předal hotovostně částku 15.000,- Kč R. N. ml. a částku 15.000,- Kč si ponechal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 2. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. N., ml. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 2. 2. 2005,
34. dne 2. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro P. P. uvedl nepravdivý údaj o průměrném čistém měsíčním příjmu P. P. ve výši 13.441,- Kč a o jeho zaměstnání řidiče u společnosti Medical Invest, spol. s r. o., i když P. P. byl tehdy bez zaměstnání a evidován na úřadu práce, dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a P. P. navíc žádost o poskytnutí úvěru ani jiné doklady nepodepisoval, nepředkládal a o žádný úvěr nežádal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která úvěr schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a finanční prostředky neposkytla,
35. dne 2. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro R. N., st. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních prostředků pro R. N., st. na nákup nářadí pro zámečnickou dílnu, když obviněný I. Z. postupně předal hotovostně částku 30.000,- Kč R. N., st. a tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 8. 2. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu R. N., st. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 2. 2. 2005,
36. dne 2. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro Z. C. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši 14.739,- Kč a o jeho zaměstnání jako stavebního dělníka v Z. „P. P.“ v R. u P. a dále nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která úvěr schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a finanční prostředky neposkytla z důvodu neakceptovatelnosti potvrzení o příjmu Z. C.,
37. dne 7. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro O. T. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních prostředků, když obviněný I. Z. předal následně v hotovosti částku 28.000,- Kč O. T. a částku 2.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 11. 2. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu O. T. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 2. 2005,
38. dne 7. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 17.000,- Kč pro P. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „oprava automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. nepodnikal v předmětu činnosti oprava automobilů a ve skutečnosti se jednalo o finanční prostředky pro osobní potřebu P. K., která prostřednictvím svého bratra obdržela hotovostně částku 15.000,- Kč a částku 2.000,- Kč si obviněný I. Z. ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 14.2.2005 byla převedena finanční částka 17.000,- Kč z úvěrového účtu P. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 2. 2005,
39. dne 14. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro D. D. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a D. D. navíc žádost o poskytnutí úvěru ani jiné doklady nepodepisoval, nepředkládal a o žádný úvěr nežádal, tuto žádost I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 2. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu D. D. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 14. 2. 2005,
40. dne 14. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 70.000,- Kč pro M. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky na nákup koně M. K., přičemž obviněný I. Z. mu prostřednictvím J. K. postupně předal pouze částku 60.000,- Kč a zbytek peněz mu nevyplatil, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 16. 2. 2005 byla převedena finanční částka 70.000,- Kč z úvěrového účtu M. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 14. 2. 2005,
41. dne 16. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 25.000,- Kč pro R. S. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o hotovostní vyplacení peněžních prostředků, když obviněný I. Z. předal postupně v hotovosti částku 20.000,- Kč R. S. a částku 5.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 21. 2. 2005 byla převedena finanční částka 25.000,- Kč z úvěrového účtu R. S. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 16. 2. 2005,
42. dne 16. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 65.000,- Kč pro M. K. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro syna M. K. – K.B., tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, ale pouze ve výši 63.760,- Kč, a dne 21. 2. 2005 byla tato finanční částka 63.760,- Kč převedena z úvěrového účtu M. K. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 16. 2. 2005, přičemž následně obviněný I. Z. vyplatil v hotovosti K. B. finanční částku ve výši 57.000,- Kč a zbytek peněz si ponechal jako provizi,
43. dne 18. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 150.000,- Kč pro J. G. uvedl nepravdivý údaj o jeho průměrném čistém měsíčním příjmu ve výši 17.300,- Kč a o jeho zaměstnání jako údržbáře u společnosti Christie promotion, s. r. o., a dále uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv J.G. chtěl získané finanční prostředky použít na zajištění bydlení, obviněný I. Z. tuto žádost podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, která úvěr schválila, ale následně úvěrovou smlouvu neuzavřela a finanční prostředky neposkytla z důvodu neakceptovatelnosti potvrzení o příjmu J. G.,
44. dne 21. 2. 2005 žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro J. B. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval a v tomto předmětu činnosti nepodnikal a J. B. požadoval finanční prostředky pro svou osobní potřebu, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 25. 2. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu J. B. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 21. 2. 2005, přičemž následně obviněný I. Z. tyto finanční prostředky J. B. v plné výši v hotovosti vyplatil,
45. dne 22. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro M. F., st. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti šlo o finanční prostředky pro osobní potřebu M. F., st., kterému je v měsíci březnu 2005 předal obviněný I. Z. ve výši 27.000,- Kč a částku 3.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 25. 2. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu J. B. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 21. 2. 2005,
46. dne 23. 2. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 55.000,- Kč pro T. N. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro T. N. za účelem pronájmu restaurace, přičemž obviněný I. Z. předal postupně T. N. hotovostně částku 50.000,- Kč a částku 5.000,- Kč, si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 28. 2. 2005 byla převedena finanční částka 55.000,- Kč z úvěrového účtu T. N. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 23. 2. 2005,
47. dne 7. 3. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 30.000,- Kč pro V. B. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o finanční prostředky pro osobní potřebu V. B., kterému však obviněný I. Z. předal postupně hotovostně pouze částku 8.500,- Kč a částku 21.500,- Kč si ponechal, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 10. 3. 2005 byla převedena finanční částka 30.000,- Kč z úvěrového účtu V. B. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 3. 2005,
48. dne 7. 3. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 22.000,- Kč pro S. H. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o finanční prostředky pro osobní potřebu S. H., kterému obviněný I. Z. předal nadvakrát hotovostně částku 20.000,- Kč a 2.000,- Kč si ponechal jako provizi, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 14. 3. 2005 byla převedena finanční částka 22.000,- Kč z úvěrového účtu S. H. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 3. 2005,
49. dne 7. 3. 2005 v žádosti o úvěr „Sporoservis“ ve výši 33.000,- Kč pro K. A. uvedl nepravdivý údaj o účelu úvěru „nákup automobilu“, ačkoliv obviněný I. Z. tehdy žádný autobazar neprovozoval, v tomto předmětu činnosti nepodnikal a ve skutečnosti se jednalo o peněžní prostředky pro osobní potřebu K. A., obviněný I. Z. předal K. A., prostřednictvím J. K., hotovostně částku 30.000,- Kč a částku 3.000,- Kč si ponechal jako „provizi“, tuto žádost obviněný I. Z. podepsal a opatřil razítkem a prostřednictvím J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, k čemuž došlo, a dne 10. 3. 2005 byla převedena finanční částka 33.000,- Kč z úvěrového účtu K. A. na účet obviněného I. Z. u ČSOB, totožnost klienta a podpis úvěrové smlouvy potvrdil obviněný I. Z. na úvěrové smlouvě dne 7. 3. 2005,
a tímto jednáním, uvedeným pod bodem III. výroku rozsudku, způsobil obviněný I. Z. při sjednávání úvěrových smluv v důsledku uvedení nepravdivých údajů škodu České spořitelně, ve výši 3.193.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci obvinění J. P., T. K. a I. Z. podali prostřednictvím obhájců dovolání, a všichni tři dovolatelé je opřeli o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný J. P. v dovolání vytýkal nedobrou práci orgánů policie při zajišťování důkazů, proto také soud prvního stupně, když sám dokazování doplnil, obviněného z řady dílčích útoků zprostil. Dovolatel zdůraznil, že hlavním aktérem celé trestné činnosti byl J. K., který však nebyl obviněn, přestože vyhledával sociálně slabé občany a přes obviněného I. Z. pro ně zajišťoval úvěry. Obviněný poukázal na to, že všechny své výhrady vznesl v odvolání, avšak vrchní soud, který o něm rozhodoval, nápravu nesjednal. Obviněný se se závěry odvolacího soudu neztotožnil, neboť je považoval jen za výsledky dojmů a názorů, které se ničím neopírají o skutková zjištění, z nichž vyplynul opak. Spatřoval v tom svévoli, neboť nebyla respektována zásada presumpce neviny, a konstatoval, že neměl povinnost kontroly vůči spoluobviněným, neboť obvinění T. K. a I. Z. byli samostatní obchodní zástupci, jež měl na starosti, a kdyby uměli pracovat s počítačem, nikdy by se před soud nedostal. Finanční prostředky nikomu nepůjčoval a nebral ani žádné provize za zajištění úvěrů. Závěry Vrchního soudu v Olomouci i odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu jsou nepřezkoumatelné, neboť jsou v nich konstatována tvrzení, která nejsou založena na konkrétních důkazech, a jde jen o dohady, které neodpovídají výsledkům provedeného dokazování. Obviněný shledal, že rozsudek odvolacího soudu nerespektuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 32/2008, které sjednocuje právní posouzení účasti obchodního zástupce na poskytovaných úvěrech, a nesprávně jeho trestnou činnost vyhodnotil jako pokračující delikt. Obviněný zdůraznil, že vyšlo najevo, že nikdy neměl z poskytnutých úvěrů provizi, a to se mohlo posuzovat pouze jako pomoc a nikoli jako spolupachatelství. Domáhal se tím posouzení činu jako účastenství ve formě pomoci, a v takovém případě je nemožné pokračování v trestné činnosti. Pokud v ojedinělých případech věděl, že je úvěr poskytován na jiný než uvedený účel (např. bod I. 1.), šlo o výjimečnou okolnost, neboť ve všech ostatních případech jen pomáhal dávat informace do počítače, aniž by o této skutečnosti věděl. Podle obviněného v bodech 3. až 11. nebyly zjištěny žádné důkazy, které by opravňovaly ho uznat vinným. V závěru dovolání s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, a také rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 45 T 3/2008 (chybně uvedeno 2007).
Obviněný T. K. namítal, že ve všech bodech, jež mu jsou kladeny za vinu, nepravdivé údaje vědomě neuváděl, neboť neměl úmysl Českou spořitelnu uvést v omyl, či ji poškodit. Poukázal na základní podmínky Sporoservisu, obsah smluv a výpověď obviněného J. P. a zdůraznil, že v případě záměny účelu úvěru na opravu nebo prodej automobilu či identifikaci se jednalo pouze o administrativní chybu a nedokonalost tehdejší internetové aplikace potřebné ke zprostředkování těchto úvěrů. Touto aplikací nemohla České spořitelně vzniknout jakákoliv škoda. Poukázal však na to, že i když byl obchodníkem, a jednou ze základních povinností České spořitelny je jejich proškolení při zahájení spolupráce, takového proškolení se obviněnému nedostalo. Jako obchodní zástupce a spolupracující osoba sice potvrzoval úvěrové smlouvy podpisem a razítkem, nicméně žádosti i smlouvy nevypracovával, tuto činnost vykonával pracovník spořitelny, resp. centrály České spořitelny, který měl při přijetí dokumentace povinnost kontrolovat, zda dokumentace obsahuje všechny doklady a byla vyhotovena v souladu s „Manuálem Finančních služeb“ České spořitelny, příslušným produktovým listem a Uživatelskou příručkou, zda je dokumentace správně vyplněna a zda jsou v souladu údaje v žádosti, vyrozumění a v úvěrové smlouvě, a byla-li dokumentace v pořádku. V případě zjištění nedostatků byla banka povinna činit další kroky, jak jí příslušné předpisy stanovily, a sdělit obchodníkovi výsledek vyhodnocení žádosti zákazníka o poskytnutí finanční služby, který byl pro obchodníka závazný. Z důvodu takto stanoveného postupu, kdy zejména kontrolní činnost byla svěřena pracovníkům centrály České spořitelny, neměl obviněný sebemenší pochybnosti o správnosti svého postupu při následném potvrzení smlouvy o úvěru podpisem. Rovněž neměl důvod mít pochybnosti o správnosti vyplácení přebytkových peněz, neboť smlouva ani Manuál podle vyjádření pracovníka spořitelny to neřešily. Podle obviněného J. P. pracovníci spořitelny věděli o vyplácení nevyčerpaných finančních prostředcích a souhlasili s tím. Obviněný tak nevěděl, že by tyto prostředky měly být vráceny na centrálu, neboť tuto skutečnost zjistil až v průběhu vyšetřování. Podle obviněného nebylo Českou spořitelnou doloženo, že by se peníze nesměly v hotovosti vyplácet. Obviněný zmínil, že ač byly do spisové dokumentace doloženy podklady o odstoupení klientů od smluv o dodávkách zboží či služeb, přesto tyto podklady v dokumentaci nejsou. O tom svědčí i vyjádření specialisty rizik M. S. Podle obviněného tuto okolnost dosvědčuje specialista pan K., který by podle jeho slov záměnu opravy a prodeje automobilu jako podvodné jednání nehodnotil. Obviněný má za to, že nejednal v rozporu s podmínkami České spořitelny, když za poskytnutý úvěr byla provedena koupě automobilu nebo byl automobil opraven, popř. byla provedena jiná služba, a všechny byly podle smluvních podmínek kontrolovány a následně schváleny. Smlouvy byly realizovány na skutečný prodej automobilů přes autobazar jeho otce, který měl taktéž uzavřenou smlouvu o spolupráci s Českou spořitelnou, a zmocnil obviněného k prodeji aut. Obviněný rovněž zdůraznil, že při úvěru poskytovaném na opravu automobilu byla s některými klienty uzavřena i závazná objednávka. V případě, že oprava nepokryla celou částku, byla zbylá částka vrácena klientovi, což potvrdil i obviněný J. P. ve výpovědi ze dne 7. 9. 2007, a tato výplata peněz byla prověřena i na pobočce České spořitelny v Z. Podle obviněného tak muselo dojít k vybrání peněz z účtu obchodníka, kam byly připsány z účtu České spořitelny a následně jej tento vydal žadateli, aby mohl zboží či službu uhradit. Obviněný od klientů nikdy nepožadoval ani neobdržel provizi či úplatek, jak mu bylo kladeno za vinu, úvěry byly uzavřeny se záměrem úvěr splácet, a také tyto byly v převážné většině splaceny. Přestože měl živnostenské oprávnění jen na klempířské práce, vycházel z ujištění obviněného J. P., že na základě plné moci může uzavírat úvěry i na případné prodeje vozidel. Proto, pokud měl zájemce o úvěr, obviněnému J. P. sděloval potřebné informace, předložil podklady a ten je pak elektronickou poštou zasílal centrále České spořitelny, neboť obviněný počítač neuměl obsluhovat. Podle obviněného nebyla dostatečně objasněna subjektivní stránka úmyslného trestného činu, protože žadatelé o úvěr jeho účel sami ve smlouvě uvedli a obviněný tuto skutečnost jen potvrdil v úvěrové smlouvě a následně již nemohl ovlivnit případné odstoupení od smlouvy. Obviněný konkrétně poukázal, že v bodě 4. si poškozený Z. Š. automobil zakoupil později, v bodě 5. poškozená M. H. od smlouvy následně odstoupila, v bodě 6. poškozená M. R. odstoupila, což se nerealizovalo a úvěr splácí, v bodě 7. P. K., ač požadovala storno objednávky, úvěr řádně zaplatila, obdobně je tomu v bodě 8. u T. S., v bodě 9. u R. T. a v bodě 10. u V. P. Obviněný dále poukázal na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 982/2005, a na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. US 469/2004, zmínil též nedostatky ve vztahu k materiální stránce a na princip proporcionality pro uplatňování nástrojů trestního práva. Zdůraznil také, že obžaloba byla podána pro trestný čin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a ve vztahu k němu uvedl úvahy vztahující se k subjektivní stránce u tohoto trestného činu. Ze všech rozvedených důvodů obviněný shrnul, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, který mu je kladen za vinu, po materiální stránce, když po subjektivní stránce nebyl prokázán úmysl věřitele poškodit, či uvádět nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, které mu byly předloženy ať již ze strany spoluobviněného J. P. nebo klientů o úvěr žádajících. Tyto údaje obviněný J. P. zanesl do počítače a následně měly být pracovníky centrály zkontrolovány. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 3 To 62/2010, i navazující rozhodnutí a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému orgánu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný I. Z. v dovolání namítal, že jednání, jež mu je kladeno za vinu v bodech II. a III., mělo být posouzeno jako několikanásobná pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestným činům úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, příp. odst. 3 tr. zák. Obviněný zdůraznil, že žadatelem o úvěr byla pokaždé jiná osoba, a dovolatel nebyl účastníkem úvěrového vztahu, obzvláště tam, kde žádosti o úvěr s klienty sepisoval spoluobviněný J. P., v takovém případě se na uvedené činnosti podílel jen jako podřízený, který vyhověl žádosti svého nadřízeného. Jeho jednání nemohlo být posouzeno jako spáchané pachatelem, ale jako pomocníkem k uvedenému činu, a v takovém případě neměla být škoda, kterou způsobil, sečtena. Pokud byla jednotlivá jednání shledána jako trestná, měl být uznán vinným podle mírnějšího ustanovení §250b tr. zák. Dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 32/2008, a 7 Tdo 1263/2008, ve kterých při prakticky totožných skutkových zjištěních byla jednání obviněných posouzena a kvalifikována jako několikanásobné trestné činy pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, (chybně uvedeno 29. 10. 2010), sp. zn. 3 To 62/2010 ve výroku o vině v bodech II. 1. - 3. a III. 1 – 49. a ve výroku o trestu ve vztahu k němu a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byly opisy dovolání obviněných zaslány, se k nim písemně vyjádřilo. Ve vztahu k dovolání obviněných T. K. a I. Z. zpracovatel vyjádření za Nejvyšší státní zastupitelství uvedl, že vzhledem ke skutkovému zjištění, že obvinění vědomě uváděli nepravdivé údaje o výši měsíčního příjmu zájemců a o jejich zaměstnání, případně o osobě zájemce či účelu požadovaného úvěru, považuje za bezpředmětné námitky, ve kterých bylo poukazováno na úlohu pracovníků „centrály“, event. jejich špatnou kontrolní činnost. Za bezpředmětnou považuje i výhradu, že nebyla obviněným požadována provize. Jako relevantní označil námitku, že nebylo sumárně zjištěno, jaká část úvěrů zůstala nezaplacena, a považoval za významné, aby se jí soudy z hlediska existence formálních i materiálních znaků trestného činu podvodu podle §250b odst. 1, 4 tr. zák. více zabývaly. Poukázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 761/2005, 7 Tdo 837/2006, a 8 Tdo 1407/2006 a zmínil, že s touto problematikou souvisí i otázka zavinění ve vztahu ke způsobení škody jako znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §250b odst. 4 tr. zák., neboť i skutečnost, že úvěr není splácen, musí být kryta zaviněním, avšak s tím, že k této okolnosti podle §6 písm. a) tr. zák. postačuje zavinění z nedbalosti. Ze skutkových vět avšak ani z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývají takové okolnosti, z nichž by bylo patrné nedbalostní zavinění u obviněného T. K.. U obviněného I. Z. je uvedeno, že jeho klientela pocházela z řad romského etnika a osob sociálně slabých, kterým z úvěru nikdy nic nevyplatil, a tento obviněný tedy mohl předpokládat, že úvěry nebudou spláceny. Ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 671/2005, podle něhož v případě podvodně vylákaného úvěru je nutné náležitě a v potřebném rozsahu posoudit materiální stránku trestného činu, a to i ve vztahu k základní skutkové podstatě podle §250b odst. 1 tr. zák. Ve vztahu k obviněnému T. K. uzavřel, že není pochyb, že tento obviněný naplnil znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., avšak má pochybnosti o tom, zda byly naplněny znaky ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, způsobení značné škody podle odst. 4 citovaného ustanovení. Námitku obviněného I. Z., aby se jednalo o několikanásobnou pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu nepovažoval za důvodnou, protože podle skutkových zjištění byl tento obviněný oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěrovém produktu Sporoservis a v tomto postavení se uvedené trestné činnosti dopustil. Uvedené jednání tak není jen podporou hlavního pachatele, ale samo o sobě naplňuje skutkovou podstatu uvedeného trestného činu a obviněný měl i vlastnosti speciálního subjektu, což koresponduje i s názorem vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1290/2009.
K dovolání obviněného J. P. státní zástupce uvedl, že nekoresponduje s označeným dovolacím důvodem, pokud emotivně kritizoval orgány činné v trestním řízením anebo když uváděl, že jen v ojedinělých přídech věděl, že účel úvěru je jiný, nebo že nebyly zajištěny důkazy objasňující jeho vinu. Námitka, že za vinu mu kladené jednání nemělo být posouzeno jako jeden pokračující delikt, na označený důvod dopadá, je však neopodstatněná, protože pachatelem úvěrového podvodu může být jen osoba, které z jejího zaměstnaneckého nebo jiného poměru k věřiteli vyplývá oprávnění úvěrové smlouvy sjednávat. Obviněný byl zaměstnancem České spořitelny, a to specialistou prodeje s oprávněním sjednávat s jinými osobami smlouvy o spolupráci za účelem nabízení a realizace úvěrových produktů České spořitelny. Jeho náplní bylo aktivní vyhledávání obchodních partnerů (nikoliv zájemců o úvěry) a následné uzavření smlouvy o spolupráci, proškolování obchodních partnerů a poskytování podpory po celou dobu spolupráce. I podle skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný J. P. v počítači zpracovával žádosti o úvěr a neměl a ani nemohl sjednávat úvěrové smlouvy či získávat zájemce o úvěr, a proto nesplňoval náležitosti speciálního subjektu jako pachatele trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. Jednání obviněného J. P. proto mohlo být kvalifikováno jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. I když účastenství na trestných činech různých hlavních pachatelů nelze posuzovat jako jeden pokračující trestný čin, v daném případě nešlo o mnohonásobné účastenství ve vztahu ke každému jednotlivému žadateli o úvěr, ale toliko o účastenství dvojnásobné, kdy hlavními pachateli byli pod body I. (1.-11.) obviněný T. K. a pod body II. (1.-3.) obviněný I. Z.
Z takto rozvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně obviněných T. K. a J. P. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, (chybně uvedeno 2. 3. 2010), sp. zn. 3 To 62/2010, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v odsuzující části týkající se těchto obviněných zrušil a aby uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ohledně obviněného I. Z. navrhl jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda byl dovolateli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami, neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř.
Vzhledem k tomu, že všichni obvinění svá dovolání shodně opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze souhrnně uvést, že tento důvod se uplatní, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených podmínek plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Nejvyšší soud při posuzování, zda uplatněná dovolání dopadají na obviněnými uvedený dovolací důvod, shledal, že obvinění svými námitkami, jimiž především brojili proti správnosti použité právní kvalifikace, kterou považovali za nenaplněnou, vytýkali zásadně nedostatky právní povahy. Obviněný J. P. v souladu s tímto dovolacím důvodem brojil proti tomu, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin spáchaný pachatelem, ale jako účastenství v postavení pomocníka ve smyslu §10 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1 tr. zák. Obviněným T. K. vznesené výhrady jsou právní povahy, pokud brojil proti tomu, že po subjektivní stránce jemu za vinu kladený trestný čin nenaplnil, a to i se zřetelem na dostatečně neobjasněnou okolnost, že některé úvěry byly a jiné nebyly spláceny či splaceny, anebo pokud vytýkal nenaplnění skutkové podstaty po materiální stránce. Jestliže tento obviněný v obsahu svého dovolání brojil proti okolnostem, které mají svůj základ ve výhradách proti skutečnostem vyjádřeným ve skutkových zjištěních, v této části dovolání označený důvod nenaplnil, protože takové námitky právní povahu nemají. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Obviněný I. Z. v dovolání požadoval, aby jeho jednání bylo kvalifikováno jako několikanásobná pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1 tr. zák., protože zejména v případech, kdy se činu dopustil společně s obviněným J. P., vystupoval jako jeho podřízený, který vyhověl jeho požadavkům, když ani v ostatních případech nebyl účastníkem úvěrového vztahu.
Protože všichni obvinění svá dovolání uplatnili v souladu se zákonným vymezením uvedeného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou dovolání opodstatněná.
Obvinění byli uznáni vinnými trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 odst. 4 písm. b) tr. zák., a tak je nutné obecně konstatovat, že ho spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Trestní odpovědnost pachatele za uvedení nepravdivých údajů v případě trestného činu úvěrového podvodu je dána nejen v případě, že pachatel takové údaje uvede v úvěrové smlouvě samotné, ale i tehdy, jestliže je úmyslně uvede, sdělí, poskytne nebo doloží v některém z tzv. pomocných dokumentů, které byly předloženy v průběhu procesu sjednávání smlouvy (viz rozhodnutí č. 36/2009 Sb. rozh. tr.).
K dovolání obviněného J. P., který se domáhal, aby jeho čin nebyl posouzen jako spolupachatelství podle §9 odst 2 tr. zák. trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., ale jako pomoc ve smyslu §10 písm. c) tr. zák. k trestnému činu podle §250b odst. 1 tr. zák., je třeba nejprve zdůraznit, že pachatelem je podle §9 odst. 1 tr. zák. ten, kdo trestný čin spáchal sám. Při sjednávání úvěrové smlouvy jím může být kterýkoli z účastníků úvěrové smlouvy. Obvykle jím bývá na jedné straně dlužník, tj. zejména fyzická osoba, která za něj nebo za dlužníka, který je právnickou osobou s budoucím věřitelem sjednává úvěrovou smlouvu. Na druhé straně jde o věřitele, tj. převážně banku, u níž přichází v úvahu trestní odpovědnost některé z fyzických osob při sjednávání úvěrové smlouvy, kdy může uvádět některé nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje o podmínkách plnění úvěrové smlouvy, nebo může zamlčet některé podstatné údaje ze všeobecných úvěrových podmínek, které jsou součástí úvěrové smlouvy. Může to však být i jiná osoba, která se bezprostředně, ale i zprostředkovaně podílí na sjednávání úvěrové smlouvy a v souvislosti s tím uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Při sjednávání úvěrové smlouvy nejde totiž jen o vlastní uzavření takové smlouvy, ale je nutné za ně považovat i jednání, které jejímu uzavření předchází, zejména jde o stadium, kdy jsou opatřovány údaje, na základě nichž se posuzuje, zda lze úvěrovou smlouvu uzavřít.
Vzhledem k tomu, že se obviněný J. P. jak v případě bodu I., tak i v bodě II. činu dopustil ve spolupachatelství buď s obviněným T. K. anebo s obviněným I. Z., je vhodné připomenout, že podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994 Sb.rozh. tr.).
Naproti tomu ve smyslu §10 tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, a) kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnuje, b) jiného navede ke spáchání trestného činu a nebo c) jinému poskytne pomoc ke spáchání trestného činu. Účastenství je založeno na zásadě akcesority, což v obecné rovině znamená, že trestní odpovědnost účastníka je závislá na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Pokud se účastník podílí v některé z forem uvedených v §10 odst. 1 tr. zák. na trestných činech různých pachatelů, nelze takové jednání posoudit jako jeden pokračující trestný čin účastenství, byť by jinak byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. (viz rozhodnutí č. 61/1994 Sb. rozh. tr.).
Podle popsaných skutkových zjištění se obviněný J. P. činů v bodech I. a II. dopustil jako zaměstnanec České spořitelny - specialista prodeje oprávněný sjednávat s jinými osobami smlouvy o spolupráci za účelem nabízení a realizace úvěrových produktů České spořitelny. V tomto postavení uzavřel smlouvu o spolupráci s obviněnými T. K. a I. Z. . Na základě uvedené smlouvy tak byl obviněný T. K. oprávněn uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy o úvěru za účelem zajištění úhrady oprav motorových vozidel, které měly být prováděny v jeho opravně ve V.p.P., Z., a obviněný I. Z. byl oprávněn uzavírat se zájemci úvěr za účelem zajištění úhrad koupě motorových vozidel, když však obviněný I. Z. tehdy v předmětu podnikání, na který byla uvedená smlouva uzavřena, nepodnikal, žádný autobazar nevlastnil, neprovozoval a neměl jej v pronájmu. Obvinění T. K. v bodě I. (1.-11.) a I. Z. v bodě II. (1. - 3.) poté, co získávali osobní údaje a sepisovali žádosti jednotlivých zájemců o úvěr, a při vyplňování žádostí o úvěr za účelem jejich předložení České spořitelně vědomě uváděli nepravdivé údaje o výši měsíčního příjmu zájemců a o jejich zaměstnání, popřípadě o osobě zájemce či účelu požadovaného úvěru, následně po dosažení převodu finančních prostředků ze schválených úvěrů na jejich účty u bank prováděli v řadě případů níže uvedených, hotovostní vyplácení úvěrových finančních prostředků těmto zájemcům, případně jiným osobám, a to za situace, kdy si byli vědomi, že tyto finanční prostředky budou použity k jinému, než deklarovanému účelu, přičemž obviněný J. P. pak v téže době a na stejných místech prostřednictvím počítače vyplňoval a sepisoval žádosti o výše uvedený úvěr a elektronickou cestou vkládal takto sepsané žádosti o úvěr do počítačové sítě a předkládal je touto cestou centrále České spořitelny v P. ke schválení úvěru, ač si byl vědom, že tyto žádosti o úvěr, zasílané České spořitelně obsahují nepravdivé údaje o příjmech zájemců o úvěr, o jejich zaměstnání, v některých případech také o osobě zájemce o úvěr a dále nepravdivé údaje o účelu použití finančních prostředků.
Rovněž je nutné připomenout, že i ve skutkových zjištěních popsaných u každého dílčího útoku jak pod bodem I. 1. – 11., tak i pod bodem II. 1. – 3. je zdůrazněno, že poté, co spolupachatelé T. K. anebo I. Z. v žádosti sepsané s klientem uvedli nepravdivé údaje, s tím, že v každém z těchto případů i obviněný J. P. věděl, že úvěr byl poskytnut k jinému účelu, než se v žádosti uvádí, tzn. že se nejedná o opravu automobilu u dílčích útoků pod bodem I. ani o nákup automobilu u útoků v bodě II., písemně vyhotovenou žádost, jež mu předali obvinění T. K. (bod I.) nebo I. Z. (bod II.) vždy předložil prostřednictvím počítačové sítě centrále České spořitelny, čímž obvinění ve všech případech dosáhli schválení požadovaného úvěru, a poté i k převodu výši sjednaného úvěru odpovídající finanční částky z účtu věřitele tj. České spořitelny na uvedené účty.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není pochyb o tom, že obviněný J. P. v každém z uvedených dílčích útoků byl tím, kdo se fakticky přímo podílel na sjednávání úvěrové smlouvy a při jejím sjednání uvedl věřiteli nepravdivé informace. Byl proto tím, kdo ve spolupachatelství s dalšími obviněnými spáchal sám trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., neboť ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák. vykonal činnost, která je popsána v tomto konkrétním ustanovení zvláštní části trestního zákona. S ohledem na takto konstatované okolnosti je vyloučeno, aby se obviněný J. P. dopustil uvedeného trestného činu jako pomocník, neboť z žádných skutkových okolností nevyplynulo, že by jeho jednání spočívalo toliko v tom, že by jinému poskytl pomoc ke spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzování v předsevzetí, slibem přispět pod trestném činu, jak předpokládá ustanovení §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. u pomocníka.
Nejvyšší soud se se zřetelem na uvedené závěry plně ztotožnil s argumentací, kterou v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 84 a 85 rozvedl ve vztahu k vině obviněného J. P. odvolací soud. Není totiž rozhodné, jaké povinnosti obviněnému plynuly z dokladů, které na jeho pracovní zařazení stanovila Česká spořitelna, ale rozhodné jsou konkrétně zjištěné kroky a postupy, které obviněný ze své pozice zaměstnance, tj. osoby jednající za věřitele, ve vztahu k jednotlivým konkrétním smlouvám o úvěr činil.
V projednávané věci nevznikají nesrovnalosti ani o tom, že trestná činnost obviněných spočívala v uvádění nepravdivých informacích při sjednávání úvěrových smluv, neboť z textu v každé z konkrétně uzavřené smlouvy je patrné, že jde o smlouvu úvěrovou sjednanou v souladu s ustanovením §497 obč. zák. a jde tedy o typ smlouvy, na kterou ustanovení §250b tr. zák. dopadá.
Na základě všech uvedených skutečností Vrchní soud v Olomouci správně jednání obviněného J. P. posoudil jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., neboť bylo dostatečně objasněno a prokázáno, že obviněný naplnil po všech stránkách skutkovou podstatu tohoto trestného činu, neboť v jeho případě došlo k sepsání úvěrových smluv na podkladě nepravdivých skutečností a na jejich základě Česká spořitelna proplatila celkem 652.000,- Kč, což je částka převyšující hranici škody velkého rozsahu.
Ohledně dovolání podaného obviněným T. K., který se činu dopustil v bodě I. 1. – 11. a vytýkal nedostatky jednak v subjektivní stránce a jednak v materiálním znaku, je vhodné připomenout, že tento obviněný uvedené činy spáchal podle skutkových zjištění tím, že poté, kdy uzavřel smlouvu o spolupráci s obviněným J. P., který byl jako specialista prodeje u České spořitelny oprávněn takovou smlouvu za účelem nabízení a realizace úvěrových produktů České spořitelny sjednat, mohl uzavírat se zájemci o úvěr smlouvy, a to výhradně za účelem zajištění úhrady oprav motorových vozidel, které měly být prováděny v jeho opravně ve V.p.P., Z., okres B., neboť byl současně i fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského listu v předmětu činnosti „úpravy karosérií“. V bodě I. 1. - 11. získával osobní údaje a sepisoval žádosti jednotlivých zájemců o úvěr „Sporoservis“ u České spořitelny, a poté při vyplňování žádostí o úvěr za účelem jejich předložení České spořitelně prostřednictvím obviněného J. P., který je vkládal od počítačové sítě, vědomě uváděl nepravdivé údaje o účelu požadovaného úvěru, který byl specifikován jako „oprava automobilu“, ač faktický cíl jeho použití byl zcela jiný, a takto nepravdivý údaj potvrdil i v úvěrové smlouvě. Tím zajistil, že došlo ke schválení požadovaného úvěru a následnému převodu konkrétně uvedené finanční částky na jeho účet, když tyto finanční prostředky žadatelům o úvěr hotovostně vyplatil. Přitom si byl vědom, že jedná v rozporu se svými povinnostmi stanovenými Smlouvou o spolupráci s Českou spořitelnou a s předpisy a pravidly České spořitelny, týkajícími se poskytování spotřebních úvěrů „Sporoservis“.
Jestliže obviněný T. K. vytýkal nedostatky v subjektivní stránce, je nutné dále zdůraznit, že zavinění je vnitřní vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu a podle §3 odst. 3 tr. zák. je k trestnosti činu třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Jak je z dikce trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. patrné, jde o trestný čin úmyslný. Podle §4 tr. zák. je čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
Rovněž je potřeba ke kvalifikované skutkové podstatě vyjádřené v ustanovení §250b odst. 4 písm. b) tr. zák. spočívající ve způsobení škody značného rozsahu, tj. škody přesahující částku 500.000 Kč, uvést, že ve vztahu k ní postačí ve smyslu §6 písm. a) tr. zák. nedbalost (viz §5 tr. zák).
Závěr ohledně subjektivní stránky učinil v daném případě toliko soud prvního stupně, když odvolací soud se od tohoto závěru nikterak neodklonil s tím, že obviněný T. K. (avšak shodně i ostatní spolupachatelé) se uvedeného činu dopustil v přímém úmyslu (viz straně 55 rozsudku).
Nejvyšší soud se s tímto závěrem plně ztotožnil, avšak pouze ve vztahu k základní skutkové podstatě podle §250b odst. 1 tr. zák., neboť ze všech ve věci zjištěných okolností, jak jsou uvedeny nejen ve výrokové části napadeného rozhodnutí, ale i v odůvodnění obou napadených rozhodnutí, je zcela zřejmé, že činnost, jíž se obviněný T. K. dopustil, byla vědomá a chtěná, neboť obviněný uváděl do podkladů, které sloužily k uzavření úvěrové smlouvy, skutečnosti, které zejména se zřetelem na účel použití úvěru nebyly pravdivé. Záměrně uváděl okolnosti, o nichž věděl že jsou v rozporu s faktickým stavem věci, a to proto, aby od banky předmětný úvěr vylákal. Pokud by totiž v podkladech, zejména v žádosti uvedl za klienty účel, který měli na mysli, což byly zejména okolnosti týkající se osobní potřeby, nemohl by takový úvěr sjednat, neboť jej k němu podmínky, za nichž byla smlouva o spolupráci s Českou spořitelnou uzavřena, neopravňovala, ale pro jiný než konkrétně uvedený účel, by banka požadovaný úvěr ani neposkytla. Obviněný s ohledem na tyto souvislosti tak chtěl poškodit banku. Pokud jde o kvalifikační znak spočívající ve způsobení značné škody, obviněný jej rovněž zamýšlel, neboť částky, které byly vylákány, byly jím přímo sjednány, a věděl tedy o všech částkách uvedených na předkládaných žádostech i o tom, že pokud úvěr banka schválí, budou proplaceny, což se též ve všech případech stalo.
Pro stručnost lze k této skutečnosti odkázat i na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se na straně 86 a 87 postoji obviněného T. K. věnoval k jeho námitce, že byla provedena storna objednávek, kde odvolací soud zdůraznil, že svědci uvedli, že obviněného T. K. výslovně informovali o skutečném účelu jimi zamýšleného úvěru a že na radu obviněného následně podepisovali storna objednávek aut nebo jejich oprav. Odvolací soud z obsahu, času, kdy byla storna učiněna a dalších zjištěných skutečností učinil závěr, že po podání závazných objednávek a jejich následné rušení bylo součástí předem promyšleného scénáře, s úmyslem legalizovat zjištěné protiprávní jednání.
Je tedy zřejmé, že obviněný své jednání směřoval vědomě i ke způsobení škody převyšující hranici škody značné tj. větší než 500.000,- Kč. A takovou škodu též zamýšlel bance způsobit. I ve vztahu k tomuto těžšímu následku obviněný jednal úmyslně. V této souvislosti je vhodné též připomenout, že úhrada bankou vyplacených úvěrových prostředků, jež jsou získány trestným činem podle §250b tr. zák., je pro právní hodnocení skutku z důvodů shora uvedených nevýznamná, avšak lze ji posuzovat jen v rámci úvah o druhu a výši trestu, event. náhradě škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1407/2006).
K námitce obviněného T. K., že nedošlo k naplnění uvedené kvalifikované skutkové podstaty proto, že nebyly splněny podmínky §88 odst. 1 tr. zák., je třeba připomenout, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
V daném případě se jedná o způsobení značné škody tj. škody nad 500.000,- Kč, která charakterizuje závažnost individuálního objektu. Tato okolnost vyjadřuje vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (viz rozhodnutí č. 34/1982). Skutečnost, že Česká spořitelna částku 512.000,- Kč na základě trestného jednání obviněného T. K. klientům, s nimiž obviněný sjednal shora popsané úvěrové smlouvy, uvedenou částku vyplatila, je ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. natolik závažnou okolností, že podstatně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že vysoká částka podvodně vylákaných úvěrů byla cíleně jednáním obviněného sledována a zamýšlena. Je tak patrné, že v daném případě nejde o takovou okolnost, která by odpovídala nejlehčím běžně se vyskytujícím případům, dané kvalifikované skutkové podstaty (viz k tomu přiměřeně rozhodnutí č. 34/1976-I Sb. rozh. tr.). Naopak jde o případ, který nejenže není hraniční, ale se zřetelem na okolnosti, za nichž byl spáchán, zejména s přihlédnutím k četnosti vylákaných úvěrů, délku doby, a i promyšlenému způsobu provedení, jakož i provázanosti obviněných, je zřejmé, že byly splněny podmínky §88 odst. 1 tr. zák. a kvalifikovaná skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu u obviněného T. K. byla nejen z hledisek významných pro posouzení subjektivní stránky, jak je výše rozvedeno, ale z hledisek kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. po všech stránkách naplněny.
Obviněný I. Z. ve vztahu k činu, který mu je kladen za vinu v bodech II. (1. - 3.) a III. (1. - 49.), vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace proto, že jeho jednání mělo být posouzeno jako pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, příp. odst. 3. tr. zák. K těmto výhradám dovolací soud již v části týkající se obviněného J. P. uvedl kritéria vymezující pachatelství, spolupachatelství a účastenství, a proto pro stručnost na ně, pro jejich obecnou platnost, i v případě obviněného I. Z. odkazuje.
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku odvolacího soudu se obviněný I. Z. uvedených činů dopustil tím, že uzavřel s obviněným J. P., zaměstnaným jako specialista prodeje u České spořitelny a oprávněným sjednávat s jinými osobami smlouvy, smlouvu o spolupráci za účelem nabízení a realizace úvěrových produktů České spořitelny. Obviněný I. Z. tak byl na základě této smlouvy oprávněn uzavírat se zájemci smlouvy o úvěrovém produktu „Sporoservis“ za účelem zajištění úhrad koupě motorových vozidel, protože byl fyzickou osobou s živnostenským oprávněním dle živnostenského listu vydaného Obecním živnostenským úřadem v R. v předmětu činnosti „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, avšak tehdy v tomto předmětu činnosti nepodnikal, žádný autobazar nevlastnil, neprovozoval a neměl jej v pronájmu. V případech uvedených v bodech II. (1. – 3.) a III. (1. – 49.) zájemcům o úvěr, s nimiž vešel v kontakt, sepsal žádosti o úvěr „Sporoservis“ u České spořitelny, a poté při vyplňování žádostí o tento úvěr za účelem jejich předložení České spořitelně vědomě uváděl nepravdivé údaje o výši měsíčního příjmu zájemců a o jejich zaměstnání, popřípadě o osobě zájemce či účelu požadovaného úvěru. Po dosažení převodu finančních prostředků ze schválených úvěrů prováděl v řadě případů níže uvedených hotovostní vyplácení úvěrových finančních prostředků těmto zájemcům, případně jiným osobám, a to za situace, kdy si byl vědom, že tyto finanční prostředky budou použity k jinému, než deklarovanému účelu. Obviněný I. Z. si zčásti tyto peněžní prostředky ponechal nebo převzal od zájemců o úvěr jako provizi, přičemž totožnost zájemců o úvěr a správnost údajů v úvěrových smlouvách potvrzoval vlastnoručním podpisem a razítkem poté, kdy byla žádost o úvěr schválena centrálou České spořitelny, a to vše s vědomím, že jedná v rozporu se svými povinnostmi stanovenými Smlouvou o spolupráci s Českou spořitelnou a s předpisy a pravidly České spořitelny, týkajícími se poskytování spotřebních úvěrů „Sporoservis“.
Obviněný I. Z. se popsaného trestného jednání zčásti dopustil sám (bod III.) a zčásti společně s obviněným J. P. (bod II.), přitom však ve všech zjištěných případech poté, co obviněný I. Z. žádosti po uvedení informací od klientů vyplnil, žádost o úvěr podepsal a opatřil razítkem, prostřednictvím obviněného J. P. ji předložil on-line ke schválení centrále České spořitelny, a pak došlo k proplacení úvěru.
Z těchto skutkových zjištění vyplývá, že obviněný I. Z. byl při sjednávání úvěrových smluv v postavení „obchodníka“, tedy osoby jednající za věřitele tj. Českou spořitelnu. K výkonu této činnosti byl pověřen Českou spořitelnou na základě Smlouvy o spolupráci, aby v souladu s podmínkami uvedené smlouvy vyvíjel činnost při vyhledávání zájemců o Finanční služby, podával jim informace o těchto službách, vypracovával podklady související s Finančními službami a poskytoval bance další součinnost. Podle čl. II, odst. 2 bodu 8 v případě, že si zákazník vybere finanční službu, byl povinen vyplnit s ním žádost o její poskytnutí a předat ji bance způsobem uvedeným v Manuálu k posouzení (viz č. l. 1420).
Na základě obsahu této Smlouvy o spolupráci byl obviněný fyzickou osobou jednající za banku, neboť měl pro sjednání úvěru od zájemců o úvěr zajišťovat potřebné podklady a tyto bance za účelem dalšího postupu předávat.
Z uvedených skutečností je zcela patrné, že obviněný se dopustil předmětného trestného činu jako pachatel nebo jako spolupachatel, neboť sám svým vlastním jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., protože za banku jako účastníka - věřitele, v postavení fyzické osoby jejím jménem jednající, při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé informace proto, aby bance způsobil značnou škodu.
Z uvedeného tak plyne, že obviněný I. Z. po všech stránkách jako pachatel (spolupachatel) naplnil znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. V takovém případě, když je sám pachatelem, je vyloučeno, aby se uvedeného činu dopustil jako pomocník na tomto trestném činu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. V žádném případě se totiž nejedná o akcesoritu účastenství, tedy závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Obviněným požadovaný závěr vylučuje i to, že pomoc, jíž se domáhá, není součástí společného jednání o něž v projednávaném případě ve vztahu k činu spáchaného obviněným J. P. šlo, ale u pomoci jde pouze o jednání, které nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., které bylo, jak je výše uvedeno v dané trestní věci prokázáno. Soudy proto nepochybily, jestliže obviněného I. Z. uznaly vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se s dovoláním napadenými rozhodnutími ztotožnil a považuje výrok o vině obviněných především s ohledem na použitou právní kvalifikaci za správný, neshledal dovolání obviněných důvodnými. Protože mohl své závěry o správnosti použité právní kvalifikace učinit jen na základě obsahu spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí, z jejichž obsahu je zřejmé, že se soudy se všemi pro spravedlivé rozhodnutí významnými skutečnostmi v potřebné míře vypořádaly, dovolání obviněných J. P., T. K. i I. Z. jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová