ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1555.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1555/2017-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. ledna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 7 To 51/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 9/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, č. j. 40 T 9/2016-1112, byl obviněný uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době v průběhu měsíců prosince roku 2007 až února roku 2008 na pozemku svého domu v P.-H., opakovaně fyzicky napadal poškozeného A. P., který pro něho vykonával pomocné práce a v jeho domě bydlel tak, že jej opakovaně bil blíže nezjištěnými tupými předměty středně velkou a velkou silou do různých částí těla, zvláště do hlavy, hrudníku a horních končetin, přičemž s ohledem na způsob vedení útoků a zasažených míst na těle věděl, že mu může tímto jednáním způsobit těžkou újmu na zdraví a byl s tím srozuměn. Tímto jednáním mu obviněný způsobil četná poranění a v důsledku jejich neléčení, přibližně týden před smrtí, poškozený již pouze ležel, nebyl schopen aktivního jednání, byl zcela závislý na péči dalších osob, a přes též laikovi zjevnou nutnost odborné péče, která mu mohla zachránit život, mu s vědomím uvedených skutečností nezajistil nezbytné ošetření a lékařskou péči, načež poškozený v přesně nezjištěné době od 20. 2. 2008 do 22. 2. 2008 v důsledku septického šoku při mnohačetných neléčených poraněních zemřel a jeho tělo bylo následně dne 24. 2. 2008 nalezeno na poli v hromadě hnoje v katastru obce Ch. v okrese P.-z.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 To 51/2017-1215, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že tento uplatňuje v jeho druhé alternativě, neboť v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve věci je podle obviněného extrémní rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými o tom, že pachatelem skutku je obviněný. Nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tím, že obviněný vulgárními a fyzickými útoky napadal poškozeného a jeho smrtí, jakož i nálezem těla. Soudy vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., pokud dospěly k závěru o vině na základě výpovědí svědků o obecném chování obviněného a tvrzení nevěrohodného svědka H. V., který poskytl jen zprostředkované informace. Obviněný zdůraznil, že výpovědi svědků jsou pouze nepřímé důkazy o událostech, které se odehrály před deseti lety, kdy tito vše vnímali pouze sluchově. Násilnická povaha obviněného nemůže bez dalšího odůvodňovat závěr o tom, že by konkrétní osobě ublížil na zdraví, zvláště když nebyla prokázána přítomnost poškozeného v době po jeho zranění či dokonce v době úmrtí v bydlišti obviněného.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a sám jej zprostil obžaloby, anebo aby přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř., neboť směřují výhradně do rozsahu a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Kromě toho je na místě poznamenat, že v hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, neboť zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi utajených svědků a svědka H. V. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do zjištěného skutkového stavu.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit toliko námitku obviněného, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem, tedy smrtí poškozeného. Obviněný především tvrdil, že svědeckými výpověďmi prokázané agresivní vystupování a chování není samo o sobě důkazem toho, že by způsobil smrt poškozeného. V této souvislosti obviněný uvedl, že ho usvědčuje jen výpověď svědka H. V., přičemž tuto zpochybnil jako nevěrohodnou a poskytující pouze zprostředkované informace. Nejvyšší soud, stejně jako soudy nižších stupňů, nemá důvod pochybovat o pravdivosti svědecké výpovědi svědka H. V., ani dalších výpovědí svědků vystupujících v režimu utajení. K ověření věrohodnosti svědka H. V. byl vypracován znalecký posudek a nebylo zjištěno nic, co by mohlo snížit věrohodnost jeho svědecké výpovědi, ani schopnost vnímat a následně reprodukovat prožité události. Taktéž není pravdou, že by obviněného usvědčovala pouze výpověď svědka H. V. Obviněný je i podle dalších svědeckých výpovědí nejen velmi agresivní a konfliktní osobnost, ale navíc svědci vypověděli o jeho násilném chování vůči osobám, které pro něj pracovaly, tzv. „kádesům“. Utajení svědci vystupující pod smyšlenými jmény I. F., H. D., P. N. a P. Z. potvrdili, že obviněný poškozeného napadal, a to nejen vulgárně slovně, ale i fyzicky. Podle svědeckých výpovědí se poškozený nepohyboval volně, byl hlídán buď obviněným, nebo jedním ze synů obviněného. V inkriminované době svědci slyšeli z pozemku obviněného, kde poškozený vykonával práce jako „kádes“, fyzické i slovní napadání, sténání, naříkání a prosby, přičemž především z výpovědi svědka vystupujícího pod smyšleným jménem P. N. jednoznačně vyplynulo, že napadeným byl právě poškozený a obviněný byl tím, kdo jej napadal.
Nejvyšší soud připomíná, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem je dána tehdy, pokud by bez zaviněného jednání pachatele škodlivý následek nenastal. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistupuje další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává skutečností, bez níž by ke vzniku následku nebylo došlo. K přerušení příčinné souvislosti by došlo jedině tehdy, pokud by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 399/2002). Taková situace však v tomto případě nenastala. Podle znaleckého posudku došlo ke smrti poškozeného v důsledku velkého množství zranění, která nebyla ošetřena nebo léčena a která byla poškozenému způsobována po delší časový úsek. Podle svědeckých výpovědí to byl právě obviněný, kdo poškozeného dlouhodobě fyzicky i psychicky týral a zabraňoval mu ve svobodném a volném pohybu, tedy i ve vyhledání zdravotní pomoci. Tato skutková zjištění jsou pak výrazně podpořena výpovědí svědka H. V., který dosvědčil fyzické napadání poškozeného obviněným i skutečnost, kterou se dozvěděl od své družky V. H., která je sestrou obviněného, že obviněný poškozeného zabil. Kromě toho svědek potvrdil i domluvu obviněného a dalších jeho rodinných příslušníků na způsobu, jak se zbavit těla poškozeného. Bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný se dopouštěl intenzivního fyzického násilí na poškozeném a jeho neošetřená a neléčená zranění byla příčinou septického šoku, v jehož důsledku zemřel. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následným úmrtím poškozeného na tato zranění byla soudy obou stupňů spolehlivě prokázána a Nejvyšší soud proto shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný většinu námitek obsažených v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.