ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.237.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 237/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. P. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí soudu I. stupně a nikoli soudu druhého stupně, čímž nejsou splněny podmínky zakládající přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V projednávaném případě podal obviněný dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, to znamená proti rozhodnutí soudu p r v n í h o stupně a nikoli proti rozhodnutí soudu d r u h é h o stupně. V posuzované trestní věci jako soud druhého stupně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 To 203/2001. Ze záhlaví podaného dovolání je však zřejmé, že bylo podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Za napadené rozhodnutí je tento rozsudek označován nejen v odůvodnění dovolání, což mimo jiné vyplývá i z formulace věty „dovolání směřuje do výroku o vině“, ale také v závěrečném návrhu, v němž dovolatel uvádí, že „navrhuje zrušit napadené rozhodnutí“ (nikoliv napadená rozhodnutí v případě, že by měl obviněný na mysli i rozsudek soudu prvního stupně). V odůvodnění dovolání je sice uvedeno, že obviněný dovozuje, že napadené „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, avšak za napadené rozhodnutí je výslovně označen pouze rozsudek Krajského soudu v Brně, tedy rozsudek soudu prvního stupně.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, aniž na jeho podkladě meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š v. r.
Za správnost vyhotovení:
Jitka Juránková
7 Tdo 237/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001, takto: Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. P. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí soudu I. stupně a nikoli soudu druhého stupně, čímž nejsou splněny podmínky zakládající přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
V projednávaném případě podal obviněný dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, to znamená proti rozhodnutí soudu p r v n í h o stupně a nikoli proti rozhodnutí soudu d r u h é h o stupně. V posuzované trestní věci jako soud druhého stupně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 To 203/2001. Ze záhlaví podaného dovolání je však zřejmé, že bylo podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Za napadené rozhodnutí je tento rozsudek označován nejen v odůvodnění dovolání, což mimo jiné vyplývá i z formulace věty „dovolání směřuje do výroku o vině“, ale také v závěrečném návrhu, v němž dovolatel uvádí, že „navrhuje zrušit napadené rozhodnutí“ (nikoliv napadená rozhodnutí v případě, že by měl obviněný na mysli i rozsudek soudu prvního stupně). V odůvodnění dovolání je sice uvedeno, že obviněný dovozuje, že napadené „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, avšak za napadené rozhodnutí je výslovně označen pouze rozsudek Krajského soudu v Brně, tedy rozsudek soudu prvního stupně.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, aniž na jeho podkladě meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Michal M i k l á š