ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.404.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 404/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. května 2010 o dovolání obviněného Č. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 6 To 89/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 13/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Č. P . odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 39 T 13/2008, byl obviněný Č. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst 1, 4 tr. zák. a byl odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obviněný proti výrokům o vině a trestu a jednak státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 6 To 89/2009, odvolání obviněného i státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Obviněný podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 6 To 89/2009 , prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především namítl, že jeho postavení v klubu bylo takové, že osobně nic nezařizoval, neobstarával sponzory, ale zabýval se administrativní činností, včetně vedení účetnictví. Neměl žádný důvod nevěřit tomu, že daňové doklady, které mu jednotliví jezdci předávali, jsou správné a pravdivé. K tomu dodal, že pokud by měl podezření, že doklady jsou fiktivní, pak by je do účetnictví nezahrnul a snažil by se je vyloučit. Podle názoru obviněného účetnictví vedl řádně a správně, což podle něj vyplývá i z výsledků jednotlivých daňových kontrol, které shledaly pochybení jen pokud jde o fiktivní faktury, jinak byla zjištěna pouze minimální pochybení. Obviněný dále poukázal na to, že orgány činné v trestním řízení se nezabývaly otázkou, kde jsou finanční prostředky, které měl trestnou činností získat, protože nedisponuje žádným majetkem. Dodal také, že tak vysoký daňový únik v řádech desítek milionů korun nemůže realizovat jedna osoba, ale musí jich být více a domnívá se, že byl právě takovou skupinou pachatelů využit jako tzv. „živý nástroj“. Vzhledem k okolnostem případu lze jeho zavinění posuzovat nejvýše jako zavinění nedbalostní.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 6 To 89/2009, i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a aby poté buď jej zprostil obžaloby, anebo aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc příslušnému orgánu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného především uvedla, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uvedeného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, a nikoliv údajná nesprávnost provádění důkazů, jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů, které jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, přičemž k obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06. Dodala, že v případě obviněného nejde ani o tzv. extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů.
K námitkám obviněného dále uvedla, že soudy obou stupňů zcela jednoznačně zjistily, že obviněnému bylo známo, že předmětné faktury jsou fiktivní, údajně vystavené společnostmi, které jsou v nich uvedeny, a také to, že tvrzená plnění se neuskutečnila. Obviněný však přesto jednal se záměrem zkrátit daňovou povinnost občanského sdružení KLUB RACING TEAM ZNOJMO v AČR a fiktivní faktury zahrnul do účetnictví klubu a následně utvrzoval zaměstnance finančních úřadů o reálnosti faktur a jejich plnění legendou o údajném vlastním jednání se statutárními zástupci společností poskytujících reklamu.
Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že je zcela irelevantní námitka obviněného, že se orgány činné v trestním řízení nezabývaly tím, kde se v současné době nacházejí finanční prostředky ve výši 18 449 303,40 Kč získané trestnou činností. Předmětem posouzení věci bylo hodnocení jednání obviněného a z hlediska dokonání trestného činu podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. je rozhodná doba způsobení škody na dani, poplatku nebo podobné povinné platbě, a proto další nakládání s finančními prostředky získanými trestnou činností již není zásadně relevantní pro posouzení skutku jako trestného činu.
Obviněný také namítal, že jeho zavinění lze posoudit vzhledem k okolnostem věci pouze jako zavinění nedbalostní. Této námitce nejvyšší státní zástupkyně nepřisvědčila, neboť podle skutkových zjištění soudů obou stupňů obviněný jednal zcela vědomě a cíleně, jeho jednání směřovalo ke zkrácení daňové povinnosti občanského sdružení a obviněný tedy jednal zjevně v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou dovolatel sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Pokud jde o námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu, dovolací soud zjistil, že soudy obou stupňů se v souladu se zákonem vypořádaly s otázkou zavinění a dospěly k závěru, že je dáno zavinění ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. Obviněný i v řízení před soudy obou stupňů namítal, že neměl důvod nevěřit, že daňové doklady jsou správné a pravdivé, a proto je zaúčtoval do účetnictví klubu. Soudy obou stupňů správně vycházely z toho, že obviněný byl členem vedení klubu a osobou, přes kterou šly veškeré finanční prostředky občanského sdružení, věděl o obsahu smluv uzavřených s oběma společnostmi PPS a TOPI service, s. r. o., přičemž z výpovědí svědků R. R. st. a R. R. ml. je patrno, že k zajištění propagace a reklamní činnosti nedošlo. Také další svědci Mgr. F. B. a M. P. vypověděli, že se nesetkali s produkty jmenovaných společností a vyloučili tak existenci společností, které by prováděly ve prospěch občanského sdružení reklamní akce. Obviněný byl zkušenou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění, přičemž předmětem činnosti obviněného bylo vedení účetnictví. Neobstojí proto námitka obviněného týkající se subjektivní stránky trestného činu. Pro stručnost lze v tomto směru odkázat na podrobné odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 13-15. Neobstojí ani námitka obviněného týkající se zjišťování okolnosti, kde se nacházejí finanční prostředky získané trestnou činností, ani námitka, že trestná činnost musela být spáchána více osobami a že k jejímu spáchání byl zneužit jako tzv. „živý nástroj“. Trestný čin podle §148 odst. 1, 4 tr. ř. je dokonán již tím, že je způsobena státu škoda.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného Č. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek