ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.490.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 490/2020-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného P. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 12 To 308/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 115/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 12. 2018, č. j. 16 T 115/2018-163, byl obviněný P. T. uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 2 T 52/2018, byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi včetně rozhodnutí obsahově navazujících.
2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 12 To 308/2019-270, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, neboť bylo podáno opožděně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedl, že na podání odvolání byl domluven se svým původním obhájcem (k tomuto účelu mu prý udělil plnou moc), k podání odvolání však očividně nedošlo. O tom, že odvolání nakonec nebylo podáno, se obviněný dozvěděl až při svém zatčení a dodání do výkonu trestu odnětí svobody na konci srpna 2019. Vzápětí na to podal ihned žádost o navrácení lhůty k podání odvolání podle §61 odst. 1 tr. ř., kterou však Krajský soud v Praze zamítl, byť byly pro navrácení lhůty podle dovolatele splněny podmínky stanovené zákonem.
4. Rovněž namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, jelikož hlavní líčení dne 20. 12. 2018 se konalo v jeho nepřítomnosti. Bylo mu tak odepřeno právo vyjádřit se k provedenému důkazu, uplatnit návrh na doplnění dokazování i právo pronést závěrečnou řeč, včetně posledního slova. Tímto postupem bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu §38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující a současně aby odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se s námitkami dovolatele vypořádal již odvolací soud v odůvodnění usnesení o zamítnutí žádosti o navrácení lhůty i v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., přičemž s argumentací soudu se státní zástupce zcela ztotožnil. V souvislosti s námitkami dovolatele odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 2898/15, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1083/2014. Uzavřel, že v dané věci nic nenasvědčuje tomu, že by bylo odvolání dovolatele zamítnuto jako opožděné bez splnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje i náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
8. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má tedy dvě alternativy. Dovolatel uplatnil první z nich, jejíž podstata je v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek.
9. Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
10. Podle §61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
11. Nejvyšší soud z trestního spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 16 T 115/2018 zjistil, že rozsudek tohoto soudu ze dne 20. 12. 2018, č. j. 16 T 115/2018-163, byl doručen obviněnému P. T. do vlastních rukou dne 12. 3. 2019 (viz č. l. 165 spisu). Ze spisu je patrné, že obviněný v této době neměl obhájce – opatřením ze dne 6. 12. 2018 bylo soudem zrušeno ustanovení obhájce Mgr. Arama Sargsyana, jelikož pominuly důvody nutné obhajoby (č. l. 142), proto byl rozsudek soudu prvního stupně doručován pouze obviněnému. Ten podal na poštu dne 9. 9. 2019 (viz razítko na obálce na č. l. 237) žádost o navrácení lhůty k podání odvolání podle §61 odst. 1 tr. ř. (tato žádost byla datována dnem 5. 9. 2019), a dále dne 30. 9. 2019 bylo soudu doručeno doplnění žádosti o navrácení lhůty včetně blanketního odvolání, jež prostřednictvím datové schránky zaslala nově ustanovená obhájkyně Mgr. Michala Zlevská. Usnesením ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. Nt 1056/2019, (č. l. 263) rozhodl Krajský soud v Praze o zamítnutí žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání, jelikož nebyly splněny zákonné podmínky pro vyhovění této žádosti (absence „důležitých důvodů“ ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř.). Dále Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 12 Tdo 308/2019-270, zamítl odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř.
12. Z výše uvedeného je zřejmé, že lhůta k podání odvolání obviněnému uplynula dne 20. 3. 2019, a podal-li obviněný odvolání až dne 30. 9. 2019 (žádost o navrácení lhůty k podání odvolání datovaná dne 5. 9. 2019 samotné odvolání neobsahovala), učinil tak opožděně, více než půl roku po uplynutí lhůty k podání odvolání ve smyslu §248 odst. 1 tr. ř.
13. Obviněný v této souvislosti namítl, že Krajský soud v Praze nesprávně zamítl jeho žádost o navrácení lhůty pro podání odvolání, byť byly v jeho případě splněny veškeré zákonné podmínky pro povolení navrácení lhůty. S tím se Nejvyšší soud neztotožnil. Krajský soud v Praze dospěl ke správnému a odůvodněnému závěru, že zákonné podmínky pro povolení navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř. nebyly splněny.
14. Aplikace ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. je vázána na existenci tzv. důležitého důvodu ve formě překážky bránící včasnému podání odvolání. Soudní praxe za tyto důležité důvody považuje určité objektivní skutečnosti, které obviněnému nebo jeho obhájci zabránily podat včas opravný prostředek. Jde například o náhlé úmrtí či podobnou vážnou událost v rodině obviněného nebo obhájce v posledních dnech lhůty, živelní událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci podat opravný prostředek apod. (viz rozhodnutí č. 7/2004-I. Sb. rozh. tr.). Za takový důležitý důvod však rozhodně nelze považovat dohodu mezi obviněným a jeho obhájcem týkající se podání odvolání, případně její nesprávnou realizaci. Soudy obou stupňů (s určitými výjimkami vymezenými zákonem) nejsou oprávněny vstupovat do vztahu obviněných a jejich obhájců a hodnotit způsob výkonu obhajoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1083/2014). Proto i kdyby Nejvyšší soud přiznal pravdivost tvrzení dovolatele, že odvolání nebylo podáno v důsledku pochybení jeho obhájce Mgr. Arama Sargsyana, kterému za tím účelem udělil plnou moc, nebylo by možné takovou okolnost považovat za „důležitý důvod“ umožňující povolit navrácení lhůty soudem podle §61 odst. 1 tr. ř. Nutno dodat, že udělení plné moci k takovému postupu Mgr. Aram Sargsyan výslovně popřel a obviněný předmětnou plnou moc nebyl schopen doložit.
15. Kromě toho nebyla splněna ani podmínka, že o navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Obviněný uvedl, že o tom, že odvolání nebylo jeho údajným obhájcem podáno, se dozvěděl až při svém zatčení a dodání do výkonu trestu odnětí svobody na konci srpna 2019. Podle obsahu trestního spisu k tomu konkrétně došlo 29. 8. 2019 (č. l. 233). I v případě, že by tato situace byla považována za „překážku“ ve smyslu §61 tr. ř., žádost o navrácení lhůty podal obviněný na poštu až dne 9. 9. 2019 (navíc žádost ani neobsahovala odvolání, jak je vyžadováno v §61 odst. 1 větě třetí tr. ř.), tedy opožděně.
16. Je tak možné shrnout, že odvolání mohlo být obviněným bez jakýchkoli obtíží podáno v osmidenní zákonné lhůtě. Na jeho straně nebyla dána žádná důležitá překážka ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. a navrácení lhůty k podání odvolání v tomto případě nepřicházelo v úvahu. Nejvyšší soud proto shledal, že dovolací námitka obviněného je zjevně neopodstatněná. Odvolací soud nebyl povinen (ani oprávněn) odvolání obviněného věcně projednat.
17. Nad rámec obligatorního přezkumu Nejvyšší soud dodává, že obviněný rovněž v závěru svého dovolání namítl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, jelikož hlavní líčení dne 20. 12. 2019 se konalo v jeho nepřítomnosti. Takové námitky by obsahově spadaly pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Nicméně i kdyby tak učinil (po věcném projednání jeho odvolání), jednalo by se o námitku zjevně neopodstatněnou.
18. Nejvyšší soud se v této souvislosti zabýval tím, zda obviněný byl tím, že dne 20. 12. 2018 bylo konáno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, zkrácen na svém základním právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Dospěl však k negativnímu závěru, s námitkou obviněného se nemohl ztotožnit.
19. Námitka je zcela nekonkrétní a vychází jakoby z toho, že je vůbec vyloučeno konání hlavního líčení (jeho části) v nepřítomnosti obviněného. Tak tomu samozřejmě není. Nikoli každé konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného je porušením uvedeného základního práva obviněného. Zákon stanoví podmínky, za kterých je takový postup možný.
20. Podle §202 odst. 1 tr. ř. se hlavní líčení koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Podle odst. 2 téhož ustanovení lze v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného (tzv. materiální podmínka), a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.); na možnost konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti musí být obviněný v předvolání upozorněn. Podle §202 odst. 4 tr. ř. nelze hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného konat, je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Toto pravidlo se podle §202 odst. 5 tr. ř. neuplatní, pokud obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (toto jsou tzv. formální podmínky).
21. Nad rámec námitky dovolatele Nejvyšší soud konstatuje, že nezjistil porušení podmínek citovaného ustanovení (dovolatel neuvedl, v jakém směru by mělo být porušeno). Je možné dodat, že obviněný se e-mailovou zprávou nazvanou jako omluva z hlavního líčení doručenou na elektronickou adresu Okresního soudu Praha-východ dne 19. 12. 2018 omluvil z hlavního líčení nařízeného na 20. 12. 2018 s tím, že souhlasil, aby se konalo v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 150 spisu). Už z toho vyplývá, že uvedené základní právo obviněného nebylo porušeno.
22. Z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny může být relevantní, zda měl obviněný nějaký naléhavý a akceptovatelný důvod nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že Listina nemá bližší ustanovení týkající se podmínek ochrany uvedeného základního práva, je třeba z tohoto hlediska posuzovat každý konkrétní případ v závislosti na jeho individuálních okolnostech. Zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný, měl-li k němu soud zákonný podklad, a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002).
23. V posuzované věci se jednalo o případ, kdy hlavní líčení bylo možno konat v nepřítomnosti obviněného, neboť veškeré zákonné podmínky pro takový postup uvedené v §202 odst. 2, 4 tr. ř. byly splněny a nebylo jím ani zasaženo do uvedeného základního práva obviněného. V jeho nepřítomnosti se konalo pouze hlavní líčení dne 20. 12. 2018. Materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného (tj. že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného) byly zjevně naplněny. Předmětné hlavní líčení bylo totiž již pátým a posledním hlavním líčením, kde proběhlo pouze krátké dokazování (došlo k předložení jedné zprávy společnosti GE Aviation Czech a byl zamítnut návrh obhajoby na doplnění dokazování znaleckým posudkem a odborným vyjádřením), které bylo následně prohlášeno za ukončené, bylo přistoupeno k závěrečným řečem a poté k vyhlášení rozsudku.
24. Jen pro úplnost a zcela nad rámec konkrétních dovolacích námitek lze dodat, že obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl řádně a včas k hlavnímu líčení předvolán. Při jeho odročení byl za účasti obviněného stanoven přesný termín konání dalšího hlavního líčení. Všichni přítomní vzali tento termín na vědomí s tím, že se dostaví již bez obeslání. Je tak možno konstatovat, že obviněný byl k hlavnímu líčení konanému dne 20. 12. 2018 řádně předvolán (viz rozh. č. 24/2002 Sb. rozh. tr.). Splněny byly i další zmíněné podmínky. Nejvyšší soud dodává, že hlavní líčení lze konat v nepřítomnosti obviněného za splnění podmínek podle §202 odst. 2 až 5 tr. ř. i tehdy, byl-li k němu obviněný předvolán s upozorněním, že jeho účast je nutná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 8 Tdo 327/2007).
25. Zbývá dodat, že vzhledem k tomu, že v době konání hlavního líčení dne 20. 12. 2018 již neexistoval žádný z důvodů nutné obhajoby (viz č. l. 142), bylo možné konat hlavní líčení i bez přítomnosti obhájce (srov. §202 odst. 4 poslední věta tr. ř.).
26. Na závěr je třeba zdůraznit, že způsob obhajoby volí zásadně sám obviněný. Rozhodne-li se nevyužít procesních práv, která mu zákon přiznává (tj. mimo jiné svou osobní účastí u soudního jednání realizovat svá oprávnění související s důkazním řízením a obhajovacím právem obecně), nese případné negativní procesní následky, které jsou s takovým jeho postojem spojeny (např. nemožnost mít závěrečnou řeč apod.). Rezignuje-li v příslušném stadiu trestního řízení na obsahové využití práva na obhajobu, nemůže se následně v opravném řízení (tj. i v řízení o mimořádném opravném prostředku) domáhat nápravy, resp. tvrdit, že postupem soudu, který je opřen o příslušná zákonná ustanovení, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Smyslem opravného řízení je zjednání nápravy vadného postupu soudu, a nikoli náprava vlastního procesního postupu dovolatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 6 Tdo 983/2019).
27. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného P. T. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu