ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.517.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 517/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. května 2016 v Brně dovolání obviněného H. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 13 To 420/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 29/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného H. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 2 T 29/2012, uznal obviněného H. D. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 4. 4. 2011 osobně převzal v P. výzvu Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 169/2008 k tomu, aby ihned nastoupil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 169/2008, výkon trestu nenastoupil a do tohoto byl dodán na základě příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 13. 1. 2012 vydaného soudem do Vazební věznice v Hradci Králové až dne 8. 2. 2012 Policií České republiky, ÚO Obvodní oddělení 3 Pardubice.
Za tento přečin byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 13 To 420/2015, podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestu obviněného a uložil mu podle §67 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve čtyřiceti denních sazbách o výši 500 Kč, tedy v celkové výměře 20.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil soud pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radomila Macka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že skutková zjištění soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že trpí a v době činu trpěl agorafobií, závažnou duševní poruchou, která je překážkou pro výkon trestu. Tato porucha mu bránila v nástupu výkonu trestu a omezovala jeho volní schopnost nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přečinu, pro který byl odsouzen, protože trestní odpovědnost vylučuje jednání způsobené závažnou duševní poruchou.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 13 To 420/2015, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, že duševní poruchu obviněného nelze považovat za závažný důvod vylučující trestní odpovědnost za trestný čin, za nějž byl obviněný odsouzen a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný vznesl v dovolání převážně skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Základními námitkami obviněného jsou námitky, že skutková zjištění soudů jsou nesprávná a že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.
Podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu, bude potrestán odnětím svobody na pět let.
Objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci a na vykázání. Trestněprávní ochrana je poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale také výkonu rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla vykonavatelná. Zmařit výkon trestu znamená dosáhnout stav, kdy trest není vykonáván. Obviněný se může tohoto činu dopustit jednak tím, že bez závažného důvodu nenastoupí anebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu do tohoto trestu. Trestem se zde míní jakýkoli druh trestu, nikoliv jen trest odnětí svobody. K samotnému zmaření výkonu trestu nebo účelu trestu nemusí dojít, stačí, že pachatel jedná s cílem výkon trestu zmařit.
Předpokladem trestného činu je existence pravomocného vykonatelného rozhodnutí soudu o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a dále výzva soudu k jeho nástupu. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo při splnění uvedených podmínek, poté, co byl soudem vyzván k nástupu trestu odnětí svobody, tak bez závažného důvodu neučiní a do příslušné věznice k výkonu trestu nenastoupí. Předpokladem naplnění znaků skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku je především existence vykonatelného rozhodnutí. I když se trestně právní ochrana u tohoto přečinu poskytuje řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, je možné, aby šlo i o rozhodnutí, která nejsou pravomocná, ale jsou vykonatelná, jako je tomu např. u rozhodnutí o předběžném opatření, které je vykonatelné, jakmile bylo doručeno povinnému, bez ohledu na to, kdy nabude právní moci (viz rozhodnutí pod č. 13/1996 Sb. rozh. tr.).
Trestní odpovědnost za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 tr. zákoníku je podmíněna skutečností, že rozhodnutí příslušného státního orgánu, jehož výkon pachatel maří, nabylo právní moci, případně je i vykonatelné, a tedy již nezměnitelné. Trestní odpovědnost za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, tedy že pachatel bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu, může být výjimečně vyloučena za situace, když mu ve splnění úředního rozhodnutí bránila taková závažná překážka, která je náhlá a neočekávatelná. Proto v případě, že pachatel nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu sice z důvodu existence závažného důvodu, který však nelze charakterizovat jako náhlý či neočekávatelný, není jeho trestní odpovědnost za citovaný přečin zásadně vyloučena. Z hlediska ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku zde platí, že zájem na potrestání pachatele převyšuje zájem jednotlivce nad řešením jeho problémů „osobní povahy“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, 11 Tdo 1325/2013 ).
Za okolnost, pro kterou tak činit nemusí, považuje zákon jen závažný důvod. Závažným důvodem ve smyslu §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku mohou být např. změna zdravotního stavu reálně bránící odsouzenému trest odnětí svobody nastoupit, přechodná těžká situace v rodině, např. potřeba zajistit péči o bezvládného partnera nebo rodiče, úmrtí v rodině apod. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3191). Trestní zákoník v ustanovení §337 odst. 1 písm. f), pojem závažného důvodu nevymezuje, neboť tento je vždy dán konkrétními okolnostmi stojícími na straně obviněného. Ze smyslu těchto podmínek vyplývá povinnost obviněného nastoupit trest na výzvu soudu. Obecně však lze říci, že takovým důvodem může být jen reálně existující okolnost, v důsledku níž obviněný není schopen se k nástupu výkonu trestu odnětí svobody dostavit, a to především pro závažné zdravotní potíže u něj samotného nebo některého blízkého rodinného příslušníka. Jelikož pro různou povahu osob i situací není možné tento pojem jednoznačně vymezit, bude vždy v každém jednotlivém případě nezbytné s ohledem na konkrétní okolnosti pečlivě posuzovat, zda situace, již obviněný předkládá jako důvod toho, proč v souladu s podmínkami uvedenými ve výzvě k nástupu výkonu trestu odnětí svobody trest nenastoupil, je závažným důvodem ve smyslu ustanovení §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.
Z rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že po pravomocném odsouzení a výzvě k nástupu trestu odnětí svobody doručil obviněný soudu obsáhle odůvodněnou žádost o odklad výkonu trestu, kterou zdůvodnil obavou, že ze závažných ekonomických dopadů okamžitého nástupu trestu a poukázal na to, že je nucen zajistit další provoz a správu svého hotelu, vypořádat úvěrovou smlouvu ve výši 12 milionů korun i závazky z leasingové smlouvy na osobní automobil, vyvázat se z celé řady smluvních vztahů, atd. Rovněž zmínil i těžký zdravotní stav svého otce, který byl v bezvědomí hospitalizován se závažnou zdravotní diagnózou a dále poukázal na sérii stomatologických zákroků, kterým se měl podrobit. Nikdy ale nezmínil, že se léčí pro psychické potíže a že právě tyto potíže měly působit problémy při nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody obviněný neodůvodnil agorafobií, závažnou duševní poruchou, protože ji zřejmě nepovažoval za závažnou překážku, která by mu bránila v nastoupení výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud proto neměl důvodu o ní uvažovat a námitky uvedené v žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody zcela správně nepovažoval za takové, které by obviněnému bránily z vážných důvodů v nástupu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Soudy obou stupňů posoudily zcela správně, že obviněný naplnil znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.
Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je proto zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu