ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.554.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 554/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 o dovolání obviněného Ing. J. D., CSc., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 6 To 562/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 50/2005 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 6 To 562/2005, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 52 T 50/2005.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 52 T 50/2005, byl obviněný Ing. J. D., CSc., uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustil tím, že dne 14. 7. 2000 nahlásil na Místní oddělení PČR P.-B. do protokolu o trestním oznámení odcizení motorového vozidla tov. zn. VW Bora, které užíval jako leasingový nájemce na základě leasingové smlouvy, uzavřené se společností C. L., a. s., přičemž k odcizení vozidla mělo dojít v době od 20:30 hodin dne 13. 7. 2000 do 11:00 hodin dne 14. 7. 2000 v P., ul. T., a uvedl tím nepravdivé údaje, neboť předmětné vozidlo bylo již dne 7. 6. 2000 zaregistrováno v R. ve městě K., přičemž společností K. p., a. s., bylo dne 29. 8. 2000 z titulu pojistné události – krádeže motorového vozidla, vyplaceno společnosti C. L., a. s., pojistné plnění ve výši 596.432,- Kč.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve stanovené zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody s tím, že obviněný je povinen uhradit poškozené společnosti K. p., a. s., škodu ve výši 596.432,- Kč.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 6 To 562/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
První část dovolací argumentace opřel obviněný o tvrzení, že pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. může být pouze účastník pojistné smlouvy s tím, že blíže konkretizoval obsah tohoto pojmu. Zdůraznil, že v předmětném případě byly účastníky předmětné pojistné smlouvy společnost K. p., a. s., jako pojistitel a společnost C. L., a. s., jako pojistník a současně pojištěný. V návaznosti pak uvedl, že on jako leasingový nájemce nemohl být zmíněným účastníkem pojistné smlouvy, neboť pojistnou smlouvu neuzavřel, neměl právo se smlouvou disponovat, ani platit pojistné či žádat pojistné plnění. Za mylný považuje závěr soudu druhého stupně, že postavení účastníka lze dovodit z formuláře „Oznámení vzniku škody na vozidle“.
V další části dovolání obviněný namítl, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. mělo dojít samotným nahlášením odcizení motorového vozidla do protokolu o trestním oznámení dne 14. 7. 2000 na místní oddělení Policie ČR P.-B. Je přesvědčen, že podání trestního oznámení u orgánu Policie ČR ohledně odcizení vozidla – byť by bylo nepravdivé – není úkonem při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy ve smyslu §250a odst. 1 tr. zák.
Dále obviněný brojil proti aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §250b odst. 4 písm. b) tr. zák., neboť podle jeho názoru se soudy nezabývaly otázkou zavinění ve vztahu ke způsobení škody ve zjištěném rozsahu. Tvrdil, že ze skutkových zjištění nevyplývá, že by alespoň měl a mohl vědět, jakou výši plnění pojišťovna vyplatí společnosti C. L., a. s.
Za nesprávné považuje dovolatel také rozhodnutí o uložení povinnosti k náhradě škody. Poznamenal, že i kdyby pojišťovna vyplatila částku, aniž by nastal důvod k pojistnému plnění, vznikl by pojišťovně nárok požadovat vrácení této částky po společnosti C. L., a. s. Má za to, že pokud mu pojistné plnění vyplaceno nebylo, nemůže být subjektem, vůči kterému má pojišťovna nárok na náhradu škody.
V neposlední řadě dovolatel namítl, že soud mu vytýkal nesprávné vyplnění údajů v dotazníku pro pojišťovnu ze dne 24. 7. 2000, ačkoliv tato skutečnost nebyla předmětem obžaloby. Podle názoru obviněného nebyla v průběhu trestního řízení vyvrácena jeho obhajoba, že si předmětné vozidlo dne 13. 7. 2000 ve večerních hodinách převzal od rusky hovořícího člověka na parkovišti v P. V podrobnostech obviněný poukázal na výpověď svědka Z. V. a na další údajné nesrovnalosti ve skutkových závěrech soudů.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení městského soudu i rozsudek obvodního soudu, aniž by konkretizoval další postup ve věci.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky proto nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými brojil proti skutkovým závěrům soudů, a ve shodě se svou obhajobou trval na tom, že vůz mu byl odcizen v souladu s tím, jak to sám popsal. Domáhal se v této souvislosti revize hodnocení důkazů, které byly v hlavním líčení provedeny, s tím, že mělo být uvěřeno jeho výpovědi a výpovědi svědka Z. V.
Z povahy těchto námitek dovolatele je však zřejmé, že jejich prostřednictvím napadal údajné vady skutkových zjištění učiněných soudy, nikoli vady právního posouzení zjištěného skutku. Uplatněním námitek tohoto typu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nepřihlížel (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 65l/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitky dovolatele zpochybňující závěr soudů, že zjištěný skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., neboť nebyl účastníkem předmětné pojistné smlouvy, nemohl naplnit znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu trestním oznámením na policii, neexistovalo zde jeho zavinění ve vztahu ke způsobení škody značného rozsahu a absentovaly i důvody pro uložení povinnosti k náhradě škody.
Nejvyšší soud po přezkoumání těchto námitek dospěl k závěru, že zatímco některé z nich, jak to bude rozvedeno v další části odůvodnění, jsou zjevně neopodstatněné, jiné jsou alespoň částečně důvodné, takže v jejich světle se napadené rozhodnutí jeví jako přinejmenším předčasné.
Podle zjištění nalézacího soudu se obviněný Ing. J. D., CSc., dopustil trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. tím, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje, a takovým činem způsobil na cizím majetku značnou škodu.
V této souvislosti nutno ve shodě s námitkami dovolatele konstatovat, že pachatelem trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. spáchaného uvedením nepravdivých údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy může být toliko účastník takové smlouvy. Účastníky pojistné smlouvy je přitom nutno rozumět ty subjekty, jež jsou nositeli práv a povinností vyplývajících ze smlouvy.
Z právní úpravy pojistné smlouvy ve smyslu §788 odst. 1 a násl. obč. zák. (ve znění platném do 31. 12. 2004) plyne, že jejími účastníky nejsou jen pojistitel (tj. ten kdo se podle §788 odst. 1 obč. zák. zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená), resp. ten, kdo má právo na plnění z pojistné smlouvy (pojištěný podle §797 odst. 1 obč. zák.), ale i tzv. pojistník jako fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela a je povinna platit pojistné (§788 odst. 1, §796 odst. 1 obč. zák.).
V posuzované věci byla mezi společnosti K. p., a. s., a společností C. L., a. s., uzavřena dne 1. 10. 1999 rámcová pojistná smlouva. Z dikce článku 1 této smlouvy vyplývá, že se pojišťují motorová vozidla v majetku společnosti C. L., a. s., pronajímaná v rámci leasingových smluv, k nimž má leasingová společnost vlastnické právo, pokud jsou vedena v účetnictví, jsou v okamžiku počátku pojištění nepoškozená, mají SPZ (registrační značku) přidělenou dopravním inspektorátem Policie ČR a jsou zařazena do seznamu pojištěných vozidel nejpozději do dvou měsíců od jejich převzetí nájemcem.
Obviněný Ing. J. D., CSc., ovšem jako leasingový nájemce uzavřel dne 9. 11. 1999 se společností C. L., a. s., leasingovou smlouvu. Její součástí byla i ujednání o pojištění, zejména ohledně určení pojistné částky a sazby z pojistné částky. Téhož dne pak obviněný stvrdil svým podpisem seznámení s příslušnými pojistnými podmínkami, podle nichž byl mj. povinen hradit pojistné společně s leasingovými splátkami, které společnost C. L., a. s., měla přeúčtovat na pojišťovnu.
Tyto skutečnosti ve světle dalších shromážděných důkazů musí soudy jednoznačně vyhodnotit a uzavřít, zda obviněný skutečně měl postavení účastníka pojistné smlouvy. Obvodní soud se touto skutečností, jak lze alespoň usuzovat z odůvodnění jeho rozhodnutí, nezabýval, odvolací soud jí sice správně přikládal odpovídající význam, ale jeho závěr se nejeví jako jednoznačný („z dotazníku, který obžalovaný vyplnil vyplývá, že svou osobu správně označil jako pojistníka“). Postavení obviněného nelze dovozovat až z dokumentů jím dodatečně vyplněných, nýbrž z dokumentů obsahujících závazky, které na sebe převzal před zmizením vozu v souvislosti s uzavřením smlouvy o finančním leasingu na vůz a jeho pojištěním. Tuto situaci si musí soudy na podkladě provedených důkazů a naznačené právní úpravy ujasnit a k námitce obviněného zaujmout jednoznačné stanovisko.
Stejně tak musí zaujmout jasné stanovisko k tomu, zda z trestního oznámení o odcizení vozidla lze současně implikovat závěr, že obviněný byl přinejmenším srozuměn s tím, že tím současně, resp. kroky navazujícími, dochází k uplatnění pojistné události, které by mělo vyústit v poskytnutí pojistného plnění společností K. p., a. s. Za uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy se ve smyslu §250a odst. 1 tr. zák. v souladu s konstantní judikaturou považuje úkon pojistníka jakožto smluvní strany a dále pojištěného a každé další osoby, které z předmětného pojištění vzniklo právo nebo povinnost, jímž tato osoba projevuje vůli směřující k tomu, aby pojistitel poskytl pojistné plnění (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 7 Tdo 853/2005, resp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 275/2006).
Bude přitom nepochybně nutno vzít v úvahu např. fakt, že obviněný vyplnil formulář „Oznámení vzniku škody na vozidle“ (č. l. 31 spisu), resp. „Dotazník sloužící k doplnění informací o okolnostech odcizení vozidla a odcizeném vozidle“ (č. l. 20 - 25 spisu), které sloužily jako podklady pro pojistné plnění pojišťovnou K., a. s.
V případě pozitivních závěrů o vině obviněného v tomto směru bude ovšem nutno vážit, zda zůstává zachována alespoň částečná totožnost skutku (§220 odst. 1 tr. ř.), resp. zda by případné doplnění skutkové věty o tyto skutečnosti nebylo v rozporu se zákazem reformace in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k další námitce obviněného, že u něj nelze shledat zavinění k výši způsobené škody, neboť nemohl znát cenu vozu, nutno poukázat na Smlouvu o finančním leasingu (viz č. l. 29 spisu), kterou obviněný podepsal a v níž je kupní cena vozu uvedena.
Za opodstatněnou ovšem považuje Nejvyšší soud námitku, která má vazbu na výrok o náhradě škody, ale současně i na závěr o výši způsobené škody ve smyslu §250a odst. 4 tr. zák. Za škodu způsobenou trestným činem pojistného podvodu podle §250a tr. zák. je totiž třeba považovat částku, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé.
Ani tuto otázku rozhodnou pro závěr o případném právním posouzení jednání obviněného podle příslušné kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. však soudy jednoznačně nevyřešily.
Rozhodné pro její zodpovězení, při respektování závěru soudů o nevěrohodnosti obhajoby obviněného založené na tvrzení o odcizení vozu z prostoru v P., T. ulici dne 14. 7. 2000, bude, jak tedy (při respektováni zásady „in dubio pro reo“) vlastně ke zcizení vozu došlo. Obvodní soud uzavírá (viz str. 5 odůvodnění rozsudku), že má za prokázané, že obviněný vystavil plnou moc na užívání vozu mimo území ČR, avšak tento mu nebyl vrácen. Podle obvodního soudu je otázkou, zda tak učinil za úplatu či byl osobami, jimž vůz zapůjčil, sám oklamán.
Pokud by soud při respektování zásady „in dubio pro reo“ připustil posléze uvedenou možnost, vyvstává otázka, zda při pravdivém oznámení této skutečnosti by i tak vznikl nárok na pojistné plnění či nikoli. Obvodní soud tyto skutečnosti dovozuje pouze v pravděpodobnostní rovině (viz str. 5 odůvodnění rozsudku: „motivem jednání obviněného je, že zde existovala velká pravděpodobnost neposkytnutí pojistného plnění ze strany pojišťovny“).
Vzhledem k tomu, že pojišťovna plnila na podkladě oznámení obviněného o údajném odcizení vozu, tj. za jiných okolností, bude nutno dokazování doplnit výslechem odpovědného pracovníka pojišťovny v tom směru, zda by plnila i za těch skutkových okolností provázejících zmizení vozu, které bude mít soud za prokázány. Pokud by totiž i tak pojišťovna plnila, nemohlo by u ní dojít ke vzniku škody. To by pak mělo dopad na závěr o naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. obviněným. Pokud by naopak z tohoto doplnění vyplynulo, že by ani v případě skutkové verze zjištěné soudem plněno nebylo, nutno zjistit, zda by tato skutečnost byla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného a současně zahrnuta jeho zaviněním (tj. např. že zaviněně nesplnil některou z povinností, k nimž se zavázal v rámci Podmínek pojištění viz č. l. 166 - 167 spisu, zejména bod H – Hlavní povinnosti nájemce). Vyřešení této otázky pak bude mít vedle právního posouzení vliv i na výrok o eventuální povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
IV.
Z důvodů podrobně rozvedených shora proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného Ing. J. D., CSc., podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 6 To 562/2005, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 52 T 50/2005.
Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na obvodním soudu bude, aby jednak jednoznačně vyřešil otázku, zda obviněný byl účastníkem shora zmíněné pojistné smlouvy, zda byl srozuměn s tím, že oznámením o odcizení vozidla činí současně, resp. v návaznosti na toto oznámení, kroky k uplatnění pojistné události. Kladné odpovědi na tyto otázky by nejspíše měly vést k závěru o jeho vině trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák.
Vyřešení otázky, zda v příčinné souvislosti s jednáním obviněného vznikla p. K., a. s., škoda, resp. v jaké výši (tj. zda by neplnila v případě, že by obviněný popsal způsob, jakým byl vůz odňat z jeho držení, pravdivě, případě by plnění snížila), bude mít pak vliv i na případný závěr o naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 3 nebo 4 písm. b) tr. zák.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr