ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.678.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 678/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. června 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016, č. j. 2 To 86/2016-843, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 6/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 57 T 6/2016-779, byl obviněný D. N. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu přípravy podle §20 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 121 T 68/2015, byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2016, č. j. 121 T 68/2015-49, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 9 To 95/2016, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů Městského soudu v Praze se obviněný dopustil shora uvedených trestných činů v podstatě tím, že:
ad. I/1) dne 3. 10. 2015 společně s obviněným M. M. po předchozí domluvě šel obviněný D. N. obhlédnout prostor benzínové čerpací stanice, aby zjistil, kde jsou umístěny kamery a kdo je uvnitř, a pak se vrátil k vozidlu, kde čekal na obviněného M. M. Ten vstoupil do benzínové čerpací stanice a ozbrojen nožem přinutil obsluhu vydat mu finanční hotovost a služební mobilní telefon. Nato z benzínové čerpací stanice odešel, nastoupil do vozidla, které řídil obviněný D. N., společně z místa odjeli a rozdělili si mezi sebou odcizenou finanční hotovost ve výši 20 312 Kč,
ad I/2) dne 9. 10. 2015 společně s obviněným M. M. po předchozí domluvě nejprve šel obviněný D. N. obhlédnout prostor večerky, poté vyšel ven a z prostoru lesoparku hlídal okolí večerky, zatímco obviněný M. M. vstoupil do prodejny, ohrožoval obsluhu nožem a pod pohrůžkou násilí ji donutil vydat hotovost ve výši 5 500 Kč, kterou si obvinění následně mezi sebou rozdělili,
ad I/3) dne 17. 10. 2015 společně s obviněným M. M. po předchozí domluvě přišli k benzínové čerpací stanici, kterou chtěli vyloupit, avšak v té době fungoval ve stanici pouze noční provoz přes okénko. Když obsluha odmítla obviněného M. M. pustit dovnitř, tak obvinění odešli a k realizaci přepadení nedošlo,
ad II/1) dne 16. 10. 2015 společně s obviněnými M. M. a M. H. se domluvili na loupežném přepadení benzínové čerpací stanice a rozdělili si úlohy, kdy obviněný M. H. měl vejít jako zákazník a obhlédnout provozovnu, obviněný M. M. maskovaný černou punčochou a teleskopickým obuškem měl provést loupežné přepadení a obviněný D. N. měl hlídat venku, avšak vzhledem k tomu, že se na stanici stále vyskytovali zákazníci, k realizaci loupeže nedošlo,
ad II/2) dne 17. 10. 2015 společně s obviněnými M. M. a M. H. se domluvili na loupežném přepadení téže benzínové čerpací stanice. Obviněný M. H. vešel jako zákazník dovnitř a hlídal tam, obviněný D. N. zůstal hlídat venku a obviněný M. M. maskován černou punčochou a ozbrojen teleskopickým obuškem pod pohrůžkou násilí přinutil obsluhu vydat mu finanční hotovost ve výši 20 200 Kč a utekl směrem k poli, kde čekal obviněný D. N. Obviněný M. M. mu předal obušek, aby se ho zbavil, a poté utekli pryč, zatímco obviněný M. H. setrval na čerpací stanici v roli náhodného zákazníka až do sepsání protokolu na policii. Odcizenou finanční hotovost si obvinění mezi sebou rozdělili,
ad III) dne 3. 10. 2015 řídil motorové vozidlo, ačkoliv si byl vědom, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 3 T 36/2015, který nabyl právní moci dne 17. 6. 2015, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 18 měsíců.
Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto také o vině, trestu a náhradě škody ohledně obviněných M. H. a M. M.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný M. H. v celém rozsahu, obviněný M. M. ve výroku o trestu a státní zástupce ve výrocích o vině i trestu, a to v neprospěch všech tří obviněných. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2016, č. j. 2 To 86/2016-843, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil v celém rozsahu a současně podle §45 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl stran obviněného D. N. tak, že zrušil výrok o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2016, č. j. 121 T 68/2015-49, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 9 To 95/2016, a celý výrok o trestu, jakož i další navazující výroky. Ohledně obviněného D. N. znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že jej včetně skutku z věci Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 121 T 68/2015 ve shodném rozsahu uznal vinným s upřesněním právní kvalifikace v případě zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. H. a M. M. a jejich odvolání byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný D. N. prostřednictvím obhájce včas dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný namítl, že soud druhého stupně jednání v bodě ad II) kvalifikoval jako spáchané členy organizované skupiny, aniž by to v rozsudku dostatečně odůvodnil. Podle obviněného je odůvodnění rozsudku příliš obecné, důkazně nepodložené, nepřesvědčivé a nedostatečné, což je nepřípustné vzhledem k tomu, že odvolací soud použil přísnější právní kvalifikaci a téměř zdvojnásobil délku trestu. Zdůraznil, že podle judikatury je v organizované skupině provedena dělba úkolů a její činnost se vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Podle názoru obviněného však z dokazování vyplývá, že o plánovitosti nebo koordinovanosti jejich činu nemůže být řeč, a to i vzhledem k tomu, že jednou šli na místo ve dvou, jindy ve třech a obviněný spolu s obviněným M. H. se do činnosti obviněného M. M. nijak nezapojovali a působili pouze jako komparz a psychická podpora. O absenci plánovitosti a koordinovanosti podle obviněného svědčí také to, že ačkoliv měl hlídat u stojanů, nakonec stál na louce přes ulici se psem. Jednání obviněných nebylo organizované, neboť absentovala vyšší forma spolupráce a přidaná hodnota z této spolupráce plynoucí. Soud druhého stupně posoudil úlohu obviněného příliš represivně.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout. Přípisem ze dne 6. 3. 2017 obviněný požádal o projednání věci ve veřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil tak, že argumentaci obviněného nepovažuje za důvodnou, protože skupina obviněných naplnila pojmové znaky organizované skupiny dle ustálené soudní praxe. Trestné činnosti se účastnily s obviněným další dvě osoby, měly rozdělené úkoly a k trestné činnosti došlo na základě předchozího zločinného plánu, v důsledku čehož stoupla pravděpodobnost úspěšné realizace trestné činnosti.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný v bodech ad II/1-2) ve dnech 16. a 17. 10 2015 společně s obviněnými M. M. a M. H. se domluvili na loupežném přepadení benzínové čerpací stanice, rozdělili si úkoly, kdy obviněný M. H. měl v obou případech obhlédnout provozovnu a zabavit obsluhu, obviněný M. M. měl maskovaný a ozbrojený teleskopickým obuškem provést loupežné přepadení a obviněný D. N. měl venku hlídat a poté převzít teleskopický obušek od obviněného M. M. a zbavit se jej. O takto získané finanční prostředky se pak chtěli rozdělit. V prvním případě k realizaci loupežného přepadení nedošlo, neboť na benzínové čerpací stanici byl neustálý pohyb zákazníků a ve druhém případě tímto jednáním získali pokladní hotovost ve výši 20 200 Kč, o kterou se rozdělili. Takto zjištěný skutkový děj spolehlivě vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 18-20), jakož i rozsudku soudu druhého stupně (str. 11-12), který upřesnil z podnětu odvolání státního zástupce právní kvalifikaci u těchto bodů tak, že je obvinění spáchali jako členové organizované skupiny. Pro stručnost lze na tam uvedené odkázat, neboť se závěry soudu druhého stupně se ztotožnil i Nejvyšší soud.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku ohledně absence znaků organizované skupiny. Soudy obou stupňů uzavřely, že všichni tři obvinění v bodě II/1-2) jednali po předchozí vzájemné domluvě a rozdělení úkolů. Jejich činnost vykazovala znaky plánovitosti a koordinovanosti, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, snižovalo riziko jejich dopadení a tím je zvyšována společenská škodlivost jejich jednání. Soud prvního stupně tento rozsah plánování, rozdělení úkolů a kooperace obviněných nesprávně posoudil tak, že ještě nenaplňuje znaky spáchání činu členy organizované skupiny. Toto pochybení napravil odvolací soud tím, že posoudil skutek i podle §173 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obvinění, byť s menšími odchylkami, ale popsali své role, a tyto vyplývají také z ostatních důkazů (kamerových záznamů, údajů o telekomunikačním provozu, výpovědi svědkyně J. F.). Je zjevné, že měli rozdělené úkoly, kdy jeden obviněný obhlédl místo činu, ověřil poměry a vhodnou dobu činu, další provedl vlastní loupežné přepadení, zatímco třetí obviněný poblíž místa činu hlídal a následně se měl postarat o zbavení se předmětu doličného, kterým byla obsluha stanice ohrožována. O získané finanční prostředky se pak všichni tři rozdělili. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi spolupachatele je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že se jednání některého z členů takové skupiny jeví jako méně závažné, nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Skupina také nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, ale postačí, že se do ní pachatel včlenil a aktivně se na její činnosti podílel (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010). Členem organizované skupiny může být i účastník (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 8 Tdo 237/2010). O naplnění znaku spáchání trestného činu organizovanou skupinou v tomto případě není ani podle názoru Nejvyššího soudu pochyb. Námitka obviněného je tedy zjevně neopodstatněná.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou vadou, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přestože obviněný navrhoval projednání dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.