ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.753.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 753/2018-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2018 dovolání obviněného J. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 1 To 63/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 4/2017 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 1 To 63/2017, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 43 T 4/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 43 T 4/2017, byl obviněný J. V. uznán vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §329 odst. 3 tr. zákoníku, §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na pět let, podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 100 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu zaměstnání ve státní správě v pozici oprávněné úřední osoby ve smyslu §15 odst. 2 správního řádu na pět let.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Brně v tom, že obviněný dne 5. 10. 2011 v J. jako oprávněná úřední osoba jednající za Energetický regulační úřad ve správním řízení o obnově řízení ve věci udělení licence ze dne 29. 12. 2009 na výrobu elektřiny č. 110100339 (dále jen rozhodnutí o licenci změnou č. 012) pro držitele ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., bez jakéhokoli odůvodnění s konstatováním, že nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení obnovy řízení, v rozporu s ustanoveními §2 odst. 1, 4, §50 odst. 4, §68 odst. 1, 3 spr. ř. rozhodl usnesením podle §66 odst. 2 spr. ř., č. j. 14654-20/2010-ERU, o zastavení řízení ve věci nařízení obnovy řízení o změně rozhodnutí o licenci změnou č. 012 týkající se provozovny fotovoltaické elektrárny Ch. a Č., ačkoli měl k dispozici listiny specifikované ve výroku, z nichž vyplývalo, že fotovoltaická elektrárna Č. nebyla ke dni zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení z 10. 12. 2009 kompletní, nebyla dostavěna a její výstavba probíhala ještě po provedení revize,
z čehož muselo být obviněnému zřejmé, že ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., v případě fotovoltaické elektrárny Č. v rozporu s ustanoveními §5, §11 odst. 1 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ustanovení §9 písm. c) vyhlášky č. 426/2005 Sb., prokazující povolení k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením, uvedla při získání licence k výrobě elektřiny č. 110100339 v omyl příslušného pracovníka Energetického regulačního úřadu, když mu předložila nepravdivé podklady,
čímž obviněný vědomě nezákonným rozhodnutím ponechal v platnosti nezákonné rozhodnutí o udělení licence změnou č. 012 ze dne 29. 12. 2009 pro fotovolatickou elektrárnu Č. a tím bylo umožněno společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., nadále získávat neoprávněný prospěch velkého rozsahu, neboť jí byl nezákonně ponechán nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovolatických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009 ve výši 13 050 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, takže se společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., obohatila od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2012 o částku 8 599 301,58 Kč ke škodě společnosti E.ON Distribuce, a. s., a od 1. 1. 2013 do 30. 4. 2016 o částku 26 148 102,38 Kč ke škodě společnosti OTE, a. s., a v případě poskytnuté podpory společnosti OTE, a. s., po dobu 20 let provozu fotovoltaické elektrárny by došlo k neoprávněnému prospěchu za období od května 2016 do prosince 2029 ve výši budoucích tržeb v částce 154 217 940,25 Kč.
Odvolání, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 1 To 63/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr .ř. V obsáhle zpracovaných námitkách obviněný vytkl nesprávnost závěru soudů, že vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a připustil pouze nedostatečné zdůvodnění svého rozhodnutí. Zdůraznil, že z důkazů, které se objevily v řízení o obnově, jednoznačně nevyplývala nepravdivost důkazů, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o udělení sporné licence. Poukázal na to, že výrok o vině není výslovně založen na tom, že by porušil ustanovení §100 spr. ř. a další ustanovení upravující obnovu správního řízení, a vyjádřil názor, že ustanovení, která podle výroku o vině porušil, nejsou z hlediska podmínek obnovy řízení dostatečně relevantní. Další námitky zaměřil proti závěru soudů, že jednal v úmyslu způsobit jinému škodu, a uvedl, že v rámci rozhodování o obnově řízení nemohl o takovém následku vůbec uvažovat. K těmto námitkám dodal, že mezi jeho jednáním spočívajícím v nepovolení obnovy řízení a tvrzenou škodou není příčinná souvislost. Konstatoval, že pro výši podpory poskytované výrobci elektřiny nebylo rozhodné, kdy výrobce získal licenci, ale kdy výrobna zahájila výrobu elektřiny. Z toho vyvozoval, že když fotovoltaická elektrárna Č. zahájila výrobu elektřiny v roce 2010, neměla nárok na čerpání podpory stanovené pro výrobny uvedené do provozu v roce 2009, třebaže v roce 2009 získala licenci. Tyto úvahy završil tak, že bez ohledu na to, jak rozhodl o obnově řízení, nemohl výrobci elektřiny vzniknout nárok na podporu poskytovanou pro výrobny uvedené do provozu v roce 2009. Nesouhlas projevil také s tím, jak byla stanovena výše škody, a vytkl, že výše škody nebyla nijak doložena. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení, tak předcházející rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné. Plně se ztotožnil se všemi závěry, které soudy učinily v otázce viny obviněného, a podpořil tyto závěry úvahami shodnými s odůvodněním rozhodnutí obou soudů. Navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci, který v replice setrval na podaném dovolání a v něm uvedených argumentech.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že obviněný byl uznán vinným tím, že jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému škodu vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu.
Výrok o vině byl založen na zjištění, že obviněný v pozici oprávněné úřední osoby (§15 odst. 2 spr. ř.) rozhodl zastavit řízení o obnově, které Energetický regulační úřad zahájil z úřední moci. Obviněný podle výroku o vině takto rozhodl v rozporu s ustanoveními §2 odst. 1, 4, §50 odst. 4, §68 odst. 1, 3 spr. ř. Tato ustanovení se přímo netýkají obnovy řízení, resp. mají k obnově řízení vzdálenější vztah, neboť se primárně vztahují na průběh správního řízení v prvním stupni (hlava VI správního řádu) a na odvolací řízení (hlava VIII správního řádu).
Ustanovení §2 spr. ř. je systematicky včleněno mezi ustanovení upravující základní zásady činnosti správních orgánů. Podle §2 odst. 1 spr. ř. správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Podle §2 odst. 4 spr. ř. správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pokud měl obviněný porušit citovaná ustanovení, mohlo k tomu dojít jen ve spojení s porušením některého z ustanovení o obnově řízení. Porušení takového ustanovení však není ve výroku o vině obviněnému vůbec přičítáno.
Podle §50 odst. 4 spr. ř. pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V tomto ustanovení je zakotvena zásada volného hodnocení důkazů, kterou měl-li obviněný porušit, muselo by se to projevit rozporem jeho rozhodnutí s některým z ustanovení upravujících obnovu řízení. Takový rozpor však není ve výroku o vině obviněného nijak konstatován a vymezen.
Ustanovení §68 spr. ř. upravuje náležitosti rozhodnutí. Podle §68 odst. 1 spr. ř. rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Podle §68 odst. 3 spr. ř. se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Rozhodnutí, které vydal obviněný, mělo všechny části uvedené v §68 odst. 1 spr. ř., avšak odůvodnění bylo z hlediska ustanovení §68 odst. 3 spr. ř. nedostatečné, neboť v něm bylo jen obecně a bez jakéhokoli konkrétnějšího vysvětlení konstatováno, že nebyly shledány podmínky obnovy řízení. Aby tato vada mohla být považována za jednání, jímž obviněný jako úřední osoba „vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu“ ve smyslu §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, musela by mít spojitost s tím, že výrokem rozhodnutí, které vydal obviněný, bylo porušeno nějaké ustanovení o obnově řízení. Naznačený kontext však z výroku o vině obviněného nevyplývá.
Ve výroku o vině obviněného je zmíněno také ustanovení §66 odst. 2 spr. ř., podle něhož obviněný zastavil řízení o obnově. Podle tohoto ustanovení řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká, přičemž toto usnesení se pouze poznamená do spisu. Jde o ustanovení, které z hlediska splnění či nesplnění podmínek obnovy řízení nemá žádný vztah k otázce, zda rozhodnutí obviněného bylo meritorně zákonné či nezákonné.
V posuzované věci nejde jen o to, že výrok o vině není založen na tom, že by obviněný porušil ustanovení o obnově řízení. Soudy si náležitě ani neujasnily povahu obnovy řízení podle správního řádu a při posuzování zákonnosti či nezákonnosti rozhodnutí obviněného se neřídily zásadami, jimiž je tento institut ovládán.
Obnovu řízení a nové rozhodnutí upravuje hlava X správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Podle §100 odst. 1 spr. ř. se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodnit jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle §100 odst. 3 spr. ř. ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.
Ze souvislostí posuzovaného případu je zřejmé, že v dané věci Energetický regulační úřad zahájil řízení o obnově z moci úřední z důvodu, který je v ustanovení §100 odst. 1 písm. a) spr. ř. vymezen dikcí, podle níž se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. Tím byly podle výroku o vině míněny důkazy, na podkladě kterých úřad rozhodl dne 29. 12. 2009 o udělení sporné licence, konkrétně zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení č. 51209 ze dne 10. 12. 2009.
Obnova řízení podle správního řádu má v případě obnovy z moci úřední povahu dozorčího prostředku, který umožňuje z důvodu skutkových omylů zjištěných až po právní moci rozhodnutí znovu rozhodnout ve věci samé a prolomit tak překážku věci rozhodnuté (rei iudicatae). Jde o nápravu vad, které vzešly z toho, že v původním řízení nebyly správnímu orgánu, který jinak při zjišťování skutkového stavu postupoval v souladu se zákonem, známy všechny rozhodné okolnosti. V nauce správního práva, která má historickou oporu také v judikatuře Nejvyššího správního soudu bývalé Československé republiky, je tradičně jako jedna ze zásad obnovy řízení zdůrazňováno, že za novou skutkovou okolnost odůvodňující obnovu řízení z moci úřední nelze pokládat skutečnost, kterou úřad, jenž vydává rozhodnutí, mohl a z úřední povinnosti měl zjistit (viz naposledy např. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád, Komentář, Praha, C. H. Beck, 5. vydání 2016, 6. vydání 2018). Jestliže správní orgán v původním řízení nepostupoval při zjišťování skutkového stavu tak, jak mu ukládá zákon, nemůže toto vlastní pochybení uplatňovat jako důvod nového řízení ve věci (k tomu viz např. Hendrych, D. a kol. Správní právo – obecná část, Praha, C. H. Beck, 2003, str. 387).
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je třeba konstatovat, že soudy se nezabývaly otázkou, zda nařízení obnovy řízení nebránilo to, že Energetický regulační úřad v původním řízení o udělení licence mohl a z úřední povinnosti měl zjistit klíčovou skutkovou okolnost, tj. okolnost, že fotovoltaická elektrárna Č. není kompletní. Soudy si neujasnily, zda zahájení řízení o obnově z moci úřední nesměřovalo – v rozporu s povahou obnovy řízení – právě k tomu, aby bylo napraveno pochybení, kterého se v původním řízení dopustil Energetický regulační úřad tím, že nedostál svým povinnostem při zjišťování skutkového stavu jako podkladu rozhodnutí o udělení licence. Přitom významné okolnosti ukazující na to, že fotovoltaická elektrárna Č. není dostavěna, vyplývaly již z obsahu podkladů, které měl Energetický regulační úřad k dispozici v původním řízení. V oznámení, jímž Energetický regulační úřad podle §46 odst. 1 spr. ř. zahájil řízení o obnově, je výslovně uvedeno, že žadatel o licenci, resp. o změnu licence, v původním řízení předložil mimo jiné rozhodnutí Městského úřadu Tábor jako stavebního úřadu ze dne 23. 12. 2009, kterým se povoluje předčasné užívání stavby fotovoltaické elektrárny Č. před jejím úplným dokončením. Vedle dalších podkladů uvedených ve výroku o vině soudy právě z tohoto rozhodnutí vyvodily zjištění, že povolení předčasného užívání stavby se týkalo jen jedné sedminy fotovoltaické elektrárny Č. Obsah rozhodnutí stavebního úřadu nutně již v původním řízení svědčil o tom, že fotovoltaická elektrárna Č. ve skutečnosti není dokončena.
Nařízení obnovy mohlo být nedokončeností fotovoltaické elektrárny Č. odůvodněno jen za předpokladu, že Energetický regulační úřad v původním řízení nemohl skutečný stav zjistit a že nepravdivost zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení se ukázala až dodatečně, tj. poté, co bylo v původním řízení rozhodnuto. Jestliže se na možnou nepravdivost zprávy dalo usuzovat již v původním řízení z obsahu citovaného rozhodnutí stavebního úřadu, které bylo předloženo spolu s žádostí o udělení licence, a jestliže Energetický regulační úřad z toho vyplývající pochybnosti ohledně kompletnosti fotovoltaické elektrárny Č. neodstranil nějakými dalšími dostupnými důkazy, např. ohledáním podle §54 odst. 1 spr. ř., pak by nařízení obnovy řízení bylo v rozporu se zákonnými podmínkami a povahou tohoto prostředku.
Podle výroku o vině obviněný zastavil řízení o obnově, ačkoli měl k dispozici protokol č. 031101510 vypracovaný Státní energetickou inspekcí, kde byly popsány zjištěné závady na fotovoltaické elektrárně Č., a věděl o navazujících rozhodnutích Státní energetické inspekce č. 314031110 ze dne 14. 9. 2010 a č. 904030510 ze dne 22. 10. 2010, kde bylo zejména uvedeno, že podle stavebního deníku fotovoltaické elektrárny Č. nebyla ke dni zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení č. 51209 ze dne 10. 12. 2009 kompletní a její výstavba probíhala ještě po provedení revize a rozhodnutí o předčasném užívání stavby vydané stavebním úřadem dne 23. 12. 2009 se týkalo pouze jedné sedminy fotovoltaické elektrárny Č. Za situace, kdy se nedostavěnost fotovoltaické elektrárny Č. reálně ukazovala již v původním řízení, neznamenaly zmíněné důkazy nic jiného než jen potvrzení pochybností, které tu ohledně dokončení výstavby elektrárny nutně byly již v původním řízení a které měl Energetický regulační úřad také v původním řízení odstranit v rámci zjišťování skutkového stavu podle §50 odst. 2, 3 spr. ř. jako podkladu rozhodnutí o udělení licence, a nikoli až v obnoveném řízení. Uvedené důkazy nemohly odůvodnit nařízení obnovy, protože v jejich světle se nepravdivost zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení neukázala jako nová skutečnost, která nemohla být v původním řízení zjištěna. Možnost, že fotovoltaická elektrárna Č. není dostavěna, se reálně ukazovala již v původním řízení, v němž však tato okolnost zůstala kvůli nedůslednému postupu Energetického regulačního úřadu neobjasněna. Její následné potvrzení po právní moci rozhodnutí o udělení licence za popsaného stavu stojí mimo rámec zákonných předpokladů obnovy řízení. Ke zmíněnému povolení předčasného užívání stavby před jejím úplným dokončením lze jen dodat, že pokud bylo jedním z podkladů rozhodnutí v původním řízení, sotva jím mohla být zároveň odůvodněna obnova řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutím, které obviněný podle výroku o vině učinil ve věci obnovy řízení, nebylo porušeno žádné ustanovení upravující obnovu řízení. Nemůže tudíž obstát závěr soudů, že obviněný vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím právnímu předpisu, jak to má na mysli ustanovení §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
K nepřijatelným závěrům dospěly soudy rovněž v otázce, jaký význam mělo rozhodnutí obviněného o zastavení řízení ve věci obnovy z hlediska okolnosti, že společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., v souvislosti s provozem fotovoltaické elektrárny Č. neoprávněně účtovala garantovanou výkupní cenu elektřiny pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009. Mezi rozhodnutím obviněného a neoprávněným účtováním garantované výkupní ceny soudy mylně spatřovaly příčinnou souvislost.
Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 29. 12. 2009, č. j. 09083-6/2009-ERU, o změně rozhodnutí o udělení licence č. 110100339 změnou č. 012 byla společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., jako žadateli, který již byl držitelem licence č. 110100339, udělena cestou změny č. 012 další licence týkající se fotovoltaické elektrárny Č. Z obsahu rozhodnutí vyplývá, že dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí vzniká „oprávnění k provozování licencované činnosti v provozovně“. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 12. 2009. Ze samotného rozhodnutí nevyplývá nic, co by se týkalo ceny elektřiny vyráběné v provozovně.
Výrok o vině obviněného je koncipován tak, jako by z okolnosti, že dne 30. 12. 2009 vzniklo společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., oprávnění k provozování licencované činnosti, zároveň vyplývalo právo této společnosti účtovat za elektřinu vyráběnou v uvedené provozovně garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009. Tak tomu ovšem není. Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, mimo jiné upravil zásady pro stanovení výše cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů, a to v ustanovení §6 odst. 1, v němž podmínky, za nichž Energetický regulační úřad stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny a zelené bonusy, vázal na to, kdy bylo zařízení uvedeno do provozu. V návaznosti na to lze odkázat i na vyhlášku č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška v přechodném ustanovení, jak vyplývá z čl. II zákona č. 364/2007 Sb., operuje pojmem „výrobny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky“. Názor, že pro účtování garantované výkupní ceny elektřiny je rozhodné, kdy výrobce nabyl oprávnění k provozování licencované činnosti, nemá oporu v žádném právním předpise. Ostatně i v rozhodovací praxi orgánů veřejné moci se vychází z toho, že kritériem pro stanovení výše garantované výkupní ceny a zeleného bonusu je doba, kdy držitel licence na výrobu elektřiny začal elektřinu vyrábět a dodávat do elektrizační soustavy, a nikoli doba, kdy získal licenci (k tomu viz např. rozhodnutí Státní energetické inspekce – územního inspektorátu pro Jihočeský kraj ze dne 29. 7. 2016, č. j. 82/031105414, ve spojení s rozhodnutím Státní energetické inspekce – ústředního inspektorátu ze dne 6. 1. 2017, č. j. SEI-103/2017/90.221-1/031105414, jimiž Vrchní soud v Olomouci na návrh obviněného provedl ve veřejném zasedání důkaz, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 4 As 257/2017). V samotném výroku o vině obviněného se používá jinak správné dikce „výkupní cena pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009“ a „výkupní cena pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010“. S tím je ale v logickém rozporu konstrukce, při které je výrok o vině obviněného v otázce účtování ceny elektřiny spojován s okolností, že společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., získala licenci v roce 2009. Jestliže výkupní ceny stanovené pro rok 2009 společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., účtovala neoprávněně, bylo důvodem této neoprávněnosti to, že ve fotovoltaické elektrárně Č. nezačala elektřinu vyrábět a dodávat do elektrizační soustavy v roce 2009, ale až v roce 2010. Okolnost, že licenci získala v roce 2009, nemá v tomto kontextu žádný význam. Nelze tedy dojít k úsudku, že by rozhodnutí obviněného o zastavení řízení ve věci obnovy bylo příčinou neoprávněného účtování ceny elektřiny společností ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o. Pro úplnost je třeba dodat, že výrok o vině není založen na tom, že společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., se vůbec neměla stát držitelem licence na provozování fotovoltaické elektrárny Č., ale na tom, že licenci měla obdržet v roce 2010. To však z hlediska trestnosti posuzovaného skutku nehraje roli.
Za situace, kdy je zřejmé, že obviněný nevykonával svou pravomoc způsobem odporujícím právnímu předpisu a nezpůsobil škodu, je bezpředmětné zabývat se subjektivní stránkou činu a výší škody.
Výrok o vině obviněného zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tak rozsudek Krajského soudu v Brně jako součást řízení, které předcházelo napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu