ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.916.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 916/2018-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 8. 2018 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných M. M. , a právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o. , IČ: 285 81 806, se sídlem Pod Humny 308, Hustopeče nad Bečvou, okres Přerov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 70/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 2/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. M. a právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o., odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 50 T 2/2016-2081, byl obviněný M. M. uznán vinným pomocí zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 5, §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, přičemž podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, a to výkonu činnosti revizního technika elektrických zařízení na dobu čtyř let. Dále byla obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., uznána vinnou pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle §19 zákona č. 418/2011 Sb., §70 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 3 437 055,43 Kč a podle §18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., §67 odst. 1, §68 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest v celkové výši 800 000 Kč. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
Obviněný M. M. se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil uvedené pomoci zločinu v podstatě tím, že jako revizní technik dne 29. 11. 2009 vyhotovil nepravdivou Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení (dále také „Zpráva“) s předmětem revize elektroinstalace a napojení rozvodů fotovoltaické elektrárny (dále také „FVE“) na volném poli u obce H. n. B., jež měla dokazovat, že zařízení je schopno bezpečného provozu, a ve které nepravdivě uvedl, že elektroinstalace fotovoltaického systému sestává z fotovoltaických panelů E1 – E4424, jež jsou instalovány ve 13 řadách a vzájemně propojeny v sériovém zapojení a svedeny do rozjišťovacích a propojovacích String Boxů instalovaných na konstrukci pod panely, přičemž String Boxy jsou napojeny vodiči ze samostatných jisticích skříní, které jsou dále napojeny každá na samostatný měnič, přestože v době vyhotovení revizní zprávy popisované fotovoltaické panely, String Boxy ani měniče instalovány ani napojeny nebyly, takže nebylo možné posoudit, zda je popisovaný systém schopen bezpečného provozu, přičemž si byl vědom, že zpráva může sloužit jako jeden z podkladů licenčního řízení, vedeného u Energetického regulačního úřadu (dále také „ERÚ“), kdy následně byla na jejím základě tímto úřadem dne 17. 12. 2009 neoprávněně vydána licence opravňující právnickou osobu SUNPEMA ENERGY, s. r. o., k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů na výkon 1,3 MW po dobu 25 let, čímž umožnil uvedení elektrárny do provozu již v roce 2009 a právnické osobě SUNPEMA ENERGY, s. r. o., tak umožnil nezákonně získat oprávnění k výrobě elektrické energie a tím i nárok na výkupní cenu ve výši 13 050 Kč/MWh, a to oproti výkupní ceně ve výši 12 150 Kč/MWh, na jejíž úhradu by vznikl nárok v případě, že by elektrárna byla uvedena do provozu v roce 2010, takže za období od ledna 2010 do května 2015 byla neoprávněně vyplacena právnické osobě SUNPEMA ENERGY, s. r. o., v rámci výkupní ceny částka 5 649 566,15 Kč, a to od společností ČEZ Distribuce, a. s., (v letech 2010 – 2012) a ČEZ Prodej, s. r. o., (v letech 2013 – 2015), a pokud jde o další období od června 2015 do prosince 2030, tj. po celkovou dobu předpokládané životnosti FVE 20 let, se právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., pokusila získat další neoprávněný prospěch ve výši nejméně 1 819 947,38 Kč ke škodě provozovatelů distribuční sítě.
Obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila pokusu uvedeného zločinu v podstatě tím, že ačkoliv věděla, že protiprávním jednáním získala dne 17. 12. 2009 neoprávněně licenci opravňující ji k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů na výkon 1,3 MW po dobu 25 let, a to již v průběhu roku 2009, a tím i nárok na výkupní cenu ve výši 13 050 Kč/MWh, jenž byl přiznán elektrárnám uvedeným do provozu v roce 2009, a to oproti výkupní ceně ve výši 12 150 Kč/MWh, na jejíž úhradu by vznikl nárok v případě, že by elektrárna byla uvedena do provozu v roce 2010, od ledna 2012 do dubna 2015 využívala omylu pracovníků ERÚ, kteří vydali licenci k výrobě dotované elektřiny, a prostřednictvím pověřených osob, které jednaly v zájmu obviněné a v rámci její činnosti, úmyslně účtovala výkupní cenu za vyrobenou elektřinu z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009, a to od ledna 2012 do prosince 2012 společnosti ČEZ Distribuce, a. s., a od ledna 2013 do dubna 2015 společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., kdy jí takto bylo oproti částkám, jež odpovídaly nároku na výkupní cenu stanovené pro elektrárny uvedené do provozu v roce 2010, neoprávněně vyplaceno společnostmi ČEZ Distribuce, a. s., 1 111 077,18 Kč a ČEZ Prodej, s. r. o., 2 325 978,25 Kč, celkem 3 437 055,43 Kč ke škodě těchto společností, a pokud jde o další období od května 2015 do prosince 2030, tj. po celkovou dobu předpokládané životnosti FVE 20 let, se obviněná pokusila získat další neoprávněný prospěch ve výši nejméně 1 917 082,74 Kč ke škodě provozovatelů distribuční sítě.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvinění M. M. a právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., státní zástupce v neprospěch obou obviněných a poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s. Z podnětu odvolání obviněného M. M. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 To 70/2017-2238, částečně zrušil napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného, a to ve výroku o trestu a nově mu uložil podle §209 odst. 5, §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti revizního technika elektrických zařízení na čtyři roky. Odvolání státního zástupce, obviněné právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o., a poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný M. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání z převážné části zopakoval svoji dosavadní obhajobu a odvolací námitky. Mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu je podle něj extrémní nesoulad. Nelze shledat naplnění subjektivní stránky trestného činu. Závěr o tom, že vyhotovil úmyslně nepravdivou revizní zprávu, je nesprávným hmotně právním posouzením skutku, neboť se mohlo jednat maximálně o nedbalost. Nemohlo dojít k vyvolání omylu na straně zaměstnanců ERÚ, neboť při řádné kontrolní činnosti by zjistili, že předmětná FVE v době žádosti o udělení licence nebyla dokončena. Skutek kladený mu za vinu měl být posouzen jako příprava ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku. Absentuje také příčinná souvislost mezi jeho jednáním a škodlivým následkem. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by měl vědět, že jeho revizní zpráva bude sloužit jako podklad pro licenční řízení, popř. přinejmenším že bude předložena jako jediná revizní zpráva FVE.
Závěrem obviněný Marek Minařík navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudek soudu druhého stupně napadla dovoláním včetně dvou doplnění podanými prostřednictvím obhájce obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., a opřela jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatné části zopakovala svoji obhajobu, odvolací námitky a rozvedla polemiku s konkrétními částmi odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a to způsobem vytrhávání jednotlivých myšlenek z kontextu. Vlastním způsobem hodnocení důkazů a přehodnocením závěrů soudů dovodila existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a právními závěry soudů, jakož i nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost rozhodnutí. Skutek kladený ji za vinu nevykazuje znaky pokusu zločinu podvodu. Z popisu skutku není zřejmý úmysl, a to ani nepřímý, když subjektivní stránka nebyla provedeným dokazováním prokázána. K vydání licence došlo bez aktivní účasti obviněné a osob jednajících v jejím zájmu. Sama měla zájem získat bezvadné plnění ze smlouvy o dílo bez jakéhokoli motivu získat licenci již v roce 2009 a celá situace by měla být posouzena z pohledu zásady ultima ratio. Získání licence až v roce 2010 by ji nezpůsobilo žádnou finanční ztrátu, neboť rozdíl výkupních cen mezi lety 2009 a 2010 byl nevýznamný a tuto ztrátu si mohla kompenzovat uplatněním práva na náhradu škody včetně práva na smluvní pokuty vůči dodavateli. Jednání svědků I. Č. a M. S. nelze přičítat obviněné právnické osobě ve smyslu §8 odst. 1,2 zákona č. 418/2011 Sb., neboť tyto osoby nebyly k ní v pracovněprávním ani jiném obdobném vztahu a tuto přičitatelnost nelze shledat ani u svědků P. M. a Š. T.. Skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, nebylo prokázáno spáchání skutku osobou, jejíž jednání by bylo přičitatelné obviněné právnické osobě, čímž byla porušena zásada in dubio pro reo a důkazní řízení se dostalo do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
Závěrem obviněná právnická osoba SUNPEMA ENEGRY, s. r. o., navrhla, aby Nejvyšší soud ve vztahu k ní zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněných vyjádřil a poukázal na to, že oba obvinění v dovoláních uvedli argumentaci, kterou uplatnili již ve své obhajobě před soudy nižších stupňů, přičemž soudy se s těmito otázkami dostatečně vypořádaly. Ve věci není extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Zcela správný je i závěr soudů, že obviněný M. M. naplnil subjektivní stránku pomoci zločinu podvodu v nepřímém úmyslu, neboť si musel být rozhodných okolností skutku vědom. Nelze přisvědčit ani námitce, že by jednání obviněného mělo být posouzeno spíše jako příprava, neboť v souvislosti s jeho jednáním vznikla škoda a trestný čin, na němž se jako pomocník podílel, byl dokonán. K námitce ohledně příčinné souvislosti státní zástupce zdůraznil, že obviněný si musel být od počátku vědom, z jakého důvodu je revizní zpráva vyžadována, k jakému účelu bude použita, a proč bylo po něm požadováno vypracování revize zařízení, které se v podstatě teprve začalo stavět. Co se týče námitky obviněné právnické osoby ohledně znaku zavinění, státní zástupce poukázal na to, že její trestní odpovědnost je vybudována na fikci přičitatelnosti jednání a zavinění fyzické osoby právnické osobě. Osoby v obdobném postavení jako zaměstnanci při plnění rozhodnutí, schválení nebo pokynu statutárního orgánu obchodní společnosti jednající v jejím zájmu musely vědět o skutečném stavu dokončenosti stavby v době vypracování revizní zprávy a taktéž o předložení této zprávy v řízení o udělení licence. Skutkovým zjištěním soudů neodpovídá tvrzení, že zájmem obviněné právnické osoby bylo pouze získat bezvadné plnění ze smlouvy o dílo bez jakéhokoli motivu získat licenci v roce 2009, tudíž nelze akceptovat ani námitku stran ultima ratio. Každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a jednání obviněné právnické osoby nelze považovat za čin společensky méně škodlivý.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky, kterými obvinění soudům vytýkají nesprávná skutková zjištění, stejně jako další výtky směřující proti hodnocení provedených důkazů a polemiku se závěry soudů ohledně toho, kdo, v jaké míře se podílel na podkladech pro licenční řízení a následné vydání licence, kdo jaké měl informace o skutečném průběhu stavby, nelze s ohledem na výše uvedené podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obvinění namítli, že nebylo prokázáno naplnění všech znaků zločinu podvodu (jeho pokusu), nebyla zjištěna osoba jejíž jednání by bylo přičitatelné obviněné právnické osobě, tyto námitky postavili výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů soudu prvního stupně. Takto postavené námitky by tedy formálně byly s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto je nelze pod tento dovolací důvod podřadit. Soudy obou stupňů se přitom s naplněním všech znaků předmětného trestného činu zcela správným a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly v odůvodněních svých rozsudků, na která lze pro stručnost odkázat (str. 61-62 rozsudku soudu prvního stupně a str. 16-17 rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však v hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně neshledal žádné rozpory, natož extrémní, neboť soudy zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. provedly veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. pečlivě hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácena znaleckým posudkem a výslechem znalce Ing. Milana Tomeše, CSc., a listinnými důkazy jako stavebním deníkem, fakturami a dodacími listami subdodavatelů stran dodávek potřebných dílů pro elektrárny, protokolem o prohlídce ze dne 18. 12. 2009 i fotografiemi pořízenými při této prohlídce a rovněž samotným obsahem předmětné revizní zprávy ze dne 29. 11. 2009. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani porušení práva na spravedlivý proces, nebyl zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do zjištěného skutkového stavu. Popis skutku ve skutkové větě obsahuje všechny znaky uvedeného trestného činu (jeho pokusu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňuje námitka obviněného M. M., že jeho jednání mělo být kvalifikováno toliko jako příprava k trestnému činu podvodu, nikoli jako trestný čin podvodu dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu, neboť nebyl dán znak bezprostředního směřování k dokonání trestného činu. Této argumentaci obviněného však nelze přisvědčit. Obviněný musel být od počátku svého jednání, tedy od vypracování předmětné zprávy o výchozí revizi elektrického zařízení, přinejmenším srozuměn s tím, že tato zpráva bude sloužit jako podklad, na základě kterého se bude pro obviněnou právnickou osobu SUNPEMA ENERGY, s. r. o., rozhodovat o udělení licence k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Zprávu přitom obviněný vypracoval a záměrně koncipoval tak, aby vyvolala dojem, že je elektrárna dokončená a jako celek schopna bezpečného provozu a tudíž musel vědět, že za pomoci této zprávy bude možné požadovanou licenci získat a s tímto srozuměním ji předal osobě vyřizující zmiňovanou licenci. Právní kvalifikace zvolená soudem prvního stupně je tedy i podle Nejvyššího soudu správná, a proto byla tato námitka shledána zjevně neopodstatněnou.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit ne zcela konkretizovanou námitku obviněné právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o., stran zásady ultima ratio. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1634/2014). Na druhé straně je potřeba uvést, že princip ultima ratio nelze vykládat v tom smyslu, že trestní postih závisí pouze na tom, zda byly či nebyly, příp. jakým způsobem, uplatněny i mimotrestní právní prostředky. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 Tdo 883/2015). Jednání obviněné právnické osoby, které bylo kvalifikované jako pokus trestného činu podvodu, nijak nevybočuje z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho společenská škodlivost není pod tuto úroveň ničím snižována. Naopak je zvyšována mimo jiné sofistikovaným způsobem provedení a dlouhou dobou, po kterou právnická osoba využívala omylu pracovníků ERÚ. Na základě uvedeného shledal Nejvyšší soud tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obvinění většinu námitek obsažených v dovoláních uplatnili ve své obhajobě před soudem prvního stupně i v odvoláních. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu