ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.932.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 932/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. září 2016 v Brně dovolání obviněné H. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, č. j. 10 To 95/2016-194, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 89/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 22. 10. 2015, č. j. 3 T 89/2015-170, uznal obviněnou H. Z. (dále zpravidla jen „obviněná“) vinnou přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchala tím, že
při výkonu své podnikatelské činnosti v oboru realitní činnost, správa a údržba nemovitostí, kterou od 25. 2. 2013 provozovala na základě ústní dohody ve spolupráci s poškozenou firmou L. L. R. (správně L. L., fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku), osoba samostatně výdělečně činná, získala v rámci plnění svých pracovních úkolů oprávněný přístup k firemnímu notebooku zn. HP, model: g7-2210ec, SN: ......, který jí umožnil volnou dispozici s počítačovým systémem a nosičem informací a využití jeho informačního obsahu, přičemž v úmyslu způsobit svému obchodnímu partnerovi škodu nebo jinou újmu, dne 6. 3. 2014 v 13:07:13 hod. odstranila cílový uživatelský účet „H.“ a téhož dne v 13:34:01 hod. odstranila cílový uživatelský účet „L.“, když ignorovala systémový dotaz na zachování uživatelských dat a společně s odstraněním uživatelských účtů úmyslně vymazala cca 46,64 MB dat, strukturovaných v 350 souborech a 159 adresářích uživatelského účtu „H.“ a dále cca 21,67 GB dat, strukturovaných v 26040 souborech a 1615 adresářích uživatelského účtu „L.“, čímž došlo k fyzickému odstranění záznamu dat na nosiči informací shromážděných oběma za období od 1. 1. 2013 do 17. 3. 2014 a týkajících se zejména fotografií a kompletních podkladů k nabízeným a realizovaným nemovitostem, kompletních údajů ke klientům a kontaktů na ně, přičemž smazaná data se podařilo v rámci znaleckého zkoumání obnovit.
Za tento přečin byla odsouzena podle §230 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená firma L. L. R. se sídlem Z., K., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 10 To 95/2016, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné proti výrokům o vině a trestu.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Matějíčka včas dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Namítla v něm nesprávné právní posouzení skutku, protože z hlediska subjektivní stránky chybí úmysl a uvedla, že vymazání dat z počítače mohlo naplňovat nejvýše znaky nevědomé nedbalosti. Obviněná vytýká nalézacímu soudu, že v rozhodnutí nesprávně uvedl, že škoda vznikla „firmě L. L.“. Škoda způsobená trestným činem může vzniknout pouze fyzické či právnické osobě, nikoliv firmě, neboť obchodní firmou je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Dále poukázala na to, že nejednala v úmyslu poškodit poškozeného L. L., ale chtěla pouze po skončení spolupráce vrátit počítač ve stavu, ve kterém ho převzala od poškozeného ke spolupráci. Namítla, že se soud nezabýval tím, že nepotřebovala od poškozeného povolení k přístupu k počítači. Závěrem obviněná vytýká soudu, že délka zkušební doby je vzhledem k jejímu dosavadnímu životu nepřiměřená. S odkazem na §37 odst. 2 tr. zákoníku namítla, že pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Obviněná neodůvodnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
V dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 10 To 95/2016, i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 3 T 89/2015, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby po zrušení obou rozhodnutí ji zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné H. Z. vyjádřil tak, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná uplatnila, je dán, spočívá-li rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Pokud jde o obsahovou stránku dovolání, obviněná opakuje totožné námitky od počátku trestního řízení. Především zpochybňuje subjektivní stránku trestného činu a dovozuje, že pokud již došlo ke smazání dat z počítače, stalo se tak jen omylem (z nevědomé nedbalosti), případně že z počítače smazala svá data, nikoliv data obviněného. Takové námitky nelze podřadit pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod. Zcela mimo rámec dovolacích důvodů stojí výtky, jejichž prostřednictvím obviněná brojí proti přísnosti trestu, resp. nepřiměřené délce zkušební doby. Pod uplatněný důvod lze s jistou mírou benevolence podřadit námitky v bodě 6. dovolání. Zde obviněná zpochybňuje objektivní stránku trestného činu, když dovozuje, že předpokladem spáchání trestného činu podle §230 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je, že konkrétní fyzické a právnické osobě musí vzniknout škoda, přičemž škoda nemůže vzniknout „firmě“, jak podle ní nesprávně uvedl nalézací soud. Námitka obviněné ohledně nesprávného označení toho, komu měla vzniknout škoda, je bezpředmětná, neboť v rozhodnutí soudu je dostatečným způsobem vymezen subjekt, jemuž měla vzniknout škoda. Pokud jde o znak „způsobení škody“ pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu [§230 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku] není rozhodující, zda škoda vznikne či nikoliv. Rozhodné je, že pachatel jedná v úmyslu „způsobit jinému škodu nebo jinou újmu“. Tento úmysl obviněné H. Z. přitom vyplývá ze skutkových zjištění (zejména str. 7 rozsudku nalézacího soudu). Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., námitku obviněná vznáší pouze formálně, neboť ji nijak argumentačně nepodložila a neuvedla, vyjma prostého odkazu na uvedený dovolací důvod a konstatování, že „ … některý z výroků je neúplný“ (viz bod 3 dovolání), v čem by podle ní pochybení zakládající uvedený dovolací důvod mělo spočívat, a tedy jaký výrok je neúplný a proč. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněná napadá předmětné rozhodnutí. Dovolání obviněné H. Z. považuje za zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Základní námitkou obviněné je námitka nesprávného právního posouzení skutku, zejména to, že z hlediska subjektivní stránky chybí úmysl obviněné poškodit poškozeného, protože jí nebyl prokázán úmysl a jednání mělo být posouzeno jako nevědomá nedbalost.
Přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spáchá ten, kdo získá přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací neoprávněně vymaže nebo jinak zničí, poškodí, změní, potlačí, sníží jejich kvalitu nebo je učiní neupotřebitelnými, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle §230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku bude odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
Předmětem ochrany v případě přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. tr. zákoníku je primárně ochrana integrity a dostupnosti počítačových dat a systémů. Ochrana je zde poskytována počítačovým datům a počítačovým programům před neoprávněnými zásahy, které mohou mít vliv na existenci, kvalitu, správnost dat, a konečně chrání před neoprávněným užíváním uložených počítačových dat.
Z hlediska subjektivní stránky se jedná o úmyslný trestný čin. Jeho objektivní stránku naplní pachatel, který získá přístup k počítačovému systému nebo nosiči informací, přičemž zároveň naplní alespoň jednu z dalších okolností uvedených alternativně pod písmeny a) až d). Úmysl způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch je zvláště přitěžující okolností podle odstavce 3, způsobení těchto účinků pak zvláště přitěžující okolností podle odstavce 4.
Získáním přístupu se zde rozumí takové jednání, které umožní pachateli volnou dispozici s počítačovým systémem nebo nosičem informací a využití jeho informačního obsahu. Získat přístup k počítačovému systému nebo nosiči informací lze neoprávněně, ale i oprávněně. Nezáleží ani na důvodu, který vedl k získání přístupu (může to být náhoda, plnění pracovních úkolů, využití počítače pro zábavu, odcizení nosiče informací atd).
Neoprávněným užitím dat (neboli počítačovou špionáží) je jakákoli nedovolená manipulace s daty uloženými v počítačovém systému nebo na nosiči informací, pokud nejde o případy b) až d). Neoprávněné bude takové užití, které je v rozporu s právní normou nebo je činěno v rozporu se stanoveným účelem, popř. bez vědomí či souhlasu oprávněné osoby. Neoprávněným užitím je též nedovolené kopírování na jiný nosič informací, který pak má většinou pachatel ve své dispozici. Vymazáním dochází k fyzickému odstranění záznamu dat z počítačového systému nebo nosiče informací. Jiným způsobem zničení dat může být např. fyzické zničení nosiče. Poškozením se snižuje kvalita, použitelnost nebo rozsah zaznamenaných dat na příslušném nosiči nebo v počítačovém systému, jejich integrita, spolehlivost a důvěryhodnost, a to trvale nebo pro určitý čas (data jsou použitelná až po složitých a nákladných úpravách nebo jen k jinému, méně náročnému účelu). Změnit data znamená, že jsou sice zachována původní data, ale došlo k jejich doplnění novými, nežádoucími, která zkreslují původní obsah, nebo je tohoto důsledku dosaženo jinou manipulací s nimi, např. jejich jiným uspořádáním, zkrácením, částečnou náhradou jinými daty. Učinit neupotřebitelnými znamená sice zachování dosavadních dat, ale jednáním pachatele dojde k tomu, že je nelze nadále využívat k původnímu účelu (zakódováním dat, znemožněním získání dat z příslušného nosiče apod.). Potlačením dat jsou případy, kdy data dále existují beze změny, ale pachatel s nimi naložil tak, že je nelze dohledat na jejich původním umístění.
Nejvyšší soud přisvědčil výtce obviněné, že soudy nesprávně dospěly k tomu, že škoda vznikla „firmě L. L.“. Poukázala přitom na to, že škoda může vzniknout jen fyzické nebo právnické osobě, protože obchodní firmou je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Nejvyšší soud připomíná, že již zákon č. 593/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení §8 odst. 1 stanovil, že obchodní firma (dále jen „firma“) je název pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Na tuto úpravu navázal i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který má obdobnou úpravu v ustanovení §423 odst. 1, podle něhož obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem.
Přestože by pojem obchodní firma měl být všeobecně známým, dennodenně slyšíme nesprávné používání tohoto pojmu ministry, politiky, úředními osobami i sdělovacími prostředky. Soud prvního stupně použil pojem firma v tzv. skutkové větě rozsudku a ve výroku o náhradě škody. Jeho pochybení nenapravil ani odvolací soud zřejmě v důsledku obecné mluvy. Dovolací soud však musí konstatovat, že zmíněné vady nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že námitka týkající se nesprávného právního posouzení skutku je zjevně neopodstatněná. Ze skutkových zjištění soudů je zcela zřejmé, že obviněná z hlediska zavinění jednala v přímém úmyslu vymazáním dat způsobit poškozenému L. L. jinou škodu, tj. ztrátu obchodních kontaktů, dobrého jména, obchodních partnerů, ztrátu obchodních smluv a podobně.
Obviněná namítla, že délka zkušební doby je s ohledem na její dosavadní bezúhonný život nepřiměřená. Pokud jde o námitku týkající se přiměřenosti délky zkušební doby uloženého trestu, jedná se o námitku, která nenaplňuje svým obsahem důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nepřiměřenost trestu odnětí svobody není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), ani jiným důvodem dovolání upraveným v §265b odst. 1 tr. ř. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu ( srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Tento důvod dovolání spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněná prostřednictvím obhájce zmíněný důvod dovolání neodůvodnila, jak je její povinností podle §265f odst. 1 tr. ř., a proto jej Nejvyšší soud nemohl přezkoumat.
Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že závěr soudu o vině obviněné spočívá na správných skutkových zjištěních, která vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku obviněné je proto správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu