ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.947.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 947/2016-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. srpna 2016 v Brně dovolání obviněného Ing. J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 8 To 33/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 133/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 26. 11. 2015, č. j. 2 T 133/2015-271, uznal obviněného Ing. J. D. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným ad I. přečinem pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku a ad I.-VII. přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
ačkoliv byl Městským úřadem ve Žďáru nad Sázavou postižen
- dne 18. 8. 2014 v příkazním řízení pravomocným uložením pokuty 500,- Kč za přestupek podle §49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se dopustil tím, že v období od 12. 7. 2014 do 22. 7. 2014 zaslal přibližně 90 obtěžujících SMS zpráv H. N., a L. H.,
- dne 23. 9. 2014 v blokovém řízení pravomocným uložením pokuty 700,- Kč za přestupek podle §49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se dopustil tím, že v době od 23. 7. 2014 do 3. 9. 2014 zasílal H. N., obtěžující SMS zprávy,
v období od 4. 9. 2014 do 1. 12. 2014, ve Ž. n. S. a v S., okr. K. H., přes její výslovný nesouhlas pronásledoval poškozenou H. N., tím způsobem, že vyhledával její osobní blízkost a sledoval ji, a dále ji přímo či zprostředkovaně prostřednictvím jejích rodinných příslušníků a známých kontaktoval prostřednictvím telefonních hovorů a SMS zpráv, když kromě jiného
1.
v přesně nezjištěných dobách v měsíci září roku 2014 nejméně ve čtyřech případech telefonoval do Domu s pečovatelskou službou v S. č.p. ..., okr. K. H., kde je od 1. 9. 2014 zaměstnána poškozená H. N., a v rozporu se skutečností vedoucí tohoto zařízení J. P. o poškozené opakovaně sděloval, že je zlodějka, krade, není spolehlivá, nestará se ani o vlastní děti a bude na lidi zlá, dále na poškozenou v místě tohoto zaměstnání nejméně ve čtyřech případech osobně čekal a dožadoval se kontaktu s ní, když v jednom z případů vnikl do budovy, odkud byl vyveden,
2.
v období od září 2014 zaslal poškozené L. H., nejméně 3 SMS zprávy, kde se vyjadřuje mimo jiné k poškozené H. N.,
3.
ve dnech 1. 10. 2014 a 17. 10. 2014 zaslal ze svého e-mailu ... dva emaily kamarádce poškozené H. N. P. N., na její e-mail ..., kdy tuto jako kamarádku N. žádal, aby jí pomohla, neboť podle jeho slov nemá poškozená žádné sebevědomí a potýká se s různými problémy,
4.
dne 15. 10. 2014 v době okolo 20:30 hodin v podchodu budovy nádražní haly Českých drah ve Ž. n. S. na ulici Ch. ... čekal na poškozenou až přijede vlakem ze zaměstnání, a když tato poté procházela podchodem, zeptal se jí, jak se má a co dělá, dále se ji snažil chytit za ruku, což se mu však nepodařilo a poté šel za poškozenou do budovy nádraží a dále do prodejny Kaufland nacházející se na ulici Ch. ve Ž. n. S., kde byl s poškozenou po celou dobu, kdy nakupovala, a poté u pokladny chtěl i přes její odpor zaplatit její nákup a dále i přes její odpor se snažil vzít poškozené tašku s nákupem, následně poškozenou následoval z Kauflandu až k budově Zdravotní školy na ulici P. ve Ž. n. S. a po cestě jí sdělil, že ji zlikviduje,
5.
dne 16. 10. 2014 v místě trvalého bydliště poškozené H. N. na ulici N. ... ve Ž. n. S. zvonil na domovní zvonek jejího bytu, když hovor vzala její dcera L. N., a této se dotazoval, zda není stresovaná ohledně události, která se stala na střední škole ve Ž. n. S.,
6.
dne 16. 11. 2014 zvonil v místě trvalého bydliště poškozené H. N. na ulici N. ... ve Ž. n. S. na domovní zvonek jejího bytu, když hovor vzala poškozená H. N., které se ptal, zda nechce jet na hotel čepovat pivo,
7.
dne 26. 11. 2014 nebo 27. 11. 2014 kolem 20:30 hodin v podchodu budovy nádražní haly Českých drah ve Ž. n. S. na ulici Ch. ... čekal na poškozenou H. N. až přijede vlakem ze zaměstnání a když procházela podchodem, oslovil ji a ptal se jí, jak se má a co dělá a zda nechce někam zavézt, kdy poškozenou doprovodil až před halu budovy Českých drah,
přičemž toto jednání vzhledem k jeho soustavnosti, dlouhodobosti a svému charakteru a předchozímu verbálnímu i fyzickému útoku obžalovaného na poškozenou a její matku dne 12. 7. 2014, za což byl rozhodnutím Komise k projednávání přestupků města Uhlířské Janovice č.j. HOSP/1274/2014 ze dne 23. 2. 2015, pravomocně uznán vinným z přestupku podle §49 odst. 1 písm. a, c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vzbudilo jak u poškozené, tak i její matky L. H., důvodnou obavu o její život a zdraví.
Za tyto přečiny obviněného odsoudil podle §184 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu patnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §48 odst. 4 tr. zákoníku obviněnému uložil povinnost, aby se zdržel jakéhokoliv osobního, telefonického, písemného, elektronického nebo jiného kontaktování a obtěžování poškozených H. N., ... a L. H. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené H. N., L. H., a Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra České republiky se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 3. 2016, č. j. 8 To 33/2016-290 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného proti výrokům o vině a trestu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Barbory Svobodové včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku, protože nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka skutkové podstaty trestných činů, pro které byl odsouzen. Obviněný k přečinu nebezpečného pronásledování uvedl, že soud se nezabýval otázkou, zda jeho jednání bylo způsobilé vzbudit u poškozených důvodnou obavu o jejich zdraví či život, že nenaplnil objektivní stránku tohoto trestného činu, neboť se nejednalo o dlouhodobé a soustavné jednání, které by překračovalo hranici únosnosti, dále považuje výpověď poškozené ohledně likvidace její osoby za zcela účelovou a vytkl soudu, že dospěl k nesprávnému právnímu posouzení, protože šlo o pokračování podle §116 tr. zákoníku a závěrem namítl, že zde chybí úmysl, protože se jednalo o nahodilá setkání s poškozenou, nečekal na ni úmyslně a neměl v úmyslu ji pronásledovat, obtěžovat ji nebo jí vyhrožovat. K přečinu pomluvy namítl, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, protože soud nehodnotil provedené důkazy a odůvodnění rozsudku nerespektuje obsah provedeného dokazování a je přesvědčen, že před soudy došlo ke svévolnému hodnocení důkazů. Závěrem namítl, že nenaplnil znak skutkové podstaty trestného činu pomluvy, neboť sdělení pravdivých skutečností není pomluvou.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2016, č. j. 8 To 33/2016-290, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl k dovolání obviněného, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, jimiž namítl nesprávné hodnocení důkazů, především hodnocení výpovědí poškozených H. N. a její matky L. H. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zahrnout ani úvahy obviněného k provedeným důkazům a popis jeho verze skutkového stavu. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů.
V posuzované věci se jedná o tzv. ex-partner stalking. Bylo prokázáno, že obviněný nebyl schopen unést jednostranné ukončení intimního partnerského vztahu s poškozenou H. N. Jeho motivací byla snaha obnovit zkrachovalý vztah, ale současně i snaha pomstít se poškozené za to, že nepřistoupila na jeho nabídky. Jednání obviněného je třeba zahrnout pod pojem nebezpečného pronásledování. Aktivity obviněného o kontakt byly evidentně jednostranné, neboť k nim docházelo i přesto, že poškozená H. N. jednoznačně, srozumitelně a jasně odmítala jeho nabídky a výzvy, a dala mu jasně na srozuměnou, že se s ním nechce setkávat a nereagovala na jeho pokusy o kontakt. Přesto docházelo ke stupňování obtěžujících aktivit obviněného vůči ní, jednání obviněného gradovalo, obtěžoval i další rodinné příslušníky a dokonce neváhal ani diskreditovat poškozenou v zaměstnání. Šlo o opakované a vytrvalé pokusy, o vynucenou komunikaci a kontakt, tedy o systematické excesivní obtěžování druhé osoby. Takové jednání bylo bezpochyby způsobilé zasáhnout do psychologické a sociální oblasti poškozené a být zdrojem traumatizace, přičemž vzhledem k předchozímu jednání obviněného muselo u poškozené vzbuzovat důvodnou obavu o její život a zdraví, neboť již v minulosti obviněný dokázal vůči poškozené sáhnout k fyzickému útoku, když byl pravomocně uznán vinným přestupkem proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a i ve dvou dalších případech byl postižen pro přestupek proti občanskému soužití, protože poškozenou obtěžoval prostřednictvím elektronických komunikací. Obviněný jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože chtěl potrestat poškozenou, která nereagovala na jeho snahy o opětovném sblížení.
Obviněnému je možné přisvědčit pouze v tom, že jeho trestné jednání nemá charakter jednání pokračujícího ve smyslu §116 tr. zákoníku, neboť v posuzované trestní věci se spíše jedná o trestný čin trvající. Pro podporu uvedených úvah je třeba vycházet z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 15 Tdo 887/2014-I. Skutkové závěry soudů svědčí jednoznačně o tom, že v souhrnu je třeba na jednání obviněného nazírat jako na nebezpečné pronásledování.
Obviněný svým jednáním pod bodem 1) rozsudku naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání obviněného zapadá do rámce jeho obtěžujícího chování vůči poškozené, neboť jeho snahou bylo ji zdiskreditovat a způsobit jí obtíže v zaměstnání a dalších sociálních vztazích. Obviněný byl srozuměn s tím, a to ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, že uváděním nepravdivých údajů byl schopen poškodit poškozenou v zaměstnání v zařízení sociálních služeb se staršími lidmi, kde je kladen důraz na důvěru mezi zaměstnanci a klienty.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, uvedl, že přichází v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. Tato alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je vázána na některý z dalších dovolacích důvodů.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednání věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud předně zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Obvinění zjevně zaměňují dovolání za další odvolání a přehlížejí, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. ř. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, č. 408, Nakladatelství C. H. Beck).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný vznesl v dovolání převážně skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Základními námitkami obviněného jsou námitky, že skutková zjištění soudů jsou nesprávná a že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka skutkové podstaty trestných činů, za které byl odsouzen.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly skutky, kterými by uznán vinným. Přečinu nebezpečného vyhrožování se podle §354 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku dopustí ten, kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje a vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Podle §184 odst. 1 tr. zákoníku, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok.
Obviněný vytkl, že se soud nezabýval otázkou, zda bylo jeho jednání způsobilé vzbudit u poškozených důvodnou obavu o jejich zdraví nebo život a namítl, že nenaplnil subjektivní a objektivní stránku trestného činu nebezpečného pronásledování, neboť se nejednalo o soustavné jednání, které by překračovalo hranici únosnosti a uvedl, že nalézací soud měl posoudit jeho jednání jako pokračování v trestném činu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce a připomíná, že objektem přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 tr. zákoníku je zájem na ochraně nerušeného mezilidského soužití. Subjektivní stránku tohoto trestného činu charakterizuje úmysl, a to téměř vždy úmysl přímý a znakem objektivní stránky trestného činu nebezpečného pronásledování je jednání pachatele spočívající v dlouhodobém pronásledování prováděné taxativně vymezenými formami, které je způsobilé vzbudit v jiném důvodnou obavu o jeho zdraví nebo o život nebo zdraví nebo život a zdraví osob jemu blízkých. Důvodnou obavou se zde rozumí stav poškozeného objektivně způsobilý vyvolat u něj nejvyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, kterým se na poškozeného působí, přičemž však není nutné, aby byl takový pocit v poškozeném skutečně vyvolán. Jde tedy o soubor společensky škodlivých aktivit, kdy záměrem obviněného je obtěžovat poškozenou osobu tak intenzivně, že to již ohrožuje její psychickou a v některých případech i fyzickou integritu, resp. život. Přitom na počátku nemusí jít o viditelně patologické, asociální chování. Hranici mezi tím, co je ještě sociálně akceptovatelné a na co již je třeba nahlížet jako na patologický, sociálně škodlivý projev chování, není přitom snadné vždy jednoznačně stanovit a k jejímu překročení může často dojít nenápadným způsobem, kdy pronásledování oběti postupně nabývá na intenzitě a teprve od určitého okamžiku se pro ni stává skutečně nebezpečným. Zcela jistě je však taková hranice sociálně konformního chování překročena v okamžiku, kdy je z okolností případu zřejmá bezvýslednost snahy pronásledovatele získat přízeň oběti, navzdory tomu však v jejím pronásledování v řádu měsíců až let neúnavně pokračuje, popř. když se začne vůči oběti chovat násilně. Na prvý pohled nevinné telefonické a virtuální pronásledování expartnera (e-maily, SMS zprávami apod.) se časem může zvrhnout v jeho permanentní obtěžování, vedoucí k cílenému psychickému teroru, eventuálně i k pokusu o jeho fyzickou likvidaci. Dlouhodobostí je u trestného činu nebezpečného pronásledování třeba rozumět přinejmenším několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které zároveň musí být způsobilé v poškozeném vyvolat důvodnou obavu.
Z dokazování vyplynulo, že obviněný se trestného jednání dopouštěl trvale po dobu několika měsíců nepřetržitě. Jak vyplývá z rozhodnutí soudu prvního stupně, tohoto jednání se dopustil i poté, co již byl dvakrát postižen za podobné jednání Městským úřadem ve Žďáru nad Sázavou v přestupkovém řízení. Z rozhodnutí a svědeckých výpovědí poškozených H. N. a L. H. dále vyplývá, že obviněný obě ženy ohrožoval na životě tím, že je dne 12. 7. 2014 verbálně a fyzicky napadl, poškozenou L. H. až do bezvědomí, vyhrožoval jim, že je zlikviduje, za což byl rozhodnutím Komise k projednávání přestupků města Uhlířské Janovice č.j. HOSP/1274/2014 ze dne 23. 2. 2015, pravomocně uznán vinným přestupkem podle §49 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, čímž vzbudil u obou poškozených důvodnou obavu o jejich zdraví a život.
Obviněný namítl, že neměl v úmyslu čekat na poškozenou, vyhledávat ji, pronásledovat ji, obtěžovat ji a vyhrožovat, že se jednalo pouze o nahodilá setkání a výpověď poškozené týkající se likvidace její osoby byla zcela účelová. Pod pojem vyhledávání osobní blízkosti a sledování poškozeného je třeba zahrnout nejrůznější způsoby slídění, obtěžování, dotírání, „doprovázení“, „pozorování“ (např. denní čekání před domem, „doprovod“ při cestě do zaměstnání a nazpátek domů, na nákupech, tzv. „noční hlídky“ před bytem poškozeného, pozorování dalekohledem, a podobně), které jsou v zásadě vždy objektivně způsobilé vzbudit požadovanou důvodnou obavu. Za vytrvalý kontakt prostředky elektronické komunikace ve smyslu §354 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se považuje zejména opakované zasílání nevyžádaných e-mailových zpráv (často s vulgárním nebo agresivním obsahem), zahlcování elektronické pošty nevyžádanými zprávami (tzv. spamem), záměrná distribuce počítačových virů, opakované vzkazy, nevyžádaná volání jak na mobilní telefon, tak na pevnou telefonní linku apod.
Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou. Soud prvního stupně správně odůvodnil závěr o tom, že obviněný podle skutkových zjištění naplnil znaky přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku, neboť se jednalo o typický příklad nebezpečného pronásledování, když obviněný intenzivně po dobu několika měsíců kontaktoval poškozenou, její rodinné příslušníky, zejména její matku a v menší míře dceru, dále jejího zaměstnavatele a další osoby zasíláním emailů, sms zpráv a telefonními hovory a vyhledával její fyzickou přítomnost tím, že ji sledoval, čekal na ni na nádraží, u pošty a před obchodem, verbálně a fyzicky ji a její matku napadl, což vzbudilo v poškozených důvodnou obavu o jejich zdraví a život.
Obviněný dále namítl, že nenaplnil znak skutkové podstaty trestného činu pomluvy, neboť podle jeho přesvědčení sdělení pravdivých skutečností není pomluvou. Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce, neboť obviněný opakovaně kontaktoval zaměstnavatele poškozené H. N. a sděloval jim nepravdivé a hanlivé informace o poškozené s úmyslem způsobit jí vážnou újmu a poškodit ji v zaměstnání.
Obviněný namítl, že v řízení před soudy došlo k porušení práva na spravedlivý proces, protože soud nehodnotil provedené důkazy a odůvodnění nerespektuje obsah provedeného dokazování. Nejvyšší soud uvádí, že nezjistil porušení práva na spravedlivý proces.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Soudy obou stupňů posoudily zcela správně, že obviněný naplnil ad I. znaky skutkové podstaty přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 tr. zákoníku a ad I. – VII. přečin nebezpečného vyhrožování podle §354 odst. 1 písm. b) a c) tr. zákoníku. Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je proto zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu