ECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.63.2019.1
sp. zn. 7 Tz 63/2019-332
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a JUDr. Radka Doležela stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby Planet Toys, s. r. o. , IČ 28894961, se sídlem Jaurisova 515/4, Praha 4, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 12. 2017, sp. zn. 37 T 196/2017, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 12. 2017, sp. zn. 37 T 196/2017,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněné právnické osoby Planet Toys, s. r. o., v ustanoveních §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a §73 odst. 3 tr. zákoníku.
Tento trestní příkaz Okresního soudu Praha-východ se zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Praha-východ se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 12. 2017, sp. zn. 37 T 196/2017, byla obviněná právnická osoba Planet Toys, s. r. o., (vedle obviněných H. D. a T. D.) uznána vinnou přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena podle §241 odst. 1 tr. zákoníku a §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. d) tr. ř. k trestu zákazu činnosti na dobu tří let.
Proti trestnímu příkazu nebyl ohledně obviněné právnické osoby Planet Toys, s. r. o., podán odpor a trestní příkaz nabyl ve vztahu k ní právní moci dne 12. 1. 2018.
Ministryně spravedlnosti podala dne 24. 5. 2019 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněné právnické osoby stížnost pro porušení zákona proti uvedenému trestnímu příkazu. Namítla, že Okresní soud Praha-východ porušil §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, neboť ve výroku o trestu nevymezil druh a rozsah činnosti, v souvislosti s níž se obviněná právnická osoba dopustila trestného činu a jejíž výkon se jí zakazuje.
S odkazem jednak na analogické použití starší judikatury a zejména na rozhodnutí č. 20/1996, č. 60/1994 a č. 39/1987-III. Sb. rozh. tr. uvedla, že ačkoli vyslovení obecnějšího trestu zákazu činnosti, například podnikání ve více oborech, přichází v úvahu, pokud se právnická osoba dopustila v souvislosti s nimi obdobného trestného činu například zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku, není v souladu se zákonem právnické osobě zakázat výkon jakékoliv činnosti v určitém odvětví nebo výkon všech druhů podnikání. Konkretizace činnosti, jejíž výkon soud zakazuje, je rovněž nezbytná pro účely výkonu trestu a jeho kontrolovatelnosti. Zároveň konstatovala, že trest zákazu činnosti neomezený ohledně druhu či rozsahu zakázané činnosti je co do důsledků de facto srovnatelný s trestem zrušení právnické osoby ve smyslu §16 zákona č. 418/2011 Sb., a to aniž by pro uložení trestu zrušení právnické osoby byly splněny zákonné podmínky. Ministryně spravedlnosti konstatovala, že za těchto okolností je uložený trest ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu a ve zřejmém rozporu s účelem trestu ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné právnické osoby v ustanoveních §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a §73 odst. 3 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz ve výroku, jímž byl obviněné právnické osobě Planet Toys, s. r. o., uložen trest zákazu činnosti, i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §271 odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, může soud uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností.
Podle §1 odst. 2 téhož zákona se použije trestní zákoník, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle §73 odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis.
Ustanovení §73 odst. 3 tr. zákoníku tedy obecným způsobem vymezuje podstatu trestu zákazu činnosti, a to tím, že stanoví rozsah a okruh činností, které mohou být předmětem trestu zákazu činnosti. Činnost jiné povahy, než jaká je zde vymezena, nelze zakázat, byť mohla mít vliv na spáchání trestného činu nebo být s ním v souvislosti. Zakázaná činnost musí být zároveň vždy vymezena tak, aby bylo možno trest zákazu činnosti vykonávat a jeho výkon náležitě kontrolovat.
Trestem zákazu činnosti podle §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. lze právnické osobě zakázat jen tu činnost, v souvislosti s kterou se dopustila trestného činu. Obecné vymezení činnosti, jejíž výkon je možno zakázat, obsahuje §73 odst. 3 tr. zákoníku, z něhož se ovšem u právnických osob s ohledem na §1 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb. uplatní jen ta část, kde jde o výkon takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis.
Trest zákazu činnosti upravený v §20 zákona č. 418/2011 Sb. patří k těm druhům trestů, které mají přímo zabránit právnické osobě v dalším páchání trestné činnosti. Jeho smyslem je dočasně vyřadit právnickou osobu z možnosti vykonávat určité činnosti, k nimž je zapotřebí zvláštního povolení či oprávnění nebo jejichž výkon upravují zvláštní předpisy. Jde tedy o zamezení toho, aby právnická osoba mohla vykonávat tyto zvláštní aktivity, k nimž se vyžaduje určitá morální a odborná způsobilost a které využila nebo zneužila ke spáchání trestného činu, anebo trestným činem vyvolala vážné pochybnosti o své způsobilosti k výkonu těchto činností.
Souvislost spáchaného trestného činu s činností, která může být zakázána, musí být užší, přímá, bezprostřední (viz přiměřeně č. 9/1964, č. 42/1967, č. 13/1969, č. 5/1980 Sb. rozh. tr.), i když činnost, kterou lze zakázat, nemusí být znakem objektivní stránky skutkové podstaty spáchaného trestného činu. Souvislost v tomto smyslu bude dána především v případě, když právnická osoba spáchala trestný čin přímo při výkonu určité činnosti. Postačí ovšem, jestliže tato činnost poskytla trestně odpovědné právnické osobě pouze příležitost ke spáchání trestného činu (viz přiměřeně č. 26/2007-III. Sb. rozh. tr.) nebo pokud jí alespoň usnadnila spáchání trestného činu (Šámal, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2018, s. 453).
Uvedené zásady Okresní soud Praha-východ nerespektoval a uložil uvedeným trestním příkazem obviněné právnické osobě trest zákazu činnosti nijak konkrétně nevymezený a tudíž nepřípustný, odporující účelu trestu i nezbytné určitosti trestních sankcí a konec konců odporující i principu nulla poena sine lege zakotvenému v čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným trestním příkazem byl porušen zákon primárně v ustanoveních §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a §73 odst. 3 tr. zákoníku, jak důvodně vytkla ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která zrušením trestního příkazu ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Výrok o trestu v napadeném trestním příkazu je do té míry vadný, neurčitý a nejasný, že jej nelze jakkoli posuzovat z hlediska přiměřenosti uloženého trestu. Nejde o případ příliš širokého vymezení trestu, nýbrž jeho nevymezení (jde tak o poněkud jiný případ, než byl řešen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 4 Tz 51/2002). Nebylo proto možné vyhovět návrhu ministryně spravedlnosti, aby o trestu přímo rozhodl Nejvyšší soud sám. Jednalo by se o první výrok o uložení konkrétního trestu obviněné právnické osobě v této věci (fakticky tedy nikoli o změnu trestu na základě přezkoumání výroku o trestu uloženého nižším soudem podle určitých kritérií). Tím by se Nejvyšší soud dostal do pozice soudu prvního stupně, respektive by jeho činnost nahrazoval, což by bylo v rozporu se smyslem a obsahem řízení o stížnosti pro porušení zákona.
Okresní soud v dalším řízení na základě stávajícího obsahu spisu a po jeho eventuálním doplnění o aktuální podklady zváží zákonná kritéria pro ukládání trestu, ujasní, uložení jakého trestu přichází v dané věci v úvahu, a podle toho pak zvolí další, trestnímu řádu odpovídající procesní postup a ve věci opětovně rozhodne. Přitom bude mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné právnické osoby, a proto podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (to mimo jiné znamená, že i kdyby případně ve věci bylo nově rozhodnuto rozsudkem, nelze obviněné právnické osobě uložit přísnější trest než ten, který jí byl uložen zrušeným trestním příkazem). Z tohoto hlediska (tj. z hlediska zákazu reformationis in peius) bude nutno vycházet ze situace, jakoby napadeným trestním příkazem byl uložen trest zákazu veškeré činnosti, i když jinak takový trest vůbec není myslitelný.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 8. 2019
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu