ECLI:CZ:NS:2014:7.TZ.65.2013.1
sp. zn. 7 Tz 65/2013-17
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 12. března 2014 v Brně v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. V. , proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 1 T 138/2012, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 1 T 138/2012, b y l p o r u š e n zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §220 odst. 2 tr. ř. a v ustanovení §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. V..
Tento rozsudek se zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 1 T 138/2012, uznal obviněného J. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem I. rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
„ač věděl, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 10. 2005, č. j. 6 T 177/2005-39, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2006, uložen mj. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let a šesti měsíců, který vzhledem k výkonu dříve uložených trestů zákazu činnosti, spočívajících v zákazu řízení motorových vozidel dosud nevykonal, přesto dne 19. 3. 2012 kolem 11:00 hod. v N., okr. F.-M., nejméně po silnici II. třídy č. 3B k rodinnému domu čp. … řídil osobní motorové vozidlo tovární značky VW Vento, tmavé barvy, nezjištěné RZ“ ,
a pod bodem II. rozsudku přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím,
„že dne 19. 3. 2012 v době od 11:00 hod. do 12:00 hod. v obci N., okr. F.-M., v rodinném domě čp. … a na neoploceném pozemku u tohoto domu v podnapilém stavu vyhrožoval zabitím vykonavateli exekutora P. B. a asistentovi vykonavatele L. Ch., kteří vykonávali exekuční činnost na základě pověření soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány v rámci exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 6. 2007, č. j. 27 Nc 6615/2007-5, které nabylo právní moci dne 20. 10. 2007, vulgárně jim nadával, bránil v soupisu majetku a ve vstupu do jednotlivých pokojů rodinného domu a fyzicky napadl vykonavatele exekutora P. B. strkáním do těla, když vzhledem k agresivitě obviněného byli zaměstnanci soudního exekutora svědci P. B. a L. Ch. nuceni přivolat hlídku Policie České republiky. Obviněný pokračoval ve vulgárním napadání pracovníků soudního exekutora a vykonavatele exekutora P. B. v přítomnosti policistů fyzicky napadl strkáním do těla a taháním za motorovou pilu, kterou vykonavatel exekutora P. B. vynášel z domu v rámci výkonu exekuční činnosti. Následně byl za použití hmatů a chvatů a přiložením pout zajištěn a převezen na protialkoholní záchytnou stanici“ .
Za tyto přečiny byl odsouzen podle §325 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §81 odst. 2 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 3. 2013.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podala ministryně spravedlnosti dne 16. 12. 2013 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. V.. Namítla, že vzhledem k vyhotovení zjednodušeného rozsudku není možné posoudit správnost konkrétních právních úvah nalézacího soudu včetně úplnosti a procesní relevantnosti opatřených a provedených důkazů, jež nalézací soud vedly k závěru o vině obviněného v obou bodech výroku o vině výše uvedeného rozsudku. Uvedla, že nalézací soud se důsledně neřídil při svém rozhodování ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., §220 odst. 2 tr. ř., §127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a tím porušil zákon v neprospěch obviněného.
Uvedla, že v trestní věci byl vyhotoven stručný písemný záznam o průběhu hlavního líčení ze dne 5. 3. 2013, který neobsahuje výpověď obviněného ani výčet provedených důkazů. Ze zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení konaného dne 5. 3. 2013 bylo zjištěno, že soud opomněl provést důkazy úředními záznamy o podaných vysvětleních svědků P. B. a L. Ch., zejména pak úřední záznam o podaném vysvětlení svědka P. B., který byl jediným přímým svědkem jednání obviněného uvedeného pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Svědci P. B. a L. Ch. navíc poté, co bylo odvoláno jejich předvolání k prvnímu hlavnímu líčení, již k soudu nebyli znovu předvoláni, a proto nebyli ani vyslechnuti v procesním postavení svědků. Ze zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení konaného dne 5. 3. 2013 vyplývá, že soud prvního stupně se nedotázal obviněného ani státního zástupce, zda souhlasí s přečtením úředních záznamů o podaném vysvětlení svědků P. B. a L. Ch. a neučinil ani rozhodnutí o upuštění od dokazování některých skutečností, které by státní zástupce a obviněný označili za nesporné ve smyslu ustanovení §314d odst. 2 tr. ř.
Jestliže vzhledem ke zjednodušenému rozsudku není možné dovodit, na základě jakých důkazů považoval soud za prokázaný skutek pod bodem I. rozsudku právně kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a pokud absentuje doznání obviněného a nebyl v hlavním líčení proveden zásadní důkaz – úřední záznam o podaném vysvětlení svědka P. B. a nebo výslech tohoto svědka v hlavním líčení, pak napadený rozsudek je vadný, neboť jím byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §220 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
K výroku o vině pod bodem II. napadeného rozsudku s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedla, že úřední osobou není vykonavatel soudního exekutora ani asistent vykonavatele soudního exekutora. Soudní exekutor je soukromá osoba vykonávající z pověření soudu veřejnou moc v oboru justice. Exekutorský úřad je ve smyslu §1 exekučního řádu (dále jen „e. ř.“) spojen s exekutorem jako fyzickou osobou, která v rámci pověření tímto úřadem vykonává zákonem svěřené činnosti. Přenesení některých těchto činností na další osoby je v mezích zákona možné, avšak přenesení osobního statutu exekutora spojeného s exekutorským úřadem a v rámci něho i přenesení statutu úřední osoby, je vyloučeno. Závěrem uvedla, že je-li k trestní odpovědnosti za trestný čin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vyžadováno užití násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, pak se obviněný nemohl dopustit uvedeného trestného činu, neboť vykonavatel ani asistent vykonavatele soudního exekutora nejsou úředními osobami ve smyslu §127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku.
Ministryně spravedlnosti z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 3. 2013, č. j. 1 T 138/2012-137, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. V., a to v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §220 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a v ustanoveních §13 odst. 1 tr. zákoníku a §127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku ve vztahu k ustanovení §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného J. V..
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §220 odst. 2 tr. ř. soud při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil.
Podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Podle §13 odst. 1 tr. zákoníku trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
Podle §127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku úřední osobou je soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce.
Podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.
Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 138/2012, že v trestní věci obviněného J. V. soud prvního stupně vyhotovil zkrácený písemný záznam o průběhu hlavního líčení ze dne 5. 3. 2013 (č. l. 134 spisu), ve kterém je uvedeno, že obviněný i státní zástupce se vzdávají práva odvolání, výslovně prohlašují, že souhlasí s tím, aby byl vyhotoven zkrácený písemný záznam o průběhu hlavního líčení ze dne 5. 3. 2013 a nepožadují v písemném vyhotovení rozsudku jeho odůvodnění. Soud prvního stupně proto vyhotovil v této trestní věci za splnění podmínek §129 odst. 2 tr. ř. zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (č. l. 137 spisu), a zvukový záznam o průběhu hlavního líčení konaného dne 5. 3. 2013 (č. l. 136 spisu).
Zkrácený písemný záznam o průběhu hlavního líčení ze dne 5. 3. 2013 (č. l. 134 spisu) neobsahuje výpověď obviněného J. V., ani výčet provedených důkazů. Ze zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení ze dne 5. 3. 2013 (č. l. 136 spisu) je zřejmé, že soud prvního stupně podle §213 odst. 2 tr. ř. přečetl k důkazu zcela shodné listiny, které jsou uvedeny v protokolu o hlavním líčení ze dne 14. 1. 2013 (č. l. 102 spisu), přičemž zcela opomněl přečíst úřední záznam o podaném vysvětlení svědka P. B. (č. l. 33-37 spisu). Svědek podle výše uvedeného úředního záznamu mj. vypověděl, že „asi po dvaceti minutách, co jsme s kolegou začali se soupisem majetku dlužníka, se obviněný J. V. dostavil do domu. Zjevně byl silně podnapilý. Přijel k domu sám osobním vozidlem VW Vento, mám pocit, že stříbrné barvy, přesně to však nevím. Vozidlo zaparkoval ve spěchu a toto jsme byli nuceni následně po jeho zpacifikování policisty dát bokem mimo cestu, neboť bránilo v průjezdu ostatním vozidlům.“ Nejvyšší soud poukazuje na to, že tato výpověď svědka P. B. učiněná v přípravném řízení je jediným důkazem prokazujícím, že obviněný spáchal skutek pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně však tento úřední záznam o podaném vysvětlení svědka P. B. nepřečetl k důkazu v žádném z hlavních líčení, která byla v trestní věci konána (srov. protokoly o hlavním líčení na č. l. 79, 90, 97, 102, 124 a 134 spisu). Svědek P. B. byl předvolán k hlavnímu líčení konanému dne 24. 9. 2012, hlavní líčení bylo odročeno a poté již k soudu nebyl předvolán. Ze zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení ze dne 5. 3. 2013 (č. l. 136 spisu) dále vyplývá, že soud prvního stupně se nedotázal obviněného ani státního zástupce, zda souhlasí s přečtením úředního záznamu o podaném vysvětlení svědka P. B. a neučinil ani rozhodnutí o upuštění od dokazování skutečností, které by státní zástupce a obviněný označili za nesporné ve smyslu ustanovení §314d odst. 2 tr. ř., přičemž obviněný J. V. se k trestné činnosti nedoznal. Nejvyšší soud proto shledal, že soud prvního stupně neprovedl v žádném z konaných hlavních líčení jediný důkaz svědčící o vině obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem I. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 1 T 138/2012.
Obviněný J. V. se podle rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 1 T 138/2012, dopustil skutku pod bodem II. kvalifikovaného jako přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tím, že v podnapilém stavu v rodinném domě čp. …, v obci N., okr. F.- M., vyhrožoval zabitím vykonavateli soudního exekutora P. B. a asistentu vykonavatele soudního exekutora L. Ch., kteří v domě vykonávali exekuční činnost na základě pověření soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, dále jim vulgárně nadával, bránil v soupisu majetku a fyzicky napadl vykonavatele P. B. strkáním do těla, po příjezdu Policie České republiky v tomto jednání pokračoval a fyzicky napadl vykonavatele P. B. strkáním do těla a taháním za motorovou pilu. Policisté jej proto za použití hmatů, chvatů a přiložením pout zajistili a převezli na protialkoholní záchytnou stanici.
Podle §27 odst. 1 e. ř. může soudní exekutor zaměstnávat v pracovním poměru další zaměstnance. Podle §27 odst. 2 e. ř. může soudní exekutor pověřit tyto zaměstnance vykonáváním jednoduchých úkonů, které souvisí s exekuční činností nebo další činností. Tato ustanovení exekučního řádu je však nutné interpretovat se zřetelem k ustanovení článku 1 odst. 1 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. srpna 1996, č. j. 1360/95 - OOD, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele, ve znění pozdějších předpisů, kterým jsou úkony vyžadované výkonem rozhodnutí po jeho nařízení, prováděné soudními vykonavateli, definovány jako jednoduché úkony. Provádějí-li tedy soudní vykonavatelé jako jednoduché úkony mj. také soupisy movitých věcí (§326 o. s. ř.) a jejich zajištění (§327 odst. 1, 2 o. s. ř.), není důvod, aby za takové jednoduché úkony nebylo možné považovat stejné soupisy movitých věcí a zajištění těchto věcí zaměstnanci soudního exekutora při provádění exekuce podle exekučního řádu. Logickým důsledkem toho je závěr, že ustanovení §27 odst. 2 e. ř. soudnímu exekutorovi umožňuje, aby provedením soupisu a zajištěním movitých věcí pověřil – jakožto vykonáváním jednoduchých úkonů – své další zaměstnance (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4473/2007).
Vykonavatele soudního exekutora, ani další zaměstnance soudního exekutora, kteří mohou vykonávat na základě pověření soudního exekutora pouze jednoduché úkony podle §27 odst. 2 e. ř., nelze považovat za úřední osoby ve smyslu §127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Statutu úřední osoby požívá pouze sám soudní exekutor, nikoli jeho další zaměstnanci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 Tdo 478/2004). Exekutorský úřad je totiž ve smyslu §1 e. ř. spojen se soudním exekutorem jako fyzickou osobou, která v rámci pověření tímto úřadem vykonává zákonem svěřené činnosti. Přenesení některých těchto činností na další osoby je v mezích zákona možné, avšak přenesení osobního statutu exekutora spojeného s exekutorským úřadem, a v rámci něho i přenesení statutu úřední osoby, není možné [srov. KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 4].
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že vykonavatele soudního exekutora ani další zaměstnance soudního exekutora nelze považovat ani za úřední osoby ve smyslu §127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, jimiž jsou mj. odpovědní úředníci orgánu územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používají při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů, neboť soudní exekutor je orgánem sui generis - fyzickou osobou, na kterou stát delegoval část svých mocenských práv, která jinak přísluší soudům. Zaměstnanec soudního exekutora proto nemůže být považován ani za úřední osobu ve smyslu §127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, neboť jde o zaměstnance soukromé osoby, jejíž postavení má sice veřejnoprávní povahu vzhledem k §28 e. ř., ale soudní exekutor není správním orgánem a nelze tedy v jakékoliv jeho činnosti, ať zákonné nebo nezákonné, spatřovat zásah správního orgánu, který by bylo možné přezkoumávat ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 5 Aps 6/2011).
Nejvyšší soud proto vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., v nichž je upravena zásada vyhledávací a zásada volného hodnocení důkazů, a v ustanovení §220 odst. 2 tr. ř., které upravuje podklad pro rozhodnutí v hlavním líčení. Dále shledal porušení zákona v ustanovení §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť je zřejmé, že obviněný se nemohl dopustit přečinu násilí proti úřední osobě, protože vykonavatel soudního exekutora ani asistent vykonavatele nejsou úředními osobami ve smyslu §127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku ani ve smyslu §127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. V dalších ustanoveních trestního zákoníku, jak navrhovala stěžovatelka, porušení zákona neshledal. Zrušil proto napadený rozsudek a zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud ve Frýdku-Místku proto znovu ve věci rozhodne a je vázán právním názorem, který v této věci vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek