ECLI:CZ:NSS:2008:8.AFS.55.2008:70
sp. zn. 8 Afs 55/2008 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců
JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. K., zastoupeného JUDr.
Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Lesnická 52, Brno, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Brně, nám. Svobody 4, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2007, čj.
21751/07-1300-708158, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Kr ajského soudu v Brně ze
dne 23. 5. 2008, čj. 31 Ca 44/2008 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 12. 2007, čj. 21751/07-1300-708158, zamítl odvolání
žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu Brno III (správce daně) ze dne 14. 5. 2003,
čj. 100090/03/290912/5649, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období prosinec 2002 ve výši 7 557 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který
ji usnesením ze dne 23. 5. 2008, čj. 31 Ca 44/2008 – 46, odmítl pro opožděnost. Krajský soud
uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 2. 1. 2008, dvouměsíční lhůta
pro podání žaloby (§72 odst. 1 s. ř. s.) proto uplynula dnem 3. 3. 2008. Žaloba však byla soudu
podána až dne 5. 3. 2008, a byla tedy podána opožděně.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soud u kasační stížností. Dovolal
se stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Stěžovatel namítl, že podal žalobu elektronickou poštou dne 3. 3. 2008 v 18.35 hodin
na e-mailovou adresu Krajského soudu v Brně a doplnil ji ve smyslu §42 odst. 3 o. s. ř. písemným podáním shodného znění, které podal k poštovní přepravě dne 6. 3. 2008. Z přiložené
kopie předmětného e-mailu vyplývá, že byl dodržen termín pro podání žaloby. Pro tuto
skutečnost svědčí rovněž to, že soud ve věci jednal a vydal již dvě usnesení.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Žalobu lze podle §72 odst. 1 s. ř. s. podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem,
nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, b yla-li žaloba ve lhůtě podána
u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze
podle §72 odst. 4 prominout. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků končí v souladu
s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. uplynutím toho dne, jenž se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pracovní den. Lhůta je podle §40 odst. 4 s. ř. s. zachována, bylo -li podání v poslední
den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento
zákon jinak.
Žalobu lze v souladu s §37 odst. 2 s. ř. s. podat písemně, ústně do protokolu, popřípadě
v elektronické formě podepsané elektronicky podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém
podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o elektronickém podpisu“). Byla-li kasační stížnost podána v jiné formě, musí být do tří dnů
potvrzena písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen její originál, jinak
se k ní nepřihlíží.
Písemné vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného bylo žalobci, resp.
jeho zástupkyni, doručeno dne 2. 1. 2008, který tak určil počátek běhu lhůty pro podání žaloby.
Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo pondělí dne 3. 3. 2008.
Součástí spisu krajského soudu je výtisk o elektronickém podání bez elektronické ho podpisu,
podle kterého bylo podání odesláno zástupkyní stěžovatele „5. března 2008 18:35“, bylo
adresováno krajskému soudu a označeno „Žaloba proti rozhodnutí FŘ v Brně
21751/07-1300-708158“. V podání zástupkyně stěžovatele uvedla, že v příloze zasílá žalobu proti
označenému rozhodnutí a že podání v listinné podobě bude učiněno dne 6. 3. 2008. Dne
10. 3. 2008 bylo soudu doručeno písemné podání shodného obsahu, které bylo podáno
k poštovní přepravě dne 6. 3. 2008. Stěžovatel ke kasační stížnosti doložil v ýpis z elektronické
pošty (e-mailová hlášenka), na němž je uvedeno datum odeslání „3. 3. 2008, 18:35 – dnes
v 18:35“.
Nejvyšší správní soud se podobnou procesní situací za býval již v usnesení ze dne 11. 8. 2006,
čj. 8 Afs 82/2006 - 68 (www.nssoud.cz), jeho právní názor prošel testem ústavnosti (viz usnesení
Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2007, sp. zn. IV. ÚS 692/06, http://nalus.usoud.cz), rozhodující
senát na něj proto v podrobnostech odkazuje a pouze stručně dodává:
Ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. je tř eba vykládat za použití §40 odst. 4 s. ř. s., podle kterého
musí být podání předáno soudu, s výjimkami představovanými předáním držiteli poštovní licence,
zvláštní poštovní licence, nebo orgánu, který má povinnost je doručit (tzv. privilegované formy
podání). Předáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného, než doručení soudu. Zatímco tedy
v případě zmíněných výjimek postačuje prokázání předání k přepravě, v ostatních případech
je třeba prokázat předání, tj. doručení, soudu.
Pro úplnost v této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že elektronická podání
obsahující elektronický podpis podléhají zvláštnímu režimu jak z hlediska zákona o elektronickém
podpisu, tak z hlediska relevantních procesních předpisů (srov. např. rozhodnutí Ústavního
soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05, www.nalus.cz). Následující úvahy se proto týkají
pouze elektronických podání bez elektronického podpisu.
„E-mailová hlášenka“ neobsahuje informaci o výsledku přenosu zprávy, ale pouze o jejím
odeslání. Odesílatel si může vyžádat od adresáta zprávy potvrzení jejího přijetí, to však vyžaduje
součinnost adresáta. Je přitom odpovědností účastníka řízení, jaký zvolí procesní postup, včetně
volby komunikačních prostředků se soudem a akceptace rozdílů, které z povahy jednotlivých
komunikačních prostředků plynou. Stejně jako nelze učinit ústní podání do protokolu nebo
doručit písemné podání mimo úřední hodiny soudu, nebude ani možné obdržet v mimopracovní
době potvrzení o přijetí elektronické zprávy. Tato skutečnost samozřejmě nevylučuje, aby bylo
podání uvedenou formou a mimo úřední hodiny učiněno, je však spojena s rizikem podatele
spočívajícím v povinnosti prokázat v případě pochybností, zda a kdy bylo podání soudu
doručeno.
Nevyžádá-li si podatel potvrzení o doručení zprávy (či je nemůže získat z důvodu
času odeslání), může se dostat do obtížného postavení při ověřování doručení zprávy.
Zde je nutné zdůraznit, že prostý výtisk e -mailové hlášenky je z hlediska její individualizace
a nenapodobitelnosti odlišný od např. faxového ústřižku, a v případě vzniku pochybností
o odeslání zprávy proto zpravidla nebude postačovat k prokázání tohoto odeslání. U elektronické
formy podání lze ověřit odeslání zprávy nejen e -mailovou hlášenkou, ale také např. z relevantního
přístroje odesílatele, a po určitou dobu (která se v případě jednotlivých provozovatelů může lišit)
od odeslání také z relevantních serverů odesílatele a adresáta. Dlužno dodat, že zmíněné
technické prostředky pro ověření odeslání zprávy nelze využít vždy, neboť nastavení je dnotlivých
prostředků sloužících elektronické komunikaci se může lišit. Prokazatelnost použití elektronické
pošty je proto při absenci elektronického podpisu nižší než např. v případě telefaxového podání.
Nejvyšší správní soud ovšem znovu připomíná, že volba formy podání, stejně jako navržení
prostředků, jimiž je možné ověřit zpochybněné podání, souvisí v souladu se zásadou vigilantibus
iura s procesní odpovědností účastníka řízení, nikoliv soudu.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl povinen p rokázat, že žaloba byla v zákonné
lhůtě doručena soudu. Stěžovatel k prokázání svého tvrzení o doručení žaloby dne 3. 3. 2008
doložil pouze e-mailovou hlášenku. Ta je ovšem v rozporu s listinou na prvním listu soudního
spisu, z níž vyplývá doručení žaloby elektronickou formou dne 5. 3. 2006. Listina předložená
stěžovatelem proto k prokázání doručení podání ve smyslu §37 odst. 2 věta druhá s. ř. s. sama
o sobě nepostačuje. Stěžovatel neoznačil jiné důkazy, jimiž by soudu umožnil ověřit tvrzení
o odeslání, resp. doručení, zprávy s žalobou dne 3. 3. 2008.
Nejvyšší správní soud shledal usnesení krajského soudu zákonným, proto kasační stížnost
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasa ční
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), soud
náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu náklady řízení nad rámec jeho
běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. července 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu