ECLI:CZ:NSS:2006:8.AFS.82.2006
sp. zn. 8 Afs 82/2006-68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala
Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce M. K.,
zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem v Plzni, Malá ul. 6, proti žalovanému
Celnímu ředitelství Plzeň, Plzeň, Antonína Uxy 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 12. 2005, čj. 11624-03/05-1601-21, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2006, čj. 57 Ca 4/2006-25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 12. 2005, čj. 11624-03/05-1601-21, podle zákona č.
185/2004 Sb., o celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č.
191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, a
zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů,
zamítl odvolání žalobce proti výzvě k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě vydané
Celním úřadem dne 17. 6. 2005, pod čj. 8572/05-213.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Plzni, který
ji usnesením ze dne 8. 3. 2006, čj. 57 Ca 4/2006-25, odmítl. Žalobce (stěžovatel) napadl
usnesení krajského soudu kasační stížností.
Kasační stížnost musí být podle §106 odst. 2 s. ř. s. podána do dvou týdnů po
doručení rozhodnutí. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků končí v souladu s §40
odst. 2 a 3 s. ř. s. uplynutím toho dne, jenž se svým označením shoduje se dnem, který
určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Kasační stížnost se podle §106 odst. 4 s. ř.
s. podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační
stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je podle §40 odst. 4 s. ř. s.
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo
předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Kasační stížnost lze v souladu s §37 odst. 2 s. ř. s. za použití §106 odst. 1 s. ř. s.
provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě podepsané
elektronicky podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“).
Byla-li kasační stížnost podána v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzena písemným
podáním shodného obsahu nebo musí být předložen její originál, jinak se k ní nepřihlíží.
Písemné vyhotovení usnesení bylo žalobci (§42 odst. 2 s. ř. s.) doručeno dne
14. 3. 2006, který tak určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Posledním
dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo úterý 28. 3. 2006.
Ze spisu krajského soudu vyplývají následující skutečnosti:
Kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 30. 3. 2006. Přílohou
podání byla listina s vytištěným textem odpovídajícím potvrzení o odeslání datové zprávy
(e-mailu) od G. P. na elektronickou adresu epodatelna@ksoud.plz.justice.cz, dne 28. 3.
2006 v 16:44 hod., s předmětem zprávy „Kasační stížnost proti usnesení KS v Plzni ze
dne 8. 3. 2006, čj. 57 Ca 4/2006“. Pod záhlavím datové zprávy se nachází ikona souboru
ve formátu Microsoft Word s názvem „K. – KS 280306.doc“, u ikony není údaj o
velikosti souboru a je umístěna v části odpovídající textu zprávy, nikoliv v záhlaví zprávy
jako její příloha. Pod ikonou je umístěn text odpovídající identifikaci odesilatele
automaticky připojované k odesílaným zprávám (Mgr. Martin Vovsík, advokát, Malá ul.
č. 6, 301 00 Plzeň, tel. 377 333 521, fax. 377 235 712, mail: mvovsik@akplzen.cz,
G.P.@akplzen.cz ).
Elektronické podání kasační stížnosti nebylo v elektronické podatelně krajského
soudu dohledáno (úřední záznam ze dne 10. 4. 2006). Krajský soud proto stěžovatele
vyzval, aby soudu písemně doložil, že kasační stížnost byla skutečně doručena dne
28. 3. 2006 do elektronické podatelny krajského soudu a současně jej poučil, že krajský
soud bude v případě nedoložení doručení kasační stížnosti dne 28. 3. 2006 vycházet z
jejího doručení dne 30. 3. 2006. Právní zástupce stěžovatele k výzvě krajského soudu
uvedl, že může doložit doručení kasační stížnosti do elektronické podatelny soudu pouze
„e-mailovou hlášenkou“, která byla přílohou kasační stížnosti, a prohlášením své
asistentky G. P. Přílohou vyjádření bylo prohlášení G. P. ze dne 20. 4. 2006, že dne 28. 3.
2006 v odpoledních hodinách sepsala s Mgr. Martinem Vovsíkem předmětnou kasační
stížnost, kterou téhož dne v 16.44 hod. e-mailem zaslala na adresu
epodatelna@ksoud.plz.justice.cz, přičemž vytiskla e-mailovou hlášenku, dle které byla
zpráva doručena. Krajský soud zprávu nedohledal ani při opakovaném prověření všech
složek elektronické podatelny (úřední záznam ze dne 25. 4. 2006).
Stěžovatel podal kasační stížnost v písemné podobě dne 30. 3. 2006, přičemž tvrdí, že
tomuto úkonu předcházelo dne 28. 3. 2006 (poslední den lhůty pro podání kasační
stížnosti) elektronické podání. Neuvádí přitom, že by elektronické podání opatřil
podpisem podle zákona o elektronickém podpisu. Na posuzovaný případ proto dopadá
ustanovení §37 odst. 2, věta druhá s. ř. s. V souladu s tímto ustanovením se soud zabývá
dvěma skutečnostmi. Nejprve si musí postavit najisto, zda byla kasační stížnost jinou
formou skutečně podána a poté ověří, zda podání, které stížnost v třídenní lhůtě
potvrzuje, je jejím originálem, nebo je stejného obsahu.
Při aplikaci §37 odst. 2 s. ř. s. je třeba na toto ustanovení nahlížet ve světle výkladu
daného mu za použití §40 odst. 4 s. ř. s., podle kterého musí být podání předáno soudu, s
výjimkami představovanými předáním držiteli poštovní licence, zvláštní poštovní licence,
nebo orgánu, který má povinnost je doručit. Předáním soudu přitom nelze rozumět nic
jiného, než doručení soudu. Zatímco tedy v případě zmíněných výjimek postačuje
prokázání předání k přepravě, v ostatních případech je zpravidla třeba prokázat předání,
tj. doručení, soudu. Možnost učinit podání jinou formou nemůže vést k založení absolutní
důkazní povinnosti podatele, co do doručení podání.
Je tedy nutné vycházet z presumpce doručení např. faxového podání, u kterého
podatel prokáže odeslání faxovým ústřižkem s potvrzeným kladným výsledkem přenosu.
V té souvislosti nelze přehlédnout, že faxový ústřižek, příp. v úplnější podobě faxový
žurnál, má poměrně individualizovanou, nesnadno napodobitelnou, podobu a obsahuje
informace jak o odesilateli a adresátovi, tak o rozsahu přenášených informací (počet stran)
a o výsledku přenosu. Skutečnosti uvedené na faxovém ústřižku jsou relativně snadno
ověřitelné nejen z přístroje samotného, ale také např. výpisem hovorové korespondence
dané účastnické stanice apod. Dokázat odeslání telefaxového podání lze proto i jinak, než
jen faxovým ústřižkem. Obdobně ostatně setrvale judikuje i Ústavní soud (srov. např.
rozhodnutí ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. I. ÚS 460/97, rozhodnutí ze dne 23. 11. 2000, sp.
zn. III. ÚS 329/2000 a rozhodnutí ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 463/03)
1
.
Podobné principy jako u telefaxového podání je nutné přiměřeně vztáhnout také na
podání elektronickou formou, byť není autorizované elektronickým podpisem. Přezkum
Nejvyššího správního soudu v posuzované věci se přitom týká pouze neautorizovaných
elektronických podání, neboť podání obsahující elektronický podpis podléhají zvláštnímu
režimu jak z hlediska zákona o elektronickém podpisu, tak z hlediska relevantních
procesních předpisů (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn.
IV. ÚS 319/05)
2
.
Předem dalších úvah je třeba připomenout rozdíly, které elektronickou formu podání
odlišují od shora nastíněného podání telefaxového. „E-mailová hlášenka“ obsahuje
obdobně podrobné informace o odesilateli a adresátovi, jako faxový ústřižek. Co do
rozsahu a obsahu přenášených informací může být dokonce přesnější, je-li text podání
obsažen v textu přenášené zprávy, nebo srovnatelná, je-li z připojené přílohy zřejmá
velikost přenášeného souboru. Na rozdíl od faxového ústřižku ovšem e-mailová hlášenka
neobsahuje informaci o výsledku přenosu zprávy, ale pouze o jejím odeslání. Odesilatel si
může vyžádat od adresáta zprávy potvrzení jejího přijetí, to však vyžaduje součinnost
adresáta. Je přitom odpovědností účastníka řízení, jaký zvolí procesní postup, včetně
volby komunikačních prostředků se soudem a akceptaci rozdílů, které z povahy
jednotlivých komunikačních prostředků plynou.
Stejně jako nelze učinit ústní podání do protokolu, nebo doručit písemné podání
mimo úřední hodiny soudu, nebude ani možné obdržet v mimopracovní době potvrzení
o přijetí elektronické zprávy. Tato skutečnost samozřejmě nevylučuje, aby bylo podání
uvedenou formou a mimo úřední hodiny učiněno, je však spojena s rizikem podatele
spočívajícím v povinnosti prokázat v případě potíží s přenosem zprávy, že podání bylo
soudu skutečně předáno. Nejvyšší správní soud dovodil s odkazem k judikatuře
Ústavního soudu povinnost odesilatele telefaxové zprávy prokázat „pouze“ její odeslání. S
odesláním telefaxové zprávy je ovšem spojená dobrá víra odesilatele v doručení, opírající
se o potvrzení přenosu zprávy. Tento aspekt elektronická pošta postrádá.
Nevyžádá-li si podatel potvrzení o doručení zprávy, může se dostat do obtížného
postavení při ověřování nejen doručení, ale též odeslání zprávy. Zde je nutné zdůraznit, že
prostý výtisk e-mailové hlášenky je z hlediska její individualizace a nenapodobitelnosti
zcela odlišný od faxového ústřižku, a v případě vzniku pochybností o odeslání zprávy
proto zpravidla nebude postačovat k prokázání tohoto odeslání. Tato hlášenka na rozdíl
1
Ke všem citovaným rozhodnutím viz www.judikatura.cz.
2
www.judikatura.cz
od faxového ústřižku navíc, jak shora uvedeno, neobsahuje potvrzení o úspěšném
přenosu zprávy, ale pouze o jejím odeslání. Stejně jako v případě telefaxového podání, lze
i u elektronické formy ověřit odeslání zprávy nejen e-mailovou hlášenkou, ale také např. z
relevantního přístroje odesilatele, a po určitou dobu (která se v případě jednotlivých
provozovatelů může lišit) od odeslání také z relevantních serverů odesilatele a adresáta.
Dlužno dodat, že zmíněné technické prostředky pro ověření odeslání zprávy nelze využít
vždy, neboť nastavení jednotlivých prostředků sloužících elektronické komunikaci se
může lišit. Prokazatelnost použití elektronické pošty je proto při absenci elektronického
podpisu nižší než v případě telefaxového podání.
Nejvyšší správní soud ovšem znovu připomíná, že volba formy podání, stejně jako
navržení prostředků, jimiž je možné ověřit zpochybněné podání, souvisí v souladu se
zásadou vigilantibus iura scripta sunt s procesní odpovědností účastníka řízení, nikoliv soudu.
Přístup soudu porušující tuto zásadu by ve svém důsledku mohl vést k porušení jiné
procesní zásady, a to rovnosti účastníků řízení.
V posuzované věci nebyl s výjimkou e-mailové hlášenky k prokázání odeslání
(doručení) zprávy žádný ze shora zmíněných prostředků vůbec navržen. Hlášenka
samotná přitom v posuzované věci nepostačuje k prokázání podání ve smyslu §37 odst.
2, věta druhá s. ř. s.
Stěžovatel k prokázání svého tvrzení o podání kasační stížnosti dne 28. 3. 2006
doložil vedle e-mailové hlášenky také prohlášení asistentky právního zástupce stěžovatele
G. P. Obsahem prohlášení (neoznačeného jako čestné) je tvrzení, že asistentka sepsala s
právním zástupcem předmětnou kasační stížnost a daného dne ji elektronicky odeslala na
adresu elektronické podatelny krajského soudu. Zpráva byla dle e-mailové hlášenky
doručena.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že hlášenka založená do spisu neobsahuje žádný
údaj, z něhož by bylo možno dovodit její doručení. V tomto směru proto nelze prohlášení
přisvědčit. Jen na okraj soud připomíná, že právě na existenci dobré víry v doručení
rozlišil doručování telefaxem a doručování elektronicky bez elektronického podpisu.
S výjimkou shora zmíněných neoznačil zástupce stěžovatele žádné prostředky, jimiž
by soudu umožnil ověřit tvrzení o odeslání zprávy s kasační stížností dne 28. 3. 2006.
Žádným způsobem pak neprokazoval doručení této zprávy krajskému soudu. Při formě
podání, kterou stěžovatel zvolil, je z hlediska argumentace Nejvyššího správního soudu
zcela zásadní posouzení schopnosti účastníka věrohodně prokázat nejen odeslání zprávy,
ale zejména i její doručení soudu. V elektronické podatelně krajského soudu nebylo
elektronické podání ani při opakovaných pokusech dohledáno. Nejvyšší správní soud
proto uzavírá, že za den podání kasační stížnosti je třeba považovat teprve čtvrtek
30. 3. 2006, kdy byla kasační stížnost osobně v řádné formě předána podatelně krajského
soudu.
Nejvyšší správní soud odmítl z uvedených důvodů kasační stížnost jako opožděnou
[§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.].
Protože stěžovatel neprokázal, že by podal dne 28. 3. 2006 krajskému soudu kasační
stížnost v elektronické podobě podle §37 odst. 2, věta druhá s. ř. s., Nejvyšší správní
soud se nemohl zabývat otázkou souladu obsahu takového podání s písemností předanou
krajskému soudu dne 30. 3. 2006.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. srpna 2006
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu