ECLI:CZ:NSS:2010:8.AFS.55.2009:67
sp. zn. 8 Afs 55/2009 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. H., zastoupeného
JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem se sídlem Rudolfovská 34, České Budějovice, proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České
Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2008, čj. 5969/08-1300, o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2009,
čj. 10 Ca 3/2009 - 25,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2009,
čj. 10 Ca 3/2009 - 25, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 10. 2008, čj. 5969/08-1300, zamítl odvolání žalobce
proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Trhových Svinech ze dne 11. 3. 2008,
čj. 7104/08/078970/5015, čj. 7109/08/078970/5015, čj. 7111/08/078970/5015, čj.
7113/08/078970/5015, čj. 7115/08/078970/5015, čj. 7118/08/078970/5015, čj.
7121/08/078970/5015, čj. 7124/08/078970/5015, čj. 7126/08/078970/5015, čj.
7528/08/078970/5015, čj. 7530/08/078970/5015 a čj. 7534/08/078970/5015. Těmito
rozhodnutími správce daně dodatečně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období leden 2003 ve výši 80 609 Kč, za zdaňovací období únor 2003 ve výši 29 730 Kč,
za zdaňovací období březen 2003 ve výši 51 064 Kč, za zdaňovací období duben 2003 ve výši
29 212 Kč, za zdaňovací období květen 2003 ve výši 57 288 Kč, za zdaňovací období
červen 2003 ve výši 74 938 Kč, za zdaňovací období červenec 2003 ve výši 122 979 Kč,
za zdaňovací období srpen 2003 ve výši 50 790 Kč, za zdaňovací období září 2003 ve výši
215 171 Kč, za zdaňovací období říjen 2003 ve výši 50 776 Kč, za zdaňovací období
listopad 2003 ve výši 337 505 Kč, za zdaňovací období prosinec 2003 ve výši 400 745 Kč.
II.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, který je zrušil rozsudkem ze dne 22. 5. 2009, čj. 10 Ca 3/2009 - 25. Žalovaný podle
krajského soudu vydal své rozhodnutí v rozporu s §50 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Zde krajský soud odkázal
na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008,
čj. 7 Afs 212/2006 - 74, č. 1566/2008 Sb. NSS (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná také na www.nssoud.cz), s tím, že žalovaný byl povinen odůvodnit rozhodnutí
a v odůvodnění podat srozumitelné a vyčerpávající informace o svých úvahách, hodnocení
důkazů, zjištěném stavu věci a aplikaci příslušných zákonných ustanovení.
Krajský soud poukázal na část napadeného rozhodnutí, podle níž správce daně dospěl
po provedeném důkazním řízení k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Neprokázal
totiž, že skutečně přijal plnění od dodavatelů ZLÍNTERM, s. r. o., BARABA CZ, s. r. o. a ISTA,
s. r. o. Žalovaný v této souvislosti odkázal na zprávu o daňové kontrole, ve které správce daně
podrobně uvedl a popsal veškeré zjištěné skutečnosti. Dále se žalovaný zabýval postupem
správce daně při dodatečném stanovení da ňové povinnosti žalobci z hlediska dodržení §16
odst. 8 daňového řádu. Žalovaný nevysvětlil, jak hodnotil závěry správce daně o neuznání
odpočtu daně z přidané hodnoty za přijatá zdanitelná plnění, uvedená v daňových přiznáních.
Žalovaný byl přitom podle krajského soudu povinen poskytnout žalobci ucelené skutkové
a právní zhodnocení věci. Z rozhodnutí totiž musí být zřejmý dosavadní průběh a výsledek
daňového řízení, úvahy správního orgánu ohledně skutkových závěrů a právních zjištění. Krajský
soud také uzavřel, že se žalovaný nevypořádal s argumentací žalobce v doplnění odvolání
a omezil se na závěry správce daně a odkaz na zprávu o daňové kontrole. Tento postup podle
krajského soudu vedl k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaný totiž nesdělil,
jak hodnotil právní důvody a výsledky dokazování provedené správcem daně, které jej vedly
k dodatečnému stanovení daňové povinnosti.
Další námitky krajský soud neshledal důvodnými. Žalobce podle něj neprokázal,
že skutečně převzal zboží od společnosti BARABA CZ, s. r. o. K výslechu F. M., provedenému
dožádaným Finančním úřadem v Brně v rámci odvolacího řízení dne 23. 9. 2008, krajský soud
uzavřel, že správce daně při oznámení výslechu svědka pochybil, ale výslech stejně nepřinesl
žádnou novou skutečnost. Svědek potvrdil, že za společnost ISTA s. r. o. navenek nevystupoval a
žádné doklady nevydával. K dodávce asfaltového koberce, doložené daňovým dokladem od
společnosti ZLÍNTERM, s. r. o., tato společnost vystavení dokladu zcela vyloučila. Krajský soud
nepřisvědčil ani namítané nezákonnosti při ukončení daňové kontroly a seznámení žalobce s
jejími výsledky. Ze spisu totiž krajskému soudu vyplynulo, že se žalobce záměrně vyhýbal
převzetí a podepsání zprávy o daňové kontrole. Správce daně proto po neúspěšném předávání a
projednávání zprávy o daňové kontrole přistoupil k odeslání zprávy o daňové kontrole žalobci v
poštovní zásilce s doručenkou. Žalobce si tuto zásilku nevyzvedl a v souladu s platnou právní
úpravou mu bylo doručeno uplynutím úložní lhůty dne 4. 3. 2008. Následně podal proti
dodatečným platebním výměrům odvolání. I z toho je zřejmé, že byl srozuměn se závěrem
daňové kontroly, který vyústil v dodatečné doměření daňové povinnosti. Krajský soud proto
neuvěřil tvrzení, že žalobce neznal důvody, pro k teré mu byla doměřena daňová povinnost.
III.
Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlasil s tím, že odvolací orgán musí porovnat zjištěné
skutečnosti s odpovídající právní úpravou a uvést, jaké důkazy hodnotil. Stěžovatel s poukazem
na rozhodnutí č. 1566/2008 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2008,
čj. 7 Afs 212/2006 - 85, považoval své rozhodnutí za přezkoumatelné. Zdůraznil, že rozhodnu tí
obsahuje stručnou rekapitulaci daňového řízení s odkazem na zprávu o daňové kontrole
(str. 2 - 3), vypořádání odvolacích námitek (str. 3 - 6), hodnocení důkazního prostředku (svědecké
výpovědi F. M.) a obecný závěr (str. 7 - 8).
Stěžovatel zpochybnil i závěr, že se nevypořádal s doplněním odvolání. Ze spisů je podle
něj zřejmé, že se vypořádal se všemi námitkami uvedenými v odvolání ze dne 30. 4. 2008 a v jeho
doplnění ze dne 6. 6. 2008. Stěžovatel se nemohl vypořádat s doplněním odvolání ze dne
3. 11. 2008, doručeným správci daně dne 7. 11. 2008, protože rozhodnutí o odvolání vydal již dne
27. 10. 2008, tj. před doručením tohoto doplnění. Podle §48 odst. 7 daňového řádu může
odvolatel pozměňovat nebo doplňovat odvolání do doby, než je o něm rozhodnuto. Správnímu
orgánu však nelze vytýkat, že se opomněl vypořádat s doplněním odvolání podaným až po vydání
rozhodnutí o odvolání.
IV.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti souhlasil se závěry krajského soudu. Zdůraznil,
že odvolací orgán nemůže pouze konstatovat skutečnosti zjištěné v předchozím řízení, odkázat
na opatřené důkazy a bez jejich hodnocení sdělit svůj závěr.
V.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu, podle kterého se nevypořádal
s argumentací žalobce v doplnění odvolání.
Nejvyšší správní soud ze spisů zjistil, že dne 30. 4. 2008 podal zástupce žalobce odvolání
proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2003
až prosinec 2003. Uvedl přitom, že není oprávněn k převzetí zprávy o výsledku daňové kontroly
daně z přidané hodnoty čj. 17474/07/078930/4409/DPH, kterou proto vrací správci daně.
Současně tvrdil, že zpráva o daňové kontrole a dodatečné platební výměry nebyly dosud
doručeny žalobci a že „[v] zájmu zachování odvolací lhůty v případě nejasností ohledně doručování daňovému
subjektu podávám odvolání proti výše uvedeným platebním výměrům “.
V doplnění odvolání ze dne 6. 6. 2008 (předaném k poštovní přepravě dne 10. 6. 2008)
žalobce uvedl, že správce daně dodatečně stanovil daňovou povinn ost, aniž byly splněny
podmínky §16 odst. 8 daňového řádu. Správce daně nepředal zástupci žalobce zprávu o daňové
kontrole, protože zástupce nebyl zmocněn k takovému převzetí. Správce daně také nesdělil
žalobci, který je v dlouhodobé pracovní neschopnosti, jaké právní důvody a prokázané
skutečnosti jej vedly k dodatečnému stanovení daně. Kontrola tak nebyla ukončena v souladu
s §16 daňového řádu. Žalobce se nemohl účinně bránit proti rozhodnutím o dodatečném
stanovení daně, protože mu nebyly známy skutečnosti a okolnosti, na základě kterých správce
daně stanovil daňovou povinnost. Žalobce poukázal i na možné porušení §24 daňového řádu,
protože zpráva o daňové kontrole byla zaslána zástupci, který nebyl zmocněn k jejímu převzetí.
Dále žalobce namítl, že správce daně neprovedl navrhovaný důkazní prostředek, svědeckou
výpověď F. M. Správce daně podle žalobce nevyužil „zákonných donucovacích možností k tomu, aby byl
výslech proveden, i když bylo správci daně známo, že tato svědecká výpověď může hovořit ve prospěch tvrzení
daňového subjektu“, a rozhodl na základě neúplného dokazování. Konečně žalobce tvrdil, že
správce daně nedoručoval v souladu s §17 daňového řádu.
Ve správním spisu je dále založeno sdělení žalobce, předané k poštovní přepravě dne
3. 11. 2008 a dne 4. 11. 2008 doručené správci daně, kterým zpochybnil plné moci udělené
zástupci. Dne 3. 11. 2008 předal zástupce žalobce k poštovní přepravě podání, ve kterém
nesouhlasil s postupem při oznámení termínu konání výslechu svědka F . M. Dne 6. 11. 2008
zástupce žalobce předal k poštovní přepravě doplnění odvolání. V něm uvedl, že se nemůže
odvolávat na konkrétní zjištění správce daně uvedené ve zprávě o daňové kontrole, protože ji
dosud nepřevzal ani s ním nebyla projednána. Tvrdil také, že žalobce proká zal položení
asfaltového povrchu v areálu výroby pily a pokud pokládku neprovedla společnost ZLÍNTERM,
spol. s r. o., pak byl žalobce uveden v omyl. V souvislosti se společností ISTA, s. r. o., tvrdil,
že se správce daně nezabýval otázkou, zda může tato sp olečnost prokázat, že žalobci nedodávala
dřevo. Ke společnosti BARABA, s. r. o., uvedl, že její jednatel správci daně sdělil, že plnění
žalobci uskutečnil, ale nepřiznal pro daňové účely.
Stěžovatel rozhodl o odvolání dne 27. 10. 2008 a rozhodnutí předal k poštovní přepravě
dne 29. 10. 2008. Vzhledem k tomu, že adresáti zásilky, zástupce žalobce a žalobce, nebyli
zastiženi, bylo jim dne 30. 10. 2008 oznámeno uložení zásilky. Stěžovatel se v rozhodnutí
vypořádal s námitkou porušení §16 odst. 8 daňového řádu (str. 3 - 5), s námitkou porušení
§24 daňového řádu (str. 5 - 6), s námitkou dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobce (str. 6)
a se svědeckou výpovědí F. M. (str. 7 - 8). Námitku, že správce daně doručoval v rozporu s §17
daňového řádu, stěžovatel shledal nekonkrétní.
Nejvyšší správní soud zhodnotil popsané skutečnosti
takto:
Odvolací orgán přezkoumá rozhodnutí správce daně především v rozsahu, v jakém bylo
odvoláním napadeno (dále viz §50 odst. 3 daňového řádu). Přitom je povinen přihlédnout
k doplnění či pozměnění odvolání daňovým subjektem. To je přípustné do doby,
než je o odvolání rozhodnuto (§48 odst. 7 daňového řádu). Z odůvodnění rozhodnutí musí
vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné
a právními závěry na straně druhé. Dále z něj musí být zřejmé, proč odvolací orgán nepovažoval
za důvodnou skutkovou a právní argumentaci daňového subjektu a proč odvolací důvody
považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS).
V odvolacím řízení se tedy neuplatňuje zásada koncentrace řízení. V rozsudku ze dne
9. 4. 2004, čj. 7 Afs 13/2003 - 71, č. 728/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[p] okud
může být podle citovaného ustanovení odvolání doplněno do doby než je o něm rozhodnuto, znamená to,
že do této doby musí být doplnění odvolání doručeno odvolacímu orgánu tak, aby se o důvodech obsažených
v doplnění odvolání reálně dozvěděl a mohl se s nimi vypořádat, jak mu ukládá §50 odst. 7 věta druhá zákona
o správě daní a poplatků. (…) Bylo -li však doplnění odvolání podáno k poštovní přepravě dne př edcházejícího
dni, ve kterém odvolací orgán o odvolání rozhodl, nemůže mu být vytýkáno, že se nevypořádal s důvody
v něm uvedenými, když se o nich nedozvěděl “.
Z obsahu odvolání a jeho doplnění je zřejmé, že žalobce zpochybnil skutková zjištění
a právní hodnocení důkazů provedených správcem daně až v podání doručeném správci daně
dne 7. 11. 2008. Stěžovatel se však nemohl vypořádat s námitkami v doplněních odvolání,
doručených po dni 27. 10. 2008, kdy rozhodl. Ze spisů je také zřejmé, že žalobce předal doplnění
odvolání k poštovní přepravě až poté, co mu bylo oznámeno uložení zásilky obsahující
rozhodnutí o odvolání.
Do doby rozhodnutí o odvolání žalobce namítl, že daňová kontrola nebyla ukončena
v souladu s §16 odst. 8 daňového řádu a že nebyl seznámen s důvody, které správce daně vedly
k dodatečnému vyměření daně. Ohradil se také proti neprovedení svědecké výpovědi F . M.
Upozornil i na §24 daňového řádu v souvislosti se zasláním zprávy o daňové kontrole zástupci
žalobce a na skutečnost, že správce daně nedoručoval v souladu s §17 daňového řádu.
Stěžovatel se s těmito námitkami vypořádal, tj. vypořádal se s námitkami obsaženými
v podáních ze dne 30. 4. 2008 a ze dne 6. 6. 2008, a přezkoumal rozhodnutí správce daně
v rozsahu požadovaném v odvolání (§50 odst. 3 věta první daňového řádu). Z odůvodnění
rozhodnutí je zřejmé, že se stěžovatel neopomněl vypořádat i s povinností přezkoumat
rozhodnutí správce daně nad rámec uplatněných námitek (§50 odst. 3 věta druhá daňového
řádu). Neshledal přitom skutečnosti mající podstatný vliv na výrok rozhodnutí.
Časové aspekty procesních podání jsou součástí procesní strategie účastníka řízení.
Ten také nese následky, které z jeho procesního postupu vyplývají. Krajský soud pochybil, pokud
shledal rozhodnutí stěžovatele nepřezkoumatelné z důvodu, že se nevypořádal s argumentací
žalobce obsaženou v doplnění odvolání. Stěžovatel se totiž bezpochyby nemohl a nemusel
vypořádat s námitkami, které mu byly doručeny až po vydání rozhodnutí.
Dále stěžovatel zpochybnil závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
pro nedostatek důvodů. Krajský soud totiž přisvědčil žalobci, že stěžovatel rozhodl v rozporu
s §50 odst. 3 daňového řádu, protože pouze odkázal na opatřené důkazy bez jejich dalšího
hodnocení.
Nejvyšší správní soud podotýká, že žalobcem zpochybňovaná část rozhodnutí je součástí
rekapitulace průběhu daňového řízení. V usnesení č. 1566/2008 Sb. NSS tento soud uvedl,
že „[p]aušálně definovat požadovaný „minimální“ rozsah odůvodnění, aby bylo v konkrétním případ ě
ještě přezkoumatelné, dost dobře nelze, neboť toto je vždy kontextuální a individuální kategorií – zrcadlí
se v něm zejména průběh předchozího řízení, především procesní aktivita stran a prováděné dokazování, povaha
skutkových a právních otázek, které byly v řízení řešeny, a v rozhodnutí, jímž bylo jiné rozhodnutí
přezkoumáváno, i povaha a rozsah přezkumné činnosti orgánu, který ve věci rozhodoval, jak vyplývá z konkrétní
procesní úpravy“.
Daňový řád výslovně nedefinuje přesný obsah odůvodnění (srov. §50 odst. 7 daňového
řádu). Nejvyšší správní soud v usnesení č. 1566/2008 Sb. NSS, konstatoval, že „[p] okud
je rozhodnutí o odvolání prvním rozhodnutím v daňovém řízení, které obsahuje odůvodnění, je třeba,
aby rekapitulovalo dosavadní průběh a výsledky daňo vého řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci
daňového subjektu do patřičného skutkového a právního kontextu. Není však žádného důvodu, aby mechanicky
rekapitulovalo vše, co se v daňovém řízení doposud stalo či co s ním přímo či nepřímo souvis elo, neboť to by bylo
nadbytečné, a tedy nehospodárné; skutkový a právní kontext věci je třeba popsat tak, aby vytvářel podklad
pro porozumění důvodům rozhodnutí a pro to, aby tyto důvody přesvědčivě obhájily jeho výrok “.
Stěžovatel v napadeném rozhodnutí (str. 2 – 3) stručně zrekapituloval průběh daňového
řízení. Uvedl, že správce daně měl pochybnosti, zda žalobce skutečně přijal zdanitelná plnění
od dodavatelů označených v rozhodnutí. Správce daně proto vyzval žalobce k prokázání
sporných skutečností. Žalobce neunesl důkazní břemeno a správce daně tedy dospěl k závěru,
že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně v rozporu s §19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb.,
o dani z přidané hodnoty. Stěžovatel konstatoval, že správce daně uvedl a popsal veškeré zjištěné
skutečnosti ve zprávě o daňové kontrole. Dále stěžovatel zrekapituloval podstatné skutečnosti
týkající se ukončení daňové kontroly a předání zprávy o daňové kontrole. V dalších částech
rozhodnutí již stěžovatel pouze vypořádal námitky, které žalobce včas uplatnil.
Rozhodnutí stěžovatele tedy v úvodu obsahuje velmi stručnou rekapitulaci podstatných
skutečností z dosavadního průběhu daňového řízení. Vzhledem k tomu, že se námitky žalobce
týkaly zejména ukončení daňové kontroly, zaměřil se i stěžovatel převá žně na tuto procesní
otázku, na kterou navázal vypořádáním odpovídající odvolací námitky. Stručná rekapitulace
zároveň vytvořila dostatečný podklad pro porozumění důvodům rozhodnutí. Jak uvedl rozšířený
senát v usnesení č. 1566/2008 Sb. NSS, účelem rozhodn utí o odvolání není zopakovat vše,
co se událo v daňovém řízení. Námitky žalobce směřovaly k procesním pochybením správce
daně, které stěžovatel ani krajský soud neshledali důvodnými. Rekapitulaci procesního postupu
správce daně je pak věnován odpovídající prostor poskytující dostatečný podklad
pro porozumění důvodům rozhodnutí.
Krajský soud proto nesprávně shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Stěžovatel naopak nepochybil, pokud se nevypořádal s námitkami uplatněnými v doplnění
odvolání, které mu bylo doručeno až po rozhodnutí o odvolání. Stěžovatel také nemusel
v odůvodnění svého rozhodnutí uvést, jak hodnotil právní důvody a výsledky dokazování
provedené správcem daně, které vedly k dodatečnému stanovení daňové povinnosti, protože
se těmito otázkami nad rámec odvolacích námitek, přezkumu vymezeného §50 odst. 3 věta
druhá daňového řádu a nezbytného rozsahu rekapitulace věci podrobněji nezabýval.
Dále Nejvyšší správní soud připomíná, že se krajský soud opomněl vypořádat s žalobní
námitkou o povaze plné moci udělené zástupci žalobce Ing. P. Námitka byla řádně uplatněna v
žalobě ze dne 8. 1. 2009. Krajský soud proto při novém rozhodování ve věci posoudí, zda plná
moc ze dne 28. 2. 2005 je plnou mocí neomezenou nebo omezenou ve smyslu §10 odst. 3
daňového řádu (k povaze plné moci srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 6. 2007, čj. 1 Afs 39/2006 - 79, č. 1353/2007 Sb. NSS, rozsudek téhož soudu ze dne
26. 10. 2009, čj. 8 Afs 46/2009 - 46, č. 1983/2010 Sb. NSS, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne
30. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 433/01, a ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. IV. ÚS 239/03, dostupné
na http://nalus.usoud.cz). Pro účely §17 odst. 7 daňového řádu pak krajský soud musí stanovit,
zda se jedná o plnou moc všeobecnou, tedy plnou moc uděle nou pro celé daňové řízení,
nebo plnou moc speciální (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004,
čj. 5 Afs 16/2004 - 60, č. 437/2005 Sb. NSS, a č. 1983/2010 Sb. NSS). Teprve poté bude krajský
soud moci zvážit důvodnost námitky, podle níž správce daně a stěžovatel pochybili,
když v daňovém řízení doručovali písemnosti pouze zástupci žalobce.
Obiter dictum Nejvyšší správní soud podotýká, že je mu z úřední činnosti známo, že krajský
soud v rozsudku ze dne 23. 6. 2009, čj. 10 Ca 2/2009 - 24, ve věci stejného žalobce rozhodl tak,
že výslech F. M. je třeba provést znovu. Není zřejmé, proč v nyní posuzované věci krajský soud,
přes jinak identické hodnocení výslechu svědka F . M., podobný závěr neučinil. Nejvyšší správní
soud se již v rozsudku ze dne 12. 8. 2004, čj. 2 Afs 47/2004 - 83, č. 398/2004 Sb. NSS, vyjádřil k
důsledkům rozporů v judikatuře soudu. Krajský soud se proto v dalším rozhodnutí vyrovná i s
touto otázkou. Nejvyšší správní soud připomíná, že posouzení námitky žalobce ohledně výslechu
svědka F. M. se bude odvíjet také od posouzení povahy plné moci. Zároveň tento soud podotýká,
že se výslechem svědka F. M. podrobně zabýval v rozsudku ve věci stejných účastníků, vedené u
něj pod sp. zn. 8 Afs 58/2009, na který pro stručnost odkazuje.
Na stejný rozsudek Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje ve vztahu k otázce
prekluze.
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu (§110 odst. 1 s. ř. s. za použití
§109 odst. 3 s. ř. s.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízen í. V něm krajský soud rozhodne
vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. května 2010
JUDr. Jan Passer
předseda senátu