ECLI:CZ:NSS:2016:8.AS.109.2015:38
sp. zn. 8 As 109/2015 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: JUDr. L. A.,
zastoupeného JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem Preslova 9, Ostrava,
proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2014, čj. KUZL-17342/2014, v řízení o kasační s tížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2015, čj. 19 A 21/2014 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Úvod:
Správní orgán pokutoval žalobce za rychlou jízdu. Žalobce podal proti rozhodnutí
odvolání, které žalovaný zamítl. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou; ta ale byla
pro opožděnost odmítnuta. Proti odmítavému usnesení krajského soudu podal žalobce kasační
stížnost, v níž opožděnost žaloby popíral z důvodu nesprávného doručení rozhodnutí
žalovaného.
Nejvyšší správní soud se musel zabývat spornou otázkou postupu při doručování
písemností do datové schránky účastníka řízení.
I.
[1] Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm, Odbor dopravy (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) rozhodnutím ze dne 17. 2. 2014, čj. MěÚ/OD/34543/324/2013/LL, uznal žalobce
vinným tím, že dne 13. 7. 2013 při řízení motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou
rychlost v obci a porušil §18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve smyslu ustanovení
§125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, a uložil mu pokutu ve výši 3500 Kč.
[2] Žalobce se proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolal. Žalovaný
rozhodnutím ze dne 26. 3. 2014 odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně.
II.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. Namítl, že žalovaný
rozhodnutí o zamítnutí odvolání nedoručil do žalobcovy datové schránky, ale prostřednictvím
poštovního doručovatele. O tomto rozhodnutí se tak žalobce dozvěděl až dne 4 . 8. 2014
vyrozuměním správního orgánu prvního stupně, tedy po uplynutí roční lhůty od spáchání
přestupku. Přestupek je proto dle žalobce již promlčený.
[4] Krajský soud v Ostravě žalobu usnesením označeným v záhlaví odmítl. Uvedl,
že žalovaný postupoval při doručování rozhodnutí v souladu se zákonem. Rozhodnutí
žalovaného bylo žalobci doručeno dne 7. 4. 2014 fikcí doručení, žalobce však podal
proti uvedenému rozhodnutí žalobu až dne 3. 10. 2014, tj. po uplynutí dvouměsíční lhůty pro její
podání. Krajský soud ji proto jako opožděnou odmítl dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
III.
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu včasnou kasační stížnost
z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozhodnutí krajského soudu, žalovaného i správního orgánu prvního stupně a řízení o přestupku
zastavil dle §110 odst. 1 věty za středníkem s. ř. s.
[6] Stěžovatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008,
sp. zn. 29 Odo 100/2006, v němž Nejvyšší soud vyložil, že nesprávné je i právní posouzení
neúplné. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí krajského soudu za neúplné, neboť se krajský
soud nedostatečně zabýval žalobními námitkami. Krajský soud dle stěžovatele neposoudil právní
otázku účinnosti doručení rozhodnutí žalovaného. Žalovaný měl s ohledem na §19 odst. 1,
2 spr. ř. své rozhodnutí doručovat do datové schránky, kterou měl stěžovatel zřízenou jako
podnikající fyzická osoba. Stěžovatel zdůraznil, že „jediným důvodem, kdy orgán veřejné moci může
upustit od doručování písemností do datové schránky, je objektivní nemožnost takového způsobu doručení“.
[7] Krajský soud se dle stěžovatele nezabýval ani jeho další námitkou, že pr ojednáním
přestupku ve smyslu §20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon
o přestupcích“) se rozumí až řádné doručení vydaného rozhodnutí.
[8] Žalovaný v podání ze dne 5. 8. 2015 opravil podanou kasační stížnost tak, že žalovaným
je Krajský soud v Ostravě a předmětem řízení je přezkoumání jeho rozhodnutí ze dne
29. 6. 2015, čj. 19 A 21/2014 - 32, a nikoli za žalovaného nesprávně označený Krajský úřad
Zlínského kraje.
IV.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel měl datovou schránku
zřízenu jako podnikající fyzická osoba (zemědělský podnikatel). Dopravní přestupek
však stěžovatel spáchal jako soukromá fyzická osoba a jeho spáchání nijak nesouviselo
s podnikatelskou činností stěžovatele. Žalovaný si před do ručováním rozhodnutí ověřil,
že stěžovatel nemá jako soukromá fyzická osoba zřízenu datovou schránku; stěžovatel
ani žalovanému nesdělil adresu pro doručování dle §19 odst. 3 spr. ř. Žalovaný proto rozhodnutí
doručil prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že si stěžovatel písemnost v úložní době nepřevzal, byla písemnost doručena
fikcí dle §24 odst. 1 spr. ř. Žalovaný označil tento postup za souladný se zákonem a Nejvyššímu
správnímu soudu proto navrhl, aby kasační stížnost zamítl.
V.
[10] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně
ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal soud s tím, kdo skutečně
žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce; zvláštní usnesení
o tom soud nevydává (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
čj. 5 Afs 16/2003 - 56; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto nepřihlédl ke stěžovatelově opravě
kasační stížnosti, v níž stěžovatel opravil své nesprávné označení ž alovaného. Stěžovatel uvedl,
že v kasační stížnosti za žalovaného nedopatřením označil Krajský úřad Zlínského kraje,
přestože za žalovaného měl správně označit Krajský soud v Ostravě. Dle §69 s. ř. s. platí,
že žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Tímto správním orgánem
byl v nyní projednávané věci Krajský úřad Zlínského kraje, který zam ítl odvolání stěžovatele
a jehož rozhodnutí následně stěžovatel napadl žalobou u krajského soudu. Nejvyšší správní soud
proto v řízení jednal jako s žalovaným s Krajským úřadem Zlínského kraje.
[13] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že žalovaný vydal dne 26. 3. 2014
rozhodnutí, kterým zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně o spáchání přestupku stěžovatelem. Žalovaný rozhodnutí doručoval prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb. Protože žalovaný nebyl zastižen, byla zásilka uložena
a připravena k vyzvednutí dne 27. 3. 2014, přičemž stěž ovateli byla zanechána výzva k vyzvednutí
uvedené zásilky s poučením o důsledcích jejího nevyzvednutí. Stěžovatel si uloženou zásilku
nevyzvedl, proto byla vložena dne 9. 4. 2014 do jeho domovní schránky. Žalovaný s ohledem
na doručení rozhodnutí vyznačil jeho právní moc tak, že jí nabylo dne 7. 4. 2014.
[14] Stěžovatel podal dne 16. 7. 2014 u správního orgánu prvního stupně žádost o zastavení
řízení o přestupku. Odůvodnil, že přestupek, jehož se měl dopustit dne 13. 7. 2013
je již promlčený, neboť stěžovateli nebylo ve lhůtě jednoho roku od spáchání přestupku do jeho
datové schránky řádně doručeno rozhodnutí o jeho odvolání. Žalovaný žádosti nevyhověl; uvedl,
že rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne 7. 4. 2014 a správní orgán proto považuje tuto
věc za uzavřenou.
[15] Krajský soud v usnesení napadeném kasační stížností nejdříve shrnul skutková zjištění
týkající se postupu žalovaného při doručování rozhodnutí o odvolání. Následně uvedl,
že „[z]e shora uvedeného vyplývá, že žalovaný při doručování rozhodnutí post upoval v souladu s ust. §19 odst. 1
a 2 a v souladu s 20 odst. 1, §24 odst. 1 správního řádu a materiální fu nkce doručení, tj. seznámení
se s obsahem písemnosti, tak byla naplněna“.
[16] Kasační stížnost míří proti usnesení krajského soudu, který odmítl žalobu z důvodu její
opožděnosti. Krajský soud návrh neposuzoval meritorně. Jediným možným důvodem podání
kasační stížnosti je tak nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
a Nejvyšší správní soud přezkoumává v kasačním řízení jen to, zd a krajský soud správně
posoudil nesplnění procesních podmínek (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
čj. 3 Azs 33/200 - 98 a čj. 2 As 45/2005 - 65).
[17] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl nesprávnost usnesení krajského soudu z důvodu jeho
neúplnosti, neboť se soud nezabýval všemi žalobními námitkami. Jak Nejvyšší správní soud výše
uvedl, v případě rozhodnutí, jímž krajský soud odmítl žalobu, může Nejvyšší správní soud
přezkoumávat pouze to, zda takto učinil v souladu se zákonem. Zároveň je však Nejvyšší správní
soud povinen zkoumat, zda usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední
povinnosti, mezi něž patří i vada nepřezkoumatelnosti rozhodn utí (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že stěžovatel namítá, že se krajský soud nezabýval všemi jeho
námitkami, z čehož dovozuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí (přestože žalobce uvádí, že takové
rozhodnutí je dle citovaného rozhodnutí Nejvyššího s oudu nesprávné, protože není úplné).
Nejvyšší správní soud se proto zabýval namítanou nepřezkoumatelností usnesení krajského
soudu.
[18] Dle stěžovatele se krajský soud nevypořádal s jeho námitkou týkající se povinnosti
správních orgánů doručovat písemnosti do datové schránky účastníka řízení,
má-li ji zpřístupněnou. Z napadeného usnesení krajského soudu plyne, že se soud zabýval
zákonností postupu žalovaného při doručování jeho rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru,
že žalovaný postupoval v souladu se zákonem a že byla naplněna materiální fu nkce doručení,
tj. seznámení se s obsahem písemnosti (srov. citovanou pasáž usnesení v odst. [15] tohoto
rozsudku). Krajský soud zhodnotil, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno fikcí dne 7. 4. 2014,
a proto byla žaloba stěžovatele ze dne 3. 10. 2014 opožděná. Z od ůvodnění usnesení je patrné,
že se soud procesem doručování zabýval, přezkoumal jej a vyhodnotil ho jako zákonný. Takové
odůvodnění je dostatečné.
[19] Krajský soud se dle stěžovatele nezabýval ani jeho další žalobní námit kou, že projednání
přestupku dle §20 odst. 1 zákona o přestupcích je završeno až doručením rozhodnutí odvolacího
orgánu. Nejvyšší správní soud připomíná, že se krajský soud n ezabýval důvodností žaloby,
ale poté, co dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky řízení spočívající ve včasnosti podání,
žalobu odmítl dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Protože krajský soud nepřezkoumával žalobu
věcně, nemohl se zabývat ani námitkou o zániku odpovědnosti za přestupek z důvodu uplynutí
lhůty uvedené v §20 odst. 1 zákona o přestupcích. Nejvyšší správní soud nepřezkoumatelnost
usnesení krajského soudu neshledal. Úvahy krajského soudu byly dostatečné.
[20] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda krajský soud správně posoudil okamžik
doručení rozhodnutí žalovaného, v jehož důsledku konstatoval nenaplnění podmínek řízení
a odmítl žalobu pro její opožděnost.
[21] Dle §19 odst. 1 spr. ř. „[p] ísemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí
písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Dle odst. 2 citovaného ustanovení
„[n]ení-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb“.
[22] Dle §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“) „[u]možňuje-li to povaha
dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou
schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje
veřejnou vyhláškou nebo na místě“.
[23] Zákon o elektronických úkonech rozlišuje čtyři základ ní typy datových schránek,
a to datovou schránku fyzické osoby, datovou schránku podnikající fyzické osoby, datovou
schránku právnické osoby a datovou schránku orgánu veřejné moci (srov. §3, 4, 5 a 6 citovaného
zákona). Nadto zákon ještě stanovuje speciální režim pro datovou schránku podnikající fyzické
osoby zřízenou pro advokáta, daňového poradce a insolvenčního správce (viz §4 odst. 3 téhož
zákona).
[24] Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjadřoval k režimu doručování do datových
schránek. V rozsudku čj. 7 Afs 46/2010 - 51 dospěl k závěru, že krajský soud postupoval
v souladu se zákonem, pokud doručoval písemnost související s činností advokáta
prostřednictvím držitele poštovní licence, přestože měl adresát zároveň zřízenu datovou schránku
jako insolvenční správce.
[25] V rozsudku čj. 3 Ads 100/2013 - 42 Nejvyšší správní soud vyložil, že v doručování
do datové schránky fyzické osoby a podnikající fyzické osoby je rozdíl, který musí správní orgány
respektovat. Dle zákona by měl správní orgán doručovat pouze do té datové schránky ,
která odpovídá roli osoby v dané věci. V posuzovaném případě vystupoval žalobce
v roli uchazeče o zaměstnání a nikoli v roli insolvenčního správce; z tohoto důvodu
mu měly být písemnosti doručovány prostřednictvím držitele poštovní licence (když neměl
zřízenou datovou schránku fyzické osoby), a to na jeho doručovací adresu.
[26] K problematice doručování do datové schránky se Nejvyšší správní soud vy jádřil
i v rozsudku čj. 7 Afs 5/2013 - 50. Uvedl, že „[v] případě, kdy správní orgán doručuje písemnost do datové
schránky adresátovi, který má zřízeno několik datových schránek, je vždy nutné dbát na to, aby zásilka byla
doručena do adekvátní datové schránky. Pokud tedy zástupce stěžovatele měl v roce 2010 pouze datovou schránku
podnikající fyzické osoby, pak mu do této datové schránky mohl finanční úřad doručovat pouze písemnosti týkající
se jeho vlastních daňových povinností. […] Doručoval-li tedy finanční úřad v řízení o daňové povinnosti stěžovatele
dodatečný platební výměr zástupci stěžovatele jako daňovému poradci prostřednictvím držitele poštovní licence,
postupoval v souladu se zákonem“.
[27] V rozsudku čj. 8 As 94/2014 - 29 Nejvyšší správní soud konstatoval, že s ohledem na to,
že v kárném řízení nevystupuje obviněný advokát jako prostá fyzická osoba, doručuje
se rozhodnutí v kárném řízení do vlastních rukou advokáta do sídla jeho kanceláře. Správní
orgán proto nepochybil, pokud rozhodnutí doručoval do datové schránky advokáta,
kterou měl zřízenou jako podnikající fyzická osoba, a nikoliv prostřednictvím držitele poštovní
licence.
[28] Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že při doručování je nezbytné rozlišovat
typ datové schránky a povahu doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta,
jehož se písemnost týká. Pro dodržení zákonného postupu musí povaha písemnosti odpovídat
typu datové schránky, do níž má být doručováno, a roli adresáta v řízení. Do jednotlivých typů
datových schránek tak lze řádně doručovat pouze dokumenty, které souvisí s činností
či postavením držitele dané datové schránky. Nemá -li účastník zřízen typ datové schránky
odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se účastníkovi doručovat tak, jako by neměl
datovou schránku zřízenu. Tento výklad potvrzuje i závěr č. 86/2009 Poradního sboru ministra
vnitra ke správnímu řádu, podle něhož „[m]á-li v konkrétním případě podnikající fyzická osoba zřízenu
pouze datovou schránku podnikající fyzické osoby, je správní orgán povinen doručovat písemnosti ve věcech
podnikání do datové schránky podnikající fyzické osoby. Ostatní písemnosti je správní orgán povinen doručovat
této fyzické osobě postupem dle §20 odst. 1 správního řádu. Dále má- li v konkrétním případě podnikající
fyzická osoba zřízenu pouze datovou schránku fyzické osoby, je správní orgán povinen doručovat ostatní
písemnosti do datové schránky fyzické osoby a písemnosti ve věcech podnikání postupem dle §20 odst. 1 správního
řádu“.
[29] V nyní posuzovaném případě měl stěžovatel zřízenu datovou schránku typu podnikající
fyzická osoba (zemědělský podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku). Správní
orgány v řízení projednávaly spáchání přestupku fyzické osoby spočívající v překročení nejvyšší
dovolené rychlosti v obci při řízení osobního motorového vozidla. Předmět správního řízení
tak nijak nesouvisel s podnikatelskou činností stěžovatele či jinak s jeho postavením podnikající
fyzické osoby. Protože stěžovatel neměl zřízenu datovou schránku jako fyzická osoba, žalovaný
postupoval v souladu se zákonem, když své rozhodnutí doručoval prostřednictvím poskytovatele
poštovních služeb. Stěžovatel nebyl při doručování rozhodnutí dne 27. 3. 2014 zastižen, zásilka
byla proto uložena a připravena k vyzvednutí, o čemž byla stěžovateli zanechána výzva
s poučením o důsledcích jejího nevyzvednutí. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel uloženou zásilku
nevyzvedl, uplatnila se fikce doručení dle §24 odst. 1 spr. ř. a zásilka se tak dnem 7. 4. 2014
(pondělí) stala doručenou. Stěžovatel následně napadl rozhodnutí žalovaného žalobo u až dne
3. 10. 2014, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty pro její podání (§72 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud
proto správně žalobu odmítl dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro její opožděnost.
VI.
[30] Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákon ným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[31] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnost i
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. ledna 2016
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu