ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.194.2021:17
sp. zn. 8 As 194/2021-17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky
Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému: Okresní státní
zastupitelství v Blansku, sídlem Seifertova 2025/9, Blansko, ve věci ochrany proti nečinnosti
žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021,
čj. 62 A 54/2021-7,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o osvobození
od soudních poplatků, a stěžovatel byl vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč.
[2] Krajský soud vyšel v napadeném usnesení z toho, že podle §36 odst. 3 s. ř. s.
lze osvobození od soudních poplatků přiznat jen výjimečně ze zvlášť závažných důvodů.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu současně plyne, že při zvažování, zda osvobození
přiznat, je třeba brát v úvahu také charakter vedeného sporu, aby nedocházelo ke zneužívání
tohoto institutu. Osvobození od soudních poplatků tak může být např. odepřeno účastníku řízení
(byť nemajetnému), který vede s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným
okolnostem účastníkovy životní sféry.
[3] Krajskému soudu bylo z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede značné množství
obdobných sporů, jaký plyne z podané žaloby (ve spise krajského soudu je založeno lustrum
stěžovatelových věcí vedených před krajským soudem, pozn. NSS), jíž se domáhal ochrany proti
nečinnosti žalovaného při vyřizování stěžovatelových žádostí o informace. Tyto spory se netýkají
stěžovatelovy životní sféry, nýbrž jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. Stěžovatel
je oprávněn takové spory vést, je však na něm, aby nesl náklady s tím spojené,
nebylo by spravedlivé požadovat, aby procesní riziko neúspěchu ve sporu nesl stát.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti vysvětlil, že se dlouhodobě zabývá legislativou v oblasti
veřejné správy, proto podal žádost o informace o fungování žalovaného, což je jeho ústavně
zaručené právo. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl nečinný, podal následně žalobu ke krajskému
soudu.
[5] Důvody, pro které mu krajský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků, hodnotí
jako diskriminaci osoby se zdravotním postižením ve výkonu trestu odnětí svobody, která vedla
k zamezení přístupu k soudní ochraně.
[6] Navrhuje proto zrušení napadeného usnesení a přikázání věci k projednání a rozhodnutí
jinému senátu krajského soudu.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Stěžovatele v nynějším řízení netíží poplatková povinnost a ani povinnost být v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu
usnesení krajského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[11] Již krajský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého: „i odmítkdyž účastník
je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.),
může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede.
O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často
pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní
sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí,
nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí)“.
[12] V posuzované věci se stěžovatel domáhá ochrany proti nečinnosti ve věci žádosti
o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to ve vztahu
k fungování žalovaného v oblasti veřejného zdraví (opatření přijatá od počátku pandemie
koronaviru covid-19 na ochranu veřejného zdraví zaměstnanců žalovaného a veřejnosti, vnitřní
předpis v oblasti ochrany veřejného zdraví zaměstnanců a veřejnosti v aktuálním znění,
informace o pořízených ochranných pomůckách a prostředcích od počátku pandemie koronaviru
covid-19 a používaná technická zařízení u žalovaného pro detekci a ochranu veřejného zdraví
zaměstnanců a veřejnosti od počátku pandemie koronaviru covid-19) a oblasti informatiky (počet
žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím za roky 2017, 2018, 2019
a k 1. 11 2020, počet vymáhaných regresních náhrad na státních zástupcích za způsobenou škodu
za roky 2010 až 2019 a k 1. 11. 2020, počet podaných kárných návrhů na státní zástupce
k Nejvyššímu správnímu soudu za roky 2010 až 2019 a k 1. 11. 2020, výkazy za roky 2017, 2018,
2019 a do září 2020, výroční zprávy o činnosti žalovaného za roky 2017. 2018, 2019 a za první
pololetí 2020 a úplný výpis z elektronického informačního systému v trestní i civilní oblasti, kde
je uvedena osoba stěžovatele v procesním postavení). Z uvedeného neplyne, že by požadované
informace měly jakýkoli vztah k podstatným okolnostem stěžovatelova života, což platí
i o posledním požadavku na poskytnutí výpisu z elektronického informačního systému.
Ač v tomto jediném případě jde o požadavek, který se týká osoby stěžovatele, nejde o požadavek
týkající se jeho majetku, životních podmínek či jiných podobných důležitých záležitostí.
Z charakteru jednotlivých dotazů i ze stěžovatelových tvrzení je naopak zřejmé, že jde o spor
vyvolaný jeho zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí.
[13] Jak již uvedl krajský soud a opakovaně též soud zdejší (viz např. rozsudky ze dne
17. 5. 2021, čj. 3 As 109/2021-15, ze dne 20. 5. 2021, čj. 4 As 114/2021-21, ze dne 28. 5. 2021,
čj. 5 As 112/2021-19 či ze dne 1. 7. 2021, čj. 9 As 127/2021-13), stěžovatel má plné právo vést
tyto spory, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit. Není však důvod,
aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních
poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám
s nízkými příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti. Jeho úkolem je zajistit, aby osobám, které
nemají dostatek prostředků a u nichž je namístě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc
skutečně se dotýkající jejich životních okolností), nebránil nedostatek prostředků v účinné soudní
ochraně. Takovou povahu však nyní vedené řízení nemá. Jelikož stěžovatel „vrší“ správní
a soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů či postup
správních orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven
závazný názor Nejvyššího správního soudu soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu,
je správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil soudní
poplatek (rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012-11, na nějž odkázal i krajský
soud).
[14] Krajský soud tedy správně uzavřel, že s ohledem na povahu sporu je namístě stěžovateli
osvobození od soudních poplatků odepřít.
[15] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu krajského soudu Nejvyšší správní
soud uvádí, že soudní řád správní (na rozdíl od občanského soudního řádu) v §9 umožňuje
přikázání věci toliko jinému soudu, nikoli jinému soudci, potažmo jinému senátu téhož soudu.
Z povahy věci proto Nejvyšší správní soud k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu
důvodu podřaditelnému pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení
spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci.
[16] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel spatřuje důvod podjatosti v procesním
postupu soudců (senátu) v řízení a v jejich rozhodování. To však podle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s.
nemůže být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 6. 2003, čj. Nao 25/2003-47, č. 283/2004 Sb. NSS). Tato námitka
tedy není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nad rámec jeho
běžné činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. července 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu