ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.39.2019:25
sp. zn. 8 As 39/2019-25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
D. C., zastoupený Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 797/3, Olomouc,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2018, čj. KUOK 100223/2018, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2019,
čj. 72 A 42/2018-17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 2. 2019, čj. 72 A 42/2018-17,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí Magistrátu města
Olomouc ze dne 23. 4. 2018, čj. SMOL/101287/2018/OARMV/PNL/Lip, kterým byl žalobce
uznán vinným ze spáchání přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. Krajský soud v Ostravě – pobočka
v Olomouci (dále „krajský soud“) ji však shora označeným usnesením odmítl jako opožděnou.
V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne 12. 10. 2018
a dvouměsíční lhůta k podání žaloby uplynula dne 12. 12. 2018. Žaloba podaná ke krajskému
soudu dne 13. 12. 2018 byla proto opožděná.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti napadenému usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž tvrdí, že odmítavé usnesení je nezákonné. Stěžovatel uvedl, že mu bylo rozhodnutí
žalovaného doručováno fikcí a má za to, že fikce doručení nastala až dne 15. 10. 2018, jelikož
z výpisu České pošty, s.p. „T&T – interní sledování zásilek“ i z kopie obálky se podává, že zásilka
mu byla doručována 2. 10. 2018 ve 13:00 hodin. Jelikož nebyl zastižen, byla mu zanechána výzva,
že ode dne následujícího bude zásilka připravena k vyzvednutí. Z výše uvedeného výpisu
je patrno, že zásilka byla dne 2. 10. 2018 v 15:44 hodin předána k uložení. K tomu stěžovatel
uvádí, že pošta v obci Velký Týnec je otevřena pouze do 16:00 hodin. Dle výpisu České pošty tak
byla zásilka připravena k vyzvednutí od 3. 10. 2018 od 7:58 hodin. Tímto dnem (nikoli dnem
2. 10. 2018, jak chybně na obálce vyznačila doručovatelka) nastala skutečnost určující počátek
lhůty. Jelikož se dle §40 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, do běhu lhůty
nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, bylo prvním dnem lhůty
4. 10. 2018 a posledním dnem desetidenní lhůty k vyzvednutí zásilky 13. 10. 2018. Jelikož se jedná
o sobotu, je považováno za poslední den lhůty pondělí 15. 10. 2018 a tímto dnem by se měla
považovat zásilka za doručenou. Posledním dnem dvouměsíční lhůty pro podání žaloby tak bylo
15. 12. 2018. Jelikož se opět jednalo o sobotu, je nutno za poslední den lhůty považovat pondělí
17. 12. 2018. Žaloba podaná 13. 12. 2018 proto byla podána včas.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a dopěl
závěru, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
přípustná, přičemž stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní
soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů.
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[7] Stěžovatel uplatnil důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a vznesl
kasační námitku, která se týká posouzení včasnosti podání žaloby ke krajskému soudu.
[8] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatel v žalobě v souladu
s §71 odst. 1 písm. a) s. ř. s. uvedl datum, které považuje za den doručení rozhodnutí
žalovaného, a to konkrétně 15. 10. 2018, uvedl tak již v samotném záhlaví žaloby. Jak plyne
z pokynu na č. l. 9, krajský soud si k ověření této skutečnosti vyžádal od žalovaného sdělení, kdy
bylo stěžovateli rozhodnutí doručeno a zaslání dokladu o tomto doručení. Žalovaný v přípisu
ze dne 19. 12. 2018 uvedl, že rozhodnutí bylo doručeno fikcí 12. 10. 2018. K tomu přiložil
mj. kopii doručenky, ze které plyne, že adresát nebyl při doručování zastižen a zásilka byla
uložena a připravena k vyzvednutí ode dne 2. 10. 2018. Současně byla stěžovateli zanechána
výzva k jejímu vyzvednutí. Následně krajský soud vydal napadené usnesení, kterým žalobu odmítl
pro opožděnost.
[9] Nejvyšší správní soud se již v minulosti opakovaně zabýval obdobnými případy, v nichž
byl dán rozpor mezi tvrzením účastníka ohledně data doručení žalobou napadeného rozhodnutí
a data doručení plynoucího z podkladů, jež má soud k dispozici. V rozsudku ze dne 12. 8. 2010,
čj. 7 Afs 63/2010-65, uvedl, že „je základním právem účastníků řízení vyjádřit se před rozhodnutím ve věci
k zásadním skutkovým okolnostem na nichž rozhodnutí soudu závisí. Stejně tak je právem účastníků řízení
předkládat (navrhovat) soudu důkazní prostředky svědčící jejich skutkovým i právním tvrzením obsaženým
v žalobě. Na uvedená oprávnění účastníků řízení ovšem krajský soud při svém rozhodování nereflektoval.
Neumožnil stěžovatelce (přiměřeně i finančnímu ředitelství), aby ke svým tvrzením obsaženým v žalobě (vyjádření
k žalobě) stran okamžiku doručení žalobou napadeného rozhodnutí - tj. základní náležitosti žaloby podle §71
odst. 1 písm. a) s. ř. s. - předložila důkazy nebo alespoň navrhla provedení takových důkazních prostředků, které
by jejímu tvrzení o včasnosti podané žaloby svědčily, resp. vyvrátily pochybnosti krajského soudu o této otázce.“
Dospěl tak k závěru, že „je povinností správního soudu, pokud dospěje oproti žalobci k závěru, že napadené
rozhodnutí bylo doručeno (oznámeno) žalobci v jiný den než v den jak bylo uvedeno v žalobě, a tato okolnost
by měla mít za následek odmítnutí žaloby pro opožděnost, umožnit žalobci vyjádřit se k této okolnosti
a navrhnout na podporu svých tvrzení důkazní prostředky“ (obdobně viz rovněž rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 1. 2019, čj. 1 As 382/2018-39; ze dne 27. 2. 2018, čj. 9 As 347/2016-40
nebo ze dne 23. 7. 2015, čj. 8 As 36/2015-54).
[10] Jestliže tedy žalobce v podané žalobě uvádí bez dalšího jiné datum doručení žaloby, než
vyplývá ze správního spisu či jiných podkladů a za takové situace krajský soud odmítne žalobu,
aniž by dal žalobci možnost vyjádřit se, je takové usnesení překvapivé, a tedy dle výše uvedeného
rozsudku nezákonné.
[11] Citované závěry judikatury Nejvyššího správního soudu jsou v projednávané věci
aplikovatelné. Krajský soud zde totiž dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli
doručeno v jiný den, než uvedl v žalobě. K tomuto závěru dospěl, aniž by žalobce s tímto
rozporem seznámil. Ve vztahu k posouzení včasnosti žaloby přitom vyšel z tvrzení žalovaného
doplněného o podklady, o něž krajský soud odůvodnění napadeného usnesení taktéž opřel, aniž
by se k těmto tvrzením a podkladům mohl stěžovatel vyjádřit. V kasační stížnosti stěžovatel
zpochybňuje tvrzení žalovaného týkající se data doručení žalobou napadeného rozhodnutí
a současně činí ve vztahu k otázce včasnosti podané žaloby další důkazní návrhy.
[12] Krajský soud tak své řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Soud musí dát stěžovateli (a přiměřeně i žalovanému) možnost
se k okolnostem včasnosti žaloby vyjádřit, na základě toho zvážit provedení dokazování,
a teprve poté znovu posoudit otázku včasnosti. Nejvyšší správní soud se za této situace
nemohl vyjadřovat k argumentaci stěžovatele týkající se počátku běhu lhůty pro podání žaloby,
neboť by se tím dostal do situace, kdy by nepřezkoumával závěry krajského soudu, ale jeho
činnost nahrazoval, což je zásadně v rozporu s principem řízení o kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal kasační stížnost důvodnou,
usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1. s. ř. s.). V něm
tento soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
V dalším řízení bude na krajském soudu, aby postupoval předestřeným způsobem a znovu
posoudil otázku včasnosti žaloby.
[14] Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. července 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu