ECLI:CZ:NSS:2017:8.AS.42.2016:29
sp. zn. 8 As 42/2016 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. Š., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 18. 11. 2014, č. j. DSH/13223/14, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2016, č. j. 17 A 4/2015 - 54,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2016, č. j. 17 A 4/2015 - 54, se z ru š u j e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2014, č. j. SZ MMP/065574/14, (dále jen „rozhodnutí
o přestupku“) shledal Magistrát města Plzně žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, a uložil mu pokutu ve výši 4.000 Kč, zákaz činnosti spočívající
v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 měsíce a povinnost nahradit náklady
řízení ve výši 1.000 Kč. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 12. 3. 2014 v době okolo
20:34 hodin jako řidič motorového vozidla tovární značky VW Transporter, RZ: X, v Plzni v
Lobezské ulici, ve směru jízdy z centra města, v prostoru cca 300 metrů před kruhovým
objezdem v Částkově ulici, jel rychlostí 84 km/h (při zvážení možné odchylky měřícího zařízení),
čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, která byla v daném úseku stanovena
na 50 km/h o více než 20 km/h. Tohoto přestupku se dopustil v období dvanácti po sobě
jdoucích kalendářních měsíců podruhé. Proti rozhodnutí o přestupku podal žalobce blanketní
odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“)
zamítl a rozhodnutí o přestupku potvrdil.
II.
[2] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Plzni, který
ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud poté, co doplnil dokazování (vyjádřením
pracovníka metrologického střediska Ramet a.s. Kunovice ze dne 30. 1. 2014, částí mapy
zobrazující úsek Lobezské ulice, výňatky návodu k obsluze radarového rychloměru AD9),
potvrdil správnost závěrů správních orgánů o spáchání přestupku žalobcem. Vyslovil, že měření
pomocí silničního radarového rychloměru AD9C (dále také jen „rychloměr“) bylo provedeno
na přímém úseku vozovky, což měl za prokázané z mapových podkladů zobrazujících
předmětnou část ulice Lobezské a ze shodných výpovědí policistů, kteří měření provedli.
Přestože krajský soud přisvědčil žalobci, že policisté nepostupovali při ustavení vozidla
se zabudovaným rychloměrem v souladu s návodem k obsluze rychloměru, jelikož toto
vozidlo srovnali s podélnou osou vozovky pouze pohledem z vnějšku vozidla, vzdálenosti
si jen odkrokovali a neověřili ani „zakřivení vozovky prostřednictvím zaměřovacího přípravku“, tyto
skutečnosti podle krajského soudu neměly vliv na správnost měření. Bylo tomu tak proto, že úsek
vozovky v místě měření byl „naprosto přímý“. O správnosti měření svědčila podle krajského soudu
i skutečnost, že na fotografii obsažené v záznamu o přestupku bylo žalobcovo vozidlo zachyceno
ve „standardní poloze“. Vzhledem k tomu, že skutkový stav správní orgány zjistily bez důvodných
pochybností, soud nepřistoupil k provádění dalších žalobcem navržených důkazů (znaleckým
posudkem k otázce měření rychlosti, vyjádřením výrobce měřícího zařízení a opětovnou
výpovědí zasahujících policistů).
III.
[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností a navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti zopakoval námitky, které uplatňoval již v žalobě. Tvrdil,
že měření rychlosti jeho vozidla nebylo provedeno v souladu s návodem k obsluze rychloměru,
zpochybňoval proto správnost provedeného měření. Jednak namítal, že policisté prováděli
měření rychlosti v zatáčce, což návod k obsluze rychloměru nepřipouští, a dále, že ke správnému
ustavení rychloměru nepoužili předepsané technické vybavení (výtyčka, metr, zaměřovací
přípravek).
[5] S těmito argumenty se správní orgány ani krajský soud podle stěžovatele dostatečně
nevypořádaly a jeho argumentaci odmítly s odůvodněním, že pokud by byl rychloměr nesprávně
ustaven, měření by vůbec neprovedl, zobrazil by chybové hlášení nebo by se vypnul. Krajský
soud na správnost měření chybně usoudil také z toho, že měřené vozidlo bylo na fotografii
obsažené v záznamu o přestupku zachyceno ve „standardní poloze“. Podle stěžovatele však
ze skutečnosti, že rychloměr provedl měření a zaznamenal fotografii, nelze bez dalšího dovodit,
že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze a je správné. K prokázání tohoto tvrzení
a vyvrácení závěru o správnosti provedeného měření předložil soudu vyjádření pracovníka
autorizovaného metrologického střediska Ramet a.s. Kunovice v obdobné věci. Jím hodlal
vyvrátit svědecké výpovědi policistů ze správního řízení a prokázat, že fotografie z měření
lze pořídit i při nedodržení návodu k obsluze, aniž se rychloměr vypne či zobrazí chybové
hlášení, proto z této skutečnosti na správnost měření usoudit nelze. Krajský soud tento důkaz
nezohlednil s odůvodněním, že se netýká projednávané věci.
[6] Závěr, že zjištěné porušení postupu předepsaného návodem k obsluze rychloměru
nenarušilo správnost provedeného měření, který stěžovatel rozporoval, krajský soud odůvodnil
též skutečností, že v řízení byla prokázána naprostá přímost vozovky, na níž proběhlo měření.
Podle stěžovatele však z rozsudku nelze seznat, z čeho krajský soud usoudil na to, že vozovka
vede v místě měření přímo, neboť výřez z mapy, předložený v řízení o žalobě žalobcem, tento
závěr vyvrací. Z návodu k obsluze rychloměru vyplývá, že se komunikace považuje za rovnou,
pokud rádius jejího zakřivení je větší než 1 600 m, což podle stěžovatele odpovídá zakřivení
19 cm na 25 m vozovky. Jestliže policisté ověřovali přímost vozovky pouze „pohledem“, nemohli
takové zakřivení vozovky posoudit. Skutečnost, že policisté zakřivení vozovky neověřovali
technickými prostředky (ač tak podle návodu k obsluze tak měli učinit), plyne z jejich výpovědí
ve správním řízení. Podle stěžovatele lze rychloměr použít pouze v souladu s návodem k obsluze,
jinak je měření neplatné. Pochybnosti o správnosti provedeného měření vyplynuly z toho, že bylo
sporné, zda v místě měření je vozovka zakřivená. Tyto pochybnosti správní orgány spolehlivě
nevyvrátily a dokazování v tomto směru nevedly, nezjistily tedy stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti.
[7] Stejně jako v žalobě zpochybňoval stěžovatel v kasační stížnosti též skutečnost,
že bylo služební vozidlo s rychloměrem ustaveno rovnoběžně k podélné ose vozovky
(jak vyžaduje návod k obsluze). Navrhoval proto doplnit dokazování tak, aby byla zjištěna přesná
poloha služebního vozidla s rychloměrem. Zdůraznil, že se jedná o námitku odlišnou od námitky
týkající se zakřivení vozovky. Námitkou chybného ustavení vozidla se však správní orgány
ani krajský soud nezabývaly. Rozsudek krajského soudu je z uvedeného důvodu
nepřezkoumatelný.
IV.
[8] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný odkázal na své vyjádření podané k žalobě.
Ztotožnil se se závěry krajského soudu v napadeném rozsudku a navrhl kasační stížnost
zamítnout.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud nejprve zvážil důvodnost námitky nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“]. Pokud by byla opodstatněná, bylo by předčasné zabývat
se námitkami uplatněnými z dalších kasačních důvodů.
[12] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů stěžovatel spatřoval
v nevypořádání jeho námitky, že vozidlo s rychloměrem nebylo ustaveno rovnoběžně s podélnou
osou vozovky, jak vyžaduje návod k obsluze rychloměru. Uvedenou výhradu však Nejvyšší
správní soud nesdílí. Krajský soud se totiž uvedenou námitkou zabýval na straně 7 v pátém
odstavci napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že postup policistů spočívající
ve vizuálním ověření rovnoběžnosti služebního vozidla s podélnou osou vozovky sice
byl v rozporu s návodem k obsluze rychloměru, přesto ale uvedený nedostatek nenarušil
správnost měření, jelikož vozovka byla v místě měření „naprosto přímá“. Krajský soud tedy
námitku neopomněl vypořádat a o správnosti jím přijatých úvah Nejvyšší správní soud pojedná
dále.
[13] Další kasační námitky, ač stěžovatelem výslovně nepodřazené pod některý z důvodů
vyplývajících z §103 odst. 1 s. ř. s., se obsahově vztahují k vadám řízení před správními orgány
spočívajícím v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
[14] Stěžovatel již ve správním řízení konkrétními tvrzeními zpochybňoval správnost
provedeného měření proto, že neproběhlo v souladu s návodem k obsluze rychloměru; uvedené
skutečnosti mohly mít vliv na výsledek měření. Jednak namítal, že nebyla dostatečně zjištěna
přesná poloha služebního vozidla s rychloměrem v době měření a vzhledem k tomu, že ulice
Lobezská, na níž měření probíhalo, není v celé své délce rovná, nebylo možno postavit najisto,
že policisté provedli měření na přímém úseku vozovky, jak vyžaduje návod k obsluze rychloměru.
Dále upozornil na nejasnosti týkající se správného ustavení služebního vozidla, které mělo
být rovnoběžné vůči podélné ose vozovky. Z tohoto důvodu zpochybňoval, zda měl rychloměr
v době měření nastavený správný úhel měření podle návodu k obsluze, tj. správný úhel odklonu
kamery a radarové hlavy od osy měřeného vozidla. Poukazoval na skutečnost, že správné
ustavení služebního vozidla s rychloměrem nebylo možno ověřit způsobem, jak učinila policejní
hlídka provádějící měření rychlosti, tedy pohledem s využitím sloupů veřejného osvětlení nebo
jiných pevných bodů. Upozorňoval na to, že v okolí místa měření se nevyskytuje dostatek
referenčních objektů, podle nichž by mohla být stanovena rovnoběžnost služebního vozidla
s rychloměrem vzhledem k podélné ose vozovky. Prostá vizuální kontrola ustavení služebného
vozidla proto nebyla dostatečná vzhledem k požadavkům vyplývajícím z návodu k obsluze
rychloměru.
[15] Nejvyšší správní soud již dříve ve své judikatuře vyslovil, že povinnost zjišťovat skutkový
stav stran skutečností odpovídajících skutkové podstatě přestupku, leží vždy na správním orgánu;
ten má povinnost prokázat přestupek obviněnému. Obviněný se nemusí vyviňovat,
tedy prokazovat, že se deliktního jednání nedopustil. Uvede-li přesto obviněný v řízení tvrzení
ke skutkovým okolnostem případu a navrhne k jejich prokázání důkazy, je správní orgán povinen
se řádně vypořádat jak s těmito tvrzeními, tak i s nabízenými důkazy. To neznamená, že musí
všechna tvrzení prověřit a nabízené důkazy provést, ale pokud tak neučiní, musí svůj závěr
přezkoumatelným způsobem vysvětlit (srov. odst. [18] a [22] usnesení rozšířeného senátu
ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 - 68).
[16] K tvrzení stěžovatele, kterým zpochybňoval správné ustavení služebního vozidla
s rychloměrem rovnoběžně s podélnou osou vozovky správní orgán I. stupně uvedl,
že svědeckou výpovědí svědka Bc. P. M. bylo prokázáno, že kontrola rovnoběžného postavení
služebního vozidla, v němž byl umístěn radar, byla provedena „nikoli pouze vizuálně, ale i dle sloupů
veřejného osvětlení, tedy dle pevných bodů“ a také, že „k ověření rovnoběžnosti jsou běžně využívány další pevné
předměty, dle kterých srovná vozidlo, aby bylo rovnoběžně s měřeným úsekem, přičemž v praxi si to ověří tak, že
po vystoupení z vozidla si toto pohledem zkontroluje (zda vozidlo je souběžně s pozemní komunikací), a pokud
není, sdělí kolegovi-řidiči vozidla MP, aby sjednal nápravu.“ Z výše uvedeného správní orgán I. stupně
dovodil, že policisté postupovali v souladu s návodem k obsluze, o čemž i přes námitky
stěžovatele neměl pochybnosti. Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že návod
k obsluze rychloměru nebyl podkladem rozhodnutí o přestupku.
[17] Stěžovatel v žalobě k této otázce navrhl kromě jiného doplnit dokazování třemi stránkami
návodu k obsluze radarového rychloměru AD9 (strany 13, 74 a 75, stav ke dni 12. 1. 2010).
Krajský soud z uvedeného důkazu zjistil, že „[u]stavení radaru je vždy třeba provést pomocí výtyčky
na vzdálenost min. 10 metrů. Na straně 74 a 75 v kap. 6.2.2. je uvedeno, že přesné nastavení polohy měřiče
se provede pomocí zaměřovacího přípravku. Jednoduchou kontrolu podaného směru vozidla lze provést pomocí
zaměřovacích trojúhelníků, které jsou nalepeny na předním a zadním skle automobilu.“ Tento důkaz krajský
soud zhodnotil tak, že policisté sice nepoužili při ustavení vozidla zaměřovací přípravek,
vzdálenosti pouze odkrokovali a rovnoběžné ustavení vozidla vzhledem k ose vozovky ověřili
jen pohledem, avšak tento postup přesto nenarušil správnost měření, jelikož „jak policisté potvrdili,
tak i z předložené mapy bylo jasně prokázáno, že předmětný úsek byl naprosto přímý“.
[18] Uvedený závěr krajský soud vyslovil přesto, že z bodu 6. Ověřovacího listu rychloměru
č. 120/13 (list č. 4 správního spisu) vyplývá, že rychloměr lze používat k měření rychlosti pouze
za dodržování návodu k obsluze. Z provedeného dokazování výslechem svědků (policistů)
a předložených částí návodu k obsluze přitom vyplývá, že policisté při ustavení vozidla
postupovali jinak, než jim ukládá návod k obsluze rychloměru. Svědek Bc. P. M., který v době
měření obsluhoval radarový rychloměr, vypověděl, že si vzdálenosti pouze odkrokoval (metrem
nedisponoval) a rovnoběžnost ověřil pohledem podle sloupů veřejného osvětlení. Návod
k obsluze na straně 74 však vyžaduje ustavení radaru pomocí výtyčky na vzdálenost cca 10 metrů.
Přesné nastavení polohy rychloměru je třeba provést pomocí zaměřovacího přípravku vloženého
namísto radarové hlavy. Pomocí zaměřovacích trojúhelníků, které jsou nalepeny na předním a
zadním skle automobilu, lze provést „jednoduchou kontrolu“ směru vozidla, která ale má pouze
informativní charakter. Z návodu k obsluze nevyplývá, že by ustavení služebního vozidla
s radarem mohlo být provedeno tak, jak v souzené věci učinili policisté.
[19] Za dané důkazní situace proto bylo na místě ověřit, zda skutečnost, že vozidlo nebylo
ustaveno v souladu s návodem k obsluze, měla vliv na správnost provedeného měření rychlosti.
Závěr, k němuž dospěl krajský soud, že měření bylo přesto správné, tudíž učinil předčasně.
Ze žádného z provedených důkazů totiž nevyplynulo, že správnost měření je zajištěna i v případě,
že návod k obsluze rychloměru nebyl dodržen.
[20] Také úvaha správního orgánu I. stupně o správnosti měření, vyplývající z výpovědí
zasahujících policistů jako svědků ve správním řízení, že pokud by měření neprobíhalo v souladu
s návodem k obsluze a při měření by se vyskytla chyba, rychloměr by ji sám nahlásil, vypnul
by se a dále by neměřil, nemá oporu v provedeném dokazování. Krajský soud k této otázce
stručně uvedl, že z důkazu vyjádřením metrologického střediska Ramet a.s. ze dne 30. 1. 2014
(navrženého stěžovatelem) nelze na nesprávnost měření v nyní posuzované věci usoudit.
Blíže se výše popsanými závěry správních orgánů o správnosti měření, ač stěžovatelem
zpochybňovanými, nezabýval.
[21] Předchozí judikatura Nejvyššího správního soudu však dovodila, že fungování
rychloměru je otázkou technickou, nejedná se o obecně známou skutečnost a způsob fungování
rychloměru je nutné vždy odůvodnit a podložit důkazy (rozsudky ze dne 22. 8. 2013,
č. j. 1 As 45/2013 - 37 a ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012 - 27). Správní orgán I. stupně
v rozhodnutí o přestupku opakovaně vyslovil, že měření proběhlo a policisté postupovali
v souladu s návodem k obsluze. Jak již uvedeno, tento návod nebyl podkladem jeho rozhodnutí.
Nebylo tedy postaveno najisto, že popsané funkce, na něž poukazovali zasahující policisté
při svém výslechu, rychloměr skutečně má a lze z nich tudíž usoudit na správnost provedeného
měření.
[22] Vznikly tak opodstatněné pochybnosti o správnosti provedeného měření a v důsledku
toho i o naplnění všech znaků přestupku, jenž byl stěžovateli kladen za vinu. Tento stav nezhojil
ani žalovaný v napadeném rozhodnutí, ani krajský soud po doplněném dokazování. Za účelem
zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro rozhodnutí
o přestupku (§3 správního řádu) bylo nezbytné objasnit, zda i přesto, že policisté postupovali
při ustavení vozidla s rychloměrem v rozporu s návodem k obsluze (což bylo prokázáno), mohly
být výsledky měření rychlosti správné a zda rychloměrem naměřená hodnota odpovídá rychlosti
měřeného vozidla. Jako nejvhodnější se v tomto směru jevilo ověření správnosti měření
za pomocí znaleckého posudku resp. obstarání odborného vyjádření výrobce rychloměru
ke způsobu jeho fungování, popř. jiným vhodným způsobem. Takové důkazní návrhy ostatně
v řízení o žalobě stěžovatel navrhoval, krajský soud však potřebu jejich provedení neshledal.
[23] Nejvyšší správní soud dále nepřehlédl, že krajský soud při hodnocení zjištěného
skutkového stavu pochybil, když spojil požadavek na přímost vozovky v místě měření
a požadavek na správné ustavení vozidla vzhledem k podélné ose vozovky, na níž je měření
prováděno. Jedná se však o dvě odlišné, byť spolu související, věci. Návod k obsluze rychloměru
na straně 13 definuje, co se pro účely měření rozumí přímým úsekem vozovky a stanoví další
podmínky pro případ, že měření je prováděno ve vnitřní zatáčce (měření ve vnější zatáčce vůbec
nepřipouští).
[24] V posuzované věci závěr o tom, že vozovka v místě měření byla přímá, učinily správní
orgány ze znalosti místní situace a krajský soud k témuž dospěl prostým pohledem na výňatek
mapy (předložený jednak stěžovatelem, a jednak z ohledání místní situace v ulici Lobezská
na stránkách www.mapy.cz bez podrobnějšího popisu výsledku tohoto ohledání, např. uvedením
měřítka zobrazení a podobně). Nezohlednil ale požadavky vyplývající z návodu k obsluze
(viz opět strana 13 návodu k obsluze na č. l. 40 spisu krajského soudu). Za situace, kdy stěžovatel
otázku správnosti měření v důsledku pochyb o přímost úseku vozovky, na němž bylo měřeno,
vznesl, bylo nezbytné posoudit tuto skutečnost nikoliv jen prostým pohledem do výňatku mapy,
nýbrž zabývat se tím, zda úsek vozovky v místě měření v délce vyplývající ze str. 13 návodu
k obsluze splňuje požadavky tam stanovené (z hlediska zakřivení). I zde totiž platí, že rychloměr
lze užít jen v souladu s návodem k obsluze.
[25] Ohledně toho, zda měření proběhlo na přímém úseku vozovky ve smyslu parametrů
vyžadovaných návodem k obsluze rychloměru tedy dosud nebyl zjištěn skutkový stav věci
bez důvodných pochybností a skutková podstata, z níž správní orgány vyšly, tak nemá oporu
ve spisu.
[26] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného shrnuje, že vzhledem k námitkám
stěžovatele je při posouzení nynější věci samostatnou otázkou správné nastavení polohy
rychloměru (resp. správné ustavení vozidla se zabudovaným rychloměrem) a samostatně je třeba
hodnotit, zda bylo měření provedeno na přímém úseku vozovky ve smyslu požadavků
vyplývajících ze str. 13 návodu k obsluze, a popřípadě, nebyl-li úsek vozovky v místě měření
přímý (tj. rádius jeho zakřivení byl menší než 1600 m), zda byly při měření dodrženy i další
návodem k obsluze stanovené požadavky pro měření v zatáčce.
[27] K opětovnému posouzení námitek týkajících se správnosti měření rychlosti je proto třeba
doplnit skutková zjištění za pomocí dalších důkazních prostředků, jak vyložil Nejvyšší správní
soud výše. Teprve poté bude možno ve věci znovu rozhodnout.
VI.
[28] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná. Proto napadený rozsudek zrušil podle §110 odst. 1 věta první
před středníkem s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[29] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu