ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.62.2021:92
sp. zn. 8 As 62/2021 - 92
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: a) J. V., zast. Mgr. Martinem Vlčkem,
advokátem se sídlem Dělnická 1167/17, Havířov, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská 12, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 30. 10. 2019, čj. MSK 158358/2019, o kasační stížnosti žalobce a) a stěžovatelů: b) A. V.,
c) M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2021, čj. 39 A 3/2020 - 202,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce a) se zamí t á .
II. Žalobce a), stěžovatelka b) a stěžovatel c) n emaj í právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti žalobce a).
III. Žalovanému se n e p ři zn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti žalobce a).
IV. Řízení o kasační stížnosti stěžovatelky b) a stěžovatele c) se zas t av u je .
V. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
stěžovatelky b) a stěžovatele c).
VI. Osoba zúčastněná na řízení n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních
stížnostech žalobce a), stěžovatelky b) a stěžovatele c).
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 11. 3. 2015, čj. MMFM 28913/2015,
bylo žalobci a) [dále „stěžovatel a)“] odňato vlastnické právo k tam specifikovaným
nemovitostem v kat. úz. T. ve prospěch osoby zúčastněné na řízení; bylo určeno, že vyvlastnitel je
povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění nejpozději do dvou let ode dne nabytí právní
moci vydaného rozhodnutí; byla stanovena výše náhrady za odnětí vlastnického práva ve výši
1 278 260 Kč a rozhodnuto, že věcné břemeno ve prospěch společnosti
TeliaSonera International Carrier Czech republic, a. s., se neruší. Rozhodnutím žalovaného
uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný doplnil pátý výrok rozhodnutí, zamítl odvolání
stěžovatele a) a potvrdil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Toto rozhodnutí napadli
stěžovatelé a) – c) a další 4 žalobci žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud
vyloučil k samostatnému projednání žaloby všech žalobců kromě stěžovatele a), o které dál vedl
řízení pod sp. zn. 39 A 3/2020. Jeho žalobu následně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.
Proti tomuto rozsudku stěžovatelé nyní brojí kasačními stížnostmi.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli a)
řádně doručeno; doplnění výroku až rozhodnutím žalovaného považoval za možné, jelikož řízení
obou stupňů správních orgánů tvoří dohromady jeden celek; společnost TeliaSonera
International Carrier Czech republic, a. s., byla v době rozhodování prvostupňového správního
orgánu existující společnost, u které se později změnil název, a prvostupňový správní orgán měl
pravomoc a příslušnost k rozhodnutí o věci v prvním stupni.
II. Průběh řízení před Nejvyšším správním soudem
[3] Stěžovatelé podali dne 9. 2. 2021 kasační stížnosti proti „rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě ve věci 39 A 3/2020 neznámého data“. V kasační stížnosti uvedli, že se dozvěděli,
že krajský soud nařídil dne 12. 1. 2021 neveřejné jednání, stejný den věc projednal a vydal
rozhodnutí. S projednáním věci bez nařízení jednání však stěžovatelé nesouhlasili. Uvedli,
že do 2. 2. 2021 jim nebylo do datové schránky žádné rozhodnutí krajského soudu doručeno.
Z důvodu jistoty podali kasační stížnosti daný den.
[4] Dne 3. 3. 2021 zaslali soudu nové podání, které opět označili jako kasační stížnosti,
ve kterých bylo uvedeno „Tímto podatel podává kasační stížnost proti rozhodnutí č.j. 39 A 3/2020 - 202
Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 01. 2021.“ Zároveň požádali o osvobození od soudních
poplatků a navrhli ustanovit zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] NSS usnesením ze dne 27. 7. 2021, čj. 8 As 62/2021 - 64, zamítl žádosti stěžovatelů
o osvobození od soudních poplatků a i návrhy na ustanovení zástupce. Vyzval je, aby každý
z nich uhradil soudní poplatek, předložil plnou moc danou advokátovi či prokázal, že má
vysokoškolské právnické vzdělání a doplnil, čeho se podanými kasačními stížnostmi domáhá.
Stěžovatel a) této výzvě vyhověl. Soud usnesením ze dne 4. 10. 2021, čj. 8 As 62/2021 - 87,
vyzval stěžovatelku b) a stěžovatele c) znovu k uhrazení soudního poplatku ve lhůtě 15 dní,
jelikož v předchozím usnesení je nepoučil o následcích nezaplacení. Této výzvě nevyhověli.
[6] Stěžovatel a) doplnil kasační stížnost a v rámci stejného podání požádal o prodloužení
lhůty k doplnění důvodů a petitu. Soud jej přípisem informoval o tom, že jej vyzval pouze
k doplnění petitu. Jeho doplnění kasační stížnosti projednatelný kasační bod obsahovalo, proto
jej nevyzval na doplnění důvodů kasační stížnosti. Soud jej také poučil, že z toho důvodu nebyl
omezen lhůtou ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s. k rozšíření kasačních důvodů, a proto ani nebylo
možné takovou lhůtu prodloužit.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření osoby zúčastněné na řízení
[7] V doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 8. 2021 stěžovatel a) namítal, že NSS měl jeho
kasační stížnost z 9. 2. 2021 odmítnout pro předčasnost a kasační stížnost z 3. 3. 2021 měl zařadit
pod samostatnou spisovou značku a tu projednat. Tím, že NSS naznačeným způsobem
nepostupoval, zkrátil stěžovatele a) na jeho právech, jelikož ten předpokládal, že v důsledku
odmítnutí prvně podané kasační stížnosti získá více času na opatření nezbytných prostředků,
podkladů a informací k vedení sporu před NSS. Navrhl, aby kasační stížnost z 9. 2. 2021 byla
odmítnuta a jeho kasační stížnost z 3. 3. 2021 byla projednána. Pokud soud neshledá k takovému
postupu důvod, stěžovatel a) vzal zpět v celém rozsahu kasační stížnost ze dne 9. 2. 2021
a požádal, aby jeho kasační stížnost z 3. 3. 2021 projednal. Pokud by danými návrhy mělo být
způsobeno neprojednání jeho kasační stížnosti z 3. 3. 2021, navrhl, aby NSS zrušil rozsudek
krajského soudu, a to z toho důvodu, že mu nebyla umožněna účast na jednání před krajským
soudem. Předvolání mu bylo doručeno až v dubnu roku 2021, tedy měsíc po právní moci
napadeného rozsudku.
[8] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že souhlasí
s rozsudkem krajského soudu a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení.
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
K výroku I.
[9] Podstatou kasačního řízení je přezkum rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel proto
musí v kasační stížnosti zásadně reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých
důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné, popř. musí
namítat procesní vady, kterých se krajských soud dopustil, a které měly za následek porušení práv
stěžovatele.
[10] Stěžovatel a) v doplnění kasační stížnosti uvedl pouze jeden důvod nezákonnosti
rozsudku krajského soudu. Namítá, že mu předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno
až v dubnu roku 2021, tedy měsíc po nabytí právní moci rozsudku.
[11] Ústní jednání proběhlo dne 12. 1. 2021 za přítomnosti zástupce žalovaného a osoby
zúčastněné na řízení. Ve spise je založena doručenka, ze které plyne, že stěžovateli a) bylo
předvolání na dané jednání doručeno vložením do jeho domovní schránky dne 21. 12. 2020.
Ze spisu rovněž plyne, že stěžovateli a) bylo předvolání odesláno 18. 12. 2020 i na dvě jeho
e-mailové adresy.
[12] Z uvedeného vyplývá, že stěžovateli a) bylo předvolání doručeno více než tři týdny
před konáním jednání. Není tak pravdivé tvrzení, že by mu bylo doručeno až v dubnu roku 2021.
Kasační stížnost proto není důvodná.
[13] Soud se dále stručně vyjádří k ostatním námitkám stěžovatele a), které však již nemíří
proti postupu krajského soudu či názoru vyjádřeného v jeho rozsudku.
[14] Stěžovatel a) v kasační stížnosti zejména brojil proti postupu kasačního soudu, který
neodmítl jeho prvně podanou kasační stížnost. K tomu je nutno uvést, že formálně sice
stěžovatel a) podal dvě kasační stížnosti, avšak obě brojí pouze proti jednomu rozsudku
krajského soudu. Není tak důvod na obě podané kasační stížnosti nahlížet jako na takové, které
by zahájily dvě různá řízení. Materiálně se jedná o jedno řízení. Smyslem a podstatou řízení
o kasační stížnosti je přezkum rozhodnutí krajského soudu, nikoliv vedení řízení pro řízení
bez reálného vlivu či významu. Soud nesouhlasí s názorem stěžovatele a), že by byl zkrácen
na jeho právech neodmítnutím prvně podané kasační stížnosti. Stěžovatel a) podal kasační
stížnost na začátku února roku 2021, následně obdobnou znovu v březnu 2021, minimálně
od 11. 8. 2021 je zastoupen advokátem. Až do doby vydání tohoto rozsudku, tedy po dobu
mnoha měsíců, mu nic nebránilo v tom, aby svá podání jakkoliv doplnil nebo předložil jakékoliv
další podklady, které by mohly být pro řízení relevantní.
[15] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel a) požádal o prodloužení lhůty k doplnění
petitu. O této žádosti však nerozhodoval, jelikož i tak napadl rozsudek krajského soudu v plném
rozsahu, proto by jakékoliv prodloužení bylo zbytečné, neboť petit již více rozšířit nešlo.
K výroku IV.
[16] Stěžovatelka b) a stěžovatel c) podali společně se stěžovatelem a) žalobu. Krajský soud
vyloučil řízení o žalobě stěžovatelky b) a stěžovatele c) k samostatnému projednání. Bez doplnění
kasační stížnosti ze strany stěžovatelky b) a stěžovatele c) nemohl Nejvyšší správní soud
posoudit, zda byli aktivně legitimováni podat dle §102 s. ř. s. kasační stížnost. Z toho důvodu
k nim soud přistupoval jako k potenciálním stěžovatelům a vyzval je k odstranění vad kasační
stížnosti, doložení zastoupení (či prokázání požadovaného vysokoškolského právnického
vzdělání) a uhrazení soudního poplatku.
[17] Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 10. 2021,
čj. 8 As 62/2021 - 87, vyzval stěžovatelku b) a stěžovatele c) k uhrazení soudních poplatků
ve lhůtě 15 dní od doručení. Toto usnesení jim bylo doručeno 5. 10. 2021.
[18] Podle §2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je ve věcech správního soudnictví
poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal kasační stížnost. U poplatku za řízení vzniká
poplatková povinnost podáním kasační stížnosti a tímto okamžikem je též poplatek splatný
[§4 odst. 1 písm. d) a §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích]. Tento poplatek je dle položky
č. 19 sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích, zpoplatněn
částkou 5 000 Kč.
[19] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Dle §9 odst. 3 citovaného zákona soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek
nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.
[20] Podle pravidel pro počítání lhůt uvedených v §40 odst. 1 ve spojení s §40 odst. 3 s. ř. s.,
lhůta k úhradě soudního poplatku uplynula ve středu 20. 10. 2021. V této lhůtě stěžovatelka b)
a stěžovatel c) soudní poplatek nezaplatili, a proto Nejvyšší správní soud řízení o jejich kasačních
stížnostech výrokem IV zastavil podle §47 písm. c) ve spojení s §120 s. ř. s. a ve spojení s §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
V. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud kasační námitce nepřisvědčil, proto kasační stížnost stěžovatele a)
podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[22] Výrok II o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelé v soudním řízení úspěch neměli, proto dle uvedených ustanovení
nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti stěžovatele a). Žalovanému, který
by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho
úřední povinnosti (výrok III).
[23] O náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech stěžovatelky b) a stěžovatele c) bylo
rozhodnuto podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků
nemá právo náhradu nákladů řízení, jelikož řízení bylo zastaveno.
[24] O nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 5 s. ř. s. tak, že na náhradu nemá právo, neboť neplnila žádnou povinnost, kterou by jí soud
uložil. Za uložení povinnosti nelze považovat umožnění vyjádřit se k podané kasační stížnosti
stěžovatele a).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. listopadu 2021
Petr Mikeš
předseda senátu