ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.78.2010:94
sp. zn. 8 As 78/2010 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: CET 21, spol. s r. o.,
se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, zastoupené JUDr. Vladimírem Kroupou,
advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15, Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne
1. 7. 2009, čj. mac/5996/09, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. 3. 2010, čj. 10 Ca 341/2009 - 41,
takto:
I. V řízení se pokračuje .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2010, čj. 10 Ca 341/2009 - 41,
se zrušuje .
III. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 1. 7. 2009, čj. mac/5996/09,
se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na nákladech soudního řízení částku
16 520 Kč, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce
žalobkyně JUDr. Vladimíra Kroupy.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 1. 7. 2009, čj. mac/5996/09, žalovaná uložila žalobkyni pokutu
ve výši 100 000 Kč za porušení §32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o vysílání“). Žalobkyně se měla dopustit jiného správního deliktu tím, že dne
6. 11. 2008 v čase od 17:40 hodin odvysílala na programu NOVA v rámci pořadu Kriminálka
New York scény, které obsahovaly šokující záběry rozkládajících se lidských těl a realistické
záběry pitev. Tyto záběry byly způsobilé děsit a traumatizovat dětské diváky, a tím ohrozit
zejména jejich psychický vývoj.
II.
2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 26. 3. 2010, čj. 10 Ca 341/2009 - 41, zamítl.
3. Městský soud souhlasil s posouzením žalované, že odvysílaný pořad mohl ohrozit
zejména psychický vývoj dětí a mladistvých. Námitku, že se jednalo pouze o záběry mžikové
a decentně provedené, soud neshledal důvodnou. Nepřisvědčil ani tvrzení, že napadené
rozhodnutí neobsahovalo důvody, na základě nichž žalovaná dospěla k závěru, že detailní pohled
na mrtvá těla může ohrozit zejména psychický vývoj dětí a mladistvých.
4. Dále městský soud neshledal důvodnou námitku, že spis neobsahoval protokol
o provedení důkazu zvukově-obrazovým záznamem ve smyslu §18 správního řádu,
a že tedy nebylo prokázáno, že žalovaná opřela své hodnocení o zhlédnutí daného pořadu.
Podle městského soudu bylo dostačující, že součástí správního spisu byla analýza vyhotovená
analytickým odborem žalované a její přílohou byl CD disk se záznamem předmětného pořadu.
5. S ohledem na neveřejnost správního řízení před žalovanou bylo podle městského soudu
podstatné, zda žalovaná měla při svém zasedání k dispozici správní spis, který jí umožnil seznat
obsah předmětného pořadu, resp. zhodnotit, zda předmětný pořad obsahuje prvky,
které by mohly ohrozit psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Pokud správní spis
obsahoval také CD disk s daným pořadem, byl dostatečným podkladem umožňujícím žalované
řádně zhodnotit předmětný pořad. Nevyhotovení protokolu o provedení důkazu
zvukově-obrazovým záznamem představovalo podle městského soudu pouze formální vadu,
která nemohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.
6. Městský soud nepřisvědčil námitce, kterou žalobkyně brojila proti hodnocení kritérií
pro stanovení výše pokuty, a nevyhověl ani návrhu na moderaci sankce.
III.
7. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
9. Stěžovatelka tvrdila, že pořad jako celek ani jeho jednotlivé scény nebyly způsobilé
ohrozit fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých, a to s ohledem na počet scén
označených jako závadné, délku jejich trvání, jejich vyznění v kontextu děje a zařazení pořadu
do vysílání v podvečerních hodinách.
8. Dále namítla, že rozhodnutí žalované by mělo obsahovat správní úvahu o tom,
z jakých důvodů považovala předmětný pořad za způsobilý ohrozit morální vývoj chráněné
skupiny diváků a jaké škodlivé následky mohl pořad způsobit. Závěry žalované postrádají v tomto
ohledu přesvědčivé a racionální odůvodnění.
9. Městský soud měl rozhodnutí žalované zrušit také pro porušení §18 správního řádu.
Správní spis totiž neobsahoval protokol o provedení důkazu zvukově-obrazovým záznamem
pořadu. Podle stěžovatelky se jednalo o vadu řízení, která kromě nesprávného právního závěru
ve vztahu k hodnocení pořadu mohla mít za následek i nesprávné závěry při hodnocení kritéria
závažnosti věci, které je podstatné pro stanovení výše pokuty. Analýza pořadu neodpovídala
vyznění vytýkaných scén v pořadu, protože barevné statické záběry obsažené v analýze nemohly
vystihnout skutečné vyznění předmětných scén.
10. Podle stěžovatelky nelze dovodit neexistenci vady řízení mající za následek nezákonnost
rozhodnutí pouze ze skutečnosti, že záznam pořadu byl obsahem správního spisu a že soud
po provedení důkazu při jednání dospěl k závěru o souladu mezi hodnocením pořadu žalovanou
a vyzněním pořadu. V daném případě je třeba s ohledem na charakter analýzy a její nesoulad
s vyzněním příslušných scén trvat na tom, aby provedení důkazu zvukově-obrazovým záznamem
bylo ve spisu protokolárně doloženo.
11. Stěžovatelka namítla také nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek
důvodů. Městský soud neuvedl, z jakých důvodů se odchýlil od právního názoru vyjádřeného
v rozsudcích jiných senátů téhož soudu při posuzování námitky chybějícího protokolu
o provedení důkazu zvukově-obrazovým záznamem pořadu. Konkrétně stěžovatelka zmínila
rozsudky ze dne 24. 1. 2008, čj. 8 Ca 297/2007 - 43, ze dne 29. 1. 2009, čj. 8 Ca 351/2008 - 39,
a ze dne 25. 9. 2009, čj. 9 Ca 198//2009 - 52.
12. Stěžovatelka rovněž namítla, že žalovaná překročila meze volného správního uvážení
při rozhodování o výši pokuty.
IV.
13. Žalovaná se ztotožnila s rozsudkem městského soudu.
V.1
14. Při předběžném posouzení věci Nejvyšší správní soud zjistil, že jeho sedmý senát
předložil usnesením ze dne 20. 1. 2011, čj. 7 As 57/2010 - 60, rozšířenému senátu k posouzení
otázku, zda chybějící protokol o provedení ohledání (zhlédnutím zvukově-obrazového záznamu
pořadu) s náležitostmi uvedenými v §18 správního řádu představuje podstatné porušení
ustanovení o řízení před správním orgánem, které má za následek nezákonnost rozhodnutí
ve věci samé. Usnesením ze dne 28. 2. 2011, čj. 8 As 78/2010 - 74, proto Nejvyšší správní soud
přerušil řízení v této věci podle §48 odst. 2 písm. f) s. ř. s. ve znění do 31. 12. 2011
do pravomocného rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 57/2010.
15. Rozšířený senát rozhodl o předložené otázce usnesením ze dne 3. 4. 2012,
čj. 7 As 57/2010 - 80. Soud proto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku o pokračování v řízení.
V.2
16. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
17. Kasační stížnost je důvodná.
18. Podle usnesení rozšířeného senátu čj. 7 As 57/2010 - 80 je žalovaná povinna vyhotovit
protokol o provedení důkazu podle §18 správního řádu, provádí-li dokazování ohledáním
mimo ústní jednání promítnutím zvukově-obrazového záznamu. Na plné odůvodnění tohoto
rozhodnutí, jímž byl při svém rozhodování vázán, Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.
19. V nyní posuzované věci je nepochybné, že žalovaná této povinnosti nedostála. Protokol
o provedení důkazu promítnutím zvukově-obrazového záznamu není ve spisu obsažen. Žalovaná
ostatně ani netvrdila opak. Domnívala se totiž, že postačí, pokud je součástí spisu analýza
zpracovaná Úřadem žalované. Ke shodnému názoru dospěl i městský soud, podle něhož správní
spis obsahoval dostatečné podklady pro rozhodnutí, pokud obsahoval analýzu a v její příloze
CD disk se záznamem pořadu. Tento názor však rozšířený senát jednoznačně odmítl.
20. Analýza Úřadu má podle rozšířeného senátu charakter shrnujícího materiálu,
který je pouze zprostředkovaný a obsahuje hodnotící či kritické prvky. Ohledání však vyžaduje
přímé a bezprostřední smyslové pozorování samotným kolegiálním správním orgánem,
tedy jednotlivými volenými členy žalované, kteří následně rozhodují o správním deliktu. Analýza
Úřadu proto nemůže nahradit protokol o provedení důkazu podle §18 správního řádu.
21. Městský soud proto pochybil, pokud přisvědčil žalované, že analýza Úřadu a CD disk
se záznamem pořadu přiložený ve spisu byly dostatečnými podklady pro rozhodnutí.
22. S ohledem na uvedené hodnocení, vycházející z názoru rozšířeného senátu, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval ostatními námitkami.
23. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek městského
soudu zrušil. Současně zrušil i rozhodnutí žalované, protože již v řízení před městským soudem
byly dány důvody pro takový postup [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.], a vrátil věc žalované
k dalšímu řízení (§78 odst. 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaná vázána názorem Nejvyššího
správního soudu (podle §78 odst. 5 s. ř. s.).
24. Ve vztahu k dalšímu postupu žalované v této věci Nejvyšší správní soud upozorňuje
na usnesení rozšířeného senátu ze dne 3. 4. 2012, čj. 6 As 26/2010 - 101, podle něhož „[p]ředchozí
upozornění podle §59 odst. 1 [zákona o vysílání] je s výjimkou případů podle §59 odst. 4 tohoto zákona
nutnou podmínkou postihu za další obdobné jednání. Teprve dostane-li se provozovateli takového upozornění,
lze jej za opakované jednání vykazující v podstatných rysech znaky jako to, na jehož protiprávnost byl upozorněn,
postihnout.“ Upozornění není třeba pouze v případech taxativně vymezených v §59 odst. 4
uvedeného zákona. Ustanovení §32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, za jehož porušení
žalovaná uložila stěžovatelce pokutu, není mezi těmito výjimkami obsaženo. Předchozí
upozornění proto bylo i v posuzované věci podle názoru rozšířeného senátu nezbytnou
podmínkou pro potrestání předmětného jednání. Z rozhodnutí žalované ani ze spisu ovšem
nevyplývá, že by žalovaná vydala upozornění ve vztahu k posuzovanému pořadu.
25. Vzhledem k tomu, že tímto rozsudkem je řízení před správními soudy skončeno, rozhodl
Nejvyšší správní soud rovněž o celkových nákladech soudního řízení (§110 odst. 3 věta druhá
s. ř. s.). Podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s., má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšnou byla v dané věci stěžovatelka, neboť výsledkem
řízení před správními soudy bylo zrušení správního rozhodnutí, které napadla žalobou. Náhrada
nákladů celého soudního řízení byla tedy přiznána úspěšné stěžovatelce. Pokud jde o jejich výši,
ta je představována zaplaceným soudním poplatkem za podání žaloby (2000 Kč) a za podání
kasační stížnosti (3000 Kč) a dále odměnou zástupce stěžovatelky za celkem čtyři úkony právní
služby po 2100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u ústního jednání dne
26. 3. 2010 u městského soudu a podání kasační stížnosti – §7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. K takto vypočtené odměně v celkové výši
8400 Kč je pak nutno připočíst náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za každý úkon
právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu), tedy částku 1200 Kč. Takto vypočtená odměna
a náhrada hotových výdajů byla dále navýšena o částku 1920 Kč odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je zástupce stěžovatelky povinen odvést podle §37 odst. 1 a §47 odst. 4 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celková výše
přiznaných nákladů řízení tedy činí 16 520 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. května 2012
JUDr. Jan Passer
předseda senátu