ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.8.2019:14
sp. zn. 8 As 8/2019-14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a soudců
JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. F.
Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Staré náměstí 3, Praha 6, o
návrhu žalobce na vydání předběžného opatření v řízení o žalobě na ochranu před nečinností
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 19. 12. 2018, čj. 10 A 152/2018-16-18,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nečinnostní žalobou se žalobce domáhal toho, aby žalovaná zjednala nápravu při
vyřizování jeho žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím. Současně v žalobě navrhl, aby Městský soud v Praze (dále „městský soud“) vydal
předběžné opatření, kterým by uložil žalované povinnost zdržet se dehonestujících
a diskriminačních výroků. Městský soud tento návrh odmítl dle §46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť se jedná o věc, která spadá do pravomoci soudů
v občanském soudním řízení, a to ať už se jedná o oblast antidiskriminačního práva nebo úpravy
ochrany osobnosti dle občanského zákoníku. Nejedná se tudíž o věc, kterou by dle §4
odst. 1 a 2 s. ř. s. rozhodovaly soudy ve správním soudnictví. Městský soud žalobce poučil,
že proti usnesení je možno ve lhůtě dvou týdnů podat kasační stížnost.
[2] Kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu se žalobce (dále „stěžovatel“)
domáhal zrušení napadeného usnesení městského soudu, přiznání osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Nejvyšší správní soud se tudíž následně zabýval splněním podmínek řízení, neboť pouze
v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.
[4] V nynějším řízení jde o řešení procesní otázky (napadené je usnesení městského soudu
o návrhu na vydání předběžného opatření). Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, poplatková povinnost vzniká pouze
tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé,
či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. V případě nyní posuzované
kasační stížnosti se o takovou situaci nejedná, tudíž poplatková povinnost nevzniká. Z uvedeného
usnesení rovněž vyplývá, že v případě takových kasačních stížností se neuplatní ani požadavek
na povinné zastoupení advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud se zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku ustanovit
zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce je nezbytně třeba k ochraně jeho práv; jednou z podmínek osvobození od soudních
poplatků přitom je, že návrh, tj. v tomto případě kasační stížnost, nesmí být zjevně neúspěšný
(§36 odst. 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto předně posuzoval, zda je podaná kasační
stížnosti zjevně neúspěšným návrhem, či nikoliv.
[6] Pojem zjevná neúspěšnost není v s. ř. s. nijak definován, Nejvyšší správní soud proto
jeho obsah vyložil ve své judikatuře. Závěr o zjevné neúspěšnosti může soud učinit tehdy,
„kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně, osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána
proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 6. 2006, č. j. 3 As 26/2006 - 69, publ. pod č. 1616/2008 Sb. NSS). O zjevně
bezúspěšný návrh se může jednat i tehdy, je-li na první pohled zřejmé, že žaloba byla podána
před vyčerpáním řádných opravných prostředků (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 4. 2012, č. j. 7 As 54/2012 - 12, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 8. 2012, č. j. 8 As 75/2012 - 25), anebo pokud byla žaloba zjevně opožděná
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2015, č. j. 8 Ads 112/2015 - 14,
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 1 Ads 14/2016 - 40).
[7] Stěžovatel brojí proti rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, tedy proti
rozhodnutí, které je svou povahou předběžné. Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační
stížnost směřující proti rozhodnutí předběžné povahy nepřípustná. Kasační stížnost stěžovatele
je tudíž návrhem, který lze považovat ve světle výše uvedené judikatury za zjevně neúspěšný.
[8] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle své
povahy dočasné, nepřípustná. Takovým rozhodnutím je i rozhodnutí o předběžném opatření.
Tento právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře (viz blíže
rozsudek ze dne 16. 5. 2018, čj. 1 As 94/2018-28, ze dne 6. 3. 2014, čj. 10 As 4/2014-19, ze dne
21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35
č. 762/2006 Sb. NSS).
[9] Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření je svou povahou institutem dočasným,
neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem, zaniká ze zákona (srov. k tomu §38
odst. 4 s. ř. s.). Totéž platí zrcadlově o rozhodnutí, kterým soud návrh na vydání předběžného
opatření zamítl či odmítl. Toto pravidlo je třeba obecně aplikovat pro všechna řízení o žalobách
dle s. ř. s. a není důvod, aby v projednávané věci tomu bylo jinak, byť procesní situace vzniklá
v důsledku rozhodnutí městského soudu je poněkud specifická.
[10] Městský soud proto pochybil, když stěžovatele nesprávně poučil ohledně možnosti
podání kasační stížnosti proti uvedenému usnesení. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit,
že kasační stížnost se nestává přípustnou z důvodu poučení (ať již správného či nesprávného).
Jinak řečeno, pokud zákon stanoví, že kasační stížnost je nepřípustná, pak závěry z toho
vyplývající nelze zvrátit nesprávným poučením soudu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 11. 2004, čj. 3 Ads 37/2004-36, č. 737/2006 Sb. NSS, podle něhož
platí, že „nesprávné poučení krajského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost,
nemůže založit její přípustnost“.
[11] Nejvyšší správní soud pro shora uvedené kasační stížnost směřující proti oběma výrokům
napadeného usnesení odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., a to pro
vyplývající z §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 větu první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. února 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu