ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.97.2011:38
sp. zn. 8 As 97/2011 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Ing. P. B.,
zastoupeného JUDr. Lubomírem Okřinou, advokátem se sídlem Jihlavská brána č. 2, Třebíč,
proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 29. 9. 2010, čj. KUJI 73728/2010, sp. zn. OOSČ 5675/2010 OOSC/176, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2011,
čj. 57 A 66/2011 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Městský úřad Havlíčkův Brod, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 1. 7. 2010,
čj. DOP/3556/2009-10, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 odst. 1 písm. f) bod 4 a §22 odst. 1
písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 9. 2010, čj. KUJI 73728/2010,
sp. zn. OOSČ 5675/2010 OOSC/176, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního
orgánu prvého stupně.
II.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Brně usnesením
ze dne 18. 8. 2011, čj. 57 A 66/2011 – 19, odmítl pro opožděnost na základě §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Soud vyšel z toho, že z přiložené doručenky vyplývá, že žalobce převzal napadené
rozhodnutí dne 6. 10. 2010. Žalobu podal elektronickým podáním až dne 15. 6. 2011, tedy
až po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty podle §72 odst. 1 s. ř. s.
III.
[4] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel v ní namítl, že žalobou napadené správní rozhodnutí mu nebylo
dodnes řádně doručeno, pročež ještě neuplynula zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby.
Stěžovatel si opatřil ze spisu kopii doručenky a zjistil, že na ní není jeho vlastnoruční podpis. Aniž
by krajský soud zjistil stanovisko stěžovatele, uzavřel, že k doručení došlo dne 6. 10. 2010,
což je ovšem v rozporu se skutečností. Krajský soud tedy nedostatečně zjistil skutkový stav věci
a nerespektoval právo stěžovatele se vyjádřit k věci. Stěžovatel navrhl, aby byl ohledně podpisu
na doručence ze dne 6. 10. 2010 ustanoven soudní znalec z oboru písmoznalectví s úkolem
zodpovědět otázku, zda se jedná o vlastnoruční podpis stěžovatele.
[5] Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek.
IV.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[7] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] V posuzovaném případě krajský soud odmítl podanou žalobu pro její opožděnost
na základě §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Žalobu je ve správním soudnictví třeba podat do dvou
měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo
jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou (§72 odst. 1
s. ř. s.). Ve spisovém materiálu je založeno rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2010. Z údajů
uvedených na tomto rozhodnutí vyplývá, že bylo vypraveno dne 29. 9. 2010 a právní moci nabylo
dne 6. 10. 2010. K rozhodnutí je připojen originál doručenky, z níž plyne, že rozhodnutí bylo
stěžovateli doručováno prostřednictvím poštovního doručovatele a bylo mu připraveno
k vyzvednutí dne 30. 9. 2009. Adresát si je osobně vyzvedl dne 6. 10. 2010. Na doručence je dále
v části „Prohlášení příjemce zásilky“ uvedeno jméno stěžovatele a k tomu připojen podpis.
Doručenka byla podle Nejvyššího správního soudu vyplněna řádně.
[10] Za takovéto situace krajskému soudu nepochybně nemohly vyvstat důvodné pochybnosti
o tom, že příslušná písemnost, opatřená řádně vyplněnou doručenkou, nebyla stěžovateli řádně
doručena dne 6. 10. 2010. Nemohly zde proto vzniknout ani předpoklady pro to, aby ze své
úřední povinnosti zjišťoval stanovisko stěžovatele k otázce doručení, čehož se stěžovatel
domáhal v kasační stížnosti.
[11] Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že ten, kdo hodlá úspěšně zpochybnit
doručení písemnosti, musí nejprve sám unést břemeno tvrzení. Musí tedy předložit taková
skutková tvrzení, která jsou skutečně způsobilá doručení a údaje na doručence zpochybnit tím,
že vytvářejí věrohodnou verzi reality, podle níž předmětná zásilka doručena nebyla
(srov. rozsudky ze dne 27. 4. 2006, čj. 2 Afs 158/2005 – 82, ze dne 29. 11. 2007,
čj. 1 Afs 7/2007 - 169 a ze dne 31. 3. 2010, čj. 9 As 65/2009 – 61, všechna tato rozhodnutí jsou
dostupná na www.nssoud.cz).
[12] Stěžovateli se ovšem s ohledem na shora uvedený požadavek nepodařilo zpochybnit údaje
obsažené na doručence předestřením jiné srovnatelně pravděpodobné verze reality
pro to, aby Nejvyššímu správnímu soudu skutečně mohly objektivně vzniknout pochybnosti,
že stěžovateli nebylo řádně doručeno. Stěžovatel především nesdělil, jakým způsobem
se s existencí a obsahem rozhodnutí vůbec seznámil. Ani v obecné rovině nerozvedl, z jakého
důvodu se domnívá, proč došlo ke zfalšování jeho podpisu. Stěžovatel kupř. neuvedl, že vůbec
nebyl informován o možnosti si doručovanou písemnost vyzvednout, že v rozhodný den nemohl
zásilku převzít, nebo že by pracovnice pošty vydala zásilku jiné osobě, a to i přes povinnost
adresáta se identifikovat a podepsat se k příslušnému záznamu o vyzvednutí zásilky. Stěžovatel
neužil ani své domněnky o tom, že zde existuje nějaká osoba, u níž by měl podezření, že se za něj
dostavila na poštu a zásilku za něj převzala nebo že by mu byly odcizeny doklady, na jejichž
základě si cizí osoba vyzvedla doručované rozhodnutí. Právě taková tvrzení by soud mohl
konfrontovat se skutkovým stavem založeným na údajích obsažených na doručence, svědčících
ve prospěch řádného doručení. Stěžovatel se ovšem omezil toliko na prosté popření pravosti
svého podpisu. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ne každá námitka vznesená proti řádnému
doručení je relevantní. Naopak takovou je pouze námitka, která je schopna verzi reality, z níž
vycházel krajský soud, relevantně zpochybnit.
[13] Nejvyšší správní soud pro úplnost odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku ze dne
31. 3. 2010, čj. 9 As 65/2009 - 61, v němž soud vyslovil, že „(p)okud chtěl žalobce zvrátit důkazní sílu
doručenky, nemohl tak učinit strohými a nekonkrétními námitkami. Mohl tak učinit pouze konkrétním
a jednoznačným tvrzením o tom, kde se dne 24. 4. 2008 zdržoval a z jakých konkrétních důvodů nemohl
doručenku podepsat a zásilku převzít. Teprve takto předestřená skutková verze žalobce se mohla stát předmětem
dokazování ze strany správních orgánů, neboť pouze takováto skutková verze byla způsobilá vnést objektivní
pochybnosti o řádném předvolání žalobce. Doručenka ze dne 24. 4. 2008 obsahuje podpis. Pouhý poukaz
na to, že se tento podpis není totožný s jinými podpisy žalobce, bez uvedení dalších skutečností, neznamená,
že doručenku žalobce ve skutečnosti nepodepsal. Pokud by tomu tak bylo, bylo by možné naprosto kdykoli zmařit
jakékoli doručení, a to pouhým pozměněním vlastního podpisu na doručence. Holé tvrzení o odlišnosti podpisu
tudíž samo o sobě nevylučuje, že žalobce doručenku podepsal.“
[14] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud nevyhověl návrhu na ustanovení soudního
znalce z oboru písmoznalectví. Dokazovat lze pouze konkrétní tvrzení. Ta ovšem stěžovatel
v kasační stížnosti nepředestřel. Soud totiž není povinen bez jakéhokoliv relevantního tvrzení
účastníka řízení vždy obstarávat znalecký posudek, a to pouze na základě jeho prostého
konstatování, že podpis na řádně vyplněné doručence není jeho.
[15] Stěžovatel vznesl námitku, že mu rozhodnutí žalovaného nebylo řádně doručeno, poprvé
až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud má za to, že takovou námitku mohl uplatnit již
v žalobě. Soud nemohl odhlédnout od toho, že stěžovatel byl již v řízení před krajským soudem
zastoupen advokátem. Jednou z náležitostí řádně podané žaloby je přitom podle §71 odst. 1
písm. a) s. ř. s. označení dne, kdy došlo k doručení nebo jinému oznámení napadeného
rozhodnutí žalobci. Stěžovatel se v žalobě nikterak nezmínil, od jakého okamžiku odvíjí splnění
lhůty pro včasné podání žaloby a neuvedl ani, jakým způsobem se mělo rozhodnutí dostat
do jeho dispozice. Podal-li žalobu, je zjevné, že byl seznámen s existencí rozhodnutí žalovaného
i jeho obsahem. Za situace, kdy je rozhodnutí datováno dnem 29. 9. 2010 a žaloba byla podána
až dne 15. 6. 2011, tj. po více jak osmi měsících, bylo lze od stěžovatele očekávat,
že se již v žalobě případně vyjádří k tomu, že mu rozhodnutí nebylo řádným způsobem
doručeno.
[16] Krajský soud proto postupoval správně, pokud žalobu odmítl jako opožděnou, neboť
stěžovatel neprokázal, že mu rozhodnutí nebylo řádně doručeno dne 6. 10. 2010. Jelikož Nejvyšší
správní soud shledal napadené usnesení krajského soudu zákonným, kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] O návrhu na odkladný účinek kasační stížnosti Nejvyšší správní soud samostatně
nerozhodoval, neboť již rozhodl o kasační stížnosti samotné.
[18] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému správnímu orgánu, jemuž
by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s.), soud náhradu těchto nákladů nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisů
žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak
je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. února 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu