ECLI:CZ:NSS:2014:8.AZS.16.2013:56
sp. zn. 8 Azs 16/2013 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: S. S., zastoupené JUDr.
Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.
11. 2012, čj. OAM-42/LE-LE05-ZA04-2012, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2013, čj. 29 Az 29/2012 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovenému advokátovi žalobkyně JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 4114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 16. 11. 2012, čj. OAM-42/LE-LE05-ZA04-2012, žalovaný neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů.
II.
2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
který ji rozsudkem ze dne 5. 11. 2013, čj. 29 Az 29/2012 – 29, zamítl. Rozsudek krajského soudu,
stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje.
III.
3. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
4. Stěžovatelka namítla, že závěry krajského soudu a žalovaného neodpovídaly veškerým
skutečnostem, které vyšly v průběhu řízení najevo. V případě návratu do země původu
by stěžovatelka byla ohrožena na životě a zdraví. Krajský soud a žalovaný nesprávně zhodnotili
kvalitu a dostupnost zdravotní péče v zemi původu. Zdravotnická zařízení, na která krajský soud
odkázal, jsou možná zakotvena v legislativě, ale nefungují v praxi. Žalovaný nezjišťoval,
jaké možnosti uplatnění na trhu práce mají osoby v obdobném postavení jako stěžovatelka,
tedy osoby se zdravotním postižením, konkrétně epilepsií. Stěžovatelka by nebyla schopna hradit
náklady na zdravotní péči. Žalovaný tuto možnost nevyvrátil.
5. Závěrem stěžovatelka vyslovila přesvědčení, že kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje její vlastní zájmy.
IV.
6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
7. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (blíže viz usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci
přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo
mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího
soudu poskytuje na námitky stěžovatelky dostatečnou odpověď.
8. K námitce nesprávného posouzení dostupnosti léčby v zemi původu a možného ohrožení
zdraví či života stěžovatelky Nejvyšší správní soud připomíná, že na udělení azylu
z humanitárních důvodů není právní nárok a posouzení důvodů tvrzených žadatelkou
o mezinárodní ochranu je otázkou správního uvážení žalovaného. Správní rozhodnutí podléhá
přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem,
zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny
řádným procesním postupem (blíže viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 - 48,
či ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004 – 55). Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud
vybočil z výše vytyčených mezí soudního přezkumu způsobem, který by mohl mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
9. Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
10. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
11. Stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2014,
čj. 8 Azs 16/2013 – 27, ustanoven zástupcem advokát. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil
odměnu advokáta částkou 3100 Kč za jeden úkon právní služby (podání doplnění kasační
stížnosti) a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s §7,
§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy
3400 Kč. Tuto částku pak soud podle §57 odst. 2 s. ř. s. zvýšil o částku 714 Kč připadající
na náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je ustanovený advokát z odměny za zastupování
jako plátce povinen odvést. Částka v celkové výši 4114 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. března 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu