ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.229.2017:39
sp. zn. 8 Azs 229/2017 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: S. M., zast. Mgr. Janem
Tomaierem, advokátem, se sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 6. 2017, č. j. OAM-86/LE-LE05-LE05-2017, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2017, č. j. 60 Az 38/2017 - 63,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2017, č. j. 60 Az 38/2017 – 63,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Tomaierovi, advokátovi, se odměna
a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) zastavil řízení ve věci
žalobcovy opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany; posoudil ji jako nepřípustnou podle
§10a písm. e) zákona o azylu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který řízení
o ní shora uvedeným usnesením zastavil. Shledal, že žalobce byl dne 8. 9. 2017 propuštěn
ze Zařízení pro zajištění cizinců Balková (dále také jen „zařízení“). Zde byl jako žadatel
o mezinárodní ochranu evidován s poslední známou adresou pobytu. Ačkoliv mu bylo uloženo
správní vyhoštění s dobou platnosti od 14. 3. 2016 do 19. 9. 2019, z území České republiky
fakticky vyhoštěn nebyl, jeho jiné místo pobytu na území po propuštění ze zařízení však nebylo
známo. Krajský soud tudíž dovodil naplnění podmínek vyplývajících z §33 písm. b) zákona
o azylu ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že krajský soud nedostatečně zjišťoval naplnění
podmínek pro zastavení řízení, jež odůvodnil závěrem o stěžovatelově neznámém pobytu.
Poukazoval přitom i na skutečnost, že krajský soud žalobě nepřiznal odkladný účinek,
ač tím došlo k faktickému odnětí možnosti konat před soudem; stěžovatel neměl možnost
se tomuto rozhodnutí bránit. Nepřiznáním odkladného účinku přitom dochází k faktické
realizaci správního vyhoštění a následně i naplnění důvodu pro zastavení řízení. Podle stěžovatele
je tak na místě posoudit souladnost uvedeného postupu krajského soudu s právem na přístup
k soudu vyplývajícím z čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
[5] Stěžovatel však zejména namítal nesprávnost postupu krajského soudu v řízení
předcházejícím vydání napadeného usnesení. Jakkoliv krajský soud vyzval Organizaci pro pomoc
uprchlíkům, z.s. (dále jen „OPU“), kterou ustanovil stěžovatelovým zástupcem, ke sdělení,
zda je mu známa adresa pobytu stěžovatele, učinil tak výzvou ze dne 22. 8. 2017; ta byla
irelevantní. Stěžovatel byl ze zařízení pro zajištění cizinců propuštěn teprve následně
dne 8. 9. 2017. Po tomto datu se krajský soud již zástupce na adresu stěžovatelova
pobytu nedotázal. Se svým zástupcem je stěžovatel v kontaktu, což je zjevné i z plné moci,
kterou mu dne 3. 10. 2017 udělil pro podání kasační stížnosti. Stěžovatel pobývá na adrese J. X,
P. X.
IV.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného usnesení
krajského soudu. Stěžovatelovu námitku o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci
považoval za irelevantní. Krajský soud se snažil zjistit místo stěžovatelova pobytu a přes veškerou
součinnost žalovaného i Ředitelství služby cizinecké policie, které krajský soud v této otázce
oslovil, se místo stěžovatelova pobytu nepodařilo zjistit. Ani jeho zástupce na výzvu krajského
soudu nereagoval. Žalovaný proto navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.
V.
[7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti (jako neurčitého
právního pojmu) a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Na tam uvedené závěry
kasační soud nyní pro stručnost odkazuje.
[8] Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že v řízení před krajským
soudem došlo k procesním vadám, které odůvodňují přijatelnost kasační stížnosti.
Toto pochybení krajského soudu totiž mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
[9] Kasační stížnosti je důvodná.
[10] Z obsahu soudního spisu se podává, že krajský soud stěžovateli usnesením ze dne
13. 7. 2017, č. j. 60 Az 38/2017 – 18, ustanovil pro řízení o žalobě zástupcem
OPU a prostřednictvím tohoto zástupce jej vyzval k doplnění blanketní žaloby. Podáním ze dne
15. 8. 2017 stěžovatel krajský soud požádal o změnu zástupce tak, aby jej namísto OPU
zastupoval Mgr. Jindřich Lechovský, advokát, s nímž byl již opakovaně v kontaktu v zařízení
pro zajištění cizinců. Dne 21. 8. 2017 krajský soud stěžovateli sdělil, že pro změnu
zástupce nenachází žádný důvod a jeho žádosti nevyhověl. Uvedené sdělení stěžovatel osobně
dne 23. 8. 2017 převzal v zařízení. V mezidobí dne 22. 8. 2017 krajský soud
přípisem č. j. 60 Az 38/2017 - 45 stěžovatele prostřednictvím OPU vyzval mimo jiné ke sdělení,
zda je „k dnešnímu dni stále zajištěn. V případě, že byl žalobce ze zařízení pro zajištění cizinců propuštěn,
sdělte soudu adresu jeho aktuálního pobytu, pokud je Vám jako zástupci tato známa.“ Uvedený přípis byl
OPU doručen 23. 8. 2017, aniž na něj tento zástupce reagoval. Dne 11. 9. 2017 zažurnalizoval
krajský soud do soudního spisu úřední záznam, podle nějž žalovaný (odbor azylové a migrační
politiky) na telefonický dotaz soudu sdělil, že stěžovatel byl dne 8. 9. 2017 ze zařízení propuštěn
a že jeho aktuální pobyt není známý. Na to krajský soud dvěma přípisy ze dne 11. 9. 2017 oslovil
žalovaného a také Ředitelství služby cizinecké policie s požadavkem na sdělení, „zda a v kladném
případě kde byl žalobce ode dne 4. 7. 2017 (tj. den podání shora uvedené žaloby) do současnosti hlášen
v České republice k pobytu (…) event. o poskytnutí i jiných dostupných a časově relevantních údajů ohledně pobytu
žalobce na území České republiky,“ a současně, „[p]okud byl žalobce propuštěn ze Zařízení pro zajištění
cizinců, sdělte soudu, zda je Vám znám adresa žalobce, na které se aktuálně zdržuje.“ Jak žalovaný,
tak i Ředitelství služby cizinecké policie reagovali obsahově obdobným sdělením, že poslední
hlášená adresa pobytu stěžovatele od 24. 5. 2017 do 8. 9. 2017 bylo Zařízení pro zajištění cizinců
Balková, z něhož byl propuštěn, avšak z území České republiky nebyl vyhoštěn. Jiná adresa
žádnému z uvedených správních orgánů nebyla známa. Na to již krajský soud rozhodl
napadeným usnesením.
[11] Podle §33 písm. b) zákona o azylu, [s]oud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele
o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
[12] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v projednávané věci je přezkoumáváno usnesení
o zastavení řízení z důvodu nemožnosti zjištění místa pobytu žadatele o udělení mezinárodní
ochrany podle §33 písm. b) zákona o azylu. Napadené usnesení může být proto přezkoumáváno
právě a pouze z hlediska možnosti, či nemožnosti zjištění místa pobytu stěžovatele krajským
soudem.
[13] Nejvyšší správní soud již v řadě svých rozhodnutí formuloval požadavek, aby soudy
při zjišťování pobytu žadatele vyvinuly patřičné úsilí, tedy aby jejich postup nebyl ryze
formální. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 - 58, přitom shledal, že „[r]ozhodnou
skutečností pro aplikaci §33 zákona o azylu a pro zastavení řízení však není neznalost místa pobytu
stěžovatele, ale nemožnost zjištění místa pobytu žadatele o udělení azylu, která předpokládá vyvinutí
určitého intenzivního úsilí ke zjištění místa pobytu, jež ovšem nepřineslo žádoucí, resp. vůbec žádný výsledek.“
Pokud i přes toto úsilí zůstane pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu
výše citovaného ustanovení zastavit. Uvedené požadavky jsou na krajský soud kladeny
proto, že v případě zastavení řízení krajský soud neprojednává žalobu věcně. Aby bylo zachováno
právo žalobce na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), je tudíž krajský
soud povinen vynaložit patřičné úsilí směřující ke zjištění místa pobytu žalobce, aby bylo zřejmé,
že je zjistit nelze.
[14] Uvedeným způsobem však krajský soud při zjišťování aktuálního pobytu
stěžovatele nepostupoval. Jak uvedeno v odst. [10], krajský soud požádal o poskytnutí informace
o aktuálním místě pobytu žalovaného a Ředitelství služby cizinecké policie. Tomuto postupu
nelze ničeho vytknout, neboť se jedná o dva evidenční orgány, které mají podle zákona o azylu
vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 8. 2009, č. j. 8 Azs 26/2009 - 45).
[15] Jedná-li se však o dotaz na adresu pobytu, který krajský soud učinil u stěžovatelova
zástupce (OPU) přípisem ze dne 22. 8. 2017, na nějž tento zástupce nikterak nereagoval, krajský
soud učinil nesprávný závěr o tom, že ustanovený zástupce „s žalobcem již v kontaktu po jeho
propuštění ze ZZC nebyl a není“ a tudíž, že místo pobytu stěžovatele nelze zjistit. Dotaz u OPU
totiž krajský soud směřoval k aktuálnímu pobytu stěžovatele ke dni přípisu (22. 8. 2017),
přitom ze sdělení obou dotázaných správních orgánů (byť poskytnutých až ve dnech 14. 9. 2017
a 15. 9. 2017) měl povědomost o tom, že ze zařízení byl stěžovatel propuštěn teprve 8. 9. 2017.
Nadto v mezidobí (dne 23. 8. 2017) osobně převzal sdělení o nevyhovění jeho žádosti o změnu
zástupce právě v zařízení.
[16] Krajský soud tedy pochybil, nevyžádal-li si od stěžovatelova zástupce informaci o místě
stěžovatelova pobytu v době po 8. 9. 2017, kdy byl prokazatelně a nesporně ze zařízení
propuštěn. Tento zástupce na výzvu soudu ze dne 22. 8. 2017 doručenou mu dne 23. 8. 2017
sice nereagoval, a to ani v době po 8. 9. 2017, což se jistě nabízelo, nicméně byl-li dotazován
na místo stěžovatelova pobytu „k dnešnímu dni“, tj. k 22. 8. 2017, kdy soud dotaz činil,
pak ani nečinnost OPU nemohla vést bez dalšího krajský soud k závěru, že OPU
již se stěžovatelem po jeho propuštění ze zařízení není v kontaktu, a dokonce, že jeho aktuální
pobyt (tj. pobyt ke dni vydání napadeného rozhodnutí) jí není znám.
[17] Ze soudního spisu ostatně kromě výše zmíněného úředního záznamu a dvou sdělení
příslušných správních orgánů (viz odst. [10]) není zřejmé, že by krajský soud kdykoli během řízení
ověřil místo stěžovatelova pobytu z databáze Ministerstva vnitra (evidenční karta stěžovatele není
součástí soudního spisu). Nevyžádal-li si krajský soud výpis z této evidence, i v tom pochybil
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 2 Azs 120/2016 - 60). Zatížil
tak žalobní řízení vadou, která měla vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele, tj. byl mu upřen
přístup k soudní ochraně.
VI.
[18] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadené
usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení. Krajský soud v něm bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Opatří si aktuální výpis z evidenční karty stěžovatele, učiní všechny
potřebné kroky ke zjištění aktuálního pobytu stěžovatele, a to i s ohledem na jeho sdělení
v kasační stížnosti a na tomto základě opětovně rozhodne.
[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[20] Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát Mgr. Jan Tomaier,
jeho odměnu a náhradu hotových výdajů dle §35 odst. 9 s. ř. s. hradí stát. Ustanovený zástupce
však žádný úkon právní pomoci v řízení o kasační stížnosti neučinil, proto mu náhrada nákladů
tohoto zastoupení nebyla přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu