ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1035.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1035/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2010 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 6 To 16/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 6/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 52 T 6/2009, byl obviněný V. P. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem R., P., škodu ve výši 5.317.659,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku dopustil tím, že
1.
od 7. 11. 2006 do 23. 2. 2007 v P. a jinde v úmyslu podvodně vylákat od obchodní společnosti CAC Leasing, a. s., kupní cenu za nedodané zboží při uzavírání kupních smluv s touto společností předstíral svůj vážný úmysl dodat na jejich základě v nich specifikované zboží, v přejímacích protokolech ke smlouvám o pronájmu tohoto zboží, které tato obchodní společnost v návaznosti na kupní smlouvy uzavřela, potvrdil předání zboží leasingovým nájemcům a vystavením faktur požadoval jeho zaplacení kupujícím, ač zboží ve skutečnosti nedodal, a takto
a) dne 7. 11. 2006 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 752.520,15 Kč bez DPH soubor výpočetní techniky, a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout obchodní společnosti DONATELA, s. r. o., jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 8. 11. 2006 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vystavil dne 8. 11. 2006 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 716.391,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s.,
b) dne 7. 12. 2006 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 599.739,50 Kč bez DPH soubor výpočetní techniky, a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout V. H. jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 8. 12. 2006 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vystavil dne 8. 12. 2006 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 428.202,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s.,
c) dne 7. 12. 2006 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 338.361,64 Kč bez DPH soubor výpočetní techniky, a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout obchodní společnosti Mativ, s. r. o., jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 8. 12. 2006 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vystavil dne 8. 12. 2006 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 322.116,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s.,
d) dne 7. 12. 2006 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 390.527,73 Kč bez DPH soubor stavebního nářadí, a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout obchodní společnosti Mativ, s. r. o., jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 8. 12. 2006 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vystavil dne 8. 12. 2006 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 371.778,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s.,
e) dne 15. 12. 2006 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 892.547,06 Kč bez DPH soubor výpočetní techniky a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout obchodní společnosti SIMMP, spol. s r. o., jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 18. 12. 2006 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vystavil dne 18. 12. 2006 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 849.696,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s.,
f) dne 21. 12. 2006 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 931.265,52 Kč bez DPH soubor výpočetní techniky a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout obchodní společnosti DOMINO BENE, s. r. o., jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 22. 12. 2006 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vstavil dne 22. 12. 2006 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 941.968,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet. vedený u České spořitelny, a. s.,
g) dne 23. 2. 2007 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 1.205.963,80 Kč bez DPH soubor výpočetní techniky a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout obchodní společnosti N.S.N. Medical, spol. s r. o., jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 23. 2. 2007 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vystavil dne 23. 2. 2007 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 1.291.581,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s.,
h) dne 23. 2. 2007 v P. uzavřel jako prodávající s obchodní společností CAC Leasing, a. s., jako kupujícím kupní smlouvu, kterou se prodávající zavázal dodat kupujícímu za smluvní cenu 1.513.667,90 Kč bez DPH soubor výpočetní techniky a když se společnost CAC Leasing, a. s., zboží uvedené v kupní smlouvě zavázala leasingovou smlouvou uzavřenou téhož dne pronajmout obchodní společnosti ABI tuning, s. r. o., jako leasingovému nájemci, podpisem přejímacího protokolu k této leasingové smlouvě ze dne 23. 2. 2007 potvrdil, že předmět kupní smlouvy předal kupujícímu a ten leasingovému nájemci, a ačkoliv žádné zboží nepředal, vystavil dne 23. 2. 2007 společnosti CAC Leasing, a. s., fakturu, kterou požadoval zaplacení kupní ceny zboží, přičemž ke škodě společnosti CAC Leasing, a. s., se obohatil o částku 1.616.604,- Kč, kterou k úhradě faktury převedla tato společnost na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s.;
2.
poté, co dne 20. 6. 2006 uzavřel s obchodní společností ESSOX, s. r. o., jako mandantem mandátní smlouvu ze dne 20. 6. 2006, která ho opravňovala uzavírat jménem mandanta smlouvy o úvěru, v úmyslu obohatit se podvodným vylákáním peněz od mandanta,
a) dne 22. 6. 2006 v D. uzavřel jménem obchodní společnosti ESSOX, s. r. o., se společností NH GARANT, s. r. o., zastoupenou M.H., smlouvu o úvěru, kterou společnost ESSOX, s. r. o., zavázal poskytnout společnosti NH GARANT, s. r. o., úvěr ve výši 269.668,- Kč na zaplacení kupní ceny notebooku, PC sestavy s příslušenstvím a ústředny Panasonic V. P. jako prodejci tohoto zboží, přičemž předstíral vážný úmysl zboží společnosti NH GARANT, s. r. o., dodat, a ke škodě společnosti ESSOX, s. r. o., se obohatil o částku 269.668,- Kč, kterou na základě smlouvy o úvěru tato společnost převedla na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s., ač žádné zboží společnosti NH GARANT, s. r. o., nedodal.
b) dne 15. 11. 2006 v D. uzavřel jménem obchodní společnosti ESSOX, s. r. o., s R. N. smlouvu o úvěru, kterou společnost ESSOX, s. r. o., zavázal poskytnout R. N. úvěr ve výši 149.700,- Kč na zaplacení kupní ceny výpočetní a kancelářské techniky V. P. jako prodejci tohoto zboží, přičemž předstíral vážný úmysl zboží R. N. dodat, a ke škodě společnosti ESSOX, s. r. o., se obohatil o částku 149.700,- Kč, kterou na základě smlouvy o úvěru tato společnost převedla na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s., ač žádné zboží R. N. nedodal,
c) dne 15. 12. 2006 v D. uzavřel jménem obchodní společnosti ESSOX, s. r. o., se společností SIMMP, spol. s r. o., smlouvu o úvěru, kterou společnost ESSOX, s. r. o., zavázal poskytnout společnosti SIMMP, spol. s r.o., úvěr ve výši 743.491,- Kč na zaplacení kupní ceny PC sestavy s příslušenstvím, kopírky a notebooku V. P. jako prodejci tohoto zboží, přičemž předstíral vážný úmysl zboží společnosti SIMMP, spol. s r.o., dodat, a ke škodě společnosti ESSOX, s. r. o., se obohatil o částku 743.491,- Kč, kterou na základě smlouvy o úvěru tato společnost převedla na jeho účet vedený u České spořitelny, a. s., ač žádné zboží společnosti SIMMP, spol. s r. o., nedodal.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřovalo proti všem jeho výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 6 To 16/2010, bylo odvolaní obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovoláním v rozsahu odpovídajícím všem výrokům odsuzujícího rozsudku. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Odvolacímu soudu zejména vytýkal, že přejal nesprávné skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně, aniž byla vyvrácena jeho obhajoba, že doklady byly podepsány na nich uvedenými osobami. Opakoval, že leasingové smlouvy byly řádně podepsány, a to včetně dokladů o předání peněz a předání a převzetí zboží, osobami majícími odpovědnost v obchodně právních vztazích. Tyto osoby jako statutární orgány si musely být vědomy toho, že jejich podpisy je zavazují a činí je odpovědnými za právní úkony. Jeho činnost spočívala ve zprostředkování uzavření smlouvy a v činnosti mandatáře, což mohlo zakládat pouze jeho odpovědnost vyplývající z obchodního zákoníku, nikoliv odpovědnost trestněprávní. Odpovědnost za neplnění ustanovení leasingových smluv je vztahem mezi leasingovou společností a leasingovými nájemci, nikoliv jeho odpovědností. Pokud bylo zjištěno neplnění nebo porušení závazků z těchto smluv vyplývajících, měli je účastníci řešit podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Vyjádřil přesvědčení, že skutkové okolnosti měly být posuzovány s přihlédnutím k ustanovení §2 odst. 1 a §12 odst. 2 trestního zákoníku, a měl za to, že v případě porušení leasingových smluv postačovalo uplatnění odpovědnosti podle obchodního zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Zároveň navrhl, aby předsedkyně senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodla o odložení výkonu trestu odnětí svobody, jelikož dosud nebyl odsouzen, žil řádný život a případný nástup do výkonu trestu odnětí svobody, bude-li dovolání vyhověno, výrazným způsobem negativně zasáhne do jeho budoucího života a pracovního uplatnění.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel, s výjimkou argumentace vztahující se k užití §12 odst. 2 trestního zákoníku, namítal nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění a nesprávnost hodnocení provedených důkazů nalézacím i odvolacím soudem, které však není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat. Dokazování bylo podle státního zástupce provedeno v dostatečném rozsahu a skýtalo spolehlivý základ pro závěr o vině obviněného, tak jak byl nalézacím soudem vysloven a odvolacím soudem potvrzen. Nalézací soud a potažmo i soud odvolací skutkový stav správně vyhodnotily, když dospěly k závěru, že se obviněný vytýkaným jednáním dopustil zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Stran námitky vztahující se k užití ustanovení §12 odst. 2 trestního zákoníku měl za to, že s ohledem na četnost dílčích útoků projednávaného zločinu a výši způsobené škody je projednávané jednání obviněného jednoznačně společensky škodlivé, uplatnění odpovědnosti podle jiného předpisu nepostačuje a dodal, že projednávaný zločin je zvlášť závažným zločinem ve smyslu §14 odst. 3 trestního zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolaní obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil především výhrady, které směřovaly proti hodnocení důkazů a následně též správnosti či úplnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. Obviněný tvrdil, že odvolací soud přejal skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž byla vyvrácena jeho obhajoba, že doklady svědčící o převzetí peněz i zboží byly řádně podepsány osobami na nich uvedenými, v důsledku čehož nelze vyvozovat jeho odpovědnost za neplnění leasingových smluv, a následně poukazoval na odpovědnost jiných osob podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku.
Takto vytýkané vady skutkové povahy, jejichž prostřednictvím obviněný uplatňoval vlastní verzi skutkového děje (ani v jednom z případů, jež jsou mu kladeny za vinu, se podvodného jednání nedopustil, za způsobení škody jsou odpovědní jiní – osoby, které podepsaly doklady o předání a převzetí zboží a peněz), však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud opakovaně připustil, že v ústavněprávní rovině se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. O to se však v posuzované věci nejedná, poněvadž soudy dostály požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení a na odůvodnění rozhodnutí. Dokazování bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro meritorní rozhodnutí ve věci. Je zjevné, že soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., učinil přesvědčivá skutková zjištění a řádně zdůvodnil, jak hodnotil provedené důkazy. Zevrubně reagoval na obhajobu obviněného uplatněnou v hlavním líčení a přesvědčivě vyložil, proč jí neuvěřil, a stejně pečlivě se věnoval hodnocení usvědčujících výpovědí svědků i důkazů listinných (zejména strany 20 až 24 rozsudku). Odvolací soud jeho závěry označil za správné a přesvědčivé a ztotožnil se s nimi (strany 7, 8 napadeného usnesení odvolacího soudu). Závěr o fiktivnosti obchodů opřely oba soudy zejména o výpovědi svědků Ing. A. S. a M. F., jejichž společnosti měly být údajnými dodavateli výpočetní techniky, když tito svědci uvedli, že nebylo náplní jejich činnosti obchodování s výpočetní technikou, obviněnému takové zboží nikdy nedodali a ani za ně neinkasovali žádné peněžní prostředky. Ze svědeckých výpovědí A. K. a J. J., kteří byli typickými nastrčenými osobami, vyplynulo, že nikdy o sortiment zboží, které bylo předmětem leasingových smluv, nestáli a nepotřebovali ho a pokud tomu tak již bylo, nikdy počítačové sestavy nepřevzali. O aktivním přístupu obviněného V. P. pak svědčily také výpovědi J. B., Ing. K. N., V. H. či M. H. Soud prvního stupně zdůraznil a vyložil, že obviněný vědomě zpracovával faktury, doklady o předání a převzetí zboží, jakož i výdajové a příjmové doklady, a to s vědomím, že nemá jako prodejce a jako dodavatel předmětu leasingu vůbec ve vážném úmyslu tyto předměty dodat, v důsledku čehož si musel být vědom i toho, že inkasuje za zboží neoprávněně. Přiléhavý je také závěr soudu, že obviněný uváděl v omyl společnosti CAC Leasing, a. s., a ESSOX, s. r. o., a vylákal od nich příslušné částky pod záminkou, že jako prodávající dodá zboží leasingovým nájemcům, resp. subjektům, se kterými uzavíral za společnost ESSOX, s. r. o., úvěrové smlouvy. Ve skutečnosti si byl vědom, že zboží nejenže nenakoupil, ale ani je koncovým odběratelům nikdy nepředá a že inkaso příslušných plateb od poškozených společností je neoprávněné. Upozornil, že pokud jeho prostřednictvím nebo prostřednictvím D. P. byly následně hrazeny určité leasingové splátky, šlo o dodatečnou částečnou náhradu škody, ale především snahu skrýt trestnou činnost, která jde v prvopočátku opticky na vrub jednotlivých odběratelů – leasingových nájemců, kteří figurují u smluv o leasingu či o úvěru. Soudy, opíraje se o tato zjištění, proto nepochybily, pokud obviněného uznaly vinným v rozsahu popsaném ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Jako námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod lze označit výtku obviněného, že v jednotlivých případech porušení leasingových smluv postačovalo uplatnění odpovědnosti podle obchodního zákoníku, čímž v podstatě poukazoval na porušení zásady subsidiarity trestní represe (resp. na zásadu použití trestní represe jako „ultima ratio“).
Podle §12 odst. 2 trestního zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Trestní zákoník společenskou škodlivost a její stupně nedefinuje a ponechává řešení potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti na zhodnocení konkrétních okolností případu. Zakotvení zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio má i význam interpretační, protože znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Pakliže podle §13 odst. 1 trestního zákoníku trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, představuje §12 odst. 2 tohoto zákona a zásada subsidiarity trestní represe v něm vyjádřená materiální korektiv, který se musí vztahovat nejen ke znakům trestného činu, ale i k trestněprávním důsledkům vztahujícím se k trestní odpovědnosti. Hledisko společenské škodlivosti tak má povahu interpretačního pravidla, které napomáhá zákonnou skutkovou podstatu konkrétního trestného činu i jeho formální znaky vyložit podle jejich smyslu a napomoci tak odlišit trestné činy od těch deliktů, které by neměly být považovány za trestné činy (zvláště přestupky a jiné správní delikty).
Odvolací soud v daných souvislostech v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že existence obchodně právního vztahu nevylučuje uplatnění trestní odpovědnosti konkrétní osoby, pokud ta svým jednáním naplní zákonné znaky skutkové podstaty určitého trestného činu. Vyjádřil přesvědčení, že v daném případě nestačí jako adekvátní postup uplatnění odpovědnosti obviněného podle jiného právního předpisu, ale s ohledem na povahu a míru společenské škodlivosti jeho jednání je na místě uplatnit trestní odpovědnost a s ní spojené trestněprávní důsledky (strana 8, 9). Dovolací soud jeho názor sdílí.
S odkazem na judikaturu Ústavního soudu jakož i obecných soudů k uplatnění principu ultima ratio je na místě připomenout, že trestněprávní kvalifikaci určitého jednání, které má ve své podstatě soukromoprávní základ, jako trestného činu je třeba považovat za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. Z uznávaného principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio vyplývá, že ochrana závazkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského (popř. obchodního práva) a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu a svou intenzitou dosahuje předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. Trestní postih má místo pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpány nebo jsou neúčinné či nevhodné (srov. k tomu také nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4/04, II. ÚS 372/03, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 897/2005 atd.).
V posuzovaném případě ale přece není žádných pochyb o tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Jeho podstatou bylo úmyslné protiprávní jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce obchodních závazkových vztahů mezi obviněným a obchodními společnostmi CAC Leasing, a. s., a Essox, s. r. o. Podstatou jednání nebyla obchodní činnost spočívající v dodání zboží a placení kupní ceny uvedenými obchodními společnostmi, ale úmyslné podvodné vylákaní peněžních prostředků od obchodních společností bez skutečného plnění a tedy páchání trestného činu. Jak již bylo vyloženo, mimo okruh relevantních otázek se tím v daných souvislostech ocitly argumenty obviněného, že osoby, které podepsaly doklady osvědčující předání a převzetí zboží, si musely být vědomy své odpovědnosti za takové právní úkony a že ony měly být volány k zodpovědnosti za porušení závazků vyplývající z leasingových smluv, poněvadž takové tvrzení a obhajoba vychází z naprosto jiných skutkových zjištění, než jaká učinily soudy. V rozporu s tím, co tyto zjistily, obviněný konstruoval verzi, podle níž byly obchodně právní vztahy uzavřeny objektivně v souladu s právem, a nikoliv že jejich legálnost toliko předstíral, aby zastřel ve skutečnosti podvodný charakter činů. Jednání obviněného bylo promyšlené, aktivní, obviněný jednal opakovaně, využil ke svému obohacení i jiné osoby v postavení tzv. bílých koňů a způsobil svým jednáním škodu převyšující 7.700.000,- Kč. Nejvyšší soud je ve shodě se soudy obou stupňů přesvědčen, že prostředky trestního práva a trestní postih byly uplatněny důvodně, neboť nelze očekávat, že by jiné prostředky ochrany práv obchodních společností byly účinné či vhodnější. Nad rámec již řečeného nelze než dodat, že zásadu trestní represe jako ultima ratio ochrany vztahů se soukromoprávním základem nelze uplatňovat tak široce, aby to prakticky vedlo k negaci použití prostředků trestního práva jako nástroje k ochraně majetku.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odložení výkonu rozhodnutí, kterou učinil v dovolání, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Je třeba dodat, že předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková