ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1131.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 1131/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2006 dovolání obviněného P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 55 To 109/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 101/2005, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují :
- usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 55 To 109/2006, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o vině trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a výrok o trestu, a
- rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 3 T 101/2005, ve výroku o vině pod bodem 1/, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a ve výroku o trestu,
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vsetíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný P. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 55 To 109/2006, kterým bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 3 T 101/2005. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok; podle §59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 4. 6. 2005 okolo 19.40 hodin ve V. v podnapilém stavu úderem ruky poškodil venkovní tablo s tlačítkovými bloky 40 domovních zvonků domu č. …, na kterém způsobil škodu přesně nevyčíslitelnou, a poté v 5. patře tohoto domu kopl do skleněné drátové výplně dveří výtahu a rozbil jeho spodní část, čímž S. b. d. ve V., způsobil škodu ve výši 1.133,40 Kč (bod 1.).
Trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. měl spáchat tím, že dne 9. 6. 2005 okolo 20.00 hodin ve V. v podnapilém stavu v 5. patře domu č. … po otevření vchodových dveří bytu č. … uživatelkou M. L. proti její vůli jí zabránil dveře uzavřít, odstrčil ji a poté vnikl na chodbu bytu, kde poškozenou slovně napadal a přitom přes její několikeré výzvy odmítal byt opustit (bod 2.).
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i trestu a odkázal v něm na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítl, že skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou správná, nesouhlasil se způsobem, jakým byly provedené důkazy, zejména výpovědi svědků A. S., E. S., P. S. a M. L., hodnoceny. Uvedl, že do bytu poškozené M. L. nevstoupil, a vytkl, že soudy nevzaly v úvahu politické zákulisí případu. Tvrdil, že se nedopustil ani rozbití tabla domovních zvonků; jediné, čeho se dopustil, bylo kopnutí do výtahových dveří a rozbití jejich skleněné výplně, což ale dal na vlastní náklady opravit. Tento skutek neměl být kvalifikován jako trestný čin výtržnictví, ale pouze jako přestupek. Upozornil rovněž, že odvolací soud nevěnoval v daných souvislostech pozornost tomu, že družstevní dům ve vlastnictví SBD V. není místem veřejnosti přístupným. Soudy obou stupňů dospěly podle něj k nesprávným právním závěrům; měl být obžaloby zproštěn. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání obviněného je zčásti důvodné a zčásti je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem 2/ rozsudku soudu prvního stupně, jenž byl právně posouzen jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., uplatnil námitky, které směřovaly výlučně proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Vsetíně a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci. V podstatě vytkl, že skutek nespáchal, do bytu poškozené M. L. nevstoupil a naznačoval, že výpověď poškozené je nevěrohodná, motivovaná politickou nevraživostí.
Je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., reálně uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu porušování domovní svobody nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, což však v posuzovaném případě zjištěno nebylo.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý a logický vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Námitky vztahující se ke způsobu hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny v řízení před odvolacím soudem, a odvolací soud se s nimi řádně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Přiléhavě vyložil, že bylo-li rozhodnutí o vině obviněného opřeno o výpověď svědkyně M. L., stalo se tak proto, že svědkyně jednání obviněného naprosto detailně popsala a její výpověď co do věrohodnosti - na rozdíl od výpovědi svědkyně V. S., družky obviněného - nebyla ničím zpochybněna (strana 3 napadeného usnesení). Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat; evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu.
V této části bylo tedy dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl však relevantně uplatněn v té části dovolání obviněného, v níž namítl, že skutek pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně neměl být kvalifikován jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť družstevní dům ve vlastnictví SBD V., kde se činu dopustil, není místem veřejnosti přístupným.
Protože v této části nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost tohoto výroku rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že v podnapilém stavu úderem ruky poškodil venkovní tablo s tlačítkovými bloky 40 domovních zvonků domu, na kterém způsobil škodu přesně nevyčíslitelnou, a poté v 5. patře tohoto domu kopl do skleněné drátové výplně dveří výtahu a rozbil jeho spodní část, čímž S. b. d. ve V. způsobil škodu ve výši 1.133,40 Kč (bod 1.).
Výhrady obviněného vůči správnosti skutkových zjištění pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně nelze akceptovat z důvodů, jež byly vyloženy výše. I zde platí, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi výsledky dokazování a učiněnými skutkovými zjištěními a že při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. Výpovědi svědků A. S., E. S. i P. S. obviněného spolehlivě usvědčují a výpovědi svědkyň V. S. a J. P. jejich věrohodnost nemohly zpochybnit; svědkyně se totiž nevyjadřovaly k chování obviněného po příchodu k domu, ale pouze ke stavu venkovního tabla s tlačítkovými bloky zvonků a v tomto ohledu bylo k jejich výpovědím relevantně přihlédnuto (strana 4 rozsudku soudu prvního stupně).
Výše uvedená zjištění obsažená v tzv. skutkové větě výroku o vině pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně se stala podkladem právní věty, podle níž se obviněný dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti, čímž měl naplnit zákonné znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Podle tohoto ustanovení trestný čin výtržnictví spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přípustném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů.
Obviněný především relevantně namítl, že družstevní dům není místem veřejnosti přístupným.
Místem veřejnosti přístupným je podle praxe soudů každé místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi (i když tam v době činu být nemusí). Takové místo však nemusí být přístupné bez omezení komukoliv a kdykoliv, nýbrž postačí, že je přístupné jen některým osobám určeným např. povahou jejich zaměstnání (př. tovární hala) nebo jinak (př. škola, zdravotnické středisko) a v určitou dobu (např. během otvírací doby, v provozní době apod.). Za místo veřejnosti přístupné není zpravidla pokládána ubytovna, kancelář, studentská kolej; není jím ani byt či jiné prostory v obytném domě.
Za místo veřejnosti přístupné není proto považována ani uzavíratelná část společných prostor např. panelového domu nebo obydlí podobného typu, které je určeno k bydlení více uživatelů nebo vlastníků takového domu. Třebaže jde o společné prostory, jakými jsou chodba apod., možnost vstupu do nich mají toliko osoby zde bydlící nebo ty, které je navštěvují. Závěr, že nejde o místo veřejnosti přístupné ve smyslu zákonného znaku podle §202 odst. 1 tr. zák., je často podporován tím, že tyto prostory bývají uzamykatelné či jinak zabezpečené proti vstupu cizích osob (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 6 Tdo 220/2003).
Soudy obou stupňů se otázce povahy místa činu nevěnovaly a nevypořádaly se s ní; soud prvního stupně bez bližšího odůvodnění uzavřel, že obviněný čin spáchal na místě veřejnosti přístupném (strana 4 jeho rozsudku), odvolací soud jeho závěry neupřesnil a výslovně se touto problematikou ani nezabýval.
Z výpovědi obviněného jakož i svědků A. S., E. S., P. S. a dalších nepřímo vyplynulo, že vchodové dveře domu č. … byly zavřeny a vstup do domu umožnil po zazvonění příslušný uživatel bytu otevřením dveří. Jinými slovy, přístup do domu byl omezen na ty, kdo měli klíče od domu či kterým byly dveře bytu otevřeny po zazvonění. Nešlo o dům volně přístupný každému a té části útoku obviněného, jež byla situována na chodbu v 5. patře domu a jež spočívala v kopnutí do skleněné drátové výplně dveří výtahu a rozbití jejich spodní části, se obviněný nedopustil na místě veřejnosti přístupném.
Odlišná je však situace ohledně jednání, jež spočívalo v poškození venkovního tabla s tlačítkovými bloky domovních zvonků. Prostor před domem již má povahu místa, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených, a tedy místa veřejnosti přístupného. Stěžejní otázkou ale v daných souvislostech je, zda tento konkrétní projev chování obviněného lze posoudit jako výtržnost ve smyslu zákonných znaků §202 odst. 1 tr. zák.
Výtržností se rozumí jednání, které závažným způsobem narušuje veřejný klid a pořádek. Je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpečnost zdraví, majetku nebo výrazně snižuje vážnost většího počtu osob současně přítomných (k tomu viz rozhodnutí pod č. 44/1990 Sb. rozh. tr.). Z hlediska materiální stránky trestného činu výtržnictví podle §202 tr. zák. je přitom obecně nutno uvážit zejména intenzitu, rysy a průběh útoku (zda šlo o slovní či jiné, nebezpečnější projevy), posoudit okolnosti, za nichž byl čin spáchán (zda na pracovišti, na ulici, v restauraci, na shromáždění občanů, v denní či noční době aj.), dále zjišťovat pohnutku činu, zhodnotit následky a též osobu pachatele (jeho dosavadní způsob života, povahové vlastnosti) apod. (viz k tomu přiměřeně rozhodnutí pod č. 4/1976 Sb. rozh. tr.). Stupněm nebezpečnosti pro společnost posuzovaným podle uvedených okolností se pak trestný čin výtržnictví liší od obdobného přestupku proti občanskému soužití podle §49, event. proti majetku podle §50 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Bude proto na soudu prvního stupně, aby uvážlivě posoudil, zda poškození venkovního tabla s tlačítkovými bloky domovních zvonků naplňovalo za konkrétní situace znaky výtržnosti ve světle shora vyjádřených podmínek.
Obviněný odkázal též na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Sám však chybějící výrok napadeného rozhodnutí nekonkretizoval, a proto nelze než konstatovat, že i v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro úplnost a nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že vadu předpokládanou v citovaném ustanovení ani on v napadeném rozhodnutí neshledal.
Protože právní posouzení skutku pod bodem 1/ rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. je nesprávné ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 55 To 109/2006, v části, v níž byl ponechán nedotčeným výrok o vině trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a výrok o trestu, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 3 T 101/2005, ve výroku o vině pod bodem 1/, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a ve výroku o trestu zrušil. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu ve Vsetíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednávání je Okresní soud ve Vsetíně vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková