ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1573.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1573/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006 dovolání, která podali obvinění Z. K., roz. N., J. F., Z. S., J. H., roz. Ch., Ing. T. V. Z. R., roz. Š., a J. S., roz. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 88/2001, a rozhodl takto:
I. Z podnětu dovolání obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R. se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně nich a podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. také ohledně spoluobviněných J. H., Ing. T. V., J. S., I. C. a D. D. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004, z r u š u j e.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 T 88/2001, byli uznáni vinnými obvinění Z. K., J. F., J. H., Ing. T. V. a J. S. trestným činem obchodování se ženami dle §246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a obvinění Z. S. a Z. R. trestným činem obchodování se ženami podle §246 odst. 1 tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb. Obviněná Z. K. byla odsouzena podle §246 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem, podle §53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody na osm měsíců a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelských služeb v oblasti zajišťování tanečních vystoupení žen mimo uzemí České republiky na dobu pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 2 T 149/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 6 To 373/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvinění J. F., J. H., Ing. T. V. a J. S. byli odsouzeni podle §246 odst. 2 tr. zák. shodně k trestu odnětí svobody na tři roky; podle §60a odst. 1, 2 tr. zák., §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu všem obviněným podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a současně byl nad nimi vysloven dohled. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému J. F. uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, obviněné J. H. ve výměře 30.000,- Kč a obviněným Ing. T. V. a J. S. ve výměře 15.000,- Kč; podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody obviněnému J. F. na pět měsíců, obviněné J. H. na čtyři měsíce a obviněným Ing. T. V. a J. S. na dva měsíce. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněným J. F. a J. H. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelských služeb v oblasti zajišťování tanečních vystoupení žen mimo území České republiky na tři roky. Obvinění Z. S. a Z. R. byli odsouzeni podle §246 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl podle 58 odst.1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl oběma obviněným uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému Z. S. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelských služeb v oblasti zajišťování tanečních vystoupení žen mimo území České republiky na dva roky.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných V. V., M. O., I. C., D. D., D. S., K. P. a o zproštění obžaloby J. T. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin obchodování se ženami podle §246 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění uvedených trestných činů dopustili tím, že nejméně od počátku roku 1997 do října 1998 v České republice a jiných státech Evropy,
obviněná Z. K. poté, co jako tanečnice získala zkušenosti a informace o provozu nočních barů a kabaretů v zahraničí, založila v B., okr. B., zprostředkovatelskou agenturu S. a začala zajišťovat práci v těchto podnicích pro ženy, zejména z České republiky, a to jak s pracovním povolením, tak i bez něj, a to ve S. r. N., Š., S., Ř., L., R. a jinde a přitom spolupracovala
jednak s obviněným J. F., který se podílel na zajišťování kontaktů na majitele podniků, zejména v R. a S. r. N., po organizační stránce zajišťoval pobyty žen v těchto podnicích, vybíral provize od jejich majitelů a současně do podniků v těchto zemích ve spolupráci s obviněnou Z. K. a ostatními spoluobviněnými i v jiných zemích umisťoval ženy, které sám kontaktoval,
jednak s obviněným Z. S., který zajišťoval kontakty zejména na zprostředkovatelské agentury ve Š. i na majitele a provozovatele jednotlivých podniků, podílel se po organizační stránce na zajišťování pobytu žen v těchto podnicích, vybíral od nich provize, a to i od majitelů podniků, případně zprostředkovatelských agentur, a ve spolupráci s obviněnou Z. K. a dalšími spoluobviněnými umisťoval ženy, které sám kontaktoval i v jiných zemích, a zajistil tak nejméně D. P.,
jednak s obviněným V. V., který zajišťoval kontakty na zprostředkovatelské agentury či na majitele podniků, zejména ve S. a L., po organizační stránce zajišťoval pobyty žen v těchto podnicích, prováděl výběr provizí od jejich majitelů či agentur, podílel se na převozech žen z České republiky i mezi jednotlivými podniky a ve spolupráci s obviněnou Z. K. a dalšími spoluobviněnými umísťoval ženy, které sám kontaktoval i v jiných zemích,
přičemž ženy, kterým zajišťovali pobyty v zahraničí, rozlišovali podle toho, zda jsou či nejsou ochotny poskytovat sexuální služby, a v závislosti na této okolnosti jim zajišťovali pobyty v zahraničních podnicích, ve kterých byly sexuální služby poskytovány, ale současně do těchto podniků posílali i ženy, o nichž pouze předpokládali, že by tyto služby mohly poskytovat, přitom mezi podniky, ve kterých byly poskytovány sexuální služby, patří zejména ve S. r. N. podnik M. v M., v R. podniky M. R. ve V., P. v L., ve S. bar K. v M., N. C. P. v M., v Ř. podnik D.-J.-V. poblíž S., v L. M. C., přičemž ve Š. byly sexuální služby poskytovány prakticky ve všech podnicích, kam byly ženy odesílány,
do činnosti obviněných Z. K., J. F., V. V. a Z. S. se zapojili další obvinění, a to:
obviněná J. H., která v dřívější době pracovala jako zaměstnankyně obviněného Z. S. a později navázala na jeho činnost ve zprostředkovatelské agentuře, kterou vedla tím, že získala ženy pro angažmá v zahraniční, tyto umísťovala do jednotlivých podniků prostřednictvím uvedených spoluobviněných, podílela se taktéž na vyvážení žen do zahraničí, zejména do Š., i na výběru provizí od majitelů podniků, a to s vědomím, že ženy zde budou poskytovat sexuální služby, případně jsou odváženy do podniků, v nichž jsou tyto služby poskytovány a mohou být k těmto využívány,
obviněný Ing. T. V. tím, že zadával inzeráty do tiskovin i rozhlasu za účelem kontaktování žen ochotných vystupovat v barech a nočních podnicích jako tanečnice, se zájemkyněmi prováděl úvodní pohovory, následně zajišťoval jejich návštěvy u obviněné Z. K., podílel se na vyhotovování fotografií žen potřebných pro jejich nabídku majitelům zahraničních podniků a v případě, že jím takto zajištěné ženy pracovaly v zahraničí, pobíral za svou činnost finanční odměnu, přičemž věděl, že ženy jím získané jsou odesílány do zahraničních podniků mimo jiné i za účelem poskytování sexuálních služeb, případně s vědomím, že mohou být v podnicích, kde docházelo k poskytování sexuálních služeb, o čemž věděl, k těmto využívány,
obviněná Z. R. tím, že jako osoba sama vlastnící zprostředkovatelskou agenturu zabývající se zajišťováním angažmá tanečnic v zahraničí i v České republice navázala kontakt s obviněnou Z. K. a V. V. za účelem zajišťování pobytů žen, s nimiž spolupracovala v R., S. r. N., S. i jinde s vědomím, že tyto ženy budou odesílány do zahraničních podniků za účelem poskytování sexuálních služeb, případně s vědomím, že mohou být v podnicích, kde tyto služby byly poskytovány, k tomuto využity, a zajistila tak nejméně J. Š. a R. G.,
obviněný M. O. navázal kontakt s obviněnou Z. K. a jejím prostřednictvím i s dalšími spoluobviněnými a za účelem zprostředkování práce tanečnic v zahraničí získával ženy, které kontaktoval s obviněnou Z. K. s vědomím, že těmto bude zajišťovat pobyt zejména ve S. r. N., R., Ř., Š. či jinde, a to i v podnicích, kde jsou poskytovány sexuální služby a že k poskytování těchto služeb mohou být využity a za tyto ženy v případě jejich angažmá pobíral finanční odměnu,
obviněná K. P. navázala kontakt s obviněnou Z. K. a jejím prostřednictvím i s dalšími spoluobviněnými a za účelem zprostředkování práce tanečnic v zahraničí získávala ženy, které odesílala za obviněnou Z. K. s vědomím, že těmto budou zajišťovány pobyty v zahraničí, a to ve S. r. N., S., Ř. i jinde, a to i v podnicích, kde jsou poskytovány sexuální služby, a že k poskytování těchto sexuálních služeb mohou být využity, a tak zajistila M. D., J. Z., L. M., P. Ch.,
obviněný I. C. zejména na základě pokynů spoluobviněné Z. K. a ve spolupráci s dalšími obviněnými zajišťoval dopravu žen z České republiky do barů a kabaretů v zahraničí, zejména ve Š. a S. r. N., kde taktéž vybíral peníze od majitelů a provozovatelů podniků, případně zprostředkovatelských agentur, ale i přímo od žen zde působících s vědomím, že tyto ženy jsou jím odváženy do podniků, v nichž jsou poskytovány sexuální služby, a že k poskytování těchto služeb mohou být využity nebo přímo věděl, že tyto ženy zde budou poskytovat sexuální služby,
obviněný D. D. zejména na základě pokynů obviněné Z. K. a ve spolupráci s dalšími obviněnými zajišťoval dopravu žen z České republiky do barů a kabaretů v zahraničí, zejména R., S. a S. r. N., kde taktéž vybíral provize od majitelů a provozovatelů podniků s vědomím, že tyto ženy jsou jím odváženy do podniků, v nichž jsou poskytovány sexuální služby, a že k poskytování těchto služeb mohou být využity nebo přímo věděl, že tyto ženy zde budou poskytovat uvedené služby,
obviněná J. S. jako sekretářka a nejbližší spolupracovnice obviněné Z. K. byla informována o její veškeré činnosti související s náborem a se zajišťováním angažmá ženám v barech a kabaretech v zahraničí a v tom i o sexuálních službách poskytovaných v těchto podnicích, i o ženách, které tyto služby poskytují, o rozsahu spolupráce ostatních spoluobviněných, podílela se na organizaci této činnosti a v případě nepřítomnosti obviněné Z. K. tuto v plném rozsahu zastupovala,
společnou činností všech výše uvedených obviněných tak bylo do zahraničí vyvezeno několik desítek žen za účelem poskytování sexuálních služeb či s vědomím, že tyto ženy mohou být k těmto službám využity, když v podnicích, kde jim bylo zajištěno angažmá, se tyto služby poskytovaly, přičemž mezi tyto ženy patřilo 37 konkrétně v rozsudku vyjmenovaných žen,
obviněný D. S. v průběhu měsíce března 1998 navázal kontakt s obviněnou Z. K., které navrhl možnost spolupráce s oblastí I., ale i jiných zemí, kde by mohly ženy poskytovat sexuální služby, s čímž souhlasila a zajistila pro něj P. K. a Z. Š., s nimiž na začátku dubna 1998 vycestoval do I., kde tyto ženy provozovaly sexuální služby za úplatu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění Z. K., J. F., Z. S., J. H., Ing. T. V., Z. R., I. C., D. D. a J. S. odvoláními směřujícími proti výrokům o vině a na ně navazujícím výrokům o trestech. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004, byla odvolání obviněných jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta. Odvolání podal též obviněný D. S., jeho odvolání bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 6 To 385/2004.
Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění Z. K., J. F., Z. S., J. H., Ing. T. V., Z. R. a J. S. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání, která shodně zaměřili proti výroku o vině.
Obviněná Z. K. ve svém dovolání odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedla, že odvolací soud se v napadeném usnesení nesprávně vypořádal s otázkou časové působnosti trestního zákona ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák., dospěl-li k závěru, že je třeba kvalifikovat její jednání jako trestný čin obchodování se ženami podle §246 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., neboť toto ustanovení bylo zák. č. 537/2004 Sb. k 21. 10. 2004 zrušeno. Nově zakotvená skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi podle §232a tr. zák. původní skutkovou podstatu fakticky nenahradila, vyžaduje totiž závažnější formy jednání pachatele. Skutková věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje jednání, které by naplňovalo znaky nově konstruované skutkové podstaty podle §232a tr. zák., zejména pokud jde o znak použití násilí, pohrůžky násilí, lsti anebo zneužití omylu, a je proto na dovolacím soudu, aby zvážil, zda trestnost činu obviněné nezanikla. Nesouhlasila ani s právním závěrem, že se činu měla dopustit jako člen organizované skupiny, neboť takového jednání se nedopustila. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Taktéž obviněný J. F. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a i on namítl, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje a nezahrnuje všechny znaky potřebné pro závěr, že se jedná o trestný čin obchodování s lidmi podle §232a tr. zák. po novele provedené zákonem č. 537/2004 Sb. Úvahy týkající se aplikace §16 odst. 1 tr. zák., jak je odvolací soud učinil v odůvodnění napadeného usnesení, by mohly obstát pouze v případě, že se popsaného jednání obviněný a ostatní spoluobvinění dopustili násilím, pohrůžkou násilí, vyvoláním omylu či lstí. Tyto znaky by musely být uvedeny ve skutkové větě rozsudku, čemuž však brání ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., poněvadž odvolání podali toliko obvinění. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a sám aby rozhodl tak, že jej podle §226 písm. f) tr. ř. zprostí obžaloby.
Dovolatel Z. S. odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. a namítl, že trestní stíhání bylo vedeno, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nepřípustnost trestního stíhání spatřoval v tom, že nebyly splněny zákonné požadavky pro podání obžaloby a že usnesení o zahájení trestního stíhání a ani obžaloba neměly zákonem stanovené náležitosti. Právní kvalifikaci podle §246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. popis skutku podle něj neodpovídá, což potvrdil i nalézací soud tím, že oproti obžalobě pozměnil skutkovou větu. Obviněný měl za to, že soudy nesprávně vyhodnotily skutkový stav a tvrzení obsažená v obžalobě se jim nepodařilo prokázat. Zdůraznil, že není pravdou, že zajistil D. P. za účelem poskytování sexuálních služeb; ta vykonávala práci diskžokeje, což mj. potvrdily i I. O. a K. D. Vyjádřil přesvědčení, že svým jednáním popsaným ve skutkové větě nenaplnil ani jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu obchodování se ženami podle §246 odst. 1 tr. zák. Za zkreslený pak označil způsob interpretace obsahu jeho odvolání soudem druhého stupně a zpochybnil zákonnost, provádění a zpracování telefonních odposlechů. Dále uvedl, že trestnost jeho činu je třeba posuzovat podle pozdějšího zákona, neboť to je pro něj příznivější. Porovnáním trestněprávní úpravy v době spáchání s úpravou nynější, tj. v době rozhodování odvolacího soudu, je zřejmé, že jednání, za které byl uznán vinným podle §246 odst. 1 tr. zák., nevyžaduje užití násilí apod., z čehož vyplývá, že jednání, při kterém tohoto násilí apod. není užito, není podle stávající právní úpravy trestné. Dodal, že vzhledem ke změně sociálně politických poměrů a k tomu, že od roku 1998 předmětnou činnost nevykonává a žije řádným životem, zanikla ve smyslu §65 tr. zák. společenská nebezpečnost jeho jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby Okresnímu soudu v Bruntále přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná J. H. v rámci svého dovolání odkázala na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., aniž by tyto důvody jakkoliv konkretizovala. Poukázala toliko na přednes svého obhájce učiněný před odvolacím soudem dne 23. 9. 2004, jímž zpochybnil řádné objasnění věci, označil skutková zjištění za nejasná a neúplná v kontextu s podaným hodnocením důkazů, zpochybnil existenci subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, a důkazy v podobě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které byly povoleny do 31. 12. 1998 a byly předčasně ukončeny 27. 10. 1998, měl za nezákonné. Vytkla, že se odvolací soud jejími námitkami dostatečně nezabýval a vyvozovala, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku a že o zamítnutí jejího odvolání bylo rozhodnuto, aniž pro to byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná Z. R. v dovolání namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odkázala na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nalézacímu soudu vytkla, že popis skutku neodpovídá jeho hmotně právnímu posouzení. Uvedla, že z popisu skutku nevyplývá, že by se měla dopustit protiprávního jednání společným jednáním se spoluobviněnými Z. S. a K. P. a ani to, že by měla dopravovat ženy do ciziny. Za nepravdivý označila i závěr nalézacího soudu, že zajišťovala ženy za účelem poskytování sexuálních služeb, a to konkrétně J. Š. a R. G., poněvadž výpovědi právě těchto dvou svědkyň potvrzují její obhajobu. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil ve svém dovolání i obviněný Ing T. V. Ten popřel vědomost o zprostředkovávání práce obviněnou Z. K. ve veřejných domech a uvedl, že od ní nikdy neobdržel žádné peníze, že nebyl nikdy v cizině, spoluobviněné kromě Z. K. nezná a nikdy s nimi nejednal. Podotkl, že mu nebyl prokázán úmysl ženy najmout, vyvést do ciziny, aby tyto byly využity k sexuálním praktikám, neboť to by bylo proti jeho náboženskému přesvědčení. Vytkl, že soudy při rozhodování o vině nezohlednily jeho vyjádření a rozhodnutí považoval za nepřiměřeně přísné. Navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Obviněná J. S. odkázala na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení věci, které má základ v nesprávném zjištění skutkového stavu, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou, a to použitím nezákonných důkazů – odposlechů telefonních hovorů. Uvedla, že se činu, jímž byla uznána vinnou, nedopustila, nepodílela se na žádné organizované činnosti a byla toliko zaměstnankyní obviněné Z. K., které také pomáhala v domácnosti. Nikdy ji nezastupovala, ale připustila, že její jméno obviněná Z. K. občas používala pro zakrytí své přítomnosti. Poukázala na skutečnost, že nikdy nebyla spolumajitelkou agentury, nikdy nebyla v cizině, nezná cizí jazyky a nikdy obviněnou Z. K. v podnikatelských aktivitách nezastupovala. Vytkla, že nebylo prokázáno jednání, které jí je kladeno za vinu, že byla odsouzena na základě neúplně zjištěného skutkového stavu za použití nezákonných důkazů - telefonních odposlechů, poněvadž soud neměl k dispozici protokol s náležitostmi ve smyslu §88 odst. 4 tr. ř., a za zřejmou označila i absenci jejího úmyslu. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných označil námitku obviněných Z. K., J. F. a Z. S. směřující proti právnímu posouzení skutku jako trestného činu obchodování se ženami podle §246 tr. zák. za důvodnou, neboť toto ustanovení bylo v době rozhodování odvolacího soudu zák. č. 537/2004 Sb. zrušeno a odvolací soud se nevypořádal důsledně s otázkou časové působnosti trestních zákonů. Zevrubně rozvedl důvody, pro které se skutkové podstaty trestných činů obchodování se ženami podle §246 odst. 1 tr. zák. a obchodování s lidmi §232a odst. 2 tr. zák. v platném znění zcela nekryjí. Skutek, jak je vymezen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neobsahuje skutkové okolnosti odpovídající použití násilí, pohrůžky násilí nebo lsti anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti, a nelze ho proto podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podle §232a odst. 2 písm. a) tr. zák. pro nedostatek formálních znaků uvedené skutkové podstaty. Upozornil, že aplikace ustanovení §232a tr. zák. je v posuzované trestní věci ostatně vyloučena již z toho důvodu, že trestní sazby §232a tr. zák. v základních a kvalifikovaných skutkových podstatách jsou pro pachatele výrazně přísnější nežli tomu bylo v základních i kvalifikovaných skutkových podstatách trestného činu podle §246 tr. zák. To však podle něj neodůvodňuje závěr, že by souzený skutek byl beztrestný a odkázal na skutkovou podstatu trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák., jehož znakům skutkové okolnosti popsané v tzv. skutkových větách odpovídají. K dovolání obviněného Z. S. uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nelze vytýkat formální vady usnesení o zahájení trestního stíhání nebo obžaloby. Zánik nebezpečnosti trestného činu tohoto obviněného pro společnost podle §65 tr. zák. vzhledem k zapojování dalších osob do prostituce neshledal. K dovolání obviněného Ing. T. V. zaujal názor, že jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Obdobně výtky obviněné J. S. směřují podle něj proti hodnocení důkazů soudy a proti procesní použitelnosti důkazů, deklarovaným dovolacím důvodům neodpovídají; poznamenal však, že popis skutku ve výroku o vině ve vztahu k obviněné J. S. je značně povšechný. K dovolání obviněné J. H. uvedl, že její dovolání neobsahuje žádné konkrétní námitky a případné doplnění dovolání nemohlo být učiněno ve lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., proto podle něj nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Pokud by ale dovolací soud učinil v tomto směru odlišný závěr, pak poznamenal, že z obsahu doplnění dovolání plyne, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za zjevně neopodstatněné označil dovolání obviněné Z. R., pakliže uplatnila námitku nesouladu tzv. skutkové věty a zákonných znaků trestného činu podle §246 odst. 1 tr. zák.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných Z.y K., J. F. a Z. S. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v částech týkajících se těchto obviněných podle §265k odst. 1 tr. zák. zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dále navrhl dovolání obviněných Ing. T. V., J. H. a Z. S. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné Z. R. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Na úvaze Nejvyššího soudu ponechal, zda podle §265k odst. 2 věty poslední tr. ř. a za přiměřeného užití §261 tr. ř. napadené usnesení zruší a přikáže věc k novému projednání a rozhodnutí též ohledně dalších obviněných, jejichž trestní řízení bylo pravomocně skončeno před odvolacím soudem a kteří dovolání nepodali nebo jejichž dovolání je s ohledem na jejich obsah nutno považovat za nedůvodná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Dlužno dodat, že v případě obviněné J. H. tento závěr učinil přesto, že důvody dovolání byly v jeho doplnění vymezeny až po uplynutí lhůty stanovené §265f odst. 2 tr. ř., neboť teprve zde byly uvedeny poprvé (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. IV. ÚS 134/03 aj.).
Shledal současně, že obvinění J. H., Ing. T. V. a J. S. podali dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jejich podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Dovolání obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R. nebylo možné podle §265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, dovolací soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání jsou v části, v níž byl relevantně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., důvodná.
K dovoláním obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S.
Dovolání obviněných J. H. a J. S. byla podána s odkazem na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., dovolání obviněného Ing. T. V. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněných byla zamítnuta poté, co odvolací soud na jejich podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněné odkázaly na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění, jak již bylo připomenuto, nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že ačkoli obvinění deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnili výlučně námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, zákonnosti provádění důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Bruntále a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. Jestliže obviněná J. S. se shodě s již uplatněnou obhajobou opakovala, že se na trestné činnosti obviněné Z. K. nijak nepodílela, že byla odsouzena na podkladě nedostatečně zjištěného stavu a že pro rozhodnutí o její vině byly použity nelegální důkazy, tj. telefonní odposlechy, aniž by soud měl k dispozici protokol s náležitostmi podle §88 odst. 4 tr. ř., pak fakticky uplatnila námitky skutkové, event. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala, že se trestného činu nedopustila. Totéž platí ve vztahu k námitkám obviněné J. H. obsaženým v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zpochybnila-li řádné objasnění věci, označila-li skutková zjištění za nejasná a neúplná v kontextu s jí podaným hodnocením důkazů a pokud i ona hovořila o nezákonnosti důkazů v podobě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které byly povoleny do 31. 12. 1998 a byly předčasně ukončeny 27. 10. 1998. V této souvislosti je na místě upozornit, že námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací (smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný), a proto jen s notnou dávkou benevolence dovolací soud přihlédl i k nim.
Právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení se netýkaly námitky obviněného Ing. T. V., pokud je zaměřil proti výměře trestu, naznačoval-li „nepřiměřenou přísnost“ rozhodnutí. Námitky tohoto charakteru nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze. Obviněný Ing. T. V. však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo.
Jako námitku právní nelze označit ani námitku obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S., která se týkala subjektivní stránky trestného činu. Její těžiště bylo v tvrzení dovolatelů, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a skutkové zjištění, že měli vědomost o tom, že najaté ženy měly poskytovat sexuální služby, je nesprávné.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obvinění zaměřili dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, že se jednání dopouštěli s vědomím, že získané ženy budou v zahraničních podnicích poskytovat sexuální služby, popř. že jsou odváženy do podniků, v nichž jsou tyto služby poskytovány, a mohou k nim být využity (obvinění Ing. T. V., J. H.), event. že byli informováni o veškeré činnosti obviněné Z. K. související s náborem a zajišťováním angažmá žen v barech a kabaretech v zahraničí a v tom i o sexuálních službách poskytovaných v těchto podnicích i o ženách, které je poskytují (obviněná J. S.) a která se stala podkladem právního závěru o jejich zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. I v této části tedy obvinění uplatnili námitky skutkové.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz zejména strany 33 p. v. - 35 rozsudku soudu prvního stupně a strany 5 - 12 napadeného usnesení odvolacího soudu). Z těchto důvodů nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněných nebylo opřeno nejen o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání obsažených v §265b tr. ř.
Pro úplnost je ale na místě upozornit, že popis skutku ohledně obviněné J. S. není dostatečně výstižný a přesný (není jasné, v čem spočívalo její jednání popsané jako „podílela se na organizaci této činnosti …, … v případě nepřítomnosti obviněné Z. K. tuto v plném rozsahu zastupovala …“), jak na to upozorňuje státní zástupce ve svém vyjádření. I když tento nedostatek není dovoláním vytýkán, je třeba v dalším řízení tento nedostatek (při zachování totožnosti skutku a respektování zákazu reformace in peius) též odstranit.
V řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož logicky plyne, že není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Protože dovolání obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S. byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
K dovoláním obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R.
Obvinění Z. K., J. F. a Z. R. podali dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný Z. S. odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř.
Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněnému obviněným Z. S. platí totéž, co již bylo řečeno ohledně obviněných J. H. a J. S. V souladu s podmínkami řádného uplatnění tohoto důvodu dovolání odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Okolnosti, za kterých je trestní stíhání nepřípustné, v důsledku čehož je nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jsou taxativně uvedeny v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. S poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze proto dovolání podat, bylo-li vedeno trestní stíhání, ač tomu bránila existence některého z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, jak jsou uvedeny v §11 odst. 1 tr. ř. písm. a) až j) tr. ř.
Obviněný existenci tohoto důvodu dovolání vyvozoval z toho, že usnesení o zahájení trestního stíhání a ani obžaloba nemají zákonem stanovené náležitosti, zejména co do popisu skutku s odkazem na požadavek totožnosti skutku. Popis skutku podle něj neodpovídá právní kvalifikaci podle §246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., což potvrdil i soud prvního stupně tím, že skutkovou větu změnil.
Je zjevné, že konkrétní námitky obviněného směřující proti obsahovým náležitostem usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby pod důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. podřadit nelze a subsumovat je nelze ani pod žádný jiný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. V této části bylo proto dovolání obviněného Z. S. podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ačkoli obvinění Z. S. a Z. R. deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnili také námitky, které směřovaly proti způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění. Obviněný Z. S. vytkl, že pro rozhodnutí o jeho vině nebyl opatřen jediný důkaz. Obdobně obviněná Z. R. uvedla, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, pokud byla uznána vinnou, že zajišťovala ženy za účelem poskytování sexuálních služeb, neodpovídají pravdě a nejsou potvrzována výpověďmi svědkyň J. Š. a R. G. Takové výhrady mají výlučně skutkovou povahu a v tomto rozsahu z důvodů již vyložených dovolání obviněných nebyla opřena nejen o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a proto k nim dovolací soud nepřihlížel.
Relevantně byl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v dovoláních obviněných Z. K., J. F. a Z. S. uplatněn, zpochybnili-li správnost právního posouzení skutku jako trestného činu obchodování se ženami podle §246 tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb. jako důsledek chybného výkladu ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. Nesouhlas s právním posouzení skutku, byť jen ve velmi obecné rovině, vyjádřila též obviněná Z. R.
Skutek obviněných byl spáchán v období nejméně od počátku roku 1997 do října 1998 a do rozhodování odvolacího soudu, tj. do dne 17. 2. 2005, došlo k opakovaným změnám trestního zákona v ustanovení, které bylo pro právní posouzení skutku relevantní. V době spáchání činu bylo možné skutek posoudit jako trestný čin obchodování se ženami podle §246 tr. zák., s účinností od 1. 7. 2002 (zákon č. 134/2002 Sb.) bylo ustanovení §246 tr. zák. nesoucí nadále označení obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku změněno a konečně je otázkou, jak bylo možné skutek kvalifikovat po novele trestního zákona provedené zákonem č. 537/2004 Sb., jež byla účinná od 22. 10. 2004 a jež nově vymezila skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi v §232a tr. zák., přičemž §246 tr. zák. včetně nadpisu byl zrušen.
Podle §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Dojde-li ke změně hmotně právní úpravy v průběhu trestního stíhání, musí na tuto změnu při respektování ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. o působnosti trestních zákonů reagovat ten orgán činný v trestním řízení, před kterým se v daný okamžik změny zákona řízení vede. V obecné rovině není vyloučeno, že skutek bude nadále posuzován podle novelou zrušeného ustanovení trestního zákona v případě, že tento skutek je i nadále trestným činem a dřívější právní úprava byla pro pachatele příznivější. Jinými slovy, čin musí naplňovat znaky jak některého ustanovení zákona účinného v době jeho spáchání, tak některého ustanovení zákona pozdějšího, přičemž rozhodující není pojmenování trestného činu, ale materiální obsah jednání pachatele. Stejně tak při zachování totožnosti skutku může být jednání posouzeno i podle nového ustanovení trestního zákona, je-li to pro pachatele příznivější, byť toto ustanovení zákon před novelizací vůbec neobsahoval (obsahoval však jiné, pro pachatele nepříznivější, pod něž bylo možné jeho čin podřadit).
Ačkoliv Krajský soud v Ostravě vycházel ze správných východisek (strany 17, 18 jeho usnesení), ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. bezchybně neaplikoval, a proto ani nedospěl ke správným závěrům ohledně právního posouzení skutku obviněných.
Trestného činu obchodování se ženami podle §246 odst. 1 tr. zák. ve znění platném do 30. 6. 2002 se dopustil, kdo do ciziny zlákal, najmul nebo dopravil ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným. Spáchal-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo spáchal-li ho v úmyslu, aby ženy byly užito k prostituci, dopustil se trestného činu obchodování se ženami podle §246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák.
Novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 134/2002 Sb. (účinný od 1. 7. 2002) došlo ke změně ustanovení §246 tr. zák. a původně trestný čin obchodování se ženami nadále nesoucí označení obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku byl upraven tak, aby se vztahoval na obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku, a to bez ohledu na to, zda jde o dítě, ženu či muže.
Trestného činu obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1 tr. zák. se dopustil, kdo do ciziny nebo z ciziny zlákal, najmul nebo dopravil jiného v úmyslu, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku. Spáchal-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci, dopustil se trestného činu obchodování s lidmi podle §246 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zák.
Za trestný čin obchodování se ženami podle §246 odst. 1 tr. zák. bylo možno uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět let, za trestný čin obchodování se ženami podle §246 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody na tři léta až osm let. Za trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1 tr. zák. bylo možno uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět let, za trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody na tři léta až osm let. Protože posouzení trestnosti činů obviněných podle pozdějšího zákona, tj. jako trestného činu obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §246 odst. 1 tr. zák., resp. §246 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zák., není příznivější (aniž by bylo třeba zabývat se rozšířením této skutkové podstaty o odst. 3, či další alternativy podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odst. 2 §246 tr. zák., poněvadž to nebylo pro právní kvalifikaci konkrétního jednání relevantní), posoudil soud prvního stupně čin obviněných z pohledu §16 odst. 1 tr. zák. správně jako trestný čin obchodování se ženami podle §246 odst. 1, resp. §246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák.
Ustanovení §246 tr. zák. bylo s účinností od 22. 10. 2004 zrušeno zákonem č. 537/2004 Sb. a v době rozhodování odvolacího soudu měl tento soud zkoumat, zda skutek popsaný ve výroku o vině vykazuje zákonné znaky některého z trestných činů, jež je uveden v nové právní úpravě, a která z právních úprav je pro pachatele příznivější.
V nové právní úpravě zakotvená skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi podle §232a tr. zák. se od předchozích skutkových podstat trestných činů obchodování se ženami či obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku významně liší.
Ustanovení §232a tr. zák. obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty; první se týká osob mladších osmnácti let (odstavec 1) a druhá se týká ostatních osob (odstavec 2), u kterých musí navíc přistoupit použití násilí, pohrůžky násilí nebo lsti anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti takové osoby
Trestného činu obchodování s lidmi podle §232a odst. 2 tr. zák. (aplikace ustanovení §232a odst. 1 tr. zák. nepřichází v úvahu, neboť žádná z osob trestnou činností dotčených nebyla mladší osmnácti let) se dopustí, kdo jiného za použití násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito k účelům uvedeným pod písmeny a) až c) tohoto ustanovení. Z hlediska posuzované trestní věci přichází v úvahu účel uvedený pod písm. a), tj. k pohlavnímu styku nebo jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání.
Skutkové podstaty trestných činů podle §246 odst. 1 tr. zák. a §232a odst. 2 tr. zák. se evidentně nekryjí. Obě sice postihují jednání pachatele, který jiného - v tomto případě ženu - zlákal, najal nebo dopravil, aby jí bylo užito k pohlavnímu styku. Ustanovení §246 odst. 1 tr. zák. dále vyžadovalo, aby se tak stalo „do ciziny“. Naproti tomu ustanovení §232a odst. 2 písm. a) tr. zák. vyžaduje, aby k tomuto zlákání, najmutí či dopravení bylo užito násilí, pohrůžky násilí nebo lsti, anebo aby bylo zneužito jeho omylu, tísně nebo závislosti. Znak „do ciziny“ je z hlediska současné právní úpravy irelevantní.
Skutek tak, jak je vymezen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neobsahuje skutkové okolnosti odpovídající použití násilí, pohrůžky násilí nebo lsti anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti, a nelze ho proto podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podle §232a odst. 2 písm. a) tr. zák. pro nedostatek formálních znaků uvedené skutkové podstaty. Nad rámec řečeného a pro úplnost je třeba dodat, že hlediska ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. je aplikace ustanovení §232a tr. zák. v posuzované trestní věci ostatně vyloučena již z toho důvodu, že trestní sazby §232a tr. zák. v základních a kvalifikovaných skutkových podstatách jsou pro pachatele výrazně přísnější nežli tomu bylo v základních i kvalifikovaných skutkových podstatách trestného činu podle §246 tr. zák.
Jednání obviněných však nelze po datu 21. 10. 2004 kvalifikovat ani jako trestný čin obchodování se ženami podle §246 tr. zák. (či obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku), neboť současná právní úprava již neobsahuje speciální skutkovou podstatu, která by přísněji postihovala zlákání, najmutí atd. ženy k pohlavnímu styku v případě, že se tak stane „do ciziny“ (či „z ciziny“), a je tedy v tomto směru pro obviněné příznivější.
Nelze proto souhlasit se závěry odvolacího soudu, uzavřel-li, že čin obviněných nese též znaky trestného činu obchodování s lidmi podle §232a tr. zák., který je však přísněji trestný než trestný čin obchodování se ženami podle §246 tr. zák., jímž byli uznáni vinnými rozsudkem soudu prvního stupně. Je zřejmé, že odvolací soud soustředil svoji pozornost povšechně jen k objektu a subjektivní stránce trestných činů, aniž by se zevrubně zabýval srovnáním a významem jednotlivých znaků skutkové podstaty zejména trestného činu obchodování s lidmi podle §232a tr. zák. (strana 18 napadeného usnesení).
Tím však nemá být řečeno, že jednání obviněných by bylo beztrestné. Ustanovení §246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění platném do 30. 6. 2002 bylo speciálním k ustanovení §204 odst. 1 tr. zák., resp. §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (k tomu č. 57/1995 Sb. rozh. tr.), a bude proto na odvolacím soudu, aby zvážil, zda a v jakém rozsahu lze skutkovou podstatu trestného činu kuplířství podle §204 tr. zák. užít na čin obviněných. To předpokládá nejen upozornění na změnu právní kvalifikace (té se jim ostatně dostává již tímto rozhodnutím), ale zejména je třeba jim dát možnost (stejně jako obžalobě) se k této změně vyjádřit.
Trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným. Spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, dopustí se trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Trestný čin kuplířství podle §204 tr. zák. nebyl novelou trestního zákona účinnou od 22. 10. 2004 dotčen. Objektem obou trestných činů (obchodování se ženami i kuplířství) byly morální zásady a svoboda rozhodování v pohlavní oblasti. K naplnění základní skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. postačuje pouhé zjednání jiného k prostituci nebo kořistění z ní, přičemž „zjednáním“ se rozumí uzavření smlouvy či dohody (i konkludentní), jejímž obsahem je provozování prostituce. Musí zde tedy být projev vůle obou stran, a to jak kuplíře či kuplířky, tak i osoby provozující prostituci. Nezáleží na tom, zda taková osoba s prostitucí začíná, nebo ji už v minulosti provozovala.
Znakům skutkových podstat trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, event. §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., skutkové okolnosti popsané v tzv. skutkových větách výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nasvědčují. Použití této skutkové podstaty není na překážku ani sazba trestu odnětí svobody, neboť ta je v základní i kvalifikované skutkové podstatě mírnější než u trestného činu obchodování se ženami podle §246 tr. zák. ve znění platném do 30. 6. 2002.
Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit i námitku obviněného Z. S., na jejímž podkladě se domáhal aplikace ustanovení §65 tr. zák. a vyvozoval, že k zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost došlo jak z důvodu změny sociálně politických poměrů, tak z důvodu změny v jeho osobních poměrech, poněvadž od propuštění z vazby v říjnu 1998 žije řádným občanským životem. S touto námitkou se v odůvodnění napadeného usnesení dílčím způsobem zabýval v jiných souvislostech (z podnětu odvolací námitky obviněné Z. K.) odvolací soud a dovolací soud sdílí jeho názor, že k relevantní změně společenských poměrů nedošlo; jde-li o osobu obviněného Z. S., bude na něm, aby posoudil, nakolik je argument jeho řádného občanského života z pohledu použití §65 tr. zák. významný.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání obviněných důvodným, a přicházelo proto v úvahu zrušení napadeného rozhodnutí, zabýval se i možností obdobného rozhodnutí ve prospěch spoluobviněných, jejichž dovolání byla současně podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta, popřípadě těch spoluobviněných, kteří dovolání ani nepodali, ale napadeným usnesením bylo rozhodnuto i o jejich odvolání (obvinění I. C. a D. D.). Podle §265k odst. 2 věta in fine tr. ř. se při rozhodování o dovolání použije přiměřeně ustanovení §261 tr. ř. o beneficiu cohaesionis, a proto ve smyslu tohoto ustanovení i v dovolacím řízení platí, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl dovolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému, rozhodne dovolací soud vždy též v jeho prospěch. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto o právním posouzení skutku i ohledně ostatních spoluobviněných, kteří podali odvolání, a shora vytknuté pochybení, v kterém je spatřováno nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se týká nejen obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R., ale i obviněných J. H., Ing. T. V., J. S., I. C. a D. D., je splněna podmínka pro použití ustanovení §265k odst. 2 věta in fine tr. ř. ve spojení s §261 věta první tr. ř., neboť jim prospívá důvod, pro který dovolací soud rozhodl ve prospěch obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R.
Naopak podmínky pro použití ustanovení §265k odst. 2 věta in fine tr. ř. ve spojení s §261 věta první tr. ř. není splněna ohledně těch spoluobviněných, kteří nepodali odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně či ohledně obviněného D. S., který odvolání sice podal, ale nebylo o něm rozhodnuto napadeným usnesením, nýbrž usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 6 To 385/2004.
Podle §261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl v prospěch zúčastněné osoby.
Předpokladem takto vyjádřené zásady (tzv. beneficium cohaesionis) je, že o všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž rozsudkem. Důvod, z něhož má odvolací soud rozhodnout, musí být pro všechny spoluobviněné osoby společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat individuálně. Je však třeba dodat, že k tomu, aby se jednalo o takový společný důvod, musel být tento dán již v době, kdy ohledně obviněných bylo ještě vedeno trestní stíhání. Jakmile by důvod, o nějž by se mělo jednat, vznikl až po skončení trestního stíhání kteréhokoli z obviněných, tak ve vztahu k jeho osobě by se o společný důvod nejednalo a nebylo by možné jej dodatečně v jeho prospěch aplikovat. Jinými slovy řečeno, důvod o nějž jde, musí osobám uvedeným v zákoně prospívat již v době, kdy bylo o skutku rozhodováno soudem prvního stupně, který svým chybným postupem k tomuto důvodu v rozhodnutí nepřihlédl. Případně tento důvod musí nastat alespoň během doby, než rozhodnutí soudu prvního stupně nabude ohledně osoby, která odvolání nepodala, právní moci (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 4 Tz 65/2002).
Pokud tedy v posuzovaném případě je takovým důvodem změna zákona, která příznivěji pro obviněné stanovila podmínky trestnosti jejich činu, je významným okamžikem nabytí její účinnosti, tj. den 22. 10. 2004. Ustanovení §261 tr. ř. nelze použít vůči obviněným, kteří odvolání nepodali a ve vztahu k nimž rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci přede dnem 22. 10. 2004, a též ohledně obviněného D. S., poněvadž i ve vztahu k němu nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci přede dnem 22. 10. 2004 a navíc (a především) o jeho odvolání bylo rozhodnuto v jiném řízení.
Veden těmito důvody Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R. podle §265k odst. 1 tr. ř. ohledně nich a podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. také ohledně spoluobviněných J. H., Ing. T. V., J. S., I. C. a D. D. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Současně byla podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítnuta dovolání obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková