ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.163.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 163/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2006 o dovolání obviněného J. Ž. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 14 To 142/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 198/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 1 T 198/2003, byl obviněný J. Ž. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným společně se S. Z. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že
- po předchozí domluvě se oba obvinění na popud obviněného J. Ž. dostavili do společnosti O. A., a. s., Ch. v obci K., okres C., s vědomím, že obviněný J. Ž. ani jeho společnost N. T. S. P. P., s. r. o., nemá potřebné finanční prostředky na zaplacení a obviněný S. Z. uzavřel jako statutární zástupce společnosti N. T. S. P., s. r. o., P. se společností O. A., a. s., Ch. rámcovou kupní smlouvu, na jejímž základě odebral od jmenované společnosti v období od 15. do 29. 3. 2002 na faktury č. 2234072, 2234077 a 2234324 celkem 470,72 tuny pšenice v celkové hodnotě 1.532.227,- Kč, kterou však v dohodnuté době do 30. 3. 2002 ani dosud nezaplatil ke škodě O. A., a. s., Ch.,
- po předchozí domluvě obviněný J. Ž. dohodl počátkem března 2002 u společnosti S. T., s. r. o., B. dopravu předmětné pšenice a obviněný S. Z. jako statutární zástupce společnosti N. T. S. P. P., s. r. o., vystavil na přepravu písemnou objednávku, přestože oba věděli, že obviněný S. Z. ani společnost N. T. S. P. P., s. r. o., není schopna za přepravu zaplatit a po realizaci přepravy a vystavení faktur k jejímu zaplacení v celkové výši 102.725,- Kč nebyla fakturovaná částka dosud k tíži S. T., s. r. o., B. zaplacena.
Obviněný J. Ž. byl za tento trestný čin odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného S. Z. a podle §228 odst. 1 tr. ř. též o náhradě škody.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 14 To 142/2005, odvolání obviněného J. Ž. podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 1 T 198/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. B. dovolání, které opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný nejprve vyjádřil vlastní verzi obhajoby spočívající v tom, že představil manažerům obchodní společnosti O. A., a. s., Ch. a S. T., s. r. o., B. spoluobviněného S. Z., jednatele společnosti N. T. S. P., s. r. o., který si vyjednal u těchto společností dobré obchodní podmínky a faktury za odebrané zboží a dopravu nezaplatil, ač zboží prodal a měl čím platit. Zdůraznil, že vyjednávání obchodních podmínek s poškozenými společnostmi se nezúčastnil. Svou roli na spáchaném činu vyjádřil tak, že prokázal sporadické přátelské úsluhy svému známému, uvedl ho k dodavateli, představil ho, zprostředkoval objednávku dopravy, a proto, pokud bylo prokázané, že firma spoluobviněného S. Z. odebrala zboží a služby, které nezaplatila, nelze dovodit, že by odběratel předem věděl, že nebude mít z čeho zaplatit, když mohl počítat s úhradou z výtěžku za prodej zboží. Dovolatel též považoval za neobjasněnou otázku týkající se úmyslu nezaplatit zboží a soudům obou stupňů vytkl rovněž i to, že dostatečně nevěnovaly pozornost řádně vedenému účetnictví v návaznosti na průkazné obchodně právní a nezpochybnitelné úkony, především vystavené a zúčtované doklady. Dokazování shledal neúplným i proto, že orgány činné v trestním řízení nepátraly po tom, jak obviněný S. Z. naložil s utrženými prostředky. V další části svého dovolání obviněný J. Ž. zpochybnil správnost závěrů soudů o pravdivosti výpovědi spoluobviněného S. Z., zejména, že sám pouze vystavil potvrzení o přijetí hotovosti, kterou však fakticky neobdržel, což dovolatel považoval za nevěrohodné tvrzení. Vyjádřil pochybnosti i o dalších okolnostech, o nichž spolupachatel vypovídal a jimž soudy uvěřily, přičemž vytkl způsob, jakým jeho výpověď hodnotily. Dovolatel v důsledku toho brojil proti tomu, že by za účelem podvodného obohacení jednal ve shodě se spoluobviněným S. Z., a v této souvislosti považoval za nedostatek, že nebylo zkoumáno, zda mezi oběma subjekty probíhaly finanční toky, jimiž by byl zajištěn prospěch dovolatele. Dokazování považoval za nedostatečné zejména proto, že nebylo zaměřeno na prokázání spoluúčasti svědka Ing. Z. Š. na spáchání předmětného trestného jednání. Za vadné označil hodnocení důkazů i v důsledku absence přímých důkazů prokazujících jeho účast na trestné činnosti spoluobviněného S. Z., když nepřímé důkazy netvoří uzavřený logický celek a závěry o jeho vině jsou postaveny jen na domněnkách. Pro tyto nedostatky, a proto, že nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, nebyl vytvořen nezpochybnitelný a věcně správný skutkový podklad. Obviněný vyslovil též názor, že není zřejmá subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným, a poukázal především na to, že neusiloval o vlastní prospěch a nebyl srozumitelně objasněn ani motiv jeho jednání ve prospěch spoluobviněného S. Z. Dovolatel též namítl, že mu nebylo prokázáno klamavé jednání ani vědomost o obchodnické nemohoucnosti svého společníka nebo o jeho neutěšené finanční situaci, nebo že by se souzeným trestným činem obohatil, když zdůraznil, že veškeré obchodní aktivity vykonával spoluobviněný S. Z. Jako nesprávné označil, že byl jeho podíl na trestném jednání spoluobviněného posouzen jako jednání pachatele, když nebyly prokázány úmysl, obohacení ani škoda, a nedopustil se úmyslného klamavého jednání ani nebyl vědomým a aktivním účastníkem podvodného jednání spoluobviněného.
Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil jej tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby se vyrovnal s důsledky neprokázání jeho osobní účasti na souzeném trestném činu pro jeho právní hodnocení, případně aby jej Nejvyšší soud sám zprostil obžaloby.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo dovolání obviněného předloženo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř., ve svém písemném vyjádření po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatovala, že dovolatel neuplatnil ani jedinou námitku, která by se týkala nesouladu mezi okolnostmi vylíčenými v tzv. skutkové větě a mezi zákonnými znaky souzeného trestného činu, eventuelně nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Pokud obviněný namítal také absenci subjektivní stránky, domáhal se jejím prostřednictvím akceptování své obhajoby. Takto formulované dovolání se podle názoru státní zástupkyně zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu, přičemž po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému jinému ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením neshledala extrémní nesoulad, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonnými podmínkami, neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. a jejich existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolání obviněného J. Ž. je opřeno o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na základě něho je proto možné ve vztahu ke zjištěnému skutku dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu v této věci podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uvedeným podmínkám dostál pouze v části dovolání, když vytýkal nedostatky ohledně subjektivní stránky trestného činu. Ve zbytku svého dovolání však uplatnil námitky, které na deklarovaný dovolací důvod obsahově nedopadají. Takovými výhradami jsou zejména ty, jimiž brojil proti učiněným skutkovým zjištěním, předložil vlastní verzi skutkového děje a zabýval se hodnocením ve věci provedených důkazů, především vytýkal nedostatky ve způsobu, jakým byla posouzena věrohodnost spoluobviněného S. Z., již soudy vzaly za podklad svého rozhodnutí, vyjádřil výhrady proti úplnosti provedeného dokazování a jako pravdivou a správnou předkládal svou vlastní verzi výpovědi. Pokud dovolatel tyto námitky ve svém dovolání uplatnil, vybočil tím z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a Nejvyšší soud k nim tudíž při svém rozhodování nepřihlížel.
V souladu se zvoleným dovolacím důvodem však obviněný J. Ž. vznesl výhrady proti posouzení subjektivní stránky trestného činu kladeného mu za vinu s tím, že se nedopustil úmyslného klamavého jednání a nebyl vědomým a aktivním účastníkem podvodné části obchodních aktivit obviněného S. Z.
Nejprve je vhodné obecně konstatovat, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.], přičemž k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.
Zavinění ve formě nedbalosti nebo úmyslu vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.
Námitky obviněného jsou v tomto směru v podstatě opakováním těch, které uplatnil již dříve v odvolání a v řízení před soudem prvního stupně, s nimiž se v potřebné míře oba soudy vypořádaly. Soud prvního stupně shledal obviněného J. Ž. vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3, písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství, a to v té podobě, že „jiného ke škodě cizího majetku obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu značnou“. Okresní soud vyhodnotil všechny provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech a na jejich základě dospěl k závěru, že oba obvinění s vědomím, že společnost N. T. S. P. P., s. r. o., je bez finančních prostředků i bez jiného majetku, uzavřeli po předchozí dohodě na její jméno kupní smlouvu a smlouvu o přepravě zboží, ačkoli věděli, že za objednané a převezené zboží a poskytnutou službu nebudou schopni zaplatit. Tato zjištění okresní soud promítl do skutkové věty výroku o vině, jak je shora popsána.
S těmito závěry se ztotožnil i odvolací soud, který na str. 2 až 3 svého rozhodnutí uvedl, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně beze zbytku vycházejí z provedeného dokazování, zejména ze svědeckých výpovědí již odsouzeného S. Z. a svědků Š., K., N. a Š., jakož i z listinných důkazů, z nichž vzal soud za prokázané, že oba obvinění, ačkoli věděli o finanční situaci společnosti N. T. S. P. P., s. r. o., uzavřeli po předchozí dohodě smlouvu o odběru obilí bez řádného zajištění jeho následného prodeje, a když nakonec k prodeji obilí došlo a došlo i k získání finančních prostředků, z nichž bylo možné odebrané obilí společnosti O. A., a. s. zaplatit, ani jeden z obviněných tak neučinil. Obdobně vyhodnotil i situaci nastalou v souvislosti se smlouvou o přepravě zboží uzavřenou se společností S. T., kdy obviněný J. Ž. vedl veškerá jednání a obviněný S. Z. pouze telefonicky potvrdil správnost údajů sdělených této firmě obviněným Ž. I v tomto případě oba obvinění znali finanční situaci firmy N. T. S. P. P., s. r. o., a věděli o její neschopnosti poskytnuté služby zaplatit.
Oba soudy pro své rozhodnutí vycházely především ze svědecké výpovědi spoluobviněného S. Z., jehož doznání „do značné míry usnadnilo objasnění“ posuzované trestné činnosti, jak uvedl soud prvního stupně na straně 5 svého rozsudku. Závěry soudů o všech podstatných skutečnostech korespondují s výpovědí tohoto obviněného učiněnou nejprve v přípravném řízení a posléze i v hlavním líčení (č. l. 33 - 37 spisu) a svědčí pro ně rovněž listinné důkazy založené ve spisu na č. l. 51, 58, 68, 70, 80 a 83, na jejichž obsah postačí pro stručnost jen poukázat.
Ve vztahu k námitce dovolatele, že i kdyby neměla společnost spoluobviněného S. Z. peníze na zaplacení odebraného zboží v době, kdy byl obchod sjednán, bylo možné proplacení ceny zboží realizovat poté, co bylo zboží odkoupeno a stržená částka byla prostřednictvím svědka V. Š. proplacena spoluobviněnému S. Z., zůstává tato okolnost mimo možnost posouzení dovolacím soudem, protože soud prvního stupně tuto obhajobu obviněného J. Ž. a důkazy ji potvrzující nevzal za podklad svých skutkových zjištění, považoval tyto okolnosti za nepravdivé a vyšel z výpovědi spoluobviněného, že žádné finanční prostředky neobdržel. Naopak soud prvního stupně a v souladu s ním i odvolací soud shledaly, že obviněný J. Ž., který byl osobním známým svědka V. Š. odprodej zboží organizoval a zajišťoval včetně jeho přepravy, neučinil žádné kroky k tomu, aby byly peníze takto prodejem získané poškozeným zaplaceny (viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně).
S ohledem na skutečnosti vyplývající ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je nesporné, že byla zcela prokázána vědomost dovolatele o špatné finanční situaci společnosti N. T. S. P. P., s. r. o., se kterou vstupoval do jednání s poškozenými společnostmi, ať už ohledně dodávky a odběru krmné pšenice či její následné přepravy, nelze pochybovat ani o naplnění subjektivní stránky trestného činu kladeného mu za vinu, tedy o úmyslu minimálně nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., neboť to byl právě on, kdo veškerá jednání inicioval (str. 3 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud na základě všech rozvedených okolností shledal, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 14 To 142/2005, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 1 T 198/2003, pokud jimi byl obviněný J. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se S. Z., je zcela správné a zákonné, a proto dovolání obviněného J. Ž. posoudil jako neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová