ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.350.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 350/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2008 o dovoláních, která podali obvinění J. K., L. K., a V. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 8 To 368/2006, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 46/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. K., L. K. a V. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 9 T 46/2005, byli uznáni vinnými obvinění J. K. a L. K. trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a obviněný V. M. trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni podle §163a odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. obvinění J. K. a L. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou, a podle §53 odst. 1 tr. zák. byl každému z nich uložen peněžitý trest ve výměře 2.000.000,- Kč; obviněný V. M. byl podle týchž ustanovení odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných Z. K., J. K., D. S., L. V., E. S., J. Š., P. L., M. S., M. P., E. V., M. Š. a K. K. Obviněný V. M. byl zčásti podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění J. K., L. K., Z. K., J. K., V. M., E. S., J. Š., P. L., E. V. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově odvoláními.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 8 To 368/2006, byl na podkladě odvolání obviněných J. K., L. K., J. K., Z. K., J. Š. a E. V. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. a k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o vině ve vztahu k obviněným J. K., L. K., J. K., Z. K., J. Š. a E. V. a za použití §261 tr. ř. ve výroku o vině i ve vztahu k obviněným L. V. a M. Š., ve výrocích o trestech ve vztahu ke všem těmto obviněným i k obviněnému V. M. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obvinění J. K. a L. K. byli uznáni vinnými pod bodem 1. trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný J. K. odsouzen podle §163a odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 1.500.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody na deset měsíců. Obviněný L. K. byl podle týchž ustanovení odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 1.500.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody na deset měsíců. Tímtéž rozsudkem byl obviněnému V. M. nově uložen podle §163a odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen též peněžitý trest ve výměře 750.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody na osm měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných J. K., J. Š., L. V., E. V., M. Š., Z. K. Odvolání obviněných V. M., P. L. a E. S. byla podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění J. K. a L. K. trestných činů účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák. dopustili společně s obviněnými J. K., J. Š. a již dříve odsouzenými D. S. a K. K. tím, že společně participovali na společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností za účelem dosažení zisku, které existovalo nejméně od 15. l. 2004 do 18. 12. 2004 a spočívalo v organizování a provozování pohlavních styků za úplatu v nočních klubech O. v R., R., a M. v R., v okrese T., v němž podle své pozice plnili konkrétně určené úkoly, část zisku pocházejícího z této trestné činnosti si rozdělovali, přičemž na činnosti tohoto společenství se podíleli tak, že
nejméně od 15. 1. 2004 do 8. 10. 2004 prostřednictvím společnosti D., s. r. o. se sídlem v R., jejímiž byli oba společníky a obviněný J. K. též jednatelem, poskytli objekty nočních klubů O. a M. k organizování a provozování prostituce obviněným V. M., J. Š. a odsouzenému M. P., jemuž uvedenou práci nabídl obviněný J. K., přičemž v uvedeném období, v němž se věnovalo v klubu O. prostituci nejméně čtyřicet žen a v klubu M. čtyřicet pět žen české i cizí státní příslušnosti, z nichž jednou byla v klubu O. v přesně nezjištěné době od 8. 10. 2004 M. Š., osobně či telefonicky kontrolovali a řídili činnost uvedených klubů přes jimi určené provozovatele, včetně toho, že s odsouzeným M. P. dojednali v přesně nezjištěné době v srpnu 2004 změnu systému inkasování finančních prostředků z prostituce v klubu M., a podle svých požadavků přebírali od obviněných V. M., J. Š. a odsouzeného M. P. část plateb získaných od zákazníků prostitutek a tyto peníze používali pro úhradu části nákladů spojených s provozem a údržbou uvedených klubů, pro platby osobám podílejícím se na provozování prostituce v uvedených klubech a dále týdně nejméně 100.000,- Kč pro svoji potřebu.
Obviněný V. M. se trestných činů účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. dopustil podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež byla odvolacím soudem ponechána beze změny, tím, že nejméně od 15. 1. 2004 do 18. 12. 2004 společně se spoluobviněnými J. K., L. K., Z. K., J. K., J. Š., E. S., D. S., L. V., M. P., E. V., M. Š. a K. K. společně participovali na zločinném spolčení, které spočívalo v organizování a provozování prostituce za účelem dosažení zisku v nočních klubech O. na adrese R., R., a M., na adrese R., v němž jeho členové dle své pozice plnili konkrétně určené úkoly a část zisku pocházející z této trestné činnosti si v rámci zločinného spolčení rozdělovali, přičemž obviněný V. M. se na činnosti zločinného spolčení podílel tak, že
v době nejméně od 15. 1. 2004 do 8. 10. 2004 zabezpečoval chod nočního klubu O. a v době nejméně od 15. 1. 2004 do přesně nezjištěného dne v březnu 2004 společně s obviněným J. Š. chod nočního klubu M. zejména tak, že přímo organizoval provozování prostituce a jiných erotických služeb v uvedených nočních klubech, když umožnil v nočním klubu O. nejméně 40 ženám české národnosti i cizinkám a v nočním klubu M. nejméně 8 ženám provozování prostituce, nařizoval nákup a dovoz kondomů a dalšího materiálu potřebného pro provozování prostituce obviněnému E. S., přebíral od něj prostitutky získané zejména prostřednictvím inzertního časopisu A., jehož prostřednictvím nabízel zájemkyním jak z ČR, tak z ciziny zaměstnání tanečnic a společnic v nočním klubu O. s ubytováním zdarma v tomto klubu, kterým v případě jejich zájmu telefonicky sděloval podmínky provozování prostituce, dále na základě svých osobních kontaktů telefonicky z ciziny zjednal nejméně dvě ženy k provozování prostituce v nočním klubu O., a to v únoru 2004 telefonicky dosud neustanovenou občanku U. známou pod přezdívkou „Z. I.“, jejíž telefonní číslo mu dne 23. 2. 2004 sdělil obviněný E. S., které následně téhož dne na U. zavolal a dohodl s ní podmínky, a pověřil obviněného E. S. v březnu 2004 dopravou její osoby z P., kam přicestovala z U., do uvedeného nočního klubu a v březnu 2004 telefonicky dosud neustanovenou občanku S. r. známou pod jménem „A.“, které dne 14. 3 2004 zavolal do S. r., a tato následně ze S. r. dne 16. 3. 2004 přijela do nočního klubu O., dále v nočním klubu M. přebíral od prostitutek finanční prostředky získané z prostituce v tomto nočním klubu, tj. obvykle ½ z plateb zákazníků prostitutkám, v nočním klubu O. přebíral sám nebo prostřednictvím barmanek obviněných D. S. a L. V. finanční prostředky získané z prostituce v nočním klubu O., tj. obvykle ½ z plateb zákazníků prostitutkám, a přesně nezjištěnou část takto získaných peněz odváděl ve prospěch obviněných J., L. a Z. K. dle jejich požadavků, obviněné J. a L. K. informoval průběžně o výdělcích, dále podle jejich telefonických a ústních pokynů předával část zisku účetní obviněné J. K. a další část peněz pocházejících z provozování prostituce si ponechával jako svoji odměnu, když jednou z prostitutek v nočním klubu O. byla M. Š., které umožnil za úplatu v přesně nezjištěné době do 8. 10. 2004 provozování prostituce v uvedeném nočním klubu, přestože věděl, že je mladší 18 let, a dále nejméně v únoru 2004 půjčoval prostitutky z nočního klubu O. obviněnému J. Š. do nočního klubu M.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podali obvinění J. K., L. K. a V. M. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu.
Obviněný J. K. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Brojil proti právnímu posouzení jeho jednání jako trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a měl za to, že jeho znaky nebyly naplněny ani po stránce formální, ani materiální. Soudy nebylo zjištěno, že by se jednalo o závažnou nadnárodní organizovanou kriminalitu, zvyšující stupeň běžně páchané trestné činnosti na stupeň zvlášť nebezpečné recidivy. Trestná činnost, jež je popisována v odůvodnění rozsudků obou stupňů, vykazuje podle něj typické znaky spolupachatelství. Soudy se podle jeho přesvědčení nezabývaly otázkou naplnění materiálního znaku trestného činu, jeho společenskou nebezpečností a tvrdil, že předmětná činnost je občanskou společností i orgány státní správy čím dál častěji akceptována bez jakýchkoliv averzí. O tom svědčí existence mnoha podobných podniků na celém území ČR a jejich tolerance orgány státní správy, což podstatně snižuje míru společenské nebezpečnosti jeho jednání. Ve shodě s dosavadní obhajobou namítl, že činnost klubů M. a O. byla každodenně monitorována policií a nikdy nebylo zakročeno proti činnosti klubů, kromě zásahu ÚOOZ. Soudy neodůvodněně bagatelizovaly listiny, které podepisovaly ubytovávané osoby stran dodržování norem slušného chování. Poznamenal, že všechny posuzované osoby byly zaměstnanci nebo společníky společnosti D., s. r. o., z čehož také plyne, že činnost této společnosti samozřejmě podléhala jisté nutné organizaci a i v tomto smyslu je třeba „zločinné uskupení“ posuzovat. Vytkl, že vnitřní vazby mezi těmito osobami v rámci společnosti nebyly soudy obou stupňů zkoumány, veškerá informovanost soudu o vazbách vycházela z telefonních odposlechů. Odmítl závěry o majetkovém prospěchu získaného činností obou klubů, který byl soudy toliko odhadován s odkazem na běžné zvyklosti, a udával, že kluby nikdy takové zisky nevykazovaly. Připomenul, že ženy nebyly do klubů získávány žádným náborem, přemlouváním ani jinými způsoby nátlaku, vždy se jednalo o dobrovolné jednání ubytovaných osob. Odmítl závěr o vysoké organizovanosti skupiny s tvrzením, že participující osoby se znaly z dřívějších obchodních vztahů. Připustil, že činnost byla organizována, nebyla však zločinným seskupením, a to nejen z hlediska obecné logiky, ale zejména z hlediska nebezpečnosti činu pro společnost. Obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout, popř. aby sám ve věci rozhodl.
Obviněný L. K. v dovolání rovněž uplatnil důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, byl-li uznán vinným trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. i kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák. Namítl, že k tomu, aby se jednalo o trestný čin účasti na zločinném spolčení, musel by svým jednáním naplnit i znaky uvedené v §89 odst. 17 tr. zák., které takové spolčení charakterizují. Zdůraznil, že k naplnění znaků zločinného spolčení nepostačuje dělba úkolů mezi jednotlivé členy společenství, ale je třeba, aby v tomto společenství byly rozděleny funkce s dělbou činností, je tedy vyžadována vnitřní organizační struktura takového společenství. Zrekapituloval, za jakých okolností byla založena společnost D., s. r. o., v níž byl společníkem, s tím, že společnost postupně provozovala restauraci a hernu ve S. K. a pronajímala stanici technické kontroly v T. a byla nájemcem objektů restaurace a penzionů M. a O. Tvrdil, že o provoz uvedených podniků se nezajímal, o jejich provozu nebyl podrobněji informován, jejich provoz byl záležitostí jednatele D., s. r. o., obviněného J. K., který s ním tyto otázky neprojednával. Pouze v době, kdy byl tento spoluobviněný nemocen, zajišťoval některé práce související se stavební rekonstrukcí penzionu M. Domníval se, že penzion O. byl v podnájmu obviněného V. M. a penzion M. v podnájmu obviněného M. P. a oba jmenovaní měli povinnost za pronajaté penziony platit určité finanční částky, ale bylo mu lhostejné, jakým způsobem tak činí. Dodal, že neznal ani ženy, které byly v penzionech ubytovány, nikdy se s nimi nesetkal; do zahájení trestního stíhání neznal ani většinu spoluobviněných. Namítl, že ve výroku rozsudku chybí uvedení konkrétních úkolů, které měl v rámci spolčení plnit, a ani tam uvedeny být nemohly, protože se na činnosti údajného zločinného spolčení nepodílel. Zpochybnil i naplnění dalšího znaku zločinného spolčení, tj. zaměření na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. V těchto souvislostech nesouhlasil s právním názorem, že kořistil z prostituce provozované jiným. Upozornil, že ze skutkových zjištění vyplývá, že skutečně nedojednával v rozsudku uvedenou změnu inkasování finančních prostředků z prostituce v klubu M. Opakoval, že byl přesvědčen o tom, že inkasované prostředky od obviněných V. M. a M. P. jsou výlučně za pronájem penzionů, a blíže se nezajímal o to, jakým způsobem tyto prostředky jmenovaní získávají. Jelikož neprováděl kontrolu penzionů, je vyloučen i další obligatorní znak trestného činu kuplířství podle §204 tr. zák. – zavinění. Pokud telefonicky hovořil s obviněným V. M., motivem bylo pouze zjištění, zda jsou pokoje obsazovány nájemci o ubytování a jsou k dispozici finanční prostředky na úhradu pronájmu penzionu. Protože se žádného z trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nedopustil, obviněný L. K. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v jeho se týkající části zrušil a aby zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný V. M. odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému rozsudku byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávné právní posouzení spatřoval v tom, že soudy jeho jednání kvalifikovaly jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., ačkoliv správně je měly posoudit jako jednání člena organizované skupiny. Konstatování soudu prvního stupně, že v jednání spatřuje znaky dělby úkolů, plánovitost a koordinovanost, podle přesvědčení obhajoby pro soudy užitou právní kvalifikaci nepostačují. Připomněl, že v předmětných podnicích pracoval na základě řádné pracovní smlouvy, kterou měl uzavřenou se společností D., s. r. o., jako ostraha, ochrana osob a majetku. Za tuto práci byl svým zaměstnavatelem také ohodnocen. Byla mu určována práce podle platně uzavřené pracovní smlouvy a pokud pokyny plnil, jednalo se vždy o úkoly v rámci uzavřené pracovní smlouvy a v souvislosti s příslušnou pracovní náplní. Nesouhlasil ani s právní kvalifikací jeho skutku jako trestné činy kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Podle dovolatele nebyla žádným přímým důkazem prokázána skutečnost, že by měl zjednat, přimět nebo svést k provozování prostituce osobu mladší 18 let. Ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že k prostituci samé nikdy nikoho nezjednal a nikdy z ní ani nekořistil a žádnými použitelnými důkazy mu tato činnost prokázána nebyla. Nezpochybnil, že zadával inzeráty na ubytovací služby, o jejichž poskytování byly vedeny řádné záznamy v ubytovací knize, ale nikterak nebylo prokázáno, že organizoval a zjednával dívky k provozování prostituce. Poukázal na čestná prohlášení ubytovaných, že v podniku nebude provozována prostituce. Skutečnost, že dívky za ubytování platily nájem barmankám, nelze považovat za kořistění z prostituce. Připustil i vědomost o tom, že se v podniku měla ubytovat osoba mladší osmnácti let, avšak s přihlédnutím k četným kontrolám ze strany policie, která neměla výhrady, nelze podle jeho názoru dovodit, že takovou osobu zjednal k provozování prostituce. Dovolatel zdůraznil, že si není vědom ničeho, čím by osobu mladší osmnácti let sváděl k zahálčivému nebo nemravnému životu. Zpochybnil záznamy o telekomunikačním provozu jako usvědčující důkazy s tím, že soudy neprovedly srovnávací nahrávku pro identifikaci mluvčího (obviněného) a analýzu jeho hlasu. Namítl, že navrhl doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru elektroniky, který by posoudil jeho pochybnosti, zda lze soubory, jak byly nahrány z telekomunikačního provozu, následně zaměňovat, ale jeho návrh byl odmítnut. Odůvodnění soudu, že byl vypracován znalecký posudek z oboru kybernetiky, neshledává přesvědčivým, poněvadž neodpověděl na všechny jeho otázky a výhrady. Obviněný také tvrdil, že důkazy jako záznamy z provedených kontrol cizinecké policie či stránky v inzertních časopisech nemají žádnou vypovídací schopnost a prokazují pouze ubytovávání dívek v podniku a inzerci na přijetí společnic, jeho vinu nepotvrdily ani žádné svědecké výpovědi. Závěrem znovu konstatoval, že pracoval na základě řádné pracovní smlouvy a pouze plnil úkoly z ní vyplývající. Obviněný V. M. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a obžaloby jej zprostil, případně aby věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství úvodem svého vyjádření k dovoláním obviněných J. K. a V.M. připomenula, že nelze přihlížet k těm částem podaných dovolání, v nichž se uplatněné námitky dovolatelů nacházejí mimo meze zákonných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., tedy námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jakým způsobem byly provedené důkazy hodnoceny, v jakém rozsahu soudy provedly dokazování, že bylo přihlíženo k úkonům, které nebyly použitelné jako důkaz (odposlech a záznam telekomunikačního provozu). Ztotožnila se se závěry soudů, pokud jednání obviněných J. K. a V. M. posoudily jako trestný kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby uvedených nyní v odst. 3 (značný prospěch, spáchání takového činu na osobě mladší osmnácti let nebo jako člen organizované skupiny). Jako důvodné však shledala námitky obviněných směřující proti posouzení jejich jednání jako trestného činu účasti na zločinném spolčení podle 163a odst. 1 tr. zák. Uvedla, že základní podmínkou aplikace tohoto ustanovení je existence zločinného spolčení, jehož definiční znaky jsou vymezené v §89 odst. 17 tr. zák., kterým ovšem provedená skutková zjištění nekorespondují. Vyjádřila přesvědčení, že nejde o vnitřní organizační strukturu ve smyslu zločinecké organizace, pokud kdokoliv v podřízeném postavení může ze své pozice, v níž pomáhal prostituci organizovat a kořistit z ní, v souladu se zákoníkem práce odejít. Zločinné spolčení má trvalejší charakter, protože ukončení plnění přidělených úkolů nebývá na vůli jejích členů. Soudy zjištěná trvalost dělby úkolů nevyplývá z pevné organizace zločinného uskupení, ale z nezbytnosti provozu a servisu poskytovaného prostitutkám a jejich zákazníkům v erotických klubech. Podmínkou provozu běžného ubytovacího zařízení či restaurace je trvalá dělba práce mezi provozní, účetní, úklid, obsluhu, pokud je poskytováno občerstvení, a vždy je spojeno s odvodem tržeb. Stávající právní úprava vychází z absolutního zákazu jednání označovaného jako kuplířství, aniž by rozlišovala způsob a okolnosti, za kterých pachatel tento zákaz poruší. Všichni obvinění se zařadili do dlouhodobého rozdělení úkolů v ubytovacím provozu, ačkoli věděli, že slouží provozu tzv. skryté prostituce a že jejich činnost, i když v mnohém shodná s náplní práce v ubytovacích zařízení barmana či účetní, slouží pro provozování prostituce a kuplířství. \"Vnitřní organizační struktura\" podle státní zástupkyně znamená, že společenství více osob považované za zločinné spolčení má stabilně uspořádané vztahy mezi jednotlivými složkami, které ho tvoří, že v tomto rámci jsou vzájemné vztahy vymezeny zejména z toho hlediska, která složka je nadřízená a která podřízená, která složka je řídící či rozhodovací a která výkonná, a že jsou stanovena určitá pravidla, podle nichž se realizují vztahy nadřízenosti a podřízenosti např. mezi řídící či rozhodovací složkou a výkonnou složkou a případně také pravidla, podle nichž spolu komunikují nebo kooperují složky, které si vzájemně nejsou nadřízené a podřízené, apod. Z odposlechů soud prvního stupně cituje rozhovor, v němž se nájemci baví o tom, že požádají K. (údajné zakladatele, tedy vrcholné představitele zločinného uskupení) o snížení nájmu, a probírají další připomínky k provozu. V pevné organizační struktuře zločinecké organizace, ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, neexistují ze zdola připomínky a náměty na snížení zisku vrcholných struktur, vykonavatelům úkolů nepřísluší měnit pravidla pro hospodaření. V napadeném rozsudku tak dle jejího přesvědčení chybí jakákoli skutková zjištění, která by vyjadřovala to, že šlo o společenství více osob \"s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností\" ve smyslu §89 odst. 17 tr. zák. Kumulace těchto zákonných znaků zločinného spolčení znamená, že nestačí jen rozdělení úkolů mezi jednotlivé osoby participující na trestné činnosti. Odvolacím soudem zjištěné okolnosti necharakterizují zločinné spolčení, ale organizovanou skupinu. Zjištěné rozdělení úkolů mezi více obviněných, jejich součinnost a návaznost jejich jednotlivých kroků umožňovalo úspěšné organizování prostituce a samotné kuplířství. Spáchání činu členem organizované skupiny tudíž podstatně zvyšovalo stupeň jeho nebezpečnosti pro spolčenost. Charakter dělby práce za účelem organizování prostituce však neměl vnitřní organizační strukturou nutnou u zločinného spolčení a nezvyšoval stupeň nebezpečnosti činu pro společnost způsobem předpokládaným u zločinné organizace jako vyšší formy trestné činnosti, zpravidla charakterizované vysokou odborností pachatelů s vysokou úrovní technického vybavení a zpravidla propojením v mezinárodním měřítku.
Ve vyjádření k dovolání obviněného L. K. státní zástupkyně uvedla, že dovolatel uplatnil mj. námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů, zejména v těch částech, v nichž polemizoval se zjištěním, že věděl, že se v jejich penzionech provozuje prostituce a že svým podílem na zisku z prostituce kořistil. Názor obviněného o absenci zjištění subjektivní stránky trestného činu kuplířství je sice v obecné rovině právním závěrem, avšak obviněný ho dovozuje výlučně z odlišných skutkových okolností, než vzaly za prokázané soudy prvního a druhého stupně.
Pokud jde o právní posouzení jednání obviněného L. K. jako trestné činy účasti na zločinném spolčení §163a odst. 1 tr. zák. a kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák., považovala námitky dovolatele za důvodné. Ve vztahu k tomuto obviněnému soud podle ní nezjistil, že by řešil jakékoli provozní problémy nočních klubů, ani že by kdy na místě sledoval jejich provoz. Tato obhajoba nebyla vyvrácena obsahem žádného z provedených důkazů a soud ani neučinil zjištění významné pro posouzení jeho subjektivní stránky. Pro výrok o vině obviněného L. K. byl stěžejní obsah záznamu jeho telefonického rozhovoru se spoluobviněným nájemcem V. M., ve kterém si v podstatě nájemce stěžoval na dovolatelova bratra J., že kšeft řídí špatně, protože není schopný opatřit holky. Dovolatelova souhlasná reakce, že výdělek je závislý na počtu prostitutek, byla oporou pro závěr, že věděl, že v pronajatých penzionech je provozována prostituce. Zcela však mimo hodnocení soudu zůstal důvod, pro který obviněný nájemci volal, když se obviněný alespoň takto snažil zjistit, jaké jsou výnosy tohoto podniku. Obviněný L. K. si stěžoval, že v tomto směru není nikým informován a nezná výši příjmů. Volanému spoluobviněnému V. M. byla tato situace zřejmě známa, přesto nepovažoval za nutné dovolateli sdělit jakýkoli konkrétní údaj, a v této souvislosti ho odbyl stížností, že není žádný kšeft, protože nejsou holky. Soud ve vztahu ke všem obviněným dovodil, že z prostituce dívek kořistili, tj. získávali po delší dobu pravidelný hmotný prospěch, ale zjištění soudu o měsíční výši čistého zisku nelze podle ní přezkoumat. Jednání obviněného L. K. proto znaky trestného činu kuplířství i podle odst. 3 písm. a), c) §204 tr. zák. spolehlivě nevykazuje. Důvodná je podle jejího názoru i námitka nesprávného právního posouzení skutku jako trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. Skutková zjištění soudu o dělbě úkolů při činnostech prováděných k dosažení zamýšleného zisku z prostituce lze u většiny obviněných charakterizovat jako podporování prostituce v penzionu tím, že běžným způsobem zajišťovali provoz ubytovacího zařízení, pro specifické potřeby prostitutek a jejich zákazníků pak prodej ochranných prostředků a dalšího sortimentu na baru. Dále to byla nabídka jejich služeb inzercí, telefonický kontakt se ženami, které o ně projevily zájem, poskytování informací o cenách a výši odvodu za uskutečněnou soulož. Žádná z těchto činností, jak byly v rozhodnutí soudů popsány, není charakterizována znaky zločinného spolčení ve smyslu §89 odst. 17 tr. zák. jako vyšší formy společné trestné činnosti. Příprava konkrétního trestného činu kuplířství nevyžadovala v daném případě založení zločinecké organizace, aby se ženy opatřující si nadstandardní prostředky k obživě prostitucí rozhodly provozovat svou živnost ve veřejném domě, nikoli za nejistých bezpečnostních a bídných povětrnostních podmínek na ulici, ani aby platily za poskytované služby částí svých příjmů. Zdrojem zisku všech byla soulož za úplatu, ale ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že žádné na sebe navazující nebo se podmiňující jednání obviněných nebylo důležitou podmínkou pro úspěšné provedení každé z nich. Měla za to, že soud prvního stupně neučinil žádná konkrétnější skutková zjištění, z kterých by bylo zřejmé, že jsou jimi naplněny zákonné znaky zločinného spolčení podle §89 odst. 17 tr. zák. Ze zákonných znaků zločinného spolčení byl objasněn jen znak spočívající v tom, že šlo o činnost zaměřenou na „dosahování zisku“.
Navrhla, aby Nejvyšší soud vyhověl dovoláním obviněných J. K., L. K. a V. M., aby v části jich se týkajících zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 8 To 368/2006, ze dne 7. 3. 2007, jakož i rozsudek Okresního soud v Tachově, sp. zn. 9 T 46/2005, ze dne 20. 3. 2006, a při použití ustanovení §261 tr. ř. aby je zrušil v části týkající se spoluobviněných J. K. a J. Š. a současně aby zrušil i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Tachově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který odkazoval obviněný V. M., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněného V. M. bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z ú vahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že zejména obvinění L. K. a V. M. uplatnili také námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Tachově a z nichž v podstatě vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Plzni. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných, proč jí neuvěřily; odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů odpovídá požadavkům §125 tr. ř. Výhrady obsažené v dovolání obviněných L. K. a V. M., vztahující se ke způsobu hodnocení provedených důkazů, tvořily součást obhajoby obviněných uplatněné již v předchozích fázích řízení a soud prvního stupně jakož i odvolací soud se s jejich námitkami pečlivě vypořádaly (strany rozsudku). Ani dovolací soud nemá důvod se od jejich závěrů odchýlit.
Obviněný L. K. tak znovu opakoval, že se o provoz uvedených podniků nezajímal, nebyl o něm podrobněji informován, otázky provozu s ním spoluobviněný J. K. neprojednával; neznal ani ženy, které byly v penzionech ubytovány, do zahájení trestního stíhání neznal ani většinu spoluobviněných. Tvrdil, že nedojednával změnu inkasování finančních prostředků z prostituce v klubu M. a od počátku se domníval, že inkasované prostředky od spoluobviněných V. M. a M. P. jsou výlučně za pronájem penzionů a blíže se nezajímal o to, jakým způsobem tyto prostředky jmenovaní získávají. Z toho vyvozoval, že se nemohl dopustit trestného činu kuplířství podle §204 tr. zák. pro nedostatek úmyslného zavinění a též z důvodu tohoto nedostatku se nemohl dopustit trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák.
Odvolací soud na tyto výhrady výstižně reagoval na straně 39 a 40 rozsudku; konstatoval, že obhajoba obviněného neodpovídá obsahu odposlechů a dalším důkazům, z nichž vyplývá nejen vědomost obviněného o dění v penzionech, ale i přímo jeho aktivní účast. Lze v této souvislosti odkázat na záznamy telefonních hovorů, kde sám tento obviněný volal, případně byl volán spoluobviněným V. M., přičemž řešili otázky spojené s provozem klubů (návštěvnost, počet obsazených pokojů, počet pracujících dívek, vybavenost klubu nábytkem apod.), zajímal se rovněž o nákup a převoz dívek mezi kluby, informoval se na chod a výdělky, společně s obviněným J. K. např. řešil otázku změnu nájmu apod. (viz části záznamů telekomunikačního provozu na č. l. 1115, 1118, 1127, 1131-1132, 1136, 1156, 1200-1204, 1292-1295, 1252-1253, 1269, 1292-1294, 1319-1320. 1322-1323, 1368 atd.). Dovolací soud je též přesvědčen, že není rozhodné, zda osobně noční kluby navštěvoval, není ani podstatné, zda znal spoluobviněné či ženy v klubech pracující, jak ostatně též odvolací soud uváděl. Za takových okolností nelze proto přijmout ani výhradu dovolatele, že měl za to, že prostředky inkasované od spoluobviněných V. M. a M. P. představují peníze za pronájem těchto klubů, a to oproti skutkovému zjištění soudů, že tyto peněžní prostředky představovaly část plateb získaných od zákazníků prostitutek z klubů, které společně s obviněným J. K. za účelem organizování a provozování prostituce jmenovaným spoluobviněným poskytli. Z obsahu hovorů se spoluobviněným V. M., jejich kontextu rozhodně nelze pochybovat o tom, že obviněný L. K. věděl a byl informován o tom, že dívky v penzionech provozují prostituci (tzv. dělají pokoje) a že zdrojem zisku je právě tato činnost uskutečňovaná v nočních klubech. Toto zjištění se neopírá o ojedinělý rozhovor s obviněným V. M., jehož smyslem mělo být získání informace o výnosech podniku, jak snad naznačuje státní zástupkyně. Ze záznamů telefonních hovorů mezi jmenovanými obviněnými a též ze záznamů telefonních hovorů mezi obviněnými V. M. a J. Š. také vyplývá, že ač postavení obviněného L. K. ve společnosti nebylo tak dominantní jako postavení obviněného J. K., byly s ním provozní problémy projednávány, byly mu peněžní prostředky vypláceny a byl vnímán jako její řídící člen (viz č. l. 1156, 1186-1192 aj.). Obviněný L. K. např. u obviněného V.M. zjišťoval, zda a kolik peněz dostal obviněný J. K. a naznačoval, že příště chce všechny peníze on (č. l. 1502, 1503); sám ostatně obviněnému V. M. řekl, že „polovina podniku je jeho a chce taky určovat“ (č. l. 1132). A že se tak dělo a jeho postavení jako řídícího činitele bylo v povědomí i ostatních členů společenství, dokládají obsahy telefonních hovorů mezi obviněnými V. M. a J. Š., jimiž je označován jako jeden z „b. v t.“, kteří musí mít všechno, oni (provozní) musí skákat, jak oni potřebují, jde jim jen o peníze, na ostatní věci nedbají, sami si rozhodují o personálu (č. l. 1186-1191). V jiných souvislostech obviněný V. M. obviněného J. Š. informoval o tom, že mu volali „b. v t.“, že tam má přijet, ukázat jim vyúčtování a co zbylo, chtějí stáhnout (č. l. 1553). Obviněný M. P. obviněného L. K. označoval jako „společníka J. K.“, který se o chod nočního klubu M. zajímal jen okrajově (noční klub provozoval podle pokynů a instrukcí obviněného J. K.), ale na druhé straně potvrdil, že změna systému plateb byla výsledkem pracovní porady, jíž se účastnili on jakož i J. a L. K. (č. l. 658).
Rozhodně tedy nelze souhlasit s námitkami obviněného L. K., pokud svoje postavení ve struktuře společenství bagatelizoval, stavěl se do pozice neinformovaného společníka D., s. r. o., ani s názorem státní zástupkyně, pokud mu částečně přisvědčuje v tom, že nebylo zjištěno, že by on řešil provozní problémy nočních klubů, natož pak aby je též řídil.
Jako námitku skutkovou nutno v konkrétním případě vnímat i poukaz obviněného na nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu k trestnému činu kuplířství. Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný zaměřil dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která jej označila jako jednu z osob, která mimo jiné i podle svých požadavků přebírala část plateb získaných od zákazníků prostitutek za již popsaných podmínek pro svoji potřebu, a která se stala skutkovým podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoliv proti tomu, že by toto zjištění nenaplňovalo znaky úmyslného zavinění.
Obviněný V. M. rovněž ve shodě s odvolacími námitkami poukazoval na nedostatky v procesu hodnocení důkazů, vytkl, že nebyla provedena srovnávací nahrávka pro identifikaci mluvčího, že nebyla provedena analýza jeho hlasu a nebylo vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru elektroniky. Podle jeho přesvědčení důkazy, které byly provedeny, k rozhodnutí o jeho vině nepostačují. Jediným přímým důkazem nebylo podle něj prokázáno, že se dopustil jednání, v němž by bylo možno spatřovat trestné činy kuplířství a ohrožování výchovy mládeže. Tvrdil, že k provozování prostituce nikdy nikoho nezjednal a ani znekořistil a argumentoval v této souvislosti čestnými prohlášení ubytovaných dívek, jež podepsala i ubytovaná osoba mladší osmnácti let. Pokud tedy barmanky přebíraly od ubytovaných dívek peněžní prostředky, jednalo se o prostředky za nájem pokojů. Soud prvního stupně jakož i odvolací soud se těmito výhradami rovněž pečlivě zabývaly a vypořádaly se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí. Vyjádřily se nejen k rozsahu dokazování, k důvodům, pro které nebylo vyhověno návrhu obviněného na doplnění dokazování, ale i k přesvědčivosti čestných prohlášení ubytovaných dívek a odmítly závěr, že ženy byly ubytovány v klubech z jiných důvodů, než je poskytování pohlavního styku za úplatu (strany 12, 13 rozsudku soudu prvního stupně, strany 34 až 36 rozsudku odvolacího soudu).
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání všech dovolatelů je ale významná otázka, zda skutkem obviněných, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně a poté ohledně obviněných J. K. a L. K. modifikován rozsudkem odvolacího soudu, byly naplněny znaky skutkové podstaty trestných činů účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák.
Trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo založí zločinné spolčení, nebo kdo se činnosti takového spolčení účastní, anebo kdo zločinné spolčení podporuje.
Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudků obou stupňů vyplývá, že obvinění zákonné znaky tohoto trestného činu naplnili tím, že se účastnili činnosti zločinného spolčení.
Skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve vztahu k obviněným J. K. a L. K. a v rozsudku soudu prvního stupně ohledně obviněného V. M. ve spojení s odpovídajícími částmi odůvodnění těchto rozhodnutí tyto zákonné znaky vyjadřují. Podstata jednání obviněných spočívala totiž v tom, že v době nejméně od 15. 1. do 8. 10. 2004 společně participovali na společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností za účelem dosažení zisku, které spočívalo v organizování a provozování pohlavních styků za úplatu v nočních klubech O. a M. v R., v němž podle své pozice plnili konkrétně určené úkoly, část zisku pocházející z trestné činnosti si rozdělovali, přičemž se na činnosti společenství podíleli tak, že obvinění J. K. a L. K. prostřednictvím společnosti D., s. r. o., pro provozování prostituce poskytli jmenované objekty, osobně či telefonicky kontrolovali a řídili činnost prostřednictvím jejich provozovatelů V. M., J. Š. a M. P., kteří z plateb získaných od zákazníků prostitutkami – v klubu O. provozovalo prostituci nejméně 40 žen, v klubu M. nejméně 45 žen, z nichž jednou byla v klubu O. i M. Š. mladší osmnácti let – inkasovali polovinu a z té hradili provozní náklady klubů a část si ponechávali pro svoji potřebu, od srpna 2004 dojednali obvinění J. a L. K. s již odsouzeným M. P. změnu systému inkasování finančních prostředků v klubu M., přičemž týdně z plateb získaných od zákazníků prostitutek si pro svoji potřebu nechávali nejméně 100.000,- Kč. Obviněný V. M. organizačně zajišťoval především provoz klubu O. tak, že přímo organizoval provozování prostituce, nařizoval nákup a dovoz kondomů a dalšího materiálu potřebného pro provozování prostituce, zajišťoval prostitutky zejména prostřednictvím inzerátů, sám nebo prostřednictvím barmanek přebíral od prostitutek stanovenou část peněžních prostředků získaných z prostituce, část těchto prostředků odváděl podle požadavků především J. a L. K., které také informoval o výši výdělků a podle jejich pokynů předával část peněžních prostředků pocházející z prostituce spoluobviněné J. K.
V dalším soudy popsaly konkrétní formy účasti spoluobviněných J. K., která vedla účetnictví společnosti D., s. r. o., od provozovatelů klubů přebírala část zisku a prováděla různé platby a byla z něj i placena, J. Š., který se spolupodílel na zajištění provozu klubu M., M. P., E. S. i dalších spoluobviněných, kteří kořistili z prostituce především jako barmani, kterým byly mzdy vypláceny ze zisků z prostituce.
Objektem trestného činu účasti na zločinném spolčení je zájem na potlačování organizované kriminality, a to případně i těch jednání, která usnadňují nebo umožňují činnost zločineckých organizací. Účastí na činnosti zločinného spolčení, o niž v posuzovaném případě jde, se rozumí nejen páchání trestných činů, ale rovněž i taková aktivita, která sice sama o sobě ještě nemusí být konkrétním trestným činem, ale je uskutečňována vědomě ve prospěch zločinného spolčení (např. vedení účetnictví, odborné konzultace). Subjektivní stránka je představována úmyslem, přičemž postačí úmysl nepřímý. Úmysl musí zahrnovat i tu skutečnost, že pachatelova činnost je vykonávána pro zločinné spolčení, tj. aby pachatel byl alespoň srozuměn s tím, že organizace splňuje pojmově znaky zločinného spolčení.
Zločinné spolčení lze považovat za jednu z forem trestné součinnosti. Podle jeho legální definice obsažené v §89 odst. 17 tr. zák. (ve znění jeho novely provedené zákonem č. 134/2002 Sb. s účinností od 1. 7. 2002) je zločinné spolčení společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Je zjevné, že tato definice charakterizuje zločinné spolčení jako kvalifikovaný případ organizované skupiny osob.
Zločinné spolčení je proto třeba odlišit od organizované skupiny, za kterou se považuje sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných osob), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (k tomu srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., 45/1986 Sb. rozh. tr.).
Na rozdíl od organizované skupiny pro zločinné spolčení nestačí jen dělba úkolů mezi jednotlivé členy společenství více osob, ale je vyžadována vnitřní organizační struktura, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Tato vnitřní organizační struktura je charakterizována stabilně uspořádanými vztahy mezi jednotlivými složkami, které ji tvoří, vztahy nadřízenosti a podřízenosti (tj. rozdělením funkcí), relativní stálostí a přísným dodržováním pravidel. Dělba činností vyplývá z organizační struktury zločinného spolčení. Pro naplnění znaků zločinného spolčení je též typické a předpokládá se, že již při jeho založení je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost (jako např. organizování a zabezpečování obchodu s narkotiky, organizování nelegálních hazardních her, organizování krádeží a obchodu s kradenými automobily, organizování prostituce apod.).
Soudy obou stupňů si byly vědomy signifikantních znaků, jimiž je charakterizováno na straně jedné zločinné spolčení a na straně druhé organizovaná skupina.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (strany 24 až 26) podrobně rozvedl strukturu, povahu a cíle součinnosti, do níž byli zapojeni i dovolatelé. Uvedl, že co se týče vnitřní organizační struktury a dělby úkolů, obvinění J. a L. K. poskytli nemovitosti, určovali pravidla, dosazovali provozní a udělovali jim pokyny, provozní jako další článek zabezpečovali personálně a technicky jednotlivé podniky, z vybraného zisku pak odevzdávali část obviněným J. a L. K., část užili na náklady provozu, na nejnižších pozicích barmani vykonávali konkrétní úkoly spočívající v běžném provozu, vybírali peníze od prostitutek, vedli ubytovací knihy, informovali telefonicky provozní o ziscích a zisky jim odevzdávali a obviněná J. K. zabezpečovala pro skupinu účetní a personální agendu ve vztahu ke státním orgánům. Podle soudu tato zjištění ukazují i na vztahy nadřízenosti a podřízenosti; skupinu prostřednictvím provozních řídili obvinění J. a L. K., provozní řídili a instruovali barmany, samostatné postavení se vztahem podřízenosti jen vůči vedení – bratrům J. a L. K. – měla obviněná J. K. Nezůstalo opomenuto, že se jednalo o skupinu zaměřenou na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, neboť se jednalo o skupinu zaměřenou na organizování prostituce a kořistění z ní. Soud prvního stupně shrnul, že obvinění J. a L. K. založili a řídili uvedené zločinné spolčení, na středních pozicích se ho vědomě účastnili provozováním podniků obvinění V. M., M. P., J. Š. a E. S. (vědomí o struktuře a povaze skupiny soud dovozoval z toho, že se jednalo o styčný článek mezi obviněnými J. a L. K. a barmany) a popsal i postavení obviněných, kteří měli rovněž vědomost o povaze a činnosti skupiny, z čehož vyvozoval jejich úmyslné zavinění.
Pro úplnost je třeba dodat, že soud prvního stupně odůvodnil i právní posouzení skutku obviněného V. M. též jako trestné činy kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. v úmyslné formě zavinění (strany 24, 27 rozsudku). Jak již bylo řečeno, proti tomuto právnímu posouzení jmenovaný dovolatel žádnou relevantní právní námitku neuplatnil.
Právní závěry soudu prvního stupně odvolací soud označil za správné a rozhodl li znovu v celém rozsahu též ohledně obviněných J. a L. K., stalo se tak proto, aby odstranil vadu v právním posouzení skutku těchto obviněných, bylo-li v něm shledáváno i založení zločinného spolčení (což nekorespondovalo se skutkovým zjištěním obsaženým v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), a dále neaplikoval právní kvalifikaci jejich skutku též jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. (v nedbalostní formě zavinění).
Odvolací soud konstatoval, že se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že součinnost obviněných nebyla toliko organizovanou skupinou. Je podle něj zřejmé a vyplývá to i z četnosti osob na jednání zúčastněných, vnitřní organizační struktury, koordinace činností, hierarchie funkcí a dělby práce, že nešlo o nahodilou organizovanou skupinu ke spáchání spíše jednorázové trestné činnosti, ale o uskupení řádově vyšší, zaměřené na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Připomněl, že na vrcholu pomyslné pyramidy byli obvinění J. a L. K., kteří poskytli objekty jako společníci (obviněný J. K. i jako jednatel) společnosti D., s. r. o., řídili a organizovali práci provozních, ti pak řídili a především organizovali práci osob hierarchicky podřízených tak, aby noční kluby řádně fungovaly k dosažení co nejvyšších zisků (strany 41, 42 rozsudku). Odvolací soud se také vypořádal s důvody, pro které byl skutek obviněných posouzen též jako trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zák. (strana 44); proti této právní kvalifikaci obvinění J. K. ani L. K. relevantně právní výhradu nevznesli. Reagoval i na odvolací námitky obviněného V. M., ztotožnil se s právními úvahami soudu prvního stupně a stran právního posouzení skutku jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. odkázal na výsledky dokazování, z nichž bylo zřejmé, jaké postavení tento obviněný ve struktuře zločinného spolčení měl, jak aktivně se na činnosti podílel, že velmi dobře znal charakter práce, kterou vykonával, respektoval zásady podřízenosti (strany 45, 46).
Obviněný J. K. označil právní posouzení skutku, byl-li v něm spatřován trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., za vadné. Nezpochybnil, že činnost byla organizovaná, nebyla ale zločinným spolčením, a to nejen z hlediska obecné logiky (podle něj se jedná o kriminalitu vysoce závažného charakteru, mířícího do teroristického, drogového a tomu podobného prostředí) ale především z hlediska nebezpečnosti činu pro společnost. S touto právní kvalifikací nesouhlasil ani obviněný L. K. Ten vedle námitek skutkových, o nichž již bylo pojednáno, zpochybnil naplnění zákonných znaků zločinného spolčení. Obdobně obviněný V. M. vytkl, že znaky zločinného spolčení nebyly naplněny a měl za to, že se mohlo jednat toliko o organizovanou skupinu; upozornil, že pracoval na základě řádně uzavřené pracovní smlouvy a plnil úkoly v jejím rámci a v souvislosti s pracovní náplní.
Soudy obou stupňů na výhrady obviněných reagovaly a přiléhavě se s nimi vypořádaly, jak již bylo ostatně naznačeno v předchozích částech tohoto rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolací soud s právními závěry soudů obou stupňů, kvalifikovaly-li skutek obviněných jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., souhlasí. Je ve shodě s nimi přesvědčen, že forma trestné součinnosti obviněných nekoresponduje s podmínkami, za nichž by ji bylo možno označit „pouze“ jako organizovanou skupinu ve smyslu znaků, jak jsou zastávány ve stávající praxi soudů. Ani podle dovolacího soudu není pochyb o tom, že cílem skupiny kolem obviněných J. K. a L. K. bylo od samého počátku páchání úmyslné trestné činnosti, tj. trestného činu kuplířství podle §204 tr. zák., a se zřetelem na dobu páchání – od 15. 1. do 8. 10. 2004, šlo o trestnou činnost soustavnou a jako trestnou činnost soustavnou ji též zamýšleli páchat. Za tímto účelem jmenovaní obvinění shromáždili kolem sebe relativně početnou skupinu lidí, jejíž členové na různých pozicích kooperovali při zajišťování podmínek pro úspěšnou organizaci prostituce v klubech O. a M. se záměrem dosáhnout co největšího zisku z peněžních prostředků vyplácených zákazníky prostitutkám. Soudy se opíraly o zjištění, že obvinění J. a L. K. řídili uvedené společenství, poskytli objekty, řídili a organizovali práci provozních V. M., M. P., J. Š., od nichž mimo jiné podle svých požadavků přebírali část plateb získaných od zákazníků prostitutek, provozní a v určitém rozsahu i obviněný E. S. pak řídili a především organizovali práci osob hierarchicky podřízených barmanů tak, aby noční kluby řádně fungovaly k dosažení co nejvyšších zisků. Takové poznatky dovolují učinit podložený závěr o existenci vnitřní organizační struktury, rozdělení funkcí a dělbě činností právě ve smyslu požadavků zakotvených v §89 odst. 17 tr. zák.
V daných souvislostech nelze akceptovat názor státní zástupkyně, že v žádném případě nejde o vnitřní organizační strukturu ve smyslu zločinecké organizace, pokud kdokoliv v podřízeném postavení může ze své pozice, v níž pomáhal prostituci organizovat a kořistit z ní, v souladu se zákoníkem práce odejít. Soudy zjištěná trvalost dělby úkolů podle ní nevyplývá z pevné organizace zločinného uskupení, ale z nezbytnosti provozu a servisu poskytovaného prostitutkám a jejich zákazníkům v erotických klubech. Dovozovala, že soudem zjištěné okolnosti necharakterizují zločinné spolčení, ale organizovanou skupinu.
Dovolací soud má naopak za to, že není vyloučeno, aby se organizační struktura a vnitřní struktura „zločinecké organizace“ prolínala s navenek legitimními pracovněprávními vztahy. V konkrétním případě je evidentní, že pracovníci společnosti – na všech jejích úrovních – zde byli zaměstnáni s vědomím, že noční klub slouží a zaštiťuje provozování prostituce a že od prostitutek jsou pravidelně vybírány části peněžních prostředků za jejich sexuální služby zákazníkům. V souvislostech zjištěných soudy to nebyly pracovněprávní vztahy, které charakterizovaly vzájemné vazby mezi zaměstnanci společnosti, ale charakterizovala je a byla pro ně určující vzájemná a na sebe navazující spolupráce za účelem dosažení co největšího zisku z provozování prostituce na všech organizačních úrovních společenství. Skutečnost, že pro „zaměstnance“ společnosti D., s. r. o., nebylo významné, že jsou zaměstnanci právě této společnosti, svědčí např. i obsah telefonního hovoru mezi obviněnými V. M. a L. K., v němž obviněnému V. M. dává obviněný L. K. pokyn, aby ubytovací knihu opatřil razítky společnosti D., s. r. o., přičemž je zjevné, že obviněný V. M. nevěděl, že noční klub O. (stejně jako M.) je provozován právě touto společností (viz č. l. 1203, 1204). Stejně tak to dokládá způsob, jakým byli jednotliví provozní do nočních klubů vybíráni – šlo buď o osoby, které s obviněnými J. a L. K. již v minulosti spolupracovaly (např. obviněný V. M.), nebo o osoby, jež si tito obvinění vybrali (např. obviněný M. P.). Na závěru, že společenství lze hodnotit jako zločinné spolčení (ve smyslu zločinecké organizace), nic nemůže měnit ani skutečnost, že ženy provozující prostituci nebyly dodávány způsobem typickým pro zločinecká uskupení, nebyly jim odebírány doklady, nebyly zbavovány peněžních prostředků, ale přicházely o své vůli. Způsob, jakým byly ženy získávány a jak s nimi a jejich finančními prostředky získanými za prostituci bylo nakládáno, neprofiluje vztahy ve skupině, má ale význam pro právní posouzení skutku jako trestného činu kuplířství a nikoliv jiného, závažnějšího trestného činu (např. obchodování s lidmi podle §232a tr. zák.). Ostatně v logickém rozporu s tvrzením, že se nemohlo jednat o zločinné spolčení, je úvaha státní zástupkyně, že všichni obvinění se zařadili do dlouhodobého rozdělení úkolů v ubytovacím provozu, ačkoli věděli, že slouží provozu tzv. skryté prostituce a že jejich činnost, i když v mnohém shodná s náplní práce v ubytovacích zařízení barmana či účetní, slouží pro provozování prostituce a kuplířství.
Souhlasit nelze ani s tím, že zločinné spolčení je „zpravidla charakterizováno vysokou odborností pachatelů, s vysokou úrovní technického vybavení a zpravidla propojením v mezinárodním měřítku“, jak uvádí státní zástupkyně. Takové nahlížení na zločinné spolčení nemá oporu ve znění ustanovení §89 odst. 17 tr. zák. Žádný takový požadavek zde není obsažen a v tomto světle se naznačený výklad zákonných znaků zločinného spolčení jeví jako nepodložený a nepřiměřeně restriktivní.
Obviněný J. K. nepolemizoval s tím, že činnost byla organizovaná, nebyla ale podle něj zločinným spolčením, a to nejen z hlediska obecné logiky (podle něj se musí jednat o kriminalitu vysoce závažného charakteru), ale především z hlediska nebezpečnosti činu pro společnost. Podstatou těchto námitek bylo zpochybnění existence materiálního znaku trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. pro nedostatek takového stupně nebezpečnosti pro společnost, která se u zločinného spolčení rozumně vyžaduje. Je možno přisvědčit názoru dovolatele, že zavedení skutkové podstaty označeného trestného činu mířilo především do oblastí závažného organizovaného zločinu, mnohdy nadnárodní povahy, vyznačujícího se pácháním velmi závažných trestných činů (obchod s narkotiky, teroristické skupiny zaměřené na dosahování politických cílů apod.), ale není vyloučeno užít tohoto právního posouzení i na případy soustavného páchání úmyslné trestné činnosti méně závažné, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Že se nemusí vždy jednat jen o zločinné spolčení zaměřené na páchání nejzávažnějších trestných činů, dokládá i rozpětí trestní sazby stanovené v §163a odst. 1 tr. zák., podle něhož je pachateli tohoto trestného činu ukládán trest odnětí svobody na dvě léta až deset let. Ustanovení §163a odst. 1 tr. zák. neodráží samu povahu úmyslného trestného činu, ale to, že je páchán soustavně za podmínek vyššího stupně organizovanosti společné trestné činnosti definované v §89 odst. 17 tr. zák.
Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že u pachatele trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. se ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení neužije ustanovení §43 a §44 tr. zák. o ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení, na něž odkazoval obviněný J. K. Ustanovení §163a odst. 1 tr. zák. postihuje totiž již pouhé členství (nebo jinou formu účasti na zločinném spolčení) a bylo by v rozporu se zákazem dvojího přičítání téže skutečnosti, aby i na tyto případy byla použita zpřísňující úprava §43 a §44 tr. zák.
S výhradami obsaženými v dovoláních obviněných L. K., směřujícími proti naplnění zákonných znaků zločinného spolčení, jež byly založeny především na námitkách skutkové povahy, se odvolací soud zevrubně vypořádal a s jeho závěrům přisvědčuje i dovolací soud. Lze shrnout, že konkrétní postavení obviněného L. K. ve společenství osob, povaha, cíle a aktivity společenství dovolují vyslovit závěr, že i v jeho případě byly znaky trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. naplněny jak po stránce objektivní, tak subjektivní.
Stejně tak se odvolací soud svědomitě zabýval námitkou obviněného V. M., že nemohl spáchat trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., poněvadž pracoval na základě řádné pracovní smlouvy a plnil z n í vyplývající příslušné úkoly, a že nijakým jiným způsobem ani nebyl k jakémukoliv jednání ze strany J. a L. K. instruován, nikdo mu neurčoval, co a jak má dělat – s výjimkou náplně práce plynoucí z pracovní smlouvy. Stejně jako soud prvního stupně ji odmítl přijmout jako věrohodnou s odkazy na konkrétní zjištění, z nichž evidentně vyplývalo, že obviněný neplnil jen úkoly plynoucí z řádně uzavřené pracovní smlouvy, měl-li podle ní být pracovně zařazen jako ostraha, ochrana osob a majetku. přiléhavě poznamenal, že v rámci tohoto pracovního zařazení by jistě neřešil otázky spojené s podílem dívek a nočního klubu na tržbách, podmínky, za nichž může jít klient na pokoj, obsazenost pokojů v nočním klubu, otázkami spojenými s vedením ubytovací knihy apod. (viz strana 46 rozsudku odvolacího soudu). I v jeho případě bylo spolehlivě prokázáno, že byl v době od 15. 1. do 8. 10. 2004 začleněn na střední úrovni provozního zabezpečujícího personálně, organizačně a technicky zajišťoval chod především nočního klubu O., nabíral i za pomoci dalších osob prostitutky, řídil barmany, uděloval jim pokyny a sám podle pokynů J. a L. K., s nimiž ostatně spolupracoval v jakémsi „podřízeném postavení“ již v minulosti (č. l. 1190), těmto odevzdával část peněz získaných od zákazníků prostitutek, že tak činil vědomě a sám byl z peněz získaných tímto způsobem odměňován.
Protože právní posouzení skutku dovolatelů jako trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. bylo správné, Nejvyšší soud jejich dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková